Tag: rybářské příběhy
Příběhy z rákosových tůní 4.
Řeky jsou různé. Některé se šmrdolí tiše mezi rozkvetlými
červnovými loukami. Plynou poklidným tempem dobře okysličené krve a hřejí, jako
kdyby přitékaly pulzujícími cévami přímo z náručí rozehřátého srdce Země.
Přes den se v jejich hladině zrcadlí kulatý břich spokojeného Slunce, aby se večer, v příhodnou zlatou hodinu, staly nejpodivuhodnějším koncertním sálem planety. Dvoranou, v níž lahodně souzní desítky nejrůznějších zvuků přírody. Bzučení včel, cvrkání kobylek, pištění komárů i šustot motýlích křídel. Cvrlikání ptačích pěvců, svištění kachních křídel, kuňkání žab, šplouchání ryb i ševelení západního větru v prohřáté vysoké trávě. Jiné řeky jsou mladé a nedočkavé. Alespoň podle spěchu, jímž se derou z kopců dolů hlava nehlava. Cestou … Pokračujte »
Příběhy z rákosových tůní 3.
Bývala na Ohři tůň, která měla parametry dvanáct metrů
širokého, ovšem velmi krátkého slepého ramene, v němž nebylo snadné chytat.
Když řekou cválala velká voda po deštích, nikdy nenechala rameno
bez povšimnutí. Vždy do něj nahlédla. Zachycovala se v něm a zpomalovala.
Zvedala se tam a vířila jako ve sklenici, do které člověk napouští vodu
z kohoutku.
Když se ale po pár dnech řeka zklidnila a takříkajíc si
začala sedat, nacházely si cestu do tůně vyhladovělé skupinky kaprů i cejnů,
plotic i tloušťů. A za nimi se někdy připlížily i štiky. Tehdy zkrátka přitahovala
všechny ryby z širokého říčního okolí. Všechny dobře věděly, že na dně
tůně bude potravy habaděj.
Jenže dostat … Pokračujte »