Rybářské storky


Kletba sumčích kartáčů: Hodina před povodní

Datum: 24-09-2010, 6:53

V sobotu dorazily do severních a části středních Čech povodně. Velká voda se přivalila rychle a v ohromné síle. Zkázonosný živel nás překvapil na sumčí stopě.

Pršelo bez přestání už od pátku. V noci dokonce víc než večer. Horší konec dovolené jsem si snad ani nemohl přát. Vždyť na Labi, kam jsem přijel s batohem sumčích wobblerů, se řeka za posledních čtyřiadvacet hodin zvedla asi o metr. A vážně hrozilo, že nekončící déšť nechá hladinu ještě víc vykynout a řeku promění v kanál splašků. Přesto jsme s Michalem nepropadli pocitům sklíčenosti.

Plán jsme nezměnili, a tak jsme si už ve čtyři hodiny ráno potřásli rukou na … Pokračujte »


Drsňák, vodka a labský avatar 2.

Datum: 10-05-2010, 7:27

V sobotu brzy ráno jsme se vypravili na téměř čtyřhodinovou cestu, která nás dělila od vybraného úseku na Labi. Pro Jirku byla informace o mém zranění, způsobeném nožem v kuchyni našeho bytu, nová.

„Hoši, hoši, jen vás na malou chvilku spustím z dozoru… A ty si málem uřízneš nohu!“ žertoval prvních patnáct kilometrů. Pak toho nechal a raději si otevřel věštírnu. Stal se prognostikem, předpovídajícím výsledek nadcházejícího víkendu. Z jakých údajů vycházel, to nevím. Protože ale všechny naše loňské labské výpravy dopadly hůř než ty předloňské (výjimkou byla jen ta vůbec první, zrovna bez Jirky, při které se mi podařil mimo jiné tloušť 56 … Pokračujte »


Drsňák, vodka a labský avatar 1.

Datum: 10-04-2010, 7:32

Vonělo to báječně. Tříkilový kus vepřové pečeně s kostí, předešlého dne prošpikovaný dvanácti stroužky česneku, a velká krůtí stehna. Hromada masa na jedné lodi. Totiž v jednom pekáči. Na palubě kuchyňského parníku spolu s kmínem a tříbarevným pepřem.

Vytahoval jsem pekáč opatrně z trouby, ve které se maso sotva před hodinou dopeklo, a hladovým nosem nad ním dychtivě zakroužil. Jako nedočkaví rackové nad hodovním stolem okounů.

Šířila se z něj úžasná vůně. Takový mužský hormon štěstí, který chlapům dává křídla. A ta vypečená šťáva! Bože. Hotová živá voda. Endorfin, který vyhání smutek z utahaných údů a dopuje organismus dobrou náladou.

„Myslím, že ráno nebylo špatné,“ postavil … Pokračujte »





NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Příběhy z rákosových tůní 1.

Čas od času jako bych se procházel muzeem vlastních vzpomínek. Jako bych během zimních špacírů po březích nevlídně chladné Ohře oživoval minulost této kouzelné řeky starožitnou...

Na pstruhové stezce

Vše začalo příchodem jara. Sníh škaredé zimy se rozplynul a otravné mrazy odezněly. Dny se konečně prodloužily a oteplily. Na trávnících vyrašily sněženky, krok...

Top