Dexempo multo… Tak nevím jak vy, ale za sebe můžu říct jedno. Vážně se snažím, abych ve světě pinů, kódů a hesel obstál. Počet čtyř, šesti a vícečetných kombinací čísel a písmen jsem zredukoval na dvanáct set a zároveň zdesetinásobil spotřebu ginkgo biloby, to abych předešel otokům mozku a lépe si je všechny pamatoval. Protože jsem se však nechtěl spoléhat jen na pozitivní účinky jinanu dvoulaločného, pro jistotu jsem ze všech pinů a hesel vytvořil pozoruhodnou fresku na stropě své pracovny. A výsledek?

Error. Tedy nikoliv v mé hlavě, ale tak, vůbec… Error! Zadané uživatelské jméno nebo heslo jsou chybné. A to přes to, že chybné nejsou. Čísla a písmena zadáte podruhé, potřetí… Vždy ve správném pořadí a ve správných velikostech. Desetkrát vše kontrolujete a přesto se stane, že skončíte před branou zamčenou klíčem Error.

Naštěstí moderní informační technologie, které propojily svět Facebookem, YouTubem, Twitterem, Skypem, kartami a plackou mletého masa v housce za sto, přejímají čím dál více i kladné lidské vlastnosti. A tak software-lidumil, který vám opakovaně zabránil v přístupu k vašemu účtu, přestože vámi zadávaná přístupová data byla v pořádku, nakonec udělá přátelské gesto. Nabídne vám světlo na konci tunelu – vygenerování hesla nového, dalšího.

Stačí jen správně zodpovědět kvízovou otázku, například o čem přemýšlel 17. května 1322 anglický král Eduard II., a hned potom opsat změť rozmazaných čísel a malých a velkých písmen. Máte-li horší zrak, můžete si zapnout zvuk. Zmutovaný robot vám tuto kombinaci ve dvou vteřinách přežvýká. Avšak máte-li také špatný sluch a nebo nemáte-li počítač s repráky, máte už jen smůlu. V tomto světě jste skončil. Rebekeplex.

V pátek jsem hovořil s dvaatřicetiletým tiskařem. I když mu práce před Vánocemi padala na hlavu, zvládal ji v pohodě. Klidně a vyrovnaně. Snad proto, že v tomto světě skončil.

Mezi řečí mi řekl, že se těší na konec světa. Lidtvo prý získává skvělou příležitost k útěku od globalizačního otrokářství, k návratu na venkov, k tradičním hodnotám, ke kvalitě života. Skutečné kvalitě života, nikoliv té vnucené reklamou.

On sám se s planetou Error, kde se člověk bez pinu už ani neuprdne, rozloučil někdy vloni. Po návratu z dovolené. S manželkou a dětmi ji strávili v Dominikánské republice. Za dva týdny pohledu na moře, polehávání na bílém písku a pojídání ovoce utratil o fous víc než 100 tisíc korun. Aby tam, na pláži, prožil něco, co zcela změnilo jeho vnímání a přemýšlení o planetě.

Stejných požitků, na které on šetřil dva roky, si na pláži vedle něj užíval místní bezdomovec. A na rozdíl od sedřeného Evropana skoro zadarmo a po celý rok. Ovoce, pláž, moře, slunce…

„Tak já se tady dřu, abych našetřil sto tisíc a za ně si pak koupil to samé, čeho si tam automaticky a zdarma užívají bezdomovci?“ přemýšlel nahlas. „Vlastně se honím a stresuju, abych si aspoň na pár dnů mohl žít jako bezdomovec v Karibiku. Ten svět se posral,“ zakroutil hlavou.

Ano, posral. Log out, please.

Václav Fikar