Do hlavní části letošní rybářské sezony (od 16. 6. do 31. 12.) jsem vstoupil s několika ambiciózními cíli. Jedním z nich je „sedmidenní víceboj“ na určitém revíru, kdy mým cílem je ulovit během pouhého týdne všechny běžné rybí druhy (dorůstající se alespoň 20 centimetrů délky), které se v revíru vyskytují. Samozřejmě navzdory počasí.

Lín obecný z Velkého Rybníka na Karlovarsku.

Porci svých letošních dovolených jsem rozdělil mezi tři typologicky zcela odlišné revíry, přičemž první z nich mám právě za sebou. Padesátihektarový Velký Rybník v západočeské části Podkrušnohoří.

Během sedmi dní a sedmi nocí jsem na něm ulovil kapry, líny, perlíny, cejny, okouny, šest úhořů, sumce i štiku, a to za střídavého použití čtyř rybolovných technik – plavaná, přívlač, feeder a položená.

Stoprocentně úspěšným jsem ovšem nebyl. Nepodařilo se mi chytit zbývající dva druhy, které se zde podle místních rybářů mají ještě vyskytovat – amura a candáta. Přesto jsem s výsledkem sedmidenní výpravy spokojený. Osmdesátiprocentní druhová úspěšnost je velmi dobrým výsledkem. Týden totiž není zase až tak dlouhá doba, zvlášť pak s přihlédnutím k nezvykle proměnlivému počasí, s nímž se zdejší oblast v danou dobu potýkala.

Můj ambiciozní plán navíc zkomplikoval blesk, který v noci z 25. na 26. června udeřil do vody a zabil tisíce zdejších ryb. V neděli (druhý den mé výpravy) tak přeživší ryby téměř nebraly, trvalo čtyřiadvacet hodin, než se první z nich po elektrošoku vzpamatovaly. To byla zřejmě největší zajímavost této výpravy.

Druhým revírem z projektu, který jsem si pro sebe nazval Univerzální rybář, bude už brzy jihočeská řeka Lužnice.