Jako malý kluk jsem věřil, že sněhobílé labutě jsou andělé. Bytosti, které nosí štěstí. Když jsem pak u jednoho ošklivého a zapáchajícího rybníku za tratí objevil tělo mrtvé labutě, byl jsem zdrcený. Bylo mi pět let a brečel jsem, jako bych právě přišel o milovaného psa. Měl jsem za to, že svět přišel o dobrého anděla.

Od té doby uplynula spousta let. Vyrostl jsem ve velkého kluka. A jako velký kluk tyto nádherné mírumilovné ptáky, z nichž vyzařuje nadpozemský půvab a elegance vznešených elfů, fotografuji s radostí malého kluka.

Letos v červenci jsem měl štěstí fotit vzácně početnou labutí rodinu. Nejpočetnější, jakou jsem kdy … Pokračujte »