Čarodějové Ohře


Datum publikace: 28-06-2013, 11:25 v Toulám se českou kotlinou.

Jak si tak proti své vůli kontinuálně stárnu a přemýšlím, jaké to jednou bude být šedivým puberťákem, napadlo mě navštívit ty, kteří již dávno šedivými jsou. Impuls přitom přišel shůry.

V průběhu jedné z nedávných rybářských vycházek dopadla půl metru od mého feederu zpráchnivělá větev, kterou sťal studený vítr z mohutné olše. A právě ten dřevnatý pařát, jehož zkroucené prsty ukázaly na mohutnou vrbu na druhém břehu, mi vnuknul onu myšlenku: místo čtyřmetrového prutu čapnout za ruku svého Pentaxe a spolu s ním se vypravit za stařešiny krásné řeky. Za starými čaroději Ohře.

čo web 10

Podkrušnohorská Ohře, která pramení v německém Bavorsku pod horou Schneeberg, je podle mého soudu krásná řeka. Z živých vodních toků, na kterých jsem v Česku dosud rybařil, patří mezi nejpůvabnější. Už jenom při samotném vstupu na české území nedaleko Chebu vypadá malebně. Již tam by ji člověk dychtivě popadl za její štíhlé tělo a hladově se do ní zakousl. A takových míst je podél jejího 256 kilometrů dlouhého toku (v Česku) habaděj.

Pravda, i na Ohři najdeme zmrzačené a napřímené fádní úseky, protože i vzdělaný člověk je v podstatě jen prase se sklonem k ničení přírody, a to zejména v okolí průmyslových městských aglomerací. Ale jinak? Radost pohledět.

čo web 5

Fascinující je například kolem Dasnic na Sokolovsku, na Loketsku (pod přímým dohledem legendárního sousoší Svatošských skal) či kolem Šemnice a Kyselky na Karlovarsku. Líbí se mi také kolem Velichova, u Klášterce jakbysmet. Stejně tak mě vzala za srdce na Žatecku, Lounsku, v Libochovicích nebo u Budyně. Oku i srdci má Ohře zkrátka co nabídnout. A možná i proto je tato řeka jednou z nejvyhledávanějších vodáckých řek v Česku.

Ráj pozoruhodných stromů

Jak se řeka klikatí od západu na sever, aby v Litoměřicích zmizela v mohutnící Labi, vyrůstají, stárnou a umírají podél jejího věčně mladého těla pozoruhodné stromy.

Některé ční vysoko nad ostatními, jiné mají bizarní tvary, další působí v kontextu prostředí vskutku strašidelně. Z několika pak sálá magická síla. Člověk tam potká stromy, které vypadají jako kostlivci, a také stromy – samotáře, jejichž mohutné koruny dokáží zcela zakrýt slunce.

Všechny přitom zapouští své kořeny hluboko do oharských břehů, což jim po desítky i stovky let umožňuje být němými svědky života kolem Ohře. A tím i vědět o řece mnohem víc než vědí všichni z nás.

čo web 9

Jenže jak tyto vrásčité kmety nafotit nekonvenčně, kreativně a zároveň tak, abych neurazil jejich stáří a aspoň zčásti se jim odvděčil za stín v horkých dnech?

Vstoupil jsem do džungle u řeky, která při pohledu z výšky není velká, a nepřestával přemýšlet o tom, jak místa, která jsem fotografoval už mnohokrát, nafotit tentokrát docela jinak. Dobrá fotka totiž není jen o dobrém světle a znalosti řemesla. Stejně tak je důležitý i nápad a kreativita.

A jak jsem tak poslouchal vítr v korunách stromů a přemýšlel nad originálním zvěčněním těchto bytostí, zakopl jsem. Myslel jsem, že o větev, kterých se všude povalovalo víc než dost. Jenže když jsem poodstoupil, abych si místo lépe prohlédl, užasl jsem. Na vlhké půdě mezi kopřivami ležel mechem porostlý obr!

Jako Prométheus i on byl přikovaný. Jen v jeho případě studenou skalní stěnu nahradila vlhká a zastíněná půda. Hlavou k řece, s rozpaženýma rukama a dlouhými nohami, které končily daleko od hluboké vody, se vzpínal a snažil se vyprostit z klínů, jež ho držely dole mezi havětí a nedovolovaly mu zvednout hlavu z kopřiv. Už dlouho tam tak trpěl, jak ukazoval mech. Přesto se mi zdálo, že se navzdory svému stáří a nemocem stále snaží ze všech sil zvednout a postavit.

V klidu jsem nastavil přístroj a pořídil několik snímků s různým clonovým číslem. A Pentax nezklamal. Vykreslil stromového obra právě tak, jak jsem si představoval. Věrně, mohutně, vzpupně. Zachytil jeho vzdor i marnost. Jako potrestaného čaroděje.

čo web 2

A pak už šly věci samy. Jak jsem s foťákem na krku coural podél břehu, začal jsem slyšet. Co? Mluvit stromy. Přesně tak, jak je slyšívaly dobré bytosti tolkienovské Středozemě. Zvláštní, ale vůbec jsem se tomu nedivil. Možná proto, že místa, jimiž jsem se proplétal, chvílemi připomínala úžasnou elfskou Roklinku.

A krátce poté jsem začal i vidět. Zapřenou dámu s nohama od sebe. Kus od ní pařát přivolávající bouřná mračna. Po několika krocích mudrce, jehož dlouhé ruce hladily a tišily menší stromy pod sebou. Potom kolos téměř bez listí, jehož dlouhý krk jako by se za mnou otáčel. Na protějším břehu roste více než staletý strom, který při každém úsvitu propouští skrz svou korunu paprsek slunce na hladinu, jako by strkal klíč do zámku u dveří. Viděl jsem i hrbatou a zkroucenou čarodějnici s bradavicí na křivém nose. Vypadala hnusně, ale cosi mi říkalo, že má dobrou duši. A potkal jsem také strom, který pod svým hustým větvovím schovával malé ryby.

Paměťová karta ve foťáku se rychle plnila. Sbíral jsem obrázky starců a mudrců, o jejichž magických či přímo čarodějnických schopnostech jsem nepochyboval. Uvědomovla jsem si, že ti nejstarší z nich mohou pamatovat dobu, kdy se do Ohře vytahovali vytírat lososi, a i proto jsem se těšil, až si je doma pustím do počítače. A prohlédnu v klidu u kávy.

čo web 7

Pamatují lososy?

Když už jsem zmínil ryby, měl bych také asi dodat, že po stránce rybnatosti řeka trpí velkými výkyvy. Po celém toku Ohře jsou zajímavá místa, kde si člověk rybu vysedí či vyhází, ať již pěkného kapra, tlouště nebo štiku. Ale pak jsou zde také až zoufale dlouhé, hluché a naprosto marné úseky, které v nejednom případě vyrobil člověk.

Přitom v minulosti – dávno před vybudováním přehrad Skalka a Nechranice, které už roky patří k českým štikovým top revírům, a dávno před barbarskými zásahy odborníků do původního toku řeky – tomu bylo docela jinak.

Jak uvádí dobové zdroje, Ohře svým pověstným bohatstvím na ryby přilákala pozornost středověkých badatelů a historiků, kteří pak na tento holý fakt upozornili.

čo web 4

Příkladem je dílo zeměpisce a pedagoga Bohuslava Ludvíka Balbína z Vorličné „Miscellanea historica regni Bohemiae“ z roku 1679, ve kterém autor uvádí:

„V Labi provozuje se lov lososů zvláště v prvních měsících, kdy losos vystupuje z moře a přichází do řek a táhne se až do přítoků Labských, tak do Ohře až k Doksanům“.

Na konci 19. století se rybám na Ohři věnoval také například profesor Gymnázia v Kadani W. F. Howorka, který zároveň vyučoval i rybářství na Zemědělské škole v Kadani. Jeho ročenka  „Programm des Communal – Obergymnasiums in Kaaden“ byla jakousi učebnicí rybářství, včetně klíče k určování ryb. Tenkrát určil na Ohři dvaatřicet druhů ryb a zároveň varoval před rostoucím znečištěním a pytláctvím (1888). Tehdy se také důrazně zasazoval o zachování lososů v Ohři, o které tvrdil, že právě ona je pravou lososí řekou v Česku: „Ohři si bez vytírajícího se lososa nelze vůbec představit“.

čo web

A bum do stolu, bác do gatí! Sotva o pár desítek let později se člověk postaral, že si Ohři s vytírajícím se lososem nelze vůbec představit. Nebo snad ano?

Howorka nebyl jediným, kdo bádal na Ohři. Rybám zdejší řeky se věnoval také jeho vrstevník, český přírodovědec prof. A. Frič, který byl zakladatelem systematického biologického výzkumu a novodobého rybářství v Čechách. Právě z jeho iniciativy byly v Kadani, Lounech, Žatci, Karlových Varech a Kraslicích vybudovány první stanice pro umělý chov ryb. A stejně jako Howorka i on usiloval o záchranu lososa ve zdejší řece.

čo web 6

„Ohárka (= Ohře) trpěla hlavně vystavením pevnosti Terezína, která děsí ryby, které by chtěly do ní vystupovati,“ napsal Frič.

A tak se stalo, že poslední tři lososi byli na Ohři uloveni v roce 1906 – v Bohušovicích nad Ohří. Navzdory snaze rybářských spolků v Kadani a Lounech, které v závěru 19. století vysadily do přítoků Ohře bezmála 100 tisíc kusů lososího plůdku.

Škoda. Vždyť své jméno tato řeka získala právě díky lososům. Dnešní název Ohře totiž vychází z jejího pradávného pojmenování Agara, tedy: lososí řeka. Jméno, které jí dali Keltové, je složeno ze dvou slov: ag, eg – losos, a are, ara – tekoucí voda. Na německé straně se původní název dochoval v téměř nezměněném tvaru – Eger (tento název Němci zároveň přenesli i na jedno z nejdůležitějších měst na Ohři – na Cheb). Z názvů Agara či Eger pak na české straně vznikla Ohara, od níž byl už jen kousek k dnešní Ohři. Bájné řece, kolem níž rostly a rostou podivné a pozoruhodné stromy. Čarodějové, ve kterých – kdoví – možná přebývají duše lososů.

Václav Fikar (Kajman, červen 2013), foto: Václav Fikar




2 thoughts on “Čarodějové Ohře

Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Ještě to stihneme. Darujte pod stromeček knihu s věnováním přímo obdarovanému

Zvažujete-li pro příbuzné a známé speciální dárek, který by vyčaroval úsměv ve tváři a později i smích, co takhle novou knihu?...

V pondělí 2. 12. v Sokolově. Na autorském čtení

Po Praze Sokolov. V pondělí 2. prosince se v Městské knihovně v Sokolově uskuteční druhé autorské čtení z mé nejnovější knihy...

Reportáž z bláznivého křtu Drahouška v Praze na YouTube

Na YouTube již můžete zhlédnout průřez dlouhým sobotním hudebně-literárním večerem v pražské Hlubině, v jehož rámci došlo na křest mé nové...

Křest Drahouška na česneku v Hlubině byl skvělý. Děkuji všem!

Co k sobotnímu večeru říct? Zatímco v ulicích Prahy bylo listopadově nevlídno, v natřísknuté Šenkýrně Hlubina na pražském Smíchově panovalo docela...

Místa na pražský křest Drahouška na česneku už nejsou. Kapacita Hlubiny je naplněna

Sobotní křest mé nové knihy Drahoušek na česneku ve smíchovské restauraci Šenkýrna Hlubina, který je součástí hudebně-literárního večera, se může těšit...

Top