S architektem Borisem Redčenkovem o monumentálním viaduktu i chebské „Ořechovce“


Datum publikace: 23-10-2014, 10:23 v Hovory u kávy.

Dům EggO nebo Central Park v Praze, rekonstrukce pěší zóny v Chebu nebo připravovaný chebský projekt Městské lázně, karlovarský Triplex, rekonstrukce Anglické ulice či sanatorium dr. Petáka ve Františkových Lázních. Anebo třeba Centrum technického vzdělávání v Ostrově. To vše jsou oceněné nebo vysoce hodnocené projekty, pod kterými je podepsaný chebský ateliér A69 – architekti s.r.o. Jeden z jeho zakladatelů, Boris Redčenkov, mi v létě poskytl rozhovor na téma urbanistická současnost a možná i budoucnost Chebu.

Vloni Váš ateliér v silné konkurenci z celé republiky vyhrál architektonicko-urbanistickou soutěž na využití rozsáhlého prostoru po bývalých kasárnách na tzv. Zlaťáku, kde dnes za rezivějícím vlnitým plechem stojí zchátralé budovy. Můžete připomenout, jak by podle vašeho návrhu měl být tento prostor do budoucna využitý?

Charakter budoucí výstavby je převážně rezidenční – obytný. Návrh rozvíjí původní předválečný koncept vilové čtvrti. Integruje původní plochy kasáren, kde pouze v dolní části navrhujeme zachovat nejcennější objekty, které by mohly po rekonstrukci připomínat vojenskou minulost místa, například v podobě muzea či centra klubů vojenské historie.

Samotný vrchol Špitálského kopce by se měl stát sportovně-společenským parkem s ambicí stát se centrem neorganizovaných volnočasových aktivit – travnaté hřiště pro fotbal, volejbal, nohejbal, joging, přírodní inline dráhy, cyklistika, bmx apod., či kulturně společenským místem setkávání při celoměstských akcích (čarodějnice, drakiády, skautské srazy apod.).

Vlastní výstavba rodinných domů je formována podél vrstevnicových cest. Maximálně respektuje stávající vzrostlou zeleň, která vytváří zelené pohledové horizonty z historického jádra. Linie historických stromořadí jsou propojeny s existujícími stromořadími a prostupují do hloubky budoucí čtvrti. Kompozice je zahuštěna novou výsadbou alejí. Vrchol kompozice je akcentován výstavbou rozhledny a čitelně propojen s městem novým stromořadím, vedeným po hřebenu kopce. Struktura výstavby je odstupňovaná od kompaktnějšího základu v Havlíčkově ulici až po drobné hmoty rodinných domů na vrcholu kopce.

Zvažovali jste na začátku více variant řešení tohoto prostoru, nebo jste měli od první chvíle jasno?

V zásadě každé konečné řešení je průsečíkem mnoha variant. Zásadní bylo, jak intenzivně přírodní charakter Špitálského vrchu urbanizovat – zastavět. Kde nastavit hranici mezi krajinou a městem. Posuzovali jsme různé situace zahuštění a výsledný obraz je v zásadě kompromisem, kde krajina proniká do městské struktury a zástavba obráceně do krajiny. Maximální respektování vzrostlé zeleně a podřízení urbanistické kompozice morfologii terénu vytvořilo budoucí obraz zástavby.)

Na vizualizacích vypadá tento prostor opravdu dobře. Moderně, svěže i prakticky. Teď už jen mít investora (-y)… Mělo by být jednou z priorit příštího zastupitelstva, které vzejde z podzimních voleb, právě řešení této rozlehlé a pro vzhled a rozvoj města důležité lokality?

Jsem přesvědčen, že je to priorita. Cheb v uplynulém desetiletí přišel o významnou část ekonomicky významných obyvatel, protože jim nebyl schopen nabídnout adekvátní místo pro bydlení. Špitálský vrch představuje v tomto pohledu v mnoha ohledech významnou lokalitu. Má tradici, má potenciál stát se „Chebskou Ořechovkou“, tedy vyhledávanou lokalitou pro rezidenční bydlení. Dnešní trend, kdy se lidé opět vrací do měst, by mohl být nadějí, že mnozí z nich se do Chebu vrátí.

Protože Váš ateliér pochází právě odtud, situaci Chebu znáte velmi dobře. Jaké další architektonicko-urbanistické nešvary jsou v současném Chebu podle vašeho názoru nutně k řešení?

Máme krásné historické jádro, ale množství původních a výjimečných autentických lokalit, jako byl Chebský pivovar, chebská kasárna v ulici K nemocnici, továrna Eska či průmyslové objekty na křižovatce Evropské a třídy Svobody nahradily typizované krabice Kauflandů, Intersparů, Albertů, Tesca… A tím zmizel i kus historie a byl oslaben genius loci Chebu. To je situace, kterou bohužel nezměníme.

Pokud bychom měli něco nezanedbat a posílit, tak je to lokalita Poohří. Propojení sídliště Zlatý Vrch s centrem, posílení vztahu města a řeky. To, co se podařilo nastartovat Krajinkou, by mělo být inspirací pro další kroky při hledání podoby nábřeží řeky Ohře.

redčenkov boris jpg

Ing. arch. Boris Redčenkov

Kdybyste měl vypíchnout tři projekty (stavby, rekonstrukce apod.), které v posledních letech zásadním způsobem pomohly rozkvětu Chebu, které by to byly?

Kvalita městského života je odrazem kvality veřejného prostoru. Osobně považuji za zásadní investice právě do veřejného prostranství. Z tohoto pohledu považuji jednoznačně za nejvýznamnější projekt revitalizaci Poohří – Krajinku, která obyvatelům města odkryla skryté kvality Chebu. Je to výjimečná akce a i když si mnohé věci dovedu představit lépe, lidé získali krásný veřejný prostor, který je baví a užívají si ho.

Stejně tak pěší zóna nastartovala zájem o městské centrum. Sleduji postupnou kultivaci městského parteru, která byla iniciována právě vytvořením kvalitního městského bulváru. Z podobného pohledu považuji za významný počin vytvoření nového kulturně-společenského centra Svoboda. Nejenže se stalo z urbanistického pohledu vyvrcholením hlavní společenské osy města od nádraží přes třídu Svobody, náměstí Krále Jiřího až k řece, ale vrátilo do Chebu společenský život, který se po léta odehrával převážně mimo Cheb samotný.

Věřím, že všechny tyto projekty posilují identifikaci obyvatel s městem, ve kterém žijí, a to je pro Cheb zásadní. Cheb je město s velkým potenciálem, jeho rozvoj by proto měl probíhat koncepčně v široké diskusi napříč odbornou i laickou veřejností. Jeho budoucnost je v našich společných rukách.

Město zahrnuje 19 místních částí, z nichž některé leží bezprostředně na česko-německé hranici. Osud pohraničí mi tak není lhostejný! Cítím značnou odpovědnost ke krajině, která vinou nepřízně dějin zůstala dlouhodobě stranou zájmu všech.

Která část Chebu se Vám nejvíce líbí a proč?

Rád se procházím Poohřím. Mám rád proměny nálady, které člověk při průchodu podél řeky zažívá. Od hráze přehrady Skalka, kde se náhle přírodní krajina mění v městský park. Vždy mě fascinuje majestátnost chebského hradu, kde si člověk uvědomí historickou významnost Chebu. Po průchodu Písečnou branou se nálada mění a člověk je obklopen intenzivní historií, která vrcholí po průchodu Kamennou ulicí na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Cheb je krásné město!

Celá řada měst má nyní problémy s vylidňujícími se náměstími, protože lidé se přestěhovali do novodobých kulturně-společenských chrámů – do obchodních center na okrajích měst. Jak se podle vás bránit prázdným náměstím?

Myslím, že tento trend je spíš českým specifikem. Všeobecně se lidé do center měst vrací, tráví zde stále více i svůj volný čas. Cheb má zásadní problém ve ztrátě kontinuity. Domy na náměstí nemají své konkrétní majitele, kteří by iniciovali jejich proměny, reagovali na aktuální potřeby obyvatel, vytvářeli konkurenční prostředí, zakládali by dlouhodobé investice. Různorodá barevnost fasád je krásná, ale do určité míry to je Potěmkinova vesnička, neodráží skutečnou pestrost života.

Život do města přinášejí lidé, jejich aktivity a činnosti. Náměstí musí být otevřený prostor, který se bude proměňovat v čase. Konkrétně v Chebu bych inicioval přesun zastávky MHD z lokality Křižovatka na náměstí. Je důležité dovést lidi do středu města, tam jim nabídnout příjemné prostředí, tzn. je třeba změnit měřítko náměstí výsadbou stromů, adekvátním mobiliářem, různorodým osvětlením. Prostě aby to byl víc ležérní obývací pokoj města než uměle nastrojená hala. Zásadní je přeměna parteru domů, který musí být více otevřený, bezbariérový aby s náměstím lépe komunikoval.

Podle mého kolegy, který není Chebák, přijíždějícího člověka, ať už přijíždí odkudkoliv, město Cheb ničím nezaujme. Město je prý krásné v centru, ale příjezd do města se mu zdá spíše nezajímavý. Jak vy vnímáte Cheb z pohledu příjezdu do města?

Nevím, odkud váš kolega přijížděl, ale já, když se vracím do Chebu, ať už od severu po Ašské či od východu po Pražské, vnímám krásnou městskou vinětu. Především zarámování kostela sv. Mikuláše obloukem železničního viaduktu je dokonalé. Celý viadukt vnímám jako naprosto výjimečný v obraze města a je škoda, že není vidět v celé své kráse. Tady bych kácel a nasvětloval.

Kvality severního širokého panoramatu byly významně pokaženy stavbou převýšeného bytového domu v Havlíčkově ulici. Mám rád moderní a současné zásahy do města, ale musí být provedeny citlivě a přirozeně. Tady bych nejraději boural a diskutoval, jak toto výjimečné místo zhodnotit. Města musí pečovat a chránit své viněty – obrazy, které město prodává.

Souhlasím… Viadukt je velmi zajímavý, bohužel utopený. Předloni jsem si ho vyfotografoval v zimě, kdy je z něj vidět nejvíc, a jen tak pro svou radost vybarvil. „Duhový viadukt“ nevypadal vůbec špatně J. Jaký typ stavby podle vás v Chebu chybí?

Nevím, jestli to je tím, že stárnu, ale Cheb by si zasloužil kvalitní městský hřbitov a vlastní krematorium. Hřbitovy jsou vlastně jen další formou městského parku, který má svou specifickou atmosféru. Tady stále přežívá určité schéma, kde převažují funkční parametry nad estetickými. Vytvořit pro novodobý Cheb kvalitní pietní místo, se kterým se budou Chebané identifikovat, považuji za velké téma.

Václav Fikar (Chebské noviny, říjen 2014)

Medailonek Ing. arch. Boris Redčenkov:

– narozen 1969 v Chebu.  Ženatý, 2 děti. Vystudoval Fakultu architektury ČVUT Praha, dnes je tam vedoucím ateliéru. Veřejnost ho zná jako zakladatele známého ateliéru A69 – architekti a jako spoluautora mnoha staveb a úprav veřejného prostoru v Chebu, Františkových Lázních, Karlových Varech nebo v Praze (na území Karlovarského kraje Pěší zóna Cheb, návrh stavby nového Městského bazénu v Chebu, návrh urbanistického řešení Špitálského vrchu v Chebu, urbanistický návrh Egrensis Park, rekonstrukce Anglické ulice Františkovy Lázně, Sanatorium Dr. Peták Františkovy Lázně, Spojovací chodba Pawlik – Issis Františkovy Lázně, rekonstrukce Střední průmyslové školy v Ostrově, bytový komplex Triplex Karlovy Vary, návrh urbanistického řešení centra Karlovy Vary apod.). Je zakládajícím členem Centra kvality bydlení, organizátorem studentských workshopů pro obec Libá (Chebsko), zabývajících se budoucím rozvojem sídel a krajiny v pohraničí, nezanedbatelná je jeho poradenská činnost v Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Mezi jeho zájmy a volnočasové aktivity patři rodina, turistika, hudba, mořeplavba, chalupaření a houbaření na Paliči (vesnice u Chebu).

 




Komentář

5 × three =

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Pětiminutový sestřih z autorského čtení a křtu knihy nyní na YouTube

Pokud si chcete přiblížit atmosféru sobotního autorského čtení a křtu úspěšné knihy Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k životní roli hustýho rodiče...

Křest knihy a autorské čtení v Kralupech nad Vltavou

V sobotu 16. března od 20 hodin se v baru The Patro ve středočeských Kralupech nad Vltavou uskuteční oficiální křest knihy Když už...

Příběhy z rákosových tůní. První díl čtěte právě teď v novém Kajmanovi

Aktuální číslo rybářského magazínu Kajman, které se dnes objevilo na pultech trafik i ve schránkách předplatitelů, uvádí 1. díl dlouho avizovaného seriálu Václava Fikara...

Český a slovenský archiv subkultur přinese rozhovor s V. Fikarem

Český a slovenský internetový archiv subkultur Ziny.info, který se zabývá mimo jiné mapováním hudebně undergroundové žurnalistiky z počátku 90. let minulého století, uveřejní v...

Top