Říjen. Jeden ze tří nejkrásnějších měsíců v roce. Kdyby po něm nepřišel melancholicky šedivý stařec Listopad, nýbrž zhluboka se nadechnuvší Duben, nebo pučícím životem osvalený Květen, řekl bych o říjnu, že je měsícem vůbec nejkrásnějším.

Je totiž velkolepým ohňostrojem na závěr končící teplé části roku. Je plný tryskajících barev, vůní a dozrálých plodů. V záři slunečních paprsků je uhrančivě podmanivý.

Pohled bad zlato. Co říkáte?

Když se do zlatých účesů listnatých obrů opře říjnové slunce, jako by nás před zimou pohladilo.

Lávka přes Ohři u Písečné brány chebského hradu v paprscích říjnového slunce.

Ze stromů opadává žluté a oranžové listí. A v … Pokračujte »

Neběhám proto, abych byl dobrý. Natož abych dobýval závodní vavříny. Běhám jen pro svoji radost. Přesto si občas, podle chuti a časových možností, zpestřím běžecký rok zajímavým závodem. Na pět či deset kilometrů. Na bednu přitom nemyslím. Vavříny patří po zásluze jiným. Mnohem pracovitějším než jsem já.

Před závodem mívám jen jediný cíl. Doběhnout do cíle závodu s pocitem, že jsem to dal, jak se říká. Že jsem výzvu solidně zvládl. Že jsem výzvu solidně zvládl. Že jsem tváří v tvář tíži okamžiku obstál.

A nejinak tomu bylo i v případě mezinárodního závodu Valdštejnova 10 v Chebu.Na desetikilometrovou trať, která … Pokračujte »