Woblery používám k lovu dravých ryb už čtvrt století. Útlé i zavalité, plovoucí i potápivé, s lopatkami i bez lopatek, jednodílné i dělené, malé i velké… Rukama mi jich prošly už stovky, a protože nám výrobci každý rok servírují nové a nové modely, další desítky mi jich rukama určitě ještě projdou. Rád totiž experimentuji a zkouším, a proto se woblery v mých krabičkách střídají stejně rychle jako se střídaly milenky v posteli benátského rodáka Giacoma Casanovy.

Na některé z woblerů se ryby doslova lepily a lepí, proto si je stále hýčkám. Jiných si však zase nevšímaly. Některé byly či jsou … Pokračujte »

Barvou připomínají kyselé citrusové plody. Tak kyselé, že se jim velká část rybářů vyhýbá značným obloukem. Kombinace fluorescenčně zelené, signálně žluté a oranžové barvy s černým žíháním je děsí. Vyvolává u nich alergickou reakci.

„To nemyslíš vážně,“ křižují se někteří z nich, když wobler této barvy upevním do karabiny. Jsou přesvědčení, že něco tak nepřirozeně křiklavého do našich vod plných kaprů a tloušťů nepatří.

Já to však myslím smrtelně vážně. Vždyť právě „fire tiger“, jak si výrobci tento extravagantní vzor pojmenovali, patří mezi mé vůbec nejúspěšnější barevné varianty. Bez jakékoliv nadsázky.

Tímto „acid dekorem“ už jsem mnohokrát uhranul všechny běžně … Pokračujte »