rozkvetlé jaro…barevná nádhera….a nebyla by někde i rozkvetlá magnolie? 🙂
Když českou krajinu rozsvítí barvy jara
Je sobota 25. dubna a já se vracím z Moravy zpět na západ Čech. Během pětihodinové cesty autem přitom míjím krajinu, ve které právě vrcholí jedna z největších revolucí, jakou si jen člověk dokáže představit. Jedna z nejpozoruhodnějších revolucí, které je příroda vůbec schopna!
Zimou prošedivělá, na kost seschlá a barev zbavená krajina se totiž rychle probouzí. A ať už se rozespalá posadila před zrcadlo nebo ne, líčí se, jak nejlépe dovede. Bílá, žlutá, růžová, fialová, červená, modrá, čerstvá jarní zelená… Pozitivně působícími barvami nešetří, nanáší je na sebe po kilech a rychle. A díky tomu se cestou domů kochám. Ano, stejně jako doktor (Rudolf Hrušínský) v komedii Vesničko má, středisková. Jsem uprostřed ohňostroje jara. Dechberoucího představení barev a vůní…
Tento keř mandlovníku, vyfotografovaný v Chebu, byl v plném květu již 20. dubna.
Vítejte v Česku, které se závratnou rychlostí probouzí z popela zimy…
Rok co rok se to opakuje. Ještě v půlce února se mi zdá nemožné, že se do střední Evropy opět vrátí barvy a ruku v ruce s nimi neskutečně pestrý život. Hmyz, ptáci a tak… Pak ale otočím pár listů v kalendáři a zima je fuč. Zaplaťpánbůh! Krása jara je totiž neopakovatelná! A jeho energie mohutná…
Pampelišky mě baví, jsou prostě fantastické! Plné života, i když netrvá věčně. Snad proto, že jejich život je tak intenzivní, spojený s krmením hmyzu a rozdáváním radosti i léčivé síly, trvá na můj vkus krátce. Pampelišky jsou takovým malým otiskem Slunce na Zemi. Když slunce svítí, září i ony…
Věřte nebo ne, ale už 22. dubna, kdy vznikla tato fotografie, byly někde na západě Čech odkvetlé…
Fialová je dobrá… (smajlík)
Ještě poněkud bezbarvá fotografie z 10. dubna, kdy se jaro v Česku přihlásilo o slovo. Jen o pouhé dva týdny později byla proměna zdejší krajiny dokonána. Revoluce se opět podařila a Česká republika se rozzářila barvami…
Hyacint. Fotografovaný 23. dubna v Chebu.
Malý otisk slunce u mě před domem… (smajlík)
Pětadvacátého dubna byly v plném květu i některé ovocné stromy. Na Moravě, v Praze nebo v polabské nížině tento fakt nikoho nepřekvapí, na severozápadě Čech, kde se krajina oproti zmíněným oblastem probouzí s dvou- až třítýdenním zpožděním, už ale trochu ano…
Třešeň. Když jsem byl na zahradě u své matky v neděli 19. dubna, nebylo po třešňových květech ani památky. Ale pak jako by příroda ukázala na tento strom a … Následující neděli už byla matčina třešeň bílými květy doslova obsypána. Stačilo pouhých sedm dnů a tento ovocný strom vypadal úplně jinak…
Sedmikrásky patří k jaru stejně jako podběl, pampelišky, šeříky nebo třeba tulipány. Navíc ten český název – sedmikrásky… Nevíte náhodou, kdo ho vymyslel? (smajlík) I když už asi nežije, moc ráed bych mu ukázal palec nahorou…
Jaro, to je především zeleň. A taková čerstvá zelená tráva… Panečku, ta šmakuje!
Můj mladší syn nemá jaro rád. Je alergik a pyly trav a květin ho opravdu trápí. Chápu. Vidím, co s ním pyly dělají. On zase při pohledu na fotografie chápe, proč jaro miluju… A co vy?
Takhle září část Májové ulice v centru Chebu.
Takoví originální smajlíci… (smajlík)
Například tohle je medvědí česnek v plném květu. Tak jsem si tu rostlinu fotil, až se za mými zády ozvalo: “To se vám ten můj medvědí česnek tak líbí?” A tak už vím, jak kvete medvědí česnek… (smajlík)
Musím říct, že velká dubnová revoluce se v Česku povedla. Ostatně jako každý rok. A tím ušetřila práci květnu, který se tak může víc soustředit na mláďata…
PS: Magnolii jsem do výběru fotografií pro tento fotoblog původně nezařadil, i když jsem ji spolu s dalšími také vyfotil. Ale na zvláštní přání… (smajík)
Text a foto Václav Fikar
rozkvetlé jaro…barevná nádhera….a nebyla by někde i rozkvetlá magnolie? 🙂
🙂 Vida… Rozkvetlou magnolii jsem také fotografoval, vlastně ani nevím, proč jsem ji nezařadil k ostatním uveřejněným… Třeba ji ještě doplním 🙂
:-)) prosím, prosím….doplň:-)…DĚKUJI:-)))
Obdivuji květy magnolií….za splněné přání zvláštní poděkování…DĚKUJI:-)))
Kdysi jsem četl, že magnolie jsou okouzlující dílo přírody… Proto se tomu obdivu nedivím 🙂