Jako malý kluk jsem věřil, že sněhobílé labutě jsou andělé. Bytosti, které nosí štěstí. Když jsem pak u jednoho ošklivého a zapáchajícího rybníku za tratí objevil tělo mrtvé labutě, byl jsem zdrcený. Bylo mi pět let a brečel jsem, jako bych právě přišel o milovaného psa. Měl jsem za to, že svět přišel o dobrého anděla.

Od té doby uplynula spousta let. Vyrostl jsem ve velkého kluka. A jako velký kluk tyto nádherné mírumilovné ptáky, z nichž vyzařuje nadpozemský půvab a elegance vznešených elfů, fotografuji s radostí malého kluka.

Letos v červenci jsem měl štěstí fotit vzácně početnou labutí rodinu. Nejpočetnější, jakou jsem kdy … Pokračujte »

Sprinter na stovce žádný příběh nezažije. Vystřelí vpřed a než na něj divák stačí ukázat, už vydechuje v cíli. Rychlé krátké tratě nejsou zážitkům nakloněné.

Jediným zážitkem, který může sprintera potkat, je pád po šlápnutí na rozvázanou tkaničku u tretry. A to není zážitek druhu, který zde mám na mysli. Přestože se z něj později může rozvinout příběh.

Dlouhé tratě jsou mnohem zajímavější. Nejsou sice automaticky garanty zážitků, avšak k vytrvalostním běžcům jsou v tomto ohledu znatelně vstřícnější. A laskavější.

Už na pětikilometrové trati mezi pastvinami můžete potkat například tele, které vám nemíní uhnout z cesty. Nechápavě zírá, jak se k němu blížíte rychlostí 4:50 min./km, … Pokračujte »

Říjen. Jeden ze tří nejkrásnějších měsíců v roce. Kdyby po něm nepřišel melancholicky šedivý stařec Listopad, nýbrž zhluboka se nadechnuvší Duben, nebo pučícím životem osvalený Květen, řekl bych o říjnu, že je měsícem vůbec nejkrásnějším.

Je totiž velkolepým ohňostrojem na závěr končící teplé části roku. Je plný tryskajících barev, vůní a dozrálých plodů. V záři slunečních paprsků je uhrančivě podmanivý.

Pohled bad zlato. Co říkáte?

Když se do zlatých účesů listnatých obrů opře říjnové slunce, jako by nás před zimou pohladilo.

Lávka přes Ohři u Písečné brány chebského hradu v paprscích říjnového slunce.

Ze stromů opadává žluté a oranžové listí. A v … Pokračujte »