Křídla zimní Ohře 2.

Datum publikace: 27-02-2023, 16:47 v Zaostřeno na ptáky.

Horní tok řeky Ohře, páteční řeky Karlovarského kraje, není ani široký, ani nijak zvlášť hluboký. Přesto je zdrojem obživy víceru ptačích druhů. Ať již těm, které se sytí výhradně rybami, nebo těm, kteří hnízdí a hledají obživu v nejbližším okolí řeky.

Kormorán. Superlovec ryb

Ptákem, který se ústřední podkrušnohorské řeky drží jako klíště zavrtané do psí kůže, je kormorán velký. Vynikající predátor, jeden z nejúspěšnějších lovců ryb na planetě vůbec. Pták, kterého u svého oblíbeného revíru nechce vidět žádný rybář.

Kormoráni sedí v koruně stromu na břehu Ohře v centru Chebu. Protože přehrady a rybníky v okolí bývají touto dobou zamrzlé, kormoráni se stěhují na tekoucí řeku, které zpravidla nezamrzá.

*Na tomto stromě sedělo osmnáct kormoránů. Vyfotografoval jsem pouze tuto pětici v jedné horizontální linii.*

O dva dny později jsem u Nebanic vyplašil tohoto průzkumníka. Vyhledával nové krmné teritorium. Prtůměrná denní spotřeba ryb činí u jednoho kormorána přibližně 400 gramů. Když průzkumník objeví nový zdroj potravy, přimigruje za ním celé hejno.

Jestli v roce 1960 bylo v kontinentální Evropě napočítáno zhruba 4000 hnízdících párů, pak v roce 2000 byla jejich populace mnohonásobně vyšší. Čítala až 370 tisíc hnízdících párů.

Kormorán se však nevyskytuje jenom v Evropě. S výjimkou jižní Ameriky a Antarktidy se usadil na všech kontinentech. V posledních letech pronikl dokonce až do Grónska a k polárnímu kruhu, a to kvůli oteplování moří.

V malém Karlovarském kraji se v zimním období vyskytují hejna o počtu několika stovek kusů. Jen na levém břehu Ohře v Chebu, pod hrází přehray Skalka, jsme jich na třech stromech vedle sebe napočítali 72.

Zhruba ve stejnou dobu napočítal můj kamarád na téže řece pod Sokolovem 59 jedinců. Další strom se čtrnácti exempláři jsem pozoroval o tři dny později mimo Ohři. U malé pstruhové říčky Teplá u Tepličky u Karlových Varů.

Stále ještě chráněný kormorán velký je příčinou několikaletých sporů mezi rybáři a ochranáři.

*Detail zobáku kormorána. Takhle polyká ryby.*

*Uvědomuji si, že* tato fotografie je nekvalitní, ba přímo hrozná. Vše se totiž seběhlo rychle a já nebyl zrovna připravený fotit. Než jsem stihl doostřit, bylo po všem. Navzdory mizerné kvalitě ji sem přesto zařazuji. Snímek totiž zachycuje kormorána, který polyká uloveného lína.

*Kormorán brouzdá hladinu řeky Ohře v Chebu.*

*Snímek kormorána, pořízený v Kynšperku nad Ohří.*

Modřinky a koňadry

Sýkory, ať koňadry či modřinky, neodlétají s prvními ranními mrazíky podzimu z našich chladných končin jako třeba vlaštovky, čápi, skřivani nebo špačci. Zůstávají tady s vrabci, kosy, brhlíky i strakami. A perou se se zimou.

Přežít nejkrutější části zimy jim pomáhají i lidé. Ptačích krmítek, kam lidé dávají ptákům vhodnou potravu, jsou ve městech a na vesnicích stovky.

*Sýkora koňadra, fotografovaná u Ohře v Tršnicích.*

*Koňadra z koruny stromu pozoruje hladinu řeky.*

*Loket. Koňadry jsou všudezdejší. V lednu i v únoru.*

Tato koňadra objevila kousek odtud hotový poklad. Naklíčenou bukvici. Kde se tam bukvice vzala, není úplně jasné, protože nejbližší vzrostlý buk se od daného místa nachází asi pět set metrů daleko. V každém případě si na obsahu bukvice pošmákla.

*Koňadra švitoří, až se její hlas nese daleko za druhý břeh Ohře.*

Modřinky jsou krásně barevní drobní pěvci, na nichž oko člověka rádo spočine. A jejich oko zase rádo spočine na krmítku člověkem připraveném.

Ano, modřinky krmítka zbožňují. Tak moc, že se dokonce nebojí vyhnat od krmítka i většího ptáka, třeba straku.

*Oblíbená zimní houpačka modřinek. Sáček s baštou, připevněný na větvi stromu.*

Modřinka. Sýkorka, která svou barevností může připomínat australskou andulku vlnkovanou. A pak, že ptáci v našich končinách jsou pouze černí, hnědí nebo bílí. Tedy nepestří. Ledňáček, modřinka, žluna a další jsou důkazem, že také v našich končinách žijí krásně zbarvení ptáci menších velikostí.

*Modřinka s azurovou čepičkou, fotografovaná u Ohře pod Chebským hradem.*

Modřinka se spouští k zemi pro zrnko, které zaregistrovala z větve keře. V takto zachycené fázi krátkého letu vypadá jako sokol, který se střemhlav řítí z vysoké výšky na myš na poli.

Polák chcocholačka

Chocholačky si ale parádního letu modřinky vůbec nevšimly. Držely se pohromadě s divokými kachnami a všímaly se jen sebe. Na začátku února jsem jich přímo v Chebu napočítal třináct. Pět samic a osm samců.

Polák chocholačka patří mezi potápivé kachny. A potápěčem je vskutku skvělým. Dokáže se potopit až do pětimetrové hloubky. Pod hladinou pak žere vodní hmyz a larvy, drobné měkkýše a některé měkké vodní rostliny.

*Polák chocholačka. Skupina tří samců a jedné samice (vzadu). Fotil jsem je v Chebu.*

Na začátku února se někteří samci poláků převlékli do parádních svatebních šatů. Zobák se jim vybarvil šedomodře, peří zvýraznělo leskem. Stejně tak tváře zkrásněly fialovým odleskem. Začátkem února se roztomilé chocholačky chystaly k páření.

*Samec ve svatebním šatu. S parádní chocholkou.*

*Únoroví poláci na Ohři v Chebu. Velvo samice, vpravo u sebe samci.*

Nedaleko odtud, na drátek přes louku, seděla poštolka. Dravec z čeledi sokolovitých. Teploty těsně nad nulou nechaly rozmrznout loukám, a tak si jich pozorně všímala. Kdyby náhodou vystrčil hlavu hraboš…

*Poštolka obecná. Spolu s kánětem lesním patří mezi nejrozšířenější dravé ptáky u nás.*

Společenstvo labutí

Řepkové pole u Ohře, několik kilometrů pod Chebem, se každou zimu v několika posledních letech proměňuje v největší shromaždiště labutí v Karlovarském kraji.

Pohled na jejich počet je vskutku epický. Každý rok se liší, ale vždy čítá nejméně sedmdesát jedinců. Zatím rekordní počet činil 220 labutí. Bylo by zajímavé vědět, z jakých končin sem přilétají.

*Snímek zachycuje menší část společenstva labutí, které se každý rok v zimě shromažďuje u západočeského Chebu.*

*Spanilá labuť. Největší a nejkrásnější pták, kterého můžeme na hladině Ohře pozorovat.*

Rybožravé kachny

Jako by nalé řece typu Ohře nestačily početné legie kormoránů a brodivé volavky, letos Ohři objevil i morčák velký. Kachna se zobákem dravce, která se potápí a loví ryby.

Morčáci jsou v českých končinách k vidění málo, a když už, tak hlavně v zimním období. Hnízdí u nás sporadicky, jen v malých počtech. A když už, tak na řekách, které začínají na O.

Malé hnízdící populace byly zaznamenané na Odře, Olši a Ostravici (sever Moravy) a nedávno také na Otavě (jižní Čechy). Kdo ví, jestli nezahnízdí také na Ohři (severozápadní Čechy), když už ji objevili a mají zvláštní slabost pro řeky začínající na O.

*Vpředu samec, za ním samice s parádním účesem a zrzavým přelivem.*

*Samec morčáka velkého přímo v centru Chebu.*

Morčáci patří sice mezi kachnovité, s nimiž na řece drží pospolu, jinak ale jejich zvyky nemají s kachnami mnoho společného. Stejně jako kormoráni se potápějí, aby lovili ryby. A to až v třímetrových hloubkách.

A nestaví si hnízda v rákosí, ale v dutinách stromů nebo ve skalách. Když se pak vylíhnou malí morčáci, vydrží v hnízdě jen dva dny. Poté z něj vyskáčou dolů jako elitní paragáni a samice je ihned odvede na vodu. Plavou okamžitě.

*Tento samec vypadá spokojeně. Fotografoval jsem ho krátce před západem slunce.*

*Ve stejnou dobu jsem zachytil i tento výrazný pár.* *Když jsem morčáky na Ohři v Chebu objevil, napočítal jsem tři samce a jednu samici. O týden později už skupina čítala sedm samců a čtyři samice.*

Únor u Ohře, ať již třeskutě mrzlo, nebo bylo cítit předjaří, nebyl měsícem bez života. Vedle ptáků, které jsem v obou dílech Křídel zimní Ohře uveřejnil, jsem dále fotografoval i vrabce, brhlíky, čížky a spatřil i ledňáčky a mlynaříky. Celkem tedy více než osmnáct ptačích druhů, malých i velkých, které se držely u ledové řeky. Od Chebu až po Loket.

Některé z nich lze označit v těchto končinách za exotické. Jiné za velmi nebezpečné pro ryby a další za stálice, jimž my, lidé, pomáháme zimu přežít.

Text a foto Václav Fikar

První část fotoblogu Křídla zimní Ohře zde: Křídla zimní Ohře 1.