Je to už dávno. Na časové ose někde mezi ukováním Prstenů moci ve Středozemi a filmovou premiérou Forrest Gumpa. Tak dávno, že se mi tomu ani nechce věřit.

Avšak přestože se následující příběh odehrál před dlouhou dobou, v časech oněch, pro mě je stále čerstvý. Jako by se totiž mé první setkání s druhým studiovým albem Metallicy událo před rokem, maximálně dvěma. Tak dobře si na něj pamatuji. A tak živě mám stále vše před očima…

Ve školním roce 1984/85 jsem chodil do páté třídy základní školy. Týden po oslavách 1. máje 1985 nám spolužák Pavel Válek řekl, ať si zítra … Pokračujte »

Koho by někdy nezasáhly přímo do srdce. Koho by občas nepohladily po duši zdrchané každodenními starostmi. A koho by nepřiměly zpomalit a zasnít se. Vrátit se k fotografiím a ještě jednou zhluboka vydechnout. Souznít s textem.

Rockové slaďáky oplývají nevšedním kouzlem. Jejich tklivé melodie a dojímavé texty o naplněných či ztracených láskách, krásných vzpomínkách, věčném stýskání, šťastných návratech i rozervaných srdcích sejmou v příhodnou chvíli kdekoho. Chladné dívky z hlídaných chovů i rozervané drsoně v kožených křivácích s půllitry v rukou. Snad proto, že všichni jsme prožili stejný smutek, bolest i zklamání, o jakých rockeři zpívají.

A tak statisíce hudebních posluchačů už podlehly silné … Pokračujte »