Jak jsem objevil Středozemi. Na západě Čech


Datum publikace: 30-10-2013, 6:39 v Fotoblog / Photography blog.

Krušné hory, Skalky skřítků, Komorní hůrka, Dračí skála, Krudum, Sněžná hůrka, Liščí údolí, Skalní město, Železná hůrka, Podhora, Hadí hora, Bublák, Bílá skála, Svatošské skály, Kernberg, Andělská hora, Smolné Pece, Viklan, Kamenná hora, údolí Ohře, Svatobor…

Že vám ony zeměpisné názvy něco připomínají? Jen přesně nevíte co? Rád napovím. Všechna z uvedených míst se nacházejí v Karlovarském kraji. Že jste to věděli? Že vám ta místopisná označení připomínají něco jiného? Jistě, jistě… Tuším co!

Jako by totiž právě tady, v Karlovarském kraji, čerpal lingvista a spisovatel J. R. R. Tolkien inspiraci pro tvorbu názvů a podobu míst legendární Středozemě. Jako by až sem kapal inkoust jeho pera, kterým vytvořil kult – epický román Pán prstenů. Jímž stvořil úžasný fantasy svět, plný jmen tajemných stezek, magických vrchů, temných hor i honosných sídel panovníků Gondoru, Rohanu či Roklinky, skřetů z Mordoru nebo malých hobitů z Kraje. Jako by právě tady, v Karlovarském kraji na západě Čech, který tolik miloval zcestovalý německý básník, dramatik a vědec Johann Wolfgang Goethe, nechal rozkvést svou fantazii při tvorbě skic zmíměných říší Středozemě. Jako by ho zdejší pozoruhodná místa živila silou pro napsání tak náročného díla.

IMGP6308

Pane Tolkiene, který jste zemřel pár dnů před mým narozením… Pane Jacksone, který jste dlouhý a výpravný Tolkienův příběh tak skvěle převedl na filmové plátno… Návštěvnice a návštěvníci mého webu, kteří jste otevřeli tento fotografický blog…

Představuji vám Karlovarský kraj! Lyricko-epický region, bohatý na úchvatnou přírodu, magická místa, kde pozoruhodně působí negativní, pozitivní nebo dokonce léčivé síly. Region oplývající místy, k nimž se vztahují prastaré pověsti a legendy, a která k lidem promlouvají skrze paměť věků. Místy, o nichž zasvěcení autoři píší knihy… Představuji vám Středozemi v České republice!

Karlovarský kraj

Karlovarský kraj by Václav Fikar

skalka 2

nová ves - starý dvůr (8)b

Vyjmu-li Prahu, která je jak městem, tak samostatným krajem, je Karlovarský kraj svou rozlohou druhým nejmenším krajem v Česku (o fous menší je už jen Liberecký kraj). Přesto má uvedený region na západě Čech návštěvníkům skutečně co nabídnout…

kyselka

Připomíná vám tato fotografie filmové záběry elfí Roklinky? Na svědomí ji nemá štáb režiséra Petra Jacksona, pořídil jsem ji na Karlovarsku…

pomezí (3)

chebsko by václav fikar

Barevné a členité kopce, životadárné lesy, unikátní památky, léčivé lázně, půvabné řeky, ale i příběhy lásky, chamtivosti či zázraků, které se vážou k mnoha prastarým krajinným prvkům. Legendy o trpasličích králích, alchymistech, andělské princezně, bílé ruce, vílách nebo odvážných činech. Karlovarský kraj tryská bohatou, mysteriozní krajinou a pozoruhodnými místy, jejichž srdce pohání mimosmyslová energie z časů dávno minulých.

IMG_0005

Karlovarský kraj by Václav Fikar2

karlovarský kraj by václav fikar 3b

Jako by tady žili hobiti. Jako by tento kus země byl jejich obdělávaným mírumilovným Krajem…

IMGP4162

doupovské hory

Karlovarský kraj by Václav Fikar 4b

Vrchy a bohaté lesy Karlovarského kraje.

Tajemná hora Krudum

Šušká se o ní mnohé, kolují o ní různé zvěsti a legendy. O bájné hoře v srdci Slavkovského lesa, jejíž jméno zavání tajemnem, neznámými silami a možná i skrytými postavami. Krudum! Právě tak ji dávní obyvatelé těchto končin pojmenovali.

na krudum 4

Zajímavé je propojení některých pověstí o Krudumu s realitou. Příkladem je třeba legenda o sídle Mikuláše na této hoře. Původní němečtí obyvatelé vyprávěli dětem, že v předvečer svátku Mikuláše sestupuje Mikuláš ze svého domova na Krudumu za dětmi. Hodné odměňuje dárky, zlobivé ale strká do pytle a odnáší je nahoru na Krudum. Vrchol hory se nachází ve výšce 838 metrů nad mořem.

na krudum 2

Jméno Krudum dali hoře prapůvodní obyvatelé zdejší krajiny, Keltové. Přípona “dum” či “dun” je pro keltské názvosloví typická. Znamená oplocenou, opevněnou a obytnou plochu (náš dnešní název pro domov – dům – se odvíjí právě od ní). Výraz “crum” znamená okrouhlý, kulatý. Spojení obou výrazů – Cru + dum – tedy můžeme přeložit jako… Kruhová pevnost! A tvrziště halštatských a laténských hradišť jsou většinou… Okrouhlá.

Doba osídlení oblasti kolem Krudumu není přesně známa, je ale známé, že tuto oblast navštívili Markomané – Langobardi a Keltové, kteří v místních potocích rýžovali cín a jiné kovy. Mnozí badatelé se domnívají, že základy bývalého kostela sv. Mikuláše stojí na místě keltského Wallburgu, který měl být možná strážním bodem, zajišťujícím transport soli z Bavorska. Mezi vrchy Krudum a Spálený totiž odpradávna vedla tzv. solná cesta, tedy transport soli ze solných dolů v bavorském Reichenhallu. Ten procházel přes Norimberk a Cheb, pak podle Ohře a mezi vrchy Krudum a Spálený do Slavkova a dále přes Kadaň a Žatec do Prahy. Tuto cestu potvrzuje dopis papeže Klementa VI. z Avignonu, který v něm uložil biskupu Basilejskému, jak má býti na této cestě pečováno o posly. Tato solná cesta je znovu zmíněna v knize “Ein nutzliches reisebuchlin”, vydané roku 1563 v Augsburku. A známá byla i za třicetileté války.

V souvislosti s Krudumem je také známo, že na nejvýchodnějším vrcholu stál kámen s otvorem, do kterého se ve válečných dobách, v případě napadení, umístila smrková kláda s železným košem, do kterého se vložilo chrastí, které se zapálilo. Nad horou se tak rozhořel oheň, který vysílal do kraje varovné znamení. Jako když ohrožený Gondor volal o pomoc. Jako když rozhořel své strážné majáky…

na krudum

Na vrchol Krudumu vede několik cest. V říjnu vypadají třeba takto.

na krudum 5

Pod horou Krudum se nachází trosky kostela svatého Mikuláše, což je mezi turisty dnes zřejmě nejpopulárnější místo Slavkovského lesa. A stejně jako hora samotná, také kostel pod ní byl po staletí zahalen tajemstvím a opředen mnoha mýty a pověstmi. Lidé ho spojovali mimo jiné se skřítky, vílami a také obrovským bohatstvím. Odpradávna, zaslepeni těmito pověstmi, se proto snažili v okolí kostela najít zlato, drahé kameny nebo sklepy plné vzácného vína (viz legenda z dob velkého válečníka Bodigora (Postřehli jste…? Bodigorovo jméno je velmi podobné udatnému gondorskému Boromirovi, kterého stvořil J. R. R. Tolkien).O víně pod zámkem na Krudumu nebo O křtitelnici sv. Mikuláše).

na krudum 6

Zajímavé je, že dodnes lidé neví, kdy byl kostel postavený. Víme jen, že ho v roce 1253 předal král Václav I. Řádu křížovníků s červenou hvězdou v Lokti. Avšak kdy a kým byl kostel pod Krudumem postavený, neví nikdo. Odhaduje se, že právě ve 13. století. Vlastně vše, co se kdy kolem tohoto mýtického místa kdy dělo, se jenom odhaduje. Například se odhaduje, že funkční byl jen do poloviny 15. století. Jinými slovy, že již více než pět set padesát let chátrá…

Dnes tak trochu připomíná trosky strážné pevnosti Amon Sûl poté, co ji dobylo a strhlo obrovské vojsko skřetů, vypravené z Angmaru, černokněžné říše (ještě jednou vítejte ve světě J. R. R. Tolkiena).

na krudum 8

Mimochodem, o tom, jak málo o tomto záhadném kostelu pod Krudumem víme, svědčí fakt, že ještě poměrně nedávno mnozí historici o jeho existenci pochybovali. Existovaly totiž jen pověsti, ale žádné důkazy. Pozůstatky kostela zde byly objeveny a vykopány teprve před jedenácti lety, tedy v roce 2002. A okamžitě se staly největší atrakcí Slavkovského lesa. Vrchol v pozadí snímku je hora Krudum.

Svatobor

svatobor 2c

Tolkien stvořil Černobor, Karlovarský kraj má Svatobor! Těžko si dnes už představit, jak živou a významnou osadou musel Svatobor být v dobách českých králů a mocných panovníků. Zatímco dnes se jedná o téměř mrtvou vesnici, o jejíž existenci neměli tušení dokonce ani v nedaleké Dubině, kde jsem se ptal na cestu postupně tří mužů, před stovkami let byla tato slovanská ves střediskem klášterního panství mezi řekou Ohří a vrchem Pustý zámek. A byla také často zmiňována v listinách králů. Václava, Otakara II., Jana Lucemburského.

svatobor 3

Dominantou vesnice, která před několika staletími zažila i husitské války, je ruina původně gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie. Zmiňuje ho už panovník Jan Lucemburský ve svém privilegiu z roku 1341. Kostel přečkal mnohé války, až v roce 1966 vyhořel. Podle oficiální verze po úmyslném zapálení neznámým žhářem, podle Vojenských lesů však požár vznikl samovznícením uskladněných semen řepky. Od té doby je kdysi majestátní kostel chátrající ruinou.

Zmizí tato bývalá dominanta Svatoboru z mapy Evropy? Možná ano, možná ne… Koncem roku 2003 zahájila armáda spolu s památkáři první kroky k záchraně této české kulturní památky. Zatím vypadá, jako by se zde střetly pluky skřetů se spojeneckou armádou lidí a elfů…

svatobor

Ještě v roce 1895 žilo ve Svatoboru 427 lidí v 62 domech. Od té doby však počet obyvatel vesnice už jen klesal. V roce 1939 v ní žilo 316 obyvatel, v roce 1950, po vysídlení německého obyvatelstva z pohraničí po 2. světové válce, už jen 28 stálých obyvatel. Dnes jich ve třech zdejších domcích žije sedmnáct.

Andělská hora

andělská hora 2

Zřícenina hradu Andělská hora je opředena legendou, která sahá velmi hluboko do paměti Evropy – až do bájných dob Artušovských. Je opředena příběhem lásky a lidského srdce. Příběhem krále Tristana, potomkem krále Artuše, jeho dcery Alviny a chlapce, kterého Tristan doslova vyrval ze spárů medvěda – Ursina.

andělská hora  5

Když Ursinus vyrostl v muže, zatoužil po královské hodnosti. Aby jí dosáhl, obloudil srdce princezny Alviny, která zatím vyrostla v krásnou pannu. Protože však král Tristan nedal svolení k nerovnému sňatku, rozhodl se Ursinus, že královskou dceru unese. Její srdce pak svádělo velmi těžký boj. Láska k otci ji držela pevným poutem k domovu, avšak Ursinova hrozba, že se před jejíma očima probodne dýkou, nebude-li mu po vůli, ji donutila, že se s ním vydala v dálnou cizinu.

Přeplavili se přes moře, překonali hory i doly, dál a dál k východu, aby je královi poslové nedostihli. Až se dostali do údolí lososí řeky, řeky Ohře…

andělská hora  4

Vystoupili spolu na neznámou horu, z jejíhož temene se naskýtal široširý rozhled do kraje. A rozhodli se, že tady už zůstanou. Na této hoře Ursinus vystavěl pevný hrad i s tajnou chodbou, aby odtud mohl uniknout, kdyby král Tristan i s vojskem k hradu přilehl. A protože mu byla krásná Alvina trpělivou společnicí, nazval hradem… Andělským. Alvina však neustále vzpomínala na domov a na svého otce, proti němuž se provinila. Ve stesku a žalu hledala útěchu v tom, že ze všech sil pomáhala nešťastným lidem z okolních vesnic, kteří přišli na hrad prositi. A ti ji chovali v úctě a lásce a nazývali ji andělem…

andělská hora

Také králi Tristanovi se po dceři stýskalo a neustále po ní nechával pátrat. Marně. A tak si v zoufalosti nechal zavolat věštce, který zapálil hromádku kouzelných bylin, nad jejich kouřem provedl několik podivných kejklí, a pak ukázal na východ:

„Vidím daleko za mořem zemi, podobnou růži. Od jejích hranic se sklánějí hory, čím blíže středu stále menší a nižší jako plátky růže. Tam, kde na jejím pokraji ze země tryská vřelá voda, zvedá se nad krajem mocná hora. A na jejím temeni čnějí hradby hradu. Tam dlí a truchlí pro svou vlast a pro svého otce… Tvá ztracená dcera!“

Mocný král už na nic nečekal. Sestavil početné vojsko a okamžitě se vypravil na cestu. S vojáky se přeplavil přes moře a odtud táhl stále k východu, až přišel do země, podobné růži. Do jemu neznámé země České. Tam nejprve našel horký pramen, o kterém mluvil věštec, a pak uzřel horu s hradem na temeni. Poručil poté vojsku, aby se skrylo v údolí řeky, a sám se převlékl za chudého poutníka a jako takový zamířil k hradu. Lid, mezi který se vtrousil, mu prozradil, že na hradě žije paní, která je andělsky laskavá a milosrdná, paní, kterou k nim poslal Bůh z daleké země za mořem…

A jak pověst o vzniku Andělské hory pokračuje a končí? Takhle: http://www.andelskahora.cz/informace-o-obci/povest-o-andelske-hore/

A nebo to všechno bylo docela jinak? Ať tak nebo jinak, od 17. století hrad již nebyl udržován. Teprve v roce 1899 dal hradní rozvaliny zajistit a upravit tehdejší majitel kysibelského velkostatku, hrabě Jaromír Černín z Chudenic…

Skalky skřítků

skalky skřítků

Vypadají trochu jako úzké schůdky k jeskyni Oduly před branami Minas Morgul, ke kterým zrádný Glum přivedl Sama a Froda. Pod nimi je velmi strmý sráz, přičemž i ony, stejně jako schody u Minas Morgul, vedou k otvorům do skály. Přesněji k jeskyním skřítků. Ještě přesněji – ke skalním dutinám, o jejichž původu stále ještě vědci vedou spory.

Pěšina k jeskyním (skalním dutinám) skřítků je opravdu velmi úzká. Trpíte-li závratěmi, podobně jako já, rozhodně se během přibližování k nim nedívejte vpravo. Hleďte jen před sebe anebo fixujte oči na skálu vlevo. Proč? Stojíte na extrémě strmém svahu Švédlova vrchu. A zatočení hlavy z pohledu dolů by mohlo znamenat sedmdesát až sto metrů hluboký pád po úbočí svahu. Volná obuv nebo boty s hladkou podrážkou tam rozhodně nemají co dělat!

skalky skřítků 9

skalky skřítků 2

Národní přírodní památka Skalky skřítků se nachází nedaleko Dubiny na Karlovarsku. Podle prastaré legendy, která se k místu váže, zde skřítkové hlídali poklad. A od lidí, s nimiž tam spolužili, vyžadovali jen něco málo jídla. Nic víc, nic míň. Avšak jak roky plynuly a zimy se střídaly, chamtiví sedláci dávali skřítkům stále méně a méně jídla, až se skřítkové rozhodli místo opustit.

skalky skřítků 10b

Král skřítků proto požádal převozníka, zda by je mohl přepravit přes řeku Ohři, což převozník udělal. Od úsvitu do soumraku převážel skřítky přes řeku, za což si od jejich krále vysloužil zlato. Malý král pak převozníkovi nabídl, že může jeho národ spatřit a být tak navěky věků posledním člověkem, který tady skřítky uvidí. Převozník jeho nabídku přijal. Zajímalo jej, kolik skřítků za celý den převezl.

A tak jejich král na druhém břehu Ohře zavelel: „Klobouky dolů!“ a převozníkovi se najednou naskytl úchvatný pohled. Spatřil tisíce skřítků. Ti se s ním rozloučili a vydali se směrem ke Krušným horám, snad do jejich nitra. A od toho dne už je tady nikdo nespatřil…

skalky skřítků 6

skalky skřítků 7b

Anebo se vrátili? Těžko říct, spíš na ně jen lidé dodnes vzpomínají…

skalky skřítků 8

Ať tak nebo tak, v místě rozhodně působí neznámé síly. Pocítil jsem je na vlastním záznamovém médiu a svým způsobem i na vlastní kůži.

Pro fotografie skalních dutin jsem ke Skalkám skřítků musel hned dvakrát. Po prvním fotografování mi totiž jejich snímky, uložené na paměťové kartě, záhadně zmizely. Jen ony! Toho dne jsem fotil na třech různých místech v okolí, Skalky skřítků byly v pořadí druhé. A pouze jejich fotky jsem po návratu domů postrádal. Na kartě prostě nebyly. Jako by se vypařily, jako by se po nich slehla zem. Jako by je nějaké kouzlo odstranilo…

skalky skřítků 12

A tak jsme se s Pentaxem vrátili ke Skalkám skřítků znovu, zhruba o měsíc později. Tentokrát už snímky na kartě zůstaly, avšak možná jen díky tomu, že jsem za ně nevědomky zaplatil. Zmizela mi totiž bunda, kterou jsem si před fotografováním odložil pod úzkým schodištěm k dutinám. Žádný člověk přitom neprošel kolem, žádného jsem neviděl ani v suchém listí neslyšel. Přesto – bunda byla fuč.

Že by ji vzal vítr? Že by ji pro svou škodolibou radost shodil dolů do údolí? Anebo šlo o výměnný obchod s někým neviditelným? Fotografie za bundu! Pokud ano, s kým jsem ho tam nahoře u bájných dutin ve skále nevědomky uzavřel?

Komorní hůrka

komorní hůrka 6

komorní hůrka

Nedaleko Chebu a Františkových Lázní se nachází Komorní Hůrka, nejmladší sopka na území Česka, která vznikla ve čtvrtohorách na dně vysychajícího slaného jezera. Jedná se o další z magických míst Karlovarského kraje. Mimochodem, také ke Komorní hůrce se váže pověst…

komorní hůrka 8

Podle ní se právě tady usadil syn krále trpaslíků ze severu. Na místě založil oheň, avšak převrhl se mu kotel s vařící vodou, která se rozlila na všechny strany. A tak prý vznikly dnešní kyselky (to by vysvětlovalo, proč je Karlovarský kraj krajem lázní). Pak ale vybuchl podzemní oheň, který zničil trpasličí palác. A za tuto nedbalost už trpaslíci nesměli postavit nové sídlo a museli bydlet jen v temných jeskyních…

komorní hůrka 4

 Údolí Ohře

ohře 3

Příběh řeky Ohře je starý jako lidstvo samo. Před stovkami a stovkami let se Ohře jmenovala Agara, jak ji nazývali Keltové, neboli Lososí řeka. Jméno je složeno ze dvou slov ag či eg (losos) a are či ara (tekoucí voda). Původní název řeky se skoro dochoval na německém území, kde je Ohře nazývána Eger, stejně jako je německy nazýváno město Cheb. Dnes již Ohře lososí řekou není, přesto stále patří mezi nejpůvabnější řeky v Česku, ze které sálá pozitivní síla.

ohře 2c

Při své cestě Karlovarským kraje je Ohře uzavřena Krušnými horami z levé strany, Slavkovským lesem a Doupovskými horami ze strany pravé.

IMGP3890

ohře 4

vodáci2

Ohře patří k nejvyhledávanějším vodáckým řekám v České republice, v roce 2006 dokonce vznikla kolem vodácké části řeky Vodácká stezka. V úseku od Chebu po Kadaň je rozmístěno 69 informačních tabulí v českém, německém a anglickém jazyce. Cedule informují o tom, kde se právě vodák nachází a jaké kulturní památky, přírodní a historické zajímavosti jsou v blízkém okolí. U obcí jsou informace o samotných obcích, včetně informací o možnostech ubytování. Vzhledem ke skutečnosti, že Ohře protéká chráněnými oblastmi – CHKO Slavkovský les, CHKO Střední Poohří a přírodní park Stráž nad Ohří – je volné táboření podél většiny řeky zakázáno.

DSCI1102

DSCF0793

Rotavské varhany

varhany 3

Stala se symbolem Rotavy. Pyramidálně skloněná skalní stěna z dvanáct metrů vysokých čedičových píšťal, které vznikly ve třetihorách v důsledku chladnutí lávy. Mohutná stěna, které se říká varhany.

varhany 5

V tom, jak před tisíci let vznikly vějířovitě uspořádané hranoly Rotavských varhan, mají odborníci jasno. Poměrně prudké ochlazení způsobilo v tuhnoucím lávovém proudu vnitřní pnutí a smršťování. Právě kvůli prudkému ochlazení jsou píšťaly uspořádány ve směru největšího teplotního spádu, v tomto případě kolmo k terénu v době erupce.

varhany 2

Pokud vystoupíme z levé strany na vrcholek varhan, naskytne se nám pěkná vyhlídka na Rotavu a Kraslicko.

varhany 4

Píšťaly Rotavských varhan připomínají polena v milíři…

Blažejský rybník a barokní kostel sv. Blažeje

nežichov - rybník

nežichov - rybník 2

Několika hektarový Blažejský rybník pod Třebouňským vrchem je tichý, vyzařuje z něj však silná energie. Alespoň na mne tak určitě působí. Rybník i k němu přilehlé louky, střídající se vlhké se suchými, z něj na Toužimsku činí poměrně vzácnou krajinu, která byla začleněna do soustavy Natura 2000.

nežichov - rybník 3

Na břehu Blažejského rybníka, v malebné krajině pod Třebouňským vrchem, stojí zřícenina barokního poutního kostela sv. Blažeje. Kostel nechal vystavět v letech 1732-1733 tepelský opat Raimund III. – na místě zaniklého středověkého gotického kostela. Po roce 1945 ale postupně chátral, až v roce 1957 vyhořel po ráně bleskem (tedy podobný osud jako kostel ve Svatoboru). Od roku 2007 provádí občanské sdružení Cesta z města na zřícenině kostela záchranné práce…

Starý Rybník

starý rybník 2

Jako by se tudy prohnaly hordy mordorských vojsk! Z bývalého vodního hradu Starý Rybník zůstaly jen trosky, které tolik pamatují. Jeho pravděpodobným zakladatelem byl kolem roku 1360 Rab z Mechelsgrünu. Po něm měl hrad celou řadu majitelů. Již kolem roku 1386 patřil chebským měšťanům, o necelých sto let později Perglarům z Perglasu, v letech 1483 až 1497 chebským Gummerauerům, kteří hrad ve Starém Rybníku spojili s Vildštejnem. Potom Janu z Wallbachu a v letech 1501 až 1550 Janu z Brambachu, členu chebského sněmu a přísedícímu soudu pro Chebsko.

Ve druhé polovině 16. století zde vládli Vidršpergárové (1550 až 1594), po nich Trautenberkové (1594–1663) a Hartenberkové (1663–1711). Jeden z nich, Adam Erdman, byl za týrání váženého chebského měšťana uvězněn a pokutován 200 zlatými. Roku 1699 ho kdosi zastřelil oknem hradu.

starý rybník

starý rybník 3

Zřícenina vodního hradu dodnes stojí na pahorku, obklopeném z velké části dvěma rybníky. Původní hrad chránil z druhé stany hluboký příkop, přes který vedl zvedací most. Za ním byl gotický hradní palác s dvěma místnostmi v přízemí a s velkým sálem v patře. Do něho se vcházelo jednoduchými kamennými portálky…

Další panovnická sídla

hrad bečov b

Nad hlubokým údolím, obklopený vysokými lesnatými kopci Slavovského lesa a Tepelské vrchoviny, stojí Bečovský hrad. Ve svých raných dobách (postaven byl ve 14. století) chránil důležitou křižovatku zemských cest. Byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se těžily cenné kovy – stříbro, cín a další.

Bečov byl jedním z hradů, kde se dlouho (1620–1621) držela stavovská posádka. Konec rozkvětu zdejšího panství však učinila právě třicetiletá válka. Panství bylo slavkovským měšťanům za jejich účast na stavovském povstání zkonfiskováno a roku 1624 prodáno císařskému sekretáři Gerhardu Questenberkovi. V roce 1648 ale vojska vedená švédským generálem Königsmarkem hrad přepadla, dobyla a posádku zajala. Hrad byl tenkrát velmi poškozen…

Zájem lidí o hrad v Bečově však nikdy zcela neutichl. V roce 1985 byl v prostoru hradní kaple – při policejním pátrání – nalezen poklad nedozírné ceny. Relikviář svatého Maura, který byl v kapli ukrytý na konci 2. světové války v roce 1945. Relikviář představuje nejvýznamnější románskou klenotnickou památku v České republice a vedle korunovačních klenotů je také nejvýznamnější klenotnickou památkou v Česku vůbec. Od roku 2002 je opět umístěn v Bečově nad Teplou – tentokrát ale v nedalekém zámku.

chebský hrad

Předlouhá historie chebského hradu se začala psát již na samém počátku 12. století. Jeho dlouhé dějiny jsou mimo jiné spojeny s mocným rodem Štaufů, z něhož vzešla řada římsko-německých králů a císařů. Byl to právě jeden z nich, císařský panovník Friedrich Barbarossa, který v závěru 12. století nechal původní hradní objekt přestavět na mocnou císařskou falc, která je jedinou na území České republiky.

Z ní se do dnešních dnů, přes všechny války a požáry, kterým byl Cheb v průběhu mnoha staletí vystaven, dochovalo jen torzo kdysi honosného vladařského paláce, mocná obranná Černá věž a především unikátní dvojitá románsko-gotická kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly.

chebský hrad 2

Černá věž Chebského hradu, v jehož útulných komnatách opakovaně pobýval již zmíněný císař Friedrich Barbarossa. Právě on na hradě v Chebu pořádal říšské sněmy a dokonce tady pobýval před odjezdem na třetí křížovou výpravu, která se mu stala osudnou. Útulné komnaty chebského hradu ale hostily i další velké panovníky – například otce vlasti Karla IV. a krále Jiřího z Poděbrad.

Pětadvacátého února 1634, v době třicetileté války, se chebský hrad stal místem poslední večeře souputníků Albrechta z Valdštejna, kteří zde byli zavražděni, aby po nich – jen o pár desítek minut později – byl v Pachelbelově domě u chebského Špalíčku zavražděn i sám Albrecht z Valdštejna. Prý na příkaz císaře. Říká se, že duchové zavražděných Valdštejnových souputníků dodnes po hradě bloudí…

Chebský hrad byl zároveň častým terčem dobyvačných armád. Dobývali jej Husité, schovaní za svou vozovou hradbou, mohutné prakové koule na něj pálili Švédové a v první polovině 18. století ho ve válce s nezdolnou českou panovnicí, Marií Terezií, plenily legie francouzského krále Ludvíka XV.

Svou poslední vývojovou fází prošel hrad na přelomu 17. a 18. století, kdy byl z části přebudován do podoby barokní pevnostní citadely…

chyše by václav fikar 3

Paměť zámku Chyše sahá až do druhé poloviny 12. století, kde na místě dnešního zámku stála tvrz, sídlo starobylého vladyckého rodu Odolenoviců. V roce 1466 se Chyše dostaly do držení Buriánu z Gutštejna, už o rok později ale zdejší hrad zcela zničila vojska husitského krále Jiřího z Poděbrad. Dobytí chyšského hradu a jeho následné poboření se vztahuje k osobě Buriána z Gutštejna, který se přistoupením k Jednotě zelenohorské přidal na stranu odbojných pánů, soustředěných okolo nejvyššího purkrabího Zdeňka ze Štenberka. Burián z Gutštejna se hned v roce 1471 přiklonil na stranu krále Vladislava Jagellonského, a tak mu král Vladislav v roce 1473 „hrad pobořený, řečený Chyše, s vesnicemi a vším lidem“ propustil z manství do přímého držení.

Burián z Gutštejna byl pro Chyši velkorysým stavebníkem, protože kromě samotné obnovy hradu nechal kolem městečka postavit opevnění s jedenácti baštami. Dále nechal postavit v Chyši městský špitál s kostelíkem sv. Bartoloměje. Burián z Gutštejna zemřel v roce 1489, ale jeho potomci zde vládli hluboko do šestnáctého století. Posledním mužským držitelem z rodu Gutštejnů byl Viktorín. Po jeho smrti přešly Chyše na jeho dceru Anežku, která po sňatku s Mikulášem z Lobkovic na něj celé své dědictví v roce 1566 přepsala.

Mikuláš z Lobkovic byl dalším významným stavebníkem v Chyši. Byl to on, kdo v roce 1578 nechal přestavět gotický hrad na reprezentační renesanční zámek.

chyše by václav fikarb

Zámek pak měl postupně celou řadu majitelů. V roce 1747 koupil panství Václav Leopold Putz z Breitenbachu, pán na Lukách a Budově. Ten ale panství Chyše zadlužil, a tak ho v roce 1766 získal ve veřejné dražbě hrabě Prokop Lažanský z Bukové, který tím sloučil dohromady velká panství v oblasti – Manětín, Chyše a Rabštejn. V roce 1925 zdědil Prokop IV. Lažanský, který zámek vlastnil do roku 1945, kdy mu byl zestátněn podle Benešových dekretů. Stát pak nechal krásný zámek zcela zchátrat…

chyše by václav fikar 4

Na jeho lepší časy se začalo blýskat až v roce 1996, kdy ho za 10 milionů korun koupil pokračovatel hraběcího rodu Lažanských – Vladimír Lažanský z Děčína. A ihned začal s jeho záchranou a obnovou. Doporučuji všem vidět, co v Chyši dokázal, jak tento skvost Karlovarského kraje zachránil…

loket

Goticko-románský hrad Loket se tyčí nad řekou Ohře od první poloviny 13. století. Hrad byl po svém postavení oporou králi Václavu I. proti jeho synovi Přemyslovi. V letech 1421, 1427 a 1429 se husité pokoušeli hrad dobýt, ovšem bez úspěchu. Dne 20. září 1434 zastavil král Zikmund hrad Loket i s městem, Andělskou horu, město Ostrov a panství hroznětínské, falknovské a hartenberské svému kancléři Kašparu Šlikovi.

hrad loket - zima cb

V roce 1648 dobyli Loket Švédové a zcela ho vyplenili. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat. V letech 1792 – 1948 byla část hradu přeměněna na státní vězení…

skalná, vildštejn 2

Hrad Vildštejn ve Skalné je jedním z nejstarších vodních hradů v Česku. Byl vybudován zřejmě na přelomu 12. a 13. století. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1225, kdy je zmíněn v přídomku jedné z větví rodu Nothaftů, který patřil mezi přední šlechtické rody Chebska.

V 16. století získal hrad rod Viršperků. Podle kronik byli Viršperkové vznětliví a suroví. Jejich vláda byla plná krvavých vád s městem Cheb i dalšími sousedy, Viršperkové se ale vraždili i mezi sebou. Jejich spory s mocným Chebem vyvolaly v roce 1539 výpravu proti Vildštejnu (dnes Skalná) pro neshody mezi chebskými cechy a Viršperky. V krvavé bitce pod hradem Vildštejn byli chebští mistři se svými lidmi a s chebským soudním vykonavatelem zahnáni střelbou.

Co říct o bývalých majitelích hradu ve Skalné dál? Volf Adam z Viršperku byl v roce 1568 stižen chebskou klatbou pro vraždu Vildštejnského rychtáře. O rok později zavraždil Kašpar Viršperk svého bratrance Abraháma ze Starého Rybníka. Brzy po požáru Vildštejna zavraždil Bartl Viršperk svého příbuzného Volfa Kryštofa a pana Lamingena. Řada dalších Viršperských zločinů pak vyvolala dvě nové výpravy proti Vildštejnu (1579 a 1596). Při druhé z nich byl Kašpar Viršperk zajat a uvězněn. Nejprve v Chebu a potom na Pražském hradě. Byl odsouzen k pokutě 6000 Guldenů (zlatých) a ke konfiskaci majetku… Napadá mě, jaký duch v hradu asi přetrvává, jaké síly jsou v něm ukryté, když je spjatý s tak krvavou minulostí jeho pánů?

vildštejn

V roce 1999 koupil hrad a zbytky zámku Miroslav Pumr, který památku postupně rekonstruuje. Hradní budova je dnes už celá zrekonstruována…

lázně kynžvart - podzim (2)

Na konci 16. století byl na samém úpatí čarokrásného Slavkovského lesa, v údolí pod kynžvartským hradem (o jeho dalekosáhlé historii i bitvách mezi Kynžvartem a Chebem více zde: http://www.zamek-kynzvart.eu/obsah/trochu-historie/), postaven renesanční zámek. Jeho přesná podoba dnes už není známa a neznáme ani žádné dobové vyobrazení zámku. V pozdějším klasicistním metternichovském zámku se však dochovaly poměrně významné části původního renesančního objektu, například kompletní klenby s kletovanou omítkou.

IMGP4040

Protože se zdejší pán, Kryštof Jindřich ml. z Cedvic, aktivně zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II., bylo jeho kynžvartstké panství po bitvě na Bílé hoře konfiskováno a v roce 1623 propůjčeno a o sedm let později postoupeno pěti bratřím Metternichových, synovcům trevírského kurfiřta, za 66 114 říšských zlatých. Metternichům pak kynžvartské panství i s ruinami hradu na kopci a nově postaveným zámkem v údolí patřilo až do roku 1945…

lázně kynžvart - podzim

Nejslavnějším majitelem kynžvartského zámku a přilehlého panství byl Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg (1773 – 1859). Metternich byl od roku 1809 ministrem zahraničí a v letech 1821 – 1848 kancléřem “habsburského domu, dvora a státu”. V roce 1813 byl povýšen do dědičného knížecího stavu. Přímo v jeho režii také probíhal Vídeňský kongres (1814 – 1815), který upravil mezinárodní vztahy soustavou smluv po porážce Napoleona.

Kancléř Metternich bydlel převážně ve Vídni. Protože barokní zámek v Kynžvartu už nevyhovoval jeho nárokům na reprezentaci, nechal ho v letech 1821 – 1839 přestavět ve stylu vídeňského klasicismu…

Stromy

ent

Příběh Pána prstenů je zároveň příběhem lesů, stromů a Entů, moudrých pastýřů stromů. V Karlovarském kraji rostou desítky pozoruhodných a výjimečných stromů. Výjimečných tvarem, vzrůstem, věkem… Vybral jsem jen málo z nich.

ent 2

pan

slavkovský les 2

odula2

soos

Svatošské skály

svatošské skály

Ční nad řekou jako staří kamenní obři z dávných časů. Kdo?

Za časů vlády Vohburgů našel chudý sedlák v místech dnešního Horního Slavkova novorozeného chlapce. Vzal jej s sebou a miminko předal markraběnce Janě. Ta se malého chlapce ujala a pokřtila ho jménem Jan. Po svém nálezci pak nosil příjmení Svatoš.

Jan Svatoš rostl jako z vody a když dospěl ve statného mladého muže, nalezl zalíbení ve vědách. Jednou zadumaně seděl u břehu Ohře a hleděl do jejích vln. Najednou se z nich vynořila krásná víla a pravila: „Znám tvé tužby a naučím tě všemu, po čem prahneš. Ale musíš mi slíbit, že se už nikdy nezaslíbíš jiné ženě…“

Právě tak začíná slavná pověst o vzniku Svatošských skal u řeky Ohře – mezi Loktem a Doubím. Mohutné žulové skály byly vyhlášeny za chráněnou rezervaci již v roce 1933, později za přírodní památku “Jan Svatoš“. Toto místo, jako řada jiných v Karlovarském kraji, také učarovalo a inspirovalo J. W. Goethea…

DSCI3726

svatošské skály4

Svatoš byl krásou víly i jejím slibem tak očarovaný, že nabídku rád přijal. Po čase jej však slib, daný krásné víle z Ohře, začal mrzet. Potkal totiž dívku, do níž se zamiloval, a toužil si ji vzít za ženu. Spoléhal na to, že pomocí kouzel zlomí předchozí slib víle. A tak se začala chystat svatba. Svatební průvod stál před oltářem a zbývalo jen říci svá „ANO“. Těsně před tím se však nečekaně zjevila víla z Ohře, které dal Svatoš svůj slib, a pomocí kletby proměnila celý svatební průvod ve skály. Od těch dob potkávají lidé v těchto místech u řeky nejen oba zkamenělé milence, ale i kněze, svatební hosty, hudebníky i svatební povoz…

svatošské skály8

Tři kříže

tři kříže

V jejich okolí se nalézá největší hadcové území v Čechách. To se rozkládá v místech zvaných Dominova skalka, Vlček a Pluhův bor. Rostou na něm mimořádně vzácné rostliny, např. vřesovec pleťový, zimostrázek nízký, vrtička měsíční či vzácně hvozdík lesní. Nachází se zde také kriticky ohrožené rostliny jakými jsou svízel sudetský, především pak ale endemit rožec kuřičkolistý. Řeč je o Třech křížích, jedné z největších zajímavostí Slavkovského lesa.

Tři kříže, k jejichž vzniku existuje hned několik legend, vystupují ze skalky, která se vypíná nad kotlinou bývalého města. Původně se nedaleko místa nacházela také čtvrt města Prameny, zvaná Větrný vršek. Ta však postupem věků zcela zanikla, a tak dnes na památku dávných časů stojí skála se Třemi kříži opuštěná, jen mezi známou upolínovou loukou.

Navzdory počtu fám a legend se zdá, že Tři kříže zde stojí od roku 1849 (nikoliv od roku 1859, jak se někdy mylně uvádí). Podle všeho jde o společné dílo několika místních šikovných kameníků.

tři kříže 2

Co se nápisů na křížích týká, bylo učiněno již dost pokusů o jejich rozluštění. Podařilo se to ovšem jen částečně, a to poměrně nedávno. Prostřední kříž neměl nápis vysekaný na kamenném podstavci, ale měl na sobě připevněnou desku s textem. která však byla zničena a zůstaly po ní jen úchyty.

Částečně čitelný je text na levém kříži. Zde je však možné přečíst jen první řádek, chráněný před povětrnostními vlivy železným pásem. Na tomto řádku čteme: “Zur Ehre Gottes” (Ke slávě Boha)

Další řádky, s výjimkou posledního, jsou již zcela nečitelné… Více zde: http://www.slavkovsky-les.cz/zajimava-mista-slavkovskeho-lesa/tri-krize-prameny/

Upolínová louka

NPP Upolínová louka 2

Národní přírodní památka Upolínová louka se nachází v těsném sousedství Tří křížů. Mezi zde rostoucí vzácné a ohrožené druhy rostlin patří zejména drobný upolín evropský, vrba borůvkovitá, mochna bahenní, vrba rozmarýnolistá, vachta trojlistá, kosatec sibiřský, ostřice stinná nebo orchideje – prstnatec Fuchsův a prstnatec májový.

SOOS

Nedaleko Františkových Lázní leží prazvláštní “měsíční” krajina, rozpraskaná erozí. Jako by ji sežehlo velké oko Mordoru. Je to SOOS – rozsáhlé rašeliniště a slatiniště, kde vyvěrá velké množství minerálních pramenů a čistý oxid uhličitý v tzv. Mofetách – bahenních sopkách.
SOOS by Václav Fikar

V rezervaci, která je pokrytá žlutou a bílou vrstvou vysrážených solí, žije řada chráněných živočichů a roste v ní množství mokřadních a slanomilných rostlin. SOOS byl za rezervaci vyhlášený v roce 1964 na ploše 221 hektarů. Přístupná je ale jen jeho část, a to 1,2 kilometru dlouhou dřevěnou naučnou stezkou, která vede po dně vyschlého jezera, které mělo slanou (minerální) vodu.

soos 2

soos 3

SOOS je prastarý, a proto v něm návštěvníci najdou evropskou raritu. Křemelinový štít – nahromaděnou křemelinu ze schránek jezerních řas rozsivek, usazených na dně dávno vyschlého jezera. V rašeliništi SOOSu rostou mokřadní a slanomilné rostliny, z bahenních sopek uniká kysličník uhličitý, v jiných bublá voda a bahno. Nalezena zde byla i zcela nová řasa – Percursaria percursa.

A pozor! Nechoďte za světlíšky. Nebo půjdete dolů za mrtvými a rozsvítíte si svoje vlastní svíšišky… Zkrátka, držte se jen vyznačené trasy, raději. Místy kolem jsou měkké, rašelinové mokřady…

Šemnická skála

šemnická skála

Uchránila mladou pannu, alespoň podle legendy. Ano, k Šemnické skále se váže pověst o mladé dívce, která se na jejím vrcholku ukryla před svým pronásledovatelem, zlým rytířem z Andělské Hory. Skála nevinné dívce pomohla, rytíř, zřejmě poháněný neurvalým chtíčem, se při pronásledování dívky zřítil z jejího vrcholku i se svým koněm. Na památku této události byl na Šemnické skále, tenkrát zvané Panenský skok (název Šemnická skála se ujal až v 19. století), postaven kříž. Do dnešních dob se ale nedochoval…

šemnická skála 2

Východní stěna Šemnické skály spadá strmě do hloubky téměř sta metrů. Ze samotného vrcholku je přitom nádherný výhled do strhující krajiny středního Poohří, lemované na severu Krušnými horami a z jihu vulkanickými vrchy Doupovských hor. Od roku 1933 je Šemnická skála přírodní památkou. Dnes je mimo jiné domovem a hnízdištěm krále noci – výra velkého.

Středověký cínový důl Jeroným

důl jeroným 3b

důl jeroným - václav fikar

Nedaleko Královského horního města Čistá, které však v dnešních mapách nenajdete, protože ho po 2. světové válce zcela zlikvidovala československá armáda, se nachází vchody do podzemního dolu, který jako by vybudovali nejmocnější z trpasličích králů. Jedná se o středověký cínový Důl Jeroným, který je unikátní ukázkou hornické kultury Slavkovského lesa a zdejší krajiny.

V prostorách cínového dolu z poloviny 16. století jsou zachovány komory, chodbice, odpočívadla, výstupky a charakteristické úspornými profily. Je tam dosud patrný způsob práce želízkem a mlátkem, v komorách jsou stopy po sázení ohněm.

důl jeroným

důl jeroným 2

Za celou dobu existence dolu bylo na ložisku vytěženo přibližně 500 až 700 tun cínu. První část unikátního podzemního dolu Jeroným byla v říjnu 2013 zpřístupněna veřejnosti.

Tak nějak na konec…

jako v roklincec

DSCI0848

IMGP2437

IMGP2412

Houby. V Karlovarském kraji jich rostou tuny, malí hobiti by měli radost…

DSCI0868

pan 2

IMGP4926c

skalka 3b

Vyhlídková věž Egerwarte (Chebská stráž) nad Skalkou připomíná gondorské majáky.

krajina

kynžvart

IMGP4195

andělská hora 6b

Tento fotoblog nevznikl během víkendu, dokonce ani během několika víkendů. Přicházel na svět přibližně tak dlouho, jak dlouho se v těle ženy připravuje dítě na vstup do světa. Vznikal devět, nebo deset měsíců, a proto se mu žádný z mnou dosud publikovaných fotoblogů nemůže rovnat. Najel jsem při něm 1.036 km, dvakrát zmokl a čtyřikrát se smažil v žáru afrického slunce. Cloud connected.

Při fotografování Karlovarského kraje jsem pil pivo ve více než dvanácti hospodách, ve dvou jsem si dal bramboráky a v jedné pečené vepřové koleno. Zničil jsem jedny džíny a u Skalek skřítků přišel o bundu. Absolvoval jsem čtyři silniční kontroly, při kterých jsem dva podepisoval do svých knih, protože policisté, kteří byli zároveň rybáři, vlastnili mé knihy a poznali mě.

Samozřejmě bych mohl nabízet další pozoruhodná a magická místa kraje. Například Vysoký kámen u Kraslic, Viklan u Rybničné, Vlčí jámy, Skalní město pod Šišákem, Smolné Pece apod. Ale to by pak tento fotoblog přestal být fotoblogem a stal by se již románem. Tak jako Tolkienův Pán prstenů.

václav fikar - radošov

Na posledním místě, kde vznikaly fotografie pro tento fotografický blog o Středozemi na západě Čech, mě můj syn vyfotil. Představovat toto místo asi nemusím, dřevěný most přes Ohři v pozadi hovoří za vše.

šimon - na konec

Obvykle jsem se Karlovarským krajem toulal sám, jen s Pentaxem na krku, ale někdy mě doprovázel i můj mladší syn. I když je z generace Minecraft, krásu a magickou sílu krajiny Karlovarského kraje dokázal vnímat, aniž bych ho jakkoliv vedl…

Pokud vás zajímá více o přírodních krásách a zajímavostech Karlovarského kraje nebo o jeho historických skvostech, doporučuji například tyto weby: Czech-Bavarian Geopark, Živý kraj nebo Slavkovský les.

Václav Fikar

PS: Fotografie si můžete prohlížet samostatně rozkliknutím kterékoliv z nich a posouváním šipkami vlevo nebo vpravo.




189 thoughts on “Jak jsem objevil Středozemi. Na západě Čech

  1. Děkuji za krásné fotografie a příslušný text.Jsem houbař a na jedné z fotografií je hřib hořčák, který není dobrý ,ale je to krásná houba!!!!!! Moc se mi to líbilo.

  2. Bůh Vám žehnej. Díky. Tento kraj mám také velmi ráda a Vaše zajímavosti jsou zase inspirující pro další toulky.
    S přáním dalších objevů Vaše
    Sylva Karfiq

  3. A to jste se nedostal i jinam pod Krušnými horami.Moc krásné pohledy z mé domoviny.Škoda že turisty to tu neoplývá,nebo možná dobře.

  4. Všechno krásné co mě momentálně napadá už vyjádřili ti co psali svoje komentáře přede mnou. Neznám výstižnější výrazy. Jen se k nim přidávám.Jsem v tomto kraji od roku 1962, mnoho uváděných míst jsem prošel,a vše co je na snímcích obdivuji. Také se hluboce skláním nad dílem pana Fikara, který zachytil reálnou skutečnost našeho kraje a přiblížil ji s profesionalitou a citem mnoha současným spolu krajanům, z nichž mnoho o uváděných krásách nemá ani tušení. Mnohokrát děkuji a přeji mnoho zdaru do další podobné a záslužné činnosti !
    Fanda Hrazdira

    • krásný je Karlovarský kraj, bohatý a málo poznaný……
      ale já se ptám – jaký je clovek, který dokázal vykouzlit tuto podivuhodnou prezentaci a odpovídám sama sobe: lidsky krásný, bohatý, vnímavý, citlivý, a mozná málo poznaný…..kdyz reknu : je to geniální práce, rekla jsem jen malicko z toho, co je skutecnost tohoto blogu – DEKUJI Vám za vsechny….
      Kristina

      • Děkuji Vám moc, Kristino, za Váš ohromný komentář. Věřte ale, že jsem jen docela obyčejný chlap, který reaguje na Váš komentář a přitom chroupe sušenku a drobí si na klávesnici. Děkuji Vám.

    • Před tímto článkem smekám. Všechny fotografie nádherné a komentáře – je vidět že pan Fikara žije krásou naší země. Rozhodně se k prohlížení vrátím a byla bych moc ráda kdyby jeho práce vyšla knižně. Přeji hodně zdraví a další úspěchy v jeho práci. Děkuji moc. Jana

  5. Sice neznám Tolkiena ani Středozemi, zato znám zdejší kraj, neb zde žiji již drahna let. Proto dovedu ocenit tuto práci. Je fajn, když se někdo nezištně podělí o svůj výtvor, který je opravdu pěkným souhrnem krásných míst tohoto kraje. Fota fakt hezká, text poučný tak akorát ;-).
    Krásné profesionální dílko!

  6. Opravdu krásná prezentace našeho kraje.Žiji v něm od roku 1962
    a vidím že jsem ho vůbec nepoznal.Smutné je , že k tomuto poznání
    přicházím teprve v době , kdy už mi na jeho poznávání nezbývá
    moc sil.Moc děkuji pane Fikare , rád se na některá místa ještě podívám abych napravil svůj dluh.Snad k tomu budu mít ještě příležitost.
    Ještě jednou díky , ať se Vám daří.

  7. Pane Fikar,

    nelze mi než nenačmárat pár pochvalných slov. Už před časem jsem část “bloku” četl, zapamatoval si “skřítka” a platbu bundou .. A nějak jsem si dobře nezaložil. Vyšším konáním přírody se mi Váš blok dostal dnes podruhé a podle mého soudu v rozšířené podobě dnes pod oko. Opět gratuluji k fotkám i doprovodnému textu. V kraji jsem žil od r. 1949 do 1961, resp. 1969, nedávno se vrátil z blat u F. Lázní – vztah ke krajině zůstává. Málo navštěvovaná a zapomenutá místa lákají.
    Právě si dokončuji foto-knihu s pracovním názvem: “Tajemno ve Franzesbadu”.
    Věřím, že časem najdu některou Vámi prošlápnutou stezku do míst kde jsem ještě nebyl – a za to veliký dík.

  8. krásné,oživil jsem si vzpomínky na dětství. K Ohři jsme chodili jako kluci si hrát do jeskyní nad řekou a nacházeli zkamenělé listy. Díky za krásnou prezentaci kraje mého mládí.

  9. Teda klobouk dolů. V době, kdy se všichni předhánějí, kde all-inclusive trávili dovolenou – čím dál, tím líp, a přitom neví, kde leží Karlštejn, hluboce smekám. Už dlouho jsem neviděla tak nádherné fotografie. Cením si, že v tak uspěchané a hektické době se najde někdo, kdo si brouzdá, fotí, kochá se a nelituje času jít i do historie, aby se o zajímavém místě něco dozvěděl. Jen tak dál, je málo takových!
    PS: všude dobře, doma nejlíp 🙂

  10. Moc hezká místa i krásné fotografie. Děkuji a přeji hodně zdraví a pohody Vám i Vaší rodině.

  11. Těžko hledat superlativy.Spíše poděkuju za Váš vztah k domovině ! A ke schopnosti vyjádřit krásy slovem i obrazem . Je to velká inspirace k velkému vandru , po Vámi popisovaných místech . Pakliže zdraví a věk dovolí .
    S úctou ” starší tramp ” Slim

  12. Díky za nádherné fotografie. Ten kraj miluju a příběhy pana Tolkiena také, takže tohle je prostě splynutí dvou velkých lásek.
    Do těch míst se vždycky budu ráda vracet.

  13. Moc zajímavé. Do Krušných jezdíme z HK již několik let, pokaždé pátrám po místech, kam zajít -rozhledna Pajndl, rozhledna na Blatenském vrchu, Blatenský příkop, Vlčí jámy, tajemná údolí při procházce naučnou stezkou Jáchymovské peklo, rozhledna na Krásenském vrchu – takový tvar jsem ještě neviděla, Horní hrad apod. Nadšená jsem byla z městečka Lokte, stejně tak z Bečova…Je to zapomenutý kraj a snad dobře, protože na vycházkách téměř nikoho nepotkáte, což je v dnešní době věc nevídaná. Např. v Krkonoších je to masařina, 30 lidí jde před vámi, 20 za vámi a to mě nebaví….

  14. Nádhera, nemám slov. Věřím, že mnoho lidí, kteří tam žijí, o těchto krásách ani nevědí. Jejich škoda. Od narození jsem bydlel v Nejdku, který má také krásné okolí, teď jsem už dlouhé roky mimo, ale taková prezentace mi udělala ohromnou radost. Hlavně je to i nádherná připomínka mládí. Moc děkuji.

  15. Jsme klub oldskautů a jezdíme již 14 let vždy na týden v červnu po naší krásné vlasti. Vloni jsme byli v Toužimi a prohlédli jsme si několik památek z mnoha. Děkuji za krásnou připomínku těchto výletů – Bečov, Chyše . . .

  16. Já, jako Karlovarák jsem procoural všechna tato místa pěšky, na kole, na lyžích, vandrem, lodí i autem, též se synátorem. Obzvlášť pozitivně hodnotím geocashing ,díky kterému jsem se dostal i na jiná zajímavá místa, která jsem před tím míjel a autoři kešek mě na ně upozornili. Chválím tento blog!!!

    HOWGH
    Fidel

  17. Děkuji za krásné provedení .Ani si neuvědomujeme krásu a bohatost našeho kraje.Ještě jednou velké díky. Jana z Chebu.

  18. Dobrý den
    prohlédl jsem Vaše stránky. Je to něco užasného. Krásný námět na výlet. Připomělo mi to syna, když chodil na základní školu. Paní učitelka vypráví o dnech strávených u moře. Syn ji odpověděl : paní učitelko a víte, že od nás cca 20km se těžil uran, že jsoutam prvníradonoivé lázně na světě, že se tam lidé léčí radonovou vodou, že se tam nemocným lidem dávají takzvané Jáchymovské krabičky, které obsahují uran, že se v Jáchymově těžilo stříbro. Co Vy nato paní učitelko??? Paní učitelka rychle dokončila vyprávění a zeptala se syna odkud to všechno víš??? Syn odpověděl : Víte my k moři nejedem ale víme jakou krásu máme za domem to je přednější než nějaké moře. A z vašich stránek je to vidět co je krásy v okolí. Já sám ani nevím o spoustě věcí ketré uvádíte. Tak, že je to nádherné, zajímavé.

    • Nádhera, žiji v karlovarském kraji již 53 let, mnohé z výše uvedeného jsem viděla, ale toto je zcela jiný pohled. Gratuluji !!!!

  19. Dnes mi byl doručen e-mail s Vaší krásnou fotodokumentací i poutavým slovním doprovodem. Jsem unešená, veliká krása zachycená v kraji, kde žiji. Nejsem rodačka
    z tohoto kraje, ale vidím, že musím navštívit ještě pár nádherných míst, díky Vám.
    Obdivuji Váš cit zachytit okamžik, který bere za srdíčko a přeji mnoho zdaru a dalších úspěchů ve Vaší úžasné práci. 🙂

  20. 22 let jezdím po hradech, zříceninách přírodních krásách Československé socialistické krajiny a v prostoru od Pravčické Brány vlevo nahoře po vlakové nádraží v Čierné nad Tisou se nachází opravdu jeden z nejkrásnějších krajů a kusů přírody na celém světě…To jak jste zachytil ten malý kousek severozápadu Čech, s jakou pečlivostí na něm hledal asociace a konotace s pánem Prstenů a navíc velmi citlivě dokumentoval fotograficky mne opravdu vyrazilo dech. Hledal jsem nějaké vaše knihy a zjistil že píšete o rybaření, což je asi jediné zcela mimo můj zájem, ale pokud byste se pustil do cestopisů přečtu si Vás…..mimochodem jedna z vašich fotografií se právě teď převádí v mé hlavě do popisu kláštera jenž vystupuje jako mlčenlivý hrdina a svědek dávných časů v posledním románu a marně jsem objížděl ruiny klášterů které by mne dostatečně posloužily k danému účelu…..Vaše fotka je excelentní a hned tento víkend dojedu nafotit danou stavbičku v tom světle a atmosféře kterou potřebuji do románu….Vám moc děkuji za tento a všechny vaše propagace cestování a našeho kraje a přeji mnoho dalších zážitků kilometrů a spousty úlovků a především pak závěrem zdraví Vám i vaší rodině. s pozdravem Helgard

  21. Narodil jsem se v Becove n/T , ted jsem nebyl pet let doma a za par mesicu se vracim a diky vasim fotografiim se nemohu dockat az si projdu stara znama mista , muj kamarad Jiri Sindelar se stara o becovskou botanickou zahradu ktera sveho casu byla vehlasna , diky moc s pozdravem Karel

  22. Podařilo se Vám obdivuhodné dílo. Umíte se podívat a zmáčknout v ten nejlepší čas.
    Vaše snímky hodnotím jako člověk, který fotografuje již padesát let a např. za minulý rok jsem nafotil asi 6.000 fotografií a udělal 59 prezentací s hudbou Děkuji.

  23. Jak vidím, nejsem sám, když vám budu děkovat za vynikající práci a za otevření očí při pohledu kolem sebe. Bydlím sice v Chodově, kde je tohle město poznamenáno ničivým ozónem kombinátu Vřesová, ale je cítit až ve Varech. O tomhle svém kraji píši do zdejších i jiných novin jak kriticky, tak obdivně. Mám na mysli jeho zbytky přírody jako starý tramp, který jej dobře zná. Přesto jsem si opravdu rád prohlédl vaše fotky i krátké příběhy jeho historie. Díky. Frank Nykl

  24. Dobrý den,

    každý volný čas procházíme kousek našeho kraje a stále nacházíme nové a nové zajímavosti. Vaše krásné fotky nám dali zase pár tipů, kde jsme ještě nebyli.
    Vaše fotky dokazují větu jednoho architekta z Moskvy, s kterým jsem projížděl z Mariánských Lázní do Chebu a při pohledu na Slavkovský les pronesl: Vy si snad ani neuvědomujete, jak nádherný kraj tady máte.
    V odstavci na závěr mně potěšila první fotka altánu, který jsme jako firma stavěli, mám několik fotek, ale ani jedna není takto “vybarvená”

    S pozdravem Sadílek L.

  25. velmi pěkně zpracovaný. obratem jsem poslal kamarádovi, který má na svědomí cedulky (viz Krudum) s označením vrcholů ve Slavkovském lese a okolí

  26. Slova chvály a uznání za nádhernou prezentaci byla již vyřčena mnohokrát přede mnou. Proto Vám jen popřeji úspěšný a hlavně po všech stránkách zdravý rok 2014.

  27. Náhoda a jsem s fotkami a komentářem unešený. Jsem zdravotně indisponován s nohama a hned bych se tam šel podívat. Tak aspoň takto…..dík.

    • Jsem vděčná mé sestře,že mě přeposlala Vaší presentaci. Díky za vaši obětavou práci přiblížit a připomenout lidem, krásy naší vlasti a její hystorie i zapomenutých bájí.Opravdu to byl nádherný zážitek, dodatek k Vánoční pohodě,připomínající hystorii narození Ježíše,největšího daru světu. Díky za Váš dar, vnímavé duše a za podílení se o něj s námi. Bůh vám žehnej bohatě.

  28. Ještě dotaz – my,kteří tento kraj sice známe,ale ne tak dokonale,jako tamní obyvatelé,asi neurčíme pozici,ze které je předposlední fotografie,s tím krytým mostem.Kde to tedy přesně je ? 🙂

  29. Opravdu poutavá prezentace trochu opomíjeného kraje.I přes obrovský rozsah Vašeho díla nebylo samozřejmě možné postihnout všechna zajímavá místa Karlovarska.Jsem si tedy vědom,jako člověk podobné nátury jako jste Vy,že na “zmapování” kraje je potřeba mnoha takovýchto blogů.Těším se na další.Osobně bych ten příští vybavil fotografiemi ze Slavkovského lesa.T.j. např.rozhledna nad Krásnem,údolí Teplé před K.V.,městečka jako Teplá,Prameny a další,ale nezapomeňte na unikátní Kladskou.
    Dovolím si jen namítnout malou výhradu – zámek Chyše byl v sedmdesátých letech přebudován na školu v přírodě dětí z Mostecka.Vaše formulace,že po r.1945 chátral je polopravdivá.Začal chátrat až po r.1990,naštěstí ne nadlouho.Své stanovisko opírám o osobní zkušenosti – v těsné blízkosti zámku totiž rekonstruoval PBH Mezinoří domek(faru) na podnikovou rekreačku a já tam jezdil několikrát do roka s rodiči,hlavně na houby do těch nádherných lesů v okolí,zejména směrem k Manětínu.Jinak k ostatním komentářům mohu říci jen jedno – perfektní,citlivé,dokonalé a poučné.

    • Dobrý den, děkuji moc za váš krásný komentář. Ano, mám vyfotografované i další krásná a zajímavá místa Karlovarského kraje, ať již Valeč, Nejdecko, Kladskou, lokalitu Krásného Údolí apod. Ale jak píšu, kdybych použil vše, co si zasloužilo a zaslouží být použito, už bych vlastně psal román, nikoliv fotoblog 🙂 Pokud jde o chátrání zámku Chyše, podle informací od pana Lažanského i od památkářů k němu začalo docházet již po válce, resp. po zabavení zámku rodu Lažanských, a to postupným rozkrádáním nábytku apod. V 90. letech, jak jsem byl informován, došlo k viditelné újmě na majetku v podobě zborcení krovů, u jednoho křídla, zatékání, plesnivění a s tím souvisejících dalších škod, ale ke zborcení nedošlo samo od sebe. Prý po dlouhodobém zanedbání péče o zámek a prakticky nulových investic do údržby, jak jsem byl informován. Ještě jednou děkuji za váš komentář.

  30. Než začnu pět ódy, musím pozdravit – tak tedy – dobrý den, moc hezké, poutavé, propracovaně vyvážené zachycení nejen krásy, barev, ale i atmosféry – ta z každé fotografie dýchá, přímo vane. Jen houšť a větší a další, podobně provedené, fotografie s úžasným komentářem – dodal jim ještě více krásy a těm, co nevěli, nenásilně napověděl.
    Bez dovolení tento odkaz šířím mezi své přátele po sociální síti FB – pokud s tím nesouhlasíte, okamžitě to odstraním.

  31. Moc děkuji za nádherné fotky s komentářem. Uprostřed předvánočního shonu jsem se oddala kouzlu krajiny a zatoužila Karlovarský kraj blíže poznat.
    Moc zdravím, ať se dále daří!! AB

  32. Jsem ráda, že jsem místo hledání posledních vánočních dárků na netu narazila na Vaše krásné fotografie. Stálo za to dát si chvilku oddych od shonu, který se stává vánoční tradicí a být myšlenkami úplně jinde. Některá místa jsem ještě nenavštívila a tak díky Vám mám inspiraci na výlety v příštím roce. Vaše fotografie jsou opravdu krásné – kouzelné, ale už se těším až to kouzlo uvidíme s rodinou na vlastní oči a budeme jeho součástí. Přeji Vám krásné Vánoce a v dalším roce hodně štěstí a krásných dnů na další výpravy za půvaby naší země.

    • Děkuji moc za Váš krásný komentář, Miriam, a také Vám přeji krásné Vánoce a v novém roce šňůru slunečných dnů při poznávání naší země.

  33. Velmi děkuji za krásná slova i fotky o našem opomínaném kraji!!
    Navíc mi Vaše příjmení připomíná moji první kolegyni ze zaměstnání v Praze….je to už skoro 30 let!!!! Hezká reminiscence 🙂
    Přeji spoustu dalších krásných zážitků v naší neobyčejné zemi 🙂
    Jana
    p.s. je vidět, že jste člověk, který se kolem sebe umí vnímat věci jinýma očima než ostatní

  34. nádhera!!! ťažko slovami opísať…. fantastické fotky, k tomu zaujímavý text…

    most cez Ohře – ako Madisonský most 🙂

    Prajem veľa ďalších pekných fotiek

  35. jste pan fotograf. ziju jiz 12 let v usa a pred odjezdem sem zil 15 let v karlovarskem kraji. rad se podivam na foto tohoto typu a vzpominkami se takto mohu vratit na mista ,ktere znam a nebo jsem i nikdy nestihl zhlednout. patri vam velky dik damien

  36. Spoustu těch míst dobře znám, spoustu z nich mám taky nafocené, ale přesto jsem ráda podívala a moc chválím. Opravdu moooooc hezky zpracované. Díky

  37. Ahoj Vašku,
    dal jsem si Tvůj fotoblog s pěkným zpožděním, jen co je pravda. Přesto je pořád aktuální, místa v něm se mění naštěstí v řádu desetiletí. Mám z těch fotek zase nutkání, vzal bych boty a šel a šel a kochal se. Víš, že to mám u vás rád a tak děkuju. Zvlášť za Krudum a Upolínovou louku, byly to moje nejhezčí vejšlapy, rád na ně vzpomínám.

    • Ahoj Míro, já děkuju 🙂 Vím, jak sis oblíbil Loketsko, Chebsko a možná i další zdejší končiny. A mám radost, že tě blog nutká nazout boty…

  38. Narazil jsem na Vaše stránky, ty fotografie nemají chybu , kompliment. Máte cit pro vnímání krajiny a detailů. Děkuji a přeji mnoho neopakovatelných záběrů a pevné zdraví do nového roku 2014. Jsem Moravák, ale Čechy mám rád. Ahoj …

  39. Ahoj.
    Jedním slovem – úžasné. Doufám, že mi to jednou vyjde a já se tam podívám,
    snad s celou osadou. Myslím, že víkend nám stačit nebude.

    Hezký den Vořech.

  40. Úžasné fotografie a neobyčejný textový doprovod. Je z toho cítit velký elán. Zdejší kraj mám myslím poměrně hodně detailně zmapovaný a prochozený všemi směry, přesto jsem u některých fotografií váhal, odkud jsou :-). Jiná místa jsem poznal, ale mají působivou atmosféru a úhel pohledu, že vypadají neznámě (snímky řeky). Velký obdiv a díky.

    • Děkuju moc, Pavle, opravdu děkuju. Vždy se snažím zachytit atmosféru jednotlivých míst v krajině tak, jak ji sám cítím a jak ta místa vidím. Každé místo totiž můžete vyfotografovat na milion způsobů a je jen na každém, kdo mačká spoušť u foťáku, jaký způsob si zvolí pro zachycení toho svého vidění…

  41. Moc pěkné ! Fotím celý život a tak velmi ocenuji vaše fotky a povídání. Je to takové pohlazení na duši. Karlovarský kraj mám velmi rád pro jeho syrovost a místa zapomenutá bohem. Vám se povedlo tu atmosféru zachytit. Snad se tam ještě někdy podívám. Děkuji.

  42. Moc krasne fotky a nadherne prezentace. Jelikoz jsem z tohoto kraje a temito krasami se kocham takrka kazdy den, chtel bych pozadat vsechny navstevniky,aby se k teto krase chovali tak, aby tu jeste hodne dlouho vydrzela. Staci, kdyz si kazdy sve odpady odnese.
    Moc vsem dekuji

  43. Hodně míst jsem také prošel, ale jelikož jsem neměl sebou foťák, tak jste mi připomněl
    ony krásná místa, děkuji .

  44. Úžasná místa, navíc naprosto nádherně zachycená. Sám se nesmírně rád toulám v lesích s batohem na zádech a s foťákem na krku, takže obrovské uznání i z tohoto pohledu. Povídání se moc povedlo, s dovolením přepošlu odkaz i dalším kolegům… Díky.

  45. Václave, je to zvláštní, ale mně skřítkové změnili celý život – asi jsem je pozlobil , že jsem za nimi odmítl (přitom předtím jsem místo navštívil několikrát).

  46. Zdravím Václave,
    jsem karlovarský patriot, tento i sousední region mám proježděný na kole a většinu popisovaných míst znám. Přesto jsem velmi zaujatě pročetl články a prohlédl fotografie těchto mně známých míst. Díky za Tvou práci

  47. Děkuji za krásná fota, při prohlídce jsem měla pocit, že jsem tam někdy byla, ale tento pocit jsem prožívala i v Londýně. Bydlím ve Frant. Lázních a báječná Komorní Hůrka je mi velmi blízká, SOOS, Starý Rybník i Vidštejn. Pracuji na zámku Kamenný Dvůr a naše zahrada je též úchvatná se stoletými stromy. Zámek Mostov s úchvatnou řekou Ohře a pěknou cyklostezkou.
    Přeji ještě hodně takových krásných sdělení.

  48. Vřelý dík za krásné fotografiie se skvělým výkladem.Opravdu je náš kraj kouzelný a máme stále co objevovat i obdivovat.Z našich toulek máme mnoho fotografií,ale jaksi jen v “šuplíku”.Vy jste si dal práci,aby jste tu krásu sdělil všem.Děkujeme.

  49. NÁDHERNÝ fotoblog, děkuji za možnost prostřednictvím Vašich emotivních fotografií navštívit místa která znám, ale i ta, která určitě navštívím 🙂 Děkuji, Jirka Votava.

  50. Přeji dobrý den.
    Musím Vám také poděkovat. Spoustu míst také znám. Bydlím pátý dům od kostela sv. Mikuláše v obci pod ním a Vaše přirovnání s Tolkienem mě nikdy ani nenapadlo, ale Váš popis, tomu dává úplně jiný rozměr. Jsem rád, že můžu bydlet v “Kraji”. Několik míst jsem také navštívil, ale pár mi ještě schází. Myslím, že to začnu dohánět. Ještě jednou díky, Holub.

  51. Vážený pane fotografe,
    máte úžasný cit pro zachycení atmosféry, spoustu těchto míst jsem navštívila, ale na Vašich fotografiích vypadají ještě tajemněji a výjimečněji než ve skutečnosti. Jen mi bylo trochu líto, že jsem mezi snímky nenašla své rodné Nejdecko, ale to by mohl chtít každý 🙂

    • Děkuji moc, Petro. Nejdecko má krásnou krajinu a také pár zajímavých míst, občas k vám nahoru jezdím, takže o nich vím. Víte, snímků v tomto kraji jsem pořídil mnohonásobně víc, než se nakonec objevilo ve fotoblogu. Třeba i zasněžené Nejdecko, Valeč apod. Všechny jsem ale zařadit nemohl, blog by byl velmi dlouhý a kdo ví, kdo by ho vydržel číst až do konce… 🙂 Ještě jednou Vám děkuji.

  52. Vážený pane Fikare,
    vaše práce mě velmi dojala, s kamarády se po našem kraji často procházíme, ale nikdy bych ho nedokázala tak krásně popsat jako právě vy.
    Některá místa (hlavně ta u Dubiny) jsem ještě neviděla, ale to nepotrvá dlouho.
    Děkuji za vaší úžasnou práci.

  53. Děkuji velice za tento nádherný foto blog.Obdivuji vaší práci a fotografie jsou naprosto magicky fascinující.Znám osobně hodně z těch míst, která tu jsou, a musím říct,že jste mi tím hodně oživil časy mého dětství.

  54. Umět se dívat, hledat a nacházet krásu naší vlasti, o které je teď módní si spíše otírat boty, je záslužné. Mnoho Vámi vyfocených míst znám, některá ne, ale doufám, že mi čas a zdraví dovolí je ještě navštívit. Je dobré poznat i cizí kraje, ale je smutné, když lidé zde žijící nevědí nebo ani nechtějí znát, jaké poklady tato zem nabízí. Děkuji Vám za otevřené srdce, kterým jste tyto snímky pořídil.

    • Děkuji Vám moc za krásný komentář, Marie, opravdu děkuji. Cítím to stejně jako vy. Zatímco mnozí turisté ze zahraničí přijíždějí obdivovat krásy Česka, mnozí Češi znají moře u Jadranu, znají Costa Bravu, znají Alpy, znají norské fjordy, ale paradoxně neznají krásy této malé země, kterými se naopak nechávají unášet cizinci…

  55. Dobrý den pane.

    Děkuji Vám za krásnou prezentaci kraje, tato místa jsou moje srdeční záležitost,
    Vaším zpracováním jsem unešen.

  56. Vážený pane Fikare,
    je to prostě úchvatné, Vaše mravenčí práce je něco nádherného. Některá místa KV kraje znám, navštívila jsem je. Vaše fotografie a nádherné komentáře z historie a z pověstí jsou prostě úžasné.
    Jste podle fotografie mladý člověk a to je fajn, umocněné tím, že zasvěcujete i syna. Jste citlivý člověk. Děkuji Vám za zážitek z prohlížení Vašeho blogu.

  57. Myslela jsem, že lidé a hlavně mladí lidé, vašeho ražení vymizeli. Jsem šťastná, že jsem se mýlila. V Česku je tolik krásných míst a Vy jste jich několik objevil, nádherně nafotil a krásně podmaloval textem.
    Většinu těchto lokalit znám a mám prošlých. Přeji Vám hodně zdaru do dalších let a hodně příjemných chvil v naší krásné zemi. MM

    • Nevím, co říct… Snad jen, že opravdu moc děkuji. Mimochodem, aktuální Krajské listy Karlovarského kraje informují na své titulní straně o tom, jak nadšení odlétali ze zdejšího kraje jihokorejští zástupci cestovních kanceláří a tamních leteckých společností. Karlovarský kraj prý zařadí do svých nabídkových katalogů a nabídnou zde jak lázeňské, tak romantické pobyty…

  58. Moc krasné a to jsem si myslel že Karlovarský kraj znám je to moje srdeční záležitost ale tady jsou místa kde jsem ještě nebyl tak děkuji za tip a fotky jsou úžasné.Už vím kam vemu dcery na výlet děkuji a přeju hodně dobrý počasí na ty další fotečky ahoj…..

  59. Neskutečný… nemohl bych poprosit na mail o něco na způsob mapy, gridů nebo lepšího popisu, kde bych to našel? Je docela problém to na mapách dohledat. Parádní práce.

  60. To setkání s Vašimi fotkami a komentáři bylo náhodné, ale úplně mě vyrazilo dech.
    Děkuji
    Lucie Kubová

  61. Mám prošlapanou Šumavu kde je moc krásně ale tohle dílo, fotografie a komentáře je paráda, DÍKY MOC

  62. Díky za přiblížení Vašeho kraje. Fotky moc pěkné a komentáře, které poučí i pobaví – to se mi líbí. Můžu sdílet?

  63. Zdravím Vás a říkám, je to paráda. Přišel jsem do Varů pár měsíců po válce jako 8-letý kluk, a při prvních výletech s rodiči po kraji jsem byl fascinován přírodou, jakou jsem dříve neznal, protože pocházím z polabské roviny. Bohužel, mnoho míst se od té doby změnilo k horšímu. Kdysi se dalo jít na př. na borůvky pár set metrů za Drahovice, dnes lidi musí minimálně do N.Role nebo dál. Koberce pěkného vřesu, které mnohde rostly až k okraji města, už také dávno zmizely. Ale přesto je to stále krásný kraj. Mnohá místa která jsem zde viděl, jsem prošel, často i opakovaně, ta která neznám, snad ještě někdy některá shlédnu. Je to opravdu pěkné dílo od Vás a až vytvoříte opět nějaké další, určitě si ho rád prohlédnu. Přeji hodně zdraví a zdaru ve Vaší činnosti. I.Šesták

    • Děkuji moc za Váš komentář i za informace. I Vám hodně zdraví ke zhlédnutí dalších přírodních krás nebo míst, která naopak od té doby rozkvetla do krásy.

  64. Zdravím,ani jsem netušil co nádherných míst je v tomto regionu,nemohl jsem se odtrhnout od ukázek zapomenutých míst opředených bájemi.Myslím že takové soubory patří do cestovních kanceláří.Je úžasné co všechno skrývají hluboké lesy na Karlovarsku,Chebsku a okolí.Velmi poučné.Badej Harry

  65. Zdravím Vás -léta jsem žil v Lokti a později v Chebu.Díky turistickým pochodům-většinou to byly 25-35 km trasy-jsem poznal hodně míst,kam by člověk běžně nezavítal.Později přibyla cykloturistika.Přiznám se,že při prohlížení Vašich záběrů se mi rozbušilo srdce.Hlavně u přírodních fotek.Jsem moc rád,že jsem v nich našel společníky z dob mého mládí,ke kterým se budu vracet…Děkuji.

  66. Zdravím Vás,
    se zájmem jsem prošla celou tuto Vaši krásnou a záslužnou práci. Jen ještě k mému pocitu po její prohlídce a přečtení až do konce, použiji větu, kterou nám říkával jeden moudrý kantor: “Zapaluje jenom ten, kdo hoří”. To se vám jistě u mnohých povedlo.
    Jen jeden zbytečný malý dodatek. Nevím jistě a hledat už se mi nechce,ale příběh Ursína a jeho krásné, ale smutné ženy Alviny, v Andělském hradě žijící, zpracoval také Shakespeare. Jen tehdy netušil, kde ty Čechy vlastně leží…

  67. Dobrý večer přeji, děkuji za krásný požitek z vašeho blogu. Narodila jsem se v Chebu, pak jsem se asi 5kráte stěhovala po západních Čechách (včetně H. Slavkova). Teď žiji a studuji čtvrtým rokem v Praze, nicméně se vždycky ráda vracím do rodného kraje. Fascinuje mě jeho divokost a nepředvídatelnost, která mi v Praze bude vždycky scházet. Tyto stránky mi udělali radost ještě z dalšího důvodu, jsem skalním fanouškem Tolkienových knih. 🙂 Jelikož se zajímám o historii, mytologii a pověsti, tak vám můžu dát ještě jeden tip na “místo opředené tajemstvím”, a tím je hora Dyleň nedaleko Chebu. Pověst praví: že hora Dyleň v sobě ukrývá prokleté trpasličí město, postavené pyšnými trpaslíky (Tolkienovi trpaslíci byli také občas velmi pyšní a svéhlaví, jako třeba sám Thorin Pavéza, čímž na sebe přivolali spoustu nepříjemností… ale kdo četl Hobita bude vědět, toto by bylo na dlouhé psaní). Město se do hory propadlo za jejich pýchu se slovy: “Až zpustne město na Ohři, trpasličí město na Dyleni se znovu vynoří…
    Tuto pověst jsem slyšela jako malá, takže si z ní bohužel pamatuji pouze základní torzo, každopádně si myslím, že i tak tato pověst krásně zapadá do vašeho putování za českou Středozemí.

    S pozdravem Kiwik

  68. Děkuji za pěkné fotky. Moc se mi v našem kraji líbí. Příroda je zde nádherná. V každém ročním období je na co dívat. Marta

  69. Nádherné fotografie a krásný a zasvěcený komentář. je vidět, že kraj máte opravdu rád a je od Vás velmi pěkné, že jste se o Vaše zážitky podělil i s námi.
    Děkuji.

  70. Obdivuhodné zachycení přírody a památek.
    Ač jsem v tomto kraji prožil své dětství a dospívání, řada věcí mně zůstala utajena.
    Rád se tam vracím a vzpomínám.
    Díky za osvěžení mysli.

  71. Pane Václave,
    skutečně neskutečné kouzlo, už dlouho jsem neprožívala prezentaci jako tu vaši.
    Moc děkuji za tak krásný zážitek a přeji i nadále DOBRÉ SVĚTLO…

  72. Je to povznášející prohlížet Vaše fotky a číst všechny ty zajímavosti.
    Jste jeden z mála,kteří ještě “mají čas” jít do přírody a všechny ty krásy nám
    spěchajícím ukázat. Děkuji.

  73. Pane, vy jste čaroděj ! Kam se hrabe Gandalf :-), Kdybych tyhle místa už neznal, tak bych se sem rozjel, opravdová paráda, s tím Pentaxem jste dost nebezpečný, díky za takové skvělé představení našeho kraje.

  74. Zdravím Václave,

    byla by opravdu velká škoda, ponechat si prožité okamžiky cesty po karlovarském kraji pouze pro sebe. Že se člověk může zamilovat do této krajiny i touto cestou, je více než pravděpodobné. Měla jsem možnost do tohoto kraje nahlédnout, bohužel nebylo mi dáno všechen tento kraj navštívit, a tak pevně věřím, že není všem dnům konec. Díky vaším fotografiím a také úžasnému slovnímu doprovodu jsem zcela propadla tomuto kraji. Je úchvatný (což jsem cítila již při prvních setkáních v dubnu a květnu tohoto roku). Mnoho z toho, co se vám podařilo zachytit se mě dotýká hluboko uvnitř. Děkuji za připomenutí té síly, a též krásné a často velmi zvláštní a tajuplné energie, která se v těchto místech nachází. I já jsem ji tehdy pocítila.

    Taťana

  75. V Ostrově žijeme již téměř 50 let, většinu míst zmiňovaných v kouzelné prezentaci známe. A na ta zbylá, dosud neviděná místa se chceme podívat, snad to ještě stihneme. Celé uspořádání prezentace je obdivuhodné a velmi pěkné. Díky.

  76. Krásné! Ač Varák, spousta míst pro mě neznámých… Díky za tip a foťte dál!

  77. Děkuji moc za krásné představení přírodních krás okolí Chebu. Je to oblast kterou jsem doposud neměl možnost navštívit. O důvod víc se vypravit ve Vašich stopách. Velmi poutavě napsáno a přirovnání k místům Středozemě je myslím velmi trefné.

  78. Děkuji za velmi krásný příspěvek, doufám, že se nebudete zlobit, když si nasdílím a ve volných chvílích budu prohlížet i vše ostatní, co jste tu vytvořil…… Moc hezké.

  79. Údiv a obdiv! Nádhera a krása! Fotky ze kterých až mrazí a z příběhů taktéž :o) Děkuji Karásková z Andělské Hory :o)

  80. Moc Vám děkuji za zpříjemnění dnešního rána (které jsem původně hodlala strávit mnohem prozaičtějším snídáním a chystáním se do práce) Váš blog mě uchvátil a já se prostě nemohla odtrhnout, než jsem si důkladně prohlídla každou fotku a přečeta všechny kouzelné pověsti. Už chápu, proč mi Cheb a jeho okolí už po první návštěvě přirostly k srdci jako málokteré místo v Čechách.

    • Děkuji Vám moc, Barboro, za pozitivní, velmi příjemnou reakci. Ano, historické centrum Chebu, ale i příroda a přehrady v jeho těsném sousedství mají svůj silný genius loci…

  81. Nádhera,krása díky za Váš čas a zveřejnění fotografií.Díky Vám se člověk dozvěděl o existujících lokalitách v blízkosti kde žije .Spousta krásných novinek mám co hledat .

  82. Dobrý den, moc se mi Vaše práce líbí. Jen tak dál. Doufám, že díky Vám a Vám podobným se podaří ty památky zachránit pro příští generace. 😉 Pavel

  83. Uff… shlédla jsem tento váš blog a fakt jste mě dostal. Krásné fotky, fascinující záběry. Poslední dobou tímto krajem, který byl léta mimo mou pozornost, často jezdím, už jsem se sem v létě s rodinou vypravila i na nějaké výlety, a vaší zásluhou mám teď spoustu dalších tipů. Děkuji, opravdu krásné.

    • Děkuju Vám moc. Míst ke zhlédnutí je zde samozřejmě mnohem více, vybral jsem opravdu jen některé. Kromě odkazů na vybrané zajímavé stránky, které jsem v závěru fotoblogu připojil, mohu také doporučit knihu Magická místa Karlovarského kraje od Stanislava Burachoviče, na trhu je také mapa tajemných míst Karlovarského kraje a jihozápadních Čech. A pak už jen dobrou náladu a pěkné počasí 🙂

  84. Nádhera! Tenhle kraj je mysticky krásný a vy jste to dokázal báječně zachytit. Smekám, Syncro

  85. Dobrý den, děkuji za krásný zážitek při prohlížení souboru fotografií z Karlovarského kraje. Snímky jsou úžasné, perfektně zachycují atmosféru tamního kousku světa, která z nich přímo dýchá. Téměř všechna Vámi zachycená místa jsem navštívila a již jen dodám, že k takovému dílu je třeba mít talent nejen dobře vidět, ale hlavně vše umět vycítit. Vaše fotografie jsou živé.
    Posílám srdečný pozdrav a přeji Vám hodně chuti, síly a úspěchů do další práce. Budu se moc těšit na Vaše další díla.

  86. Dobrý den,
    skvostné, nádherné. Vaše fotografie i celý fotoblog jsou překrásné. Vím, jak to máme krásné u nás na západě, ale ve Vašem podání je vše ještě úžasnější. 🙂

    • Dobrý den, Ivo, děkuji Vám moc za velmi krásnou reakci na tento “páněprstenovský” fotoblog. Každého autora potěší tak vřelé přijetí a pozitivní hodnocení jeho práce, jeho díla. Ještě jednou děkuji.

  87. Dobrý den Václave, Vaše fotografie jsou skvostné. Můžete mi prosím napsat, kde je pořízena 5tá fotografie? ,,Elfí Roklinka” moc Vám děkuji Martina

    • Dobrý den, děkuji Vám moc. Jedná se o “vodopád” v Kyselce, v areálu zchátralých lázní. Ještě před pár měsíci nebyl vidět, ale nyní…

  88. Vážený pane Václave,
    děkuji, že jste náš tvrdý, ale krásný koutek Čech tak úchvatným způsobem přiblížil i těm, kteří zde třeba nikdy nebyli a nemají ani tušení o místech, která popisujete. Váš článek považuji za nejlepší propagaci Karlovarska, se kterou jsem se v poslední době setkal. A tou poslední dobou nemyslím několik dnů, týdnů a ni měsíců … Ještě jednou srdečný dík.

    P.S. Jsem Krasličák 🙂

    • Děkuji Ván moc, Antoníne, za Vaši reakci. Ano, tato krajina je obdivuhodná, krásná i bohatá na pozoruhodnu historii, přesto stále neobjevená, a to dokonce i pro lidi, kteří žijí přímo tady. Potěšilo mě, kolik jsem po uveřejnění tohoto “prstenovského” fotoblogu dostal kladných emailů, obdržel jsem dokonce i tři dotazy ze zahraničí – ze Švédska, Rakouska a Brazílie. I tam krajina spolu s památkami Karlovarského kraje, zmíněné ve fotoblogu, velmi zaujaly a musel jsem tazatelům dávat přesný popis, kde se jaká místa nacházejí. Prý je příští sezonu navštíví..

  89. Originální představení krás Karlovarského kraje. Tvůj nejlepší fotoblog, Václave! Parádní fotky a srovnání se Středozemí nemá chybu. Mám teď díky tobě pár tipů na výlet 🙂

    • Plně souhlasím s Honzou. Nejen, že jste výborný bloger, ale
      co se mně na vašich fotografiích líbí, je, že z každé vyzařuje
      vaše láska k vašemu kraji. Vaše komentáře k obrázkům jsou
      jedinečné.
      Velice vám Václave děkuji za reportáže z karlovarského kraje,
      z kraje který jsme již před 50ti lety pročundrovali a který jste mně
      opět svým fotoblogem a superkomentáři připoměl.
      Přeji vám zdraví, dobré nohy při svých toulkách, dobré světlo
      při dokumentech a berte sebou co nejvíce také svého syna –
      máte mu jistě co předávat a umíte to.
      Díky. Karel z Rakovníka

    • Děkuju moc, Honzo, opravdu. Jsem moc rád, že se ti líbí, protože byl opravdu časově náročný a trval. Fotoblog má vysokou sledovanost, obdržel jsem na něj také řadu krásných emailů, mimo jiné ze Švédska nebo Brazílie, a tak mám dvojnásobnou radost, že myšlenka i její provedení lidi zaujalo. Ještě jednou děkuju…

      • Není zač 🙂 Nedivím se, že se líbí i v cizině, tvůj článek i fotky jsou prostě parádní!

        • Pane Fikare. Mám rád Vaše vyprávění o rybách, a jejich chytání.
          Vaše fotografie, a způsob jak jste to pojal mě přesvědčil o tom, že přírodu, a vše co s ní souvisí opravdu milujete. Děkuji za hezké podívání a přeji hodně zdraví do dalších let. Věřím, že jste ze svého syna vychoval zdatného nástupce.

Komentář



NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Návrat na Jackson Trophy. Očima závodníka modrého týmu

Pár dnů po skončení 2. ročníku Jackson Trophy drkotají naše životy opět ve starých kolejích. Tak třeba mé oblíbené koláče v pekařství přes ulici...

Modelky z mechu a jehličí

Houby. Někdo je rád horké, jiný zase kyselé. Někdo je rád v omáčce a jiný zase vůbec ne. Zatímco jedni se z nich radují,...

Top