Písničkář Petr Skala: Jsem čudla svobodná


Datum publikace: 08-03-2023, 17:59 v Hovory VF u kávy.

Jeho výrazné písně jsem poprvé uslyšel vloni v červenci. Toho večera jsme s přítelkyní seděli na zastřešené terase chaty u Berounky, vyprávěli si, popíjeli víno a poslouchali déšť. Lilo jako z konve, a tak se nic jiného poslouchat nedalo. Až do okamžiku, kdy za zatáčkou v hostinci U rozvědčíka začal folkový koncert.

Znělý hlas zpěváka a struny kytar nesly jímavé texty hlubokým údolím Berounky bůhvíjak daleko. Z melancholických písní neznámého interpreta, které se mísily s lijákem, jsem tohoto večera měl husí kůži. A spolu s ní se ptal: Kdo to je?

Následující den jsme U rozvědčíka dostali odpověď. Hrál tady Petr Skala, odpověděli. Petr Skala? Jeho jméno jsem si tehdy poznamenal. Abych s tímto vynikajícím folkařem o několik měsíců později pil v Plzni prachsprostého českého turka.

Petře, pamatujete si na koncert u Berounky v červenci 2022? V legendárním hostinci U rozvědčíka?

Moc dobře! Bylo příšerné počasí, skoro krupobití. U rozvědčíka sedělo velmi málo lidí. Také si pamatuji, že po vystoupení za mnou přišel jeden nadšený kluk z personálu, který tam je taková holka pro všechno. Řekl mi, jak se mu písně líbily a že utřel slzičku. A přitom pankáč od pohledu.

Nedivím se, že ho vaše písně zasáhly. Pro mě jste byl zjevením z údolí Berounky. Zdáte se mi mezi dnešními folkovými umělci originální…

Originální? To není vůbec pravda. V mých písních jsou Bruce Springsteen, Bob Dylan a Johny Cash. To je svatá trojice, kterou brakuju. (smích)

Ale vážně, asi každý z hudebníků je někým inspirovaný a ovlivněný. Důležité je, aby ve své vlastní tvorbě byl sám sebou. Aby nezapřel sám sebe.     

V té době bylo vašemu debutnímu albu „Citadela“ zhruba rok. Jak dlouho jste na něm pracoval?

Mně se velmi líbily poslední desky Johny Cashe. Na nich hraje na kytaru takové lidovky. A já si řekl, že podobné písně bych chtěl. Postavené na hlasu.

Jenomže písničky, které jsem měl hotové a na nichž jsem pracoval pět let, mi najednou do tohoto konceptu nezapadaly. Přestal jsem být s nimi spokojený a vyškrtl je z původního plánu zařadit je na desku. Ze všech starších se na albu nakonec objevily jen dvě. A k nim vznikly nové.

Ve vašich textech hrají důležitou roli například stromy, ale i louky a řeky. Ve skvělé písni „Hvězdy nad Remeší“ jste dokonce strážcem stromů. Je příroda cenným zdrojem vaší inspirace, jednou z vašich hlavních múz?

Zrovna „Hvězdy nad Remeší“ je poměrně stará písnička, asi patnáctiletá. A podobně „Verše do vlasů“. To jsou na desce nejstarší písně.

Ale proč stromy a příroda? Nevím, prostě mi to zrovna přišlo na mysl. Narodil jsem se na vesnici, v Boleboři, a vyrůstal jsem v lesích. Možná proto mě příroda nedojímá, protože je pro mě samozřejmostí. Jednou se do ní budu asi vracet, vždyť se do ní vraceli jiní, tak proč ne já.

Mohl bych si to vygůglit, ale… Kde leží Boleboř?

Boleboř se rozpíná za Jirkovem. Jirkov se nachází za Chomutovem, který leží u Boleboře. (smích)

Hvězdy nad Remeší (úryvek z textu)

Přísahal jsem stromům,

že nad nimi budu držet stráž.

Ale usnul jsem na chvilku

a vzbudil se, až když házeli mi třísky do čela.

……..

Armáda peřin způsobí,

že ve sny na chvilku věřím,

než utluče mě vědomí…

Obě vámi zmíněné nejstarší písně mám z Citadely asi nejraději, musím se přiznat. Když se konec Veršů do vlasů nesl v dešti nad Berounkou, to bylo nepopsatelné…

Pro mě mají zvláštní význam. Tím, jak si je nesu napříč svým vývojem. A také „O hvězdáři a Petrovi“. Ta je z období, kdy jsem se sblížil s kapelou Znouzectnost. Tehdy jsem se odhodlal ke změnám ve svém životě, začal bydlet u Démy, zpěváka a kytaristy Znouzectnosti, a přišlo moje hezké období.

K něčemu podobnému jako v písních „Hvězdy nad Remeší“ a „Verše do vlasů“ se určitě budu zase vracet, i když takové písně můžete za večer zazpívat jen dvě.

Proč?

Jsou velmi melancholické. To je nejsilnější emoce, která z nich jde. A kdybych jich zazpíval při vystoupení víc, mohl bych třeba lidi rozložit.

Melancholické skutečně jsou, ale…

To je můj nejoblíbenější pocit.

…ale je v nich vždy příběh. Píšete příběhové texty, alespoň takové je slyším. Vznikají dřív než hudba, která je pak melancholicky podbarvuje, nebo je píšete až do muziky?

Vždycky musí být nejdříve melodie, protože je velmi těžké šroubovat hotový, celistvý text do nějaké melodie. Od Goldy (Oldřich Neumann, baskytarista a zpěvák Znouzectnosti – pozn. autora) jsem se naučil, jak důležité je frázování. V textu může být třeba primitivní příběh, ale pokud bude znít uchu lahodně, posluchači u písně zůstanou.

Bude-li tam něco drhnout, přepnete dál. Písničku přeskočíte, aniž byste věděl proč. Mně nejde skládat hudbu na text. Nejsem na to stavěný.

Jsou vaše texty jakýmsi ventilem vnitřního tlaku, únikem mimo složitou realitu dneška?

Ano i ne. Například netahám do písniček politiku, která často polarizuje a radikalizuje společnost.

Ale třeba píseň „Danny“ tak skutečně vznikla. Napsal jsem ji o kamarádovi, který zemřel násilnou cestou, protože se zastal jedné holky.  S jeho odchodem jsem se vyrovnal právě touto cestou.

Napsal jsem mu první píseň, která se jmenovala „Jeden z nás“. Ale protože se příliš podobala Nohavicově tvorbě, napsal jsem mu píseň novou. A vznikl „Danny“. My jsme mu Danny neříkali, ale to nevadí, myslím.

Určitě ne…

Podobně jsem se vyrovnal i s odchodem tatínka, kterého ve dvou písních oslovuju. Psaní textů je někdy poměrně účinná terapie.

Jen tak (úryvek z textu)

Jako táta přede mnou měl jsem pole sít,

jako bratr nade mnou chtěl jsem rebel být,

a jak dědek železnej sto let si žít…

Jen tak…  Jen tak

ani nevíš jak.

Písničkář Petr Skala: Jsem čudla svobodná
Petr Skala. Foto Václav Fikar

V příbězích, o nichž zpíváte, jsou smutek, zklamání, lítost, ale i překonávání překážek, odhodlání, naděje a sny. Třeba cestovatelské nebo o lepším životě. Vypadají takhle životy většiny z nás? Sníme o láskách a lepších životech? O kapce štěstí po kapsách? Bojujeme se zklamáními a různými překážkami osudu a doufáme, že bude líp?

O tom jsem přesvědčený! A proto zpívám. Skládám hudbu a píšu texty, aby se s nimi ztotožnilo co nejvíce lidí. Píseň „Jen tak“, která se týká cestování, je zčásti o Jiřím Voskovcovi.

Voskovec byl po svém druhém příjezdu do USA v atmosféře mccarthismu, poválečného honu na čarodějnice v USA, jedenáct měsíců internován na Ellis Islandu pro podezření, že byl sympatizantem komunismu.

Zavřeli ho jen proto, že ve své komedii pronesl s ruským akcentem jedno slovo. A tak člověk, který odtud před komunismem utekl, byl v Americe neprávem vězněný za sympatizování s touto ideologií.

Mají i jednotlivé písně svůj příběh vzniku? Jak třeba vznikly Hvězdy nad Remeší? Nebo Za garáží?

Píseň „Hvězdy nad Remeší“ byla inspirována jedním americkým romantickým filmem o pilotovi z 1. světové války.

A Za garáží? Má tato píseň svůj příběh vzniku?

Má. Váže se k Litvínovu, kde jsem v roce 2000 žil, a ke Krušným horám, kde jsem jeden rok studoval lesní školu. Byl jsem tam tenkrát zamilovaný do jedné holky.

Za garáží (úryvek z textu):

Měla tělo jako tělo bohyní, 

měla vlasy jako darem od víly. 

A když brávala chlapy na svůj dvůr, 

nemívala strach, a byla šťastná,

byla šťastná…

chvíli šťastná.

Písně na albu Citadela mají melancholickou náladu, ale většina z nich končí nadějí, ukazuje jakési světlo na konci tunelu, mohu-li to tak nazvat. Zkrátka nekončí temně. S tím své texty píšete?

Rozhodně! Pozitivní východisko či naděje do písní patří. Víte, nemám rád příběhy, které nedopadají dobře. Ani filmy.

Když vím, že film skončí špatně, už se k němu nevrátím. Třeba „Zrodila se hvězda“. Pěkný film, který mám na ploše počítače. Říkal jsem si, že ho zhlédnu ještě jednou. Ale nepodívám se na něj. Končí špatně. Ten konec bych vyřešil jinak.

Přemýšlel jsem o příbězích ve vašich písních a ruku v ruce s tím se zamyslel i nad našimi životy. Vedeme svým způsobem donquijotské životy?

Může být. Já jistě. (smích)

Jsme utopení ve snesitelných formách otroctví s pevným řádem, zatímco toužíme po obyčejných velkých věcech pod hvězdami?

Pravděpodobně ano. I když já proti řádu vůbec nic nemám. Mně vyhovuje víc než svobodná nestabilita.

Čím je pro vás hudba?

Rozhodně ne koníček. Hudba je pro mě mnohem víc. Vděčím jí za mnohé. Třeba i za ženu a posléze i za syny.

Jak jste poznal svoji ženu?

Na koncertu v Tachově. Líbily se jí moje písničky.

Vzpomenete si na svoji první autorskou píseň?

Bohužel, nevzpomenu. Ani nevím, jak dlouho hraju. Už deset let říkám, že hraju deset let. Tak to možná bude dvacet let. (smích) 

Ale pamatuji si na svoje první vystoupení. Bylo to na festivalu, kam mě vybrali na základě tří písní vypálených na cédéčku. A tam jsem se seznámil s Wabi Daňkem a hlavně s Milošem Dvořáčkem, který ho doprovází.

Milošovi jsem říkal, že bychom si jednou mohli spolu zahrát. Tak uvidíme, jestli se nám to podaří letos v létě. Ahoj, Milošku. (smích)

A bude líp (úryvek z textu)

Potkali se tenkrát na konci světa

V ten den jí věrnost přísahal

Postavil vor z trosek života

Z provazů, krve a snů…

Vznikají už písně na vaše druhé album?

Písničky vznikají a budou. Ale album už vydávat nebudu. Jenom singly.

Proč?

Aby se vydání alba zaplatilo, musíte prodat aspoň pět set kusů. A to je v dnešní době pro interprety nezávislých žánrů vysoké číslo. Pokud nemáte už vytvořenou komunitu fanoušků, kteří na vaši desku čekají a koupí si ji, je šílenost vydávat album.

Vy a česká punková legenda Znouzectnost. Vzal jste si něco z tohoto období vaší vzájemné spolupráce pro svoji sólovou kariéru folkového zpěváka?

Určitě. Golda se mi věnoval roky. Učil mě stavbu písničky a frázování. Prostě aby písnička ladila. Déma mě naopak učil spíš technické věci. U něj jsem i bydlel, když jsem se přestěhoval na Plzeňsko.

Jak by vypadal váš naprosto ideální den? Byla by v něm kytara a píseň Perfect Day od Lou Reeda?

Vlastně jsem ho zažil docela nedávno, když mi kamarád poslal emailem poslední písničku, kterou jsme spolu udělali. Hraju v ní na kytaru a Míša, u kterého jsem točil první desku, mě doprovází na další tři nástroje.

To byl ideální den. Když mi na stole přistála písnička, se kterou jsem byl maximálně spokojený. Písnička podle mé představy. Jinak Perfect Day je pěkná skladba, pecka.

Dáváte přednost klasickým písničkářům 70. let, nebo mladšímu folku?

Asi jsem stará škola, těžko říct, ale klasici mi zatím vycházejí ze všeho nejlíp. Jejich tvorba mě skutečně oslovuje. Vedle nich jsem jenom čudla. Ovšem čudla svobodná. (smích)

Václav Fikar

Medailonek Petra Skaly:

Petr Skala se narodil v Duchcově v roce 1983 ve znamení Vodnáře. V roce 2005 odešel ze severních Čech do Prahy, kterou po pěti letech vyměnil za Plzeň. Vystupoval pod uměleckou přezdívkou Iggy Gott, spolupracoval s českou punkovou legendou – kapelou Znouzectnost. V roce 2021 vydal své první album Citadela. Více o něm na Instagramu (petr.skala.music) či na webu https://petrskala.eu/.




Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Drahoušek na česneku vyjde 2. prosince

Nakladatelství Pointa ze skupiny Albatros Media oznámilo, kdy vyjde má kniha Drahoušek na česneku, v níž na čtenáře čeká celkem osmnáct...

Pevnost Boyard v Chebu a Karel IV. ve Varech

Velmi úspěšným byl 1. ročník týmové soutěže Chebská pevnost Boyard, inspirované slavnou televizní show. Do soutěže v historické části města, kterou...

Poděkování všem, kteří pomohli knize do světa

Crowdfundingový předprodej mé osmé knihy Drahoušek na česneku, v němž se rozhodovalo, zda kniha vyjde, či nikoliv, trval krátkých třicet dnů....

Drama do poslední chvíle. Drahouška jste ale vybojovali!

Byla to šílená jízda, ale rozhodli jste. Drahoušek na česneku provoní vaše domácnosti a knihovny!

“Byl to gól v poslední minutě,”...

Zbývají tři dny. A v nich získat zbývajících 40 procent cílové částky

Třicetidenní crowdfundingový předprodej mé nejnovější knihy Drahoušek na česneku je téměř u cíle. Do něj zbývají už pouhé tři dny.

Nachází...

Rozhovor pro Vysvlečenou: Kvalitní humor v literatuře je velmi náročné řemeslo

Influencerka Wendy Šimotová včera na svém blogu Vysvlečená uveřejnila rozhovor, který se mnou pořídila. Rozhovor vyšel pod titulkem “Napsat dobrou humoristickou...

Top