Rekordní vedra v Česku, apatické ryby, ukolébané africkými teplotami, chlazené melouny na kila a jakési “turné” po aquacentrech a koupalištích v Bavorsku… Na cestování a vedro náročný týden vyvrcholí dnešním večerním koncertem Iron Maiden v Praze. Tak dobrý zvuk a prima večer…

Jsou značky, které za řeč nestojí, a jsou značky, které mi za ni stojí. A mezi ně patří Shimano, kvůli kterému jsem po čase opět usedl ke klávesnici. Na podzim roku 2011 jsem si totiž pořídil svůj prozatím poslední produkt od této japonské značky – smekací naviják Aernos 4000 FA. Jako obvykle jsem tehdy hledal designově výtečný produkt, který přinese příznivý poměr mezi cenou a výkonem, a černo-červený Aernos mě cestou cvrnknul do nosu. Zklamal?

Pozooór, napínám….. Ne, ani náhodou nezklamal, jak musím hned v úvodu akcentovat. To, co jsem od něj očekával, mi Aernos se samozřejmostí vlastní Shimanu poskytl. Především … Pokračujte »

Nakolik jsme za posledních třicet let zmlsali nejchytanější rybu v Evropě? Co kaprům dříve stačilo a co jim musíme nabídnout dnes, chceme-li být pravidelně úspěšní? Těmito a dalšími otázkami se s trochou nadsázky zabývám v článku Grand restaurant kapra Septima, který právě vyšel na čtyřech stranách v novém Kajmanovi.

V aktuálním červencovém vydání magazínu Český rybář můžete číst úvodní díl mého nového seriálu Svět krve. Jeho tři díly věnuji vrcholovým predátorům našich vod a jejich vražedným instinktům.

Woblery používám k lovu dravých ryb už čtvrt století. Útlé i zavalité, plovoucí i potápivé, s lopatkami i bez lopatek, jednodílné i dělené, malé i velké… Rukama mi jich prošly už stovky, a protože nám výrobci každý rok servírují nové a nové modely, další desítky mi jich rukama určitě ještě projdou. Rád totiž experimentuji a zkouším, a proto se woblery v mých krabičkách střídají stejně rychle jako se střídaly milenky v posteli benátského rodáka Giacoma Casanovy.

Na některé z woblerů se ryby doslova lepily a lepí, proto si je stále hýčkám. Jiných si však zase nevšímaly. Některé byly či jsou … Pokračujte »

Včera večer velké plátno a povedený hořkosladký Revival od Alice Nellis, dnes ráno na asfaltce mezi stromy osm kilometrů v tričku a běžeckých botách a večer už letošní druhý pokus o labské sumce. Budou tři dny stačit k nalezení a ulovení většího kusu? Je čas se jít připravit…

Město Cheb se mění. Kdo procházel krajinou u Ohře pod Chebským hradem naposled v roce 2003, asi se dnes na tomtéž místě štípne do tváře. A pak raději ještě jednou, do druhé tváře. Aby se ujistil, že je plně při smyslech a že se mu nic nezdá. Chebské Poohří v roce 2013 totiž vypadá úplně jinak, než jak vypadalo před pouhými deseti lety. Zchátralé objekty, rezavý vlnitý plech a kopřivy jsou pryč, na jejich místě vyrostla krajina plná rozkvetlých záhonů, atrakcí pro děti, moderních sportovišť a restaurací.

Lokalitu u Ohře pod někdejší císařskou falcí přitom proměnily dvě mezinárodní krajinné … Pokračujte »

Ono se snadno řekne vstát brzy na ryby, ale mnohem hůř už se vstane. Když totiž v půl třetí v noci zazvoní budík, aby člověka popohnal k vodě, jako by ho přivolával odkudsi z druhého břehu. Z laskavé krajiny měkkých polštářů a požitkářských snů, kde je krásně jako v měsíčních zahradách. A právě pro kouzlo hlubokého a klidného spánku se našinci odtamtud nechce. Pochopitelně. Vždyť komu by se také chtělo opouštět ráj sladkého ničeho i všeho kvůli cestě na místo, která možná ani nebude stát za to?

Proto někdy budík vypnu a na ryby prostě nevstanu. Jindy však ze sebe peřinu setřesu a jako oživlé zombie … Pokračujte »