Někdy to znamená kráčet s hlavou v oblacích. Zvednout ji vzhůru a dívat se vysoko do větví stromů, abychom je spatřili. A někdy zas kráčet s hlavou svěšenou. S pohledem sklopeným do trávy před sebou.

Někdy je nutné mít zrak sokolí. A jindy vnímat okolí jako kočka. A slyšet i nepatrné zvuky jako sova. Vždy je ale nutné být v přírodě. Nejlépe často. A chovat k ní nejvyšší úctu a plný respekt.

Zvládnete to? Pak se vám s velkou pravděpodobností otevře svět, který jste do té doby nevnímali, či ho registrovali jen velmi povrchně. Otevře se vám svět, který je nepozorným … Pokračujte »