Zatímco jsem ze sebe odlepoval lijákem promáčené tričko, přilepené na tělo, zaslechl jsem z rádia část výsledků jednoho z nejvíce ujetých průzkumů ze všech ujetých průzkumů. Totiž průzkumu na téma „sexuální světovosti národů“, který si klade za cíl zodoovědět otázku, v jakých zemích se rodí nejlepší milenci. Letos jsou prý zlatí Řekové, kteří předskočili Italy, třetí pak Španělé. Na bedně se tedy sluní jižní státy.

Ne, dál výsledky tohoto legračního šetření neznám, protože pro mou úvahu nejsou vůbec důležité. Koneckonců podobné žebříčky jsou zveřejňovány pravidelně, takže už před dvěma lety jsem četl podobné výsledky. Nejlepší milenci na světě jsou Italové a Španělé, vůbec nejhorší pak Angličané, tvrdili výzkumníci.

Mě naopak zajímá, jak se takové průzkumy provádějí. Jaká je metodika sběru dat v případě zjišťování kvality milenců? Jak se postupuje při sběru dat napříč světem a jak se posbíraná data ověřují?

To jako nějaký prestižní newyorský magazín, OSN, organizace „Ženy ženám“ nebo třeba Evropská komise vyberou tisícovku “tazatelek”, v níž jsou zastoupené ženy různých národů, dlouhovlásky i krátce střižené, blondýny, zrzky i brunety, ženy se základním i vysokoškolským vzděláním, ženy s malýma i velkýma prsama od 20 do 40 let, ženy menšího i vyššího vzrůstu, aby jako pověřené sexuální komisařky objely jednotlivé země, a v nich se vyspaly s reprezentačním vzorkem mužů? S muži různých povah, různého stupně inteligence, různých kariér?

A pokud ano, jako že samozřejmě ne, co se pak děje dál? To pak, po případném orgasmu, sáhne tazatelka po tabletu a poznamená si: Země: Lotyšsko, typ: blonďák s modrýma očima, věk: 36 let, povolání: architekt, závěr: pomalejší rozjezd, ale hodně dobrý finále, známka (od 1 do 10): 2. S tím, že jejích 999 kolegyň bude ve stejné zemi zjišťovat to samé, aby výsledky tak rozsáhlého monitoringu byly co nejobjektivnější? Aby prostřednictvím vybrané tisícovky socioložek v terénu získal zadavatel ucelený vzorek mileneckých schopností tisícovky mužů ze zemí celého světa? Takhle se zjišťuje, jací milenci kde žijí? Pokud ano, pak je se jedná o poměrně seriozní průzkum. Mám však silnou pochybnost…

Obvolal jsem čtyřiadvacet kamarádů z celé republiky. Jsou mezi nimi dva lékaři, jeden architekt, hokejista, fotbalista, jeden sochař, dva řezníci, realitní makléř, dva novináři, plavčík, spolumajitel developerské firmy, kytarista rockové kapely, jeden politik, dělník na pile, řezník a další. U žádného z nich nikdy nezazvonila žádná sexuální tazatelka s tím, že provádí průzkum jakosti milenců napříč zeměkoulí. Nikdo z nich nebyl k účasti v podobném průzkumu vyzván a nikdo z nich nevěděl o žádném Čechovi, který by se kdy “mileneckého” výzkumu účastnil. Prostě nic!

A protože pracovnice pověřená tak náročným sexuálním výzkumem nezazvonila ani u mě, mám vážnou pochybnost o objektivitě podobných průzkumů, po nichž tak hladově pasou bulvární média. Jak to, že nikdy u mě nezazvonila nějaká z žen, která tento celosvětový monitoring provádí? Jak to, že se u mých dveří neozvalo: „Ahoj, jsem Manuela. Manuela Rodriguez. Jsem socioložka a přišla jsem tě požádat o spolupráci na výzkumném úkolu. Potřebuju po tobě jen jednu jedinou věc. Abys mi to udělal, jak nejlíp umíš!“

Jak to, že jsem nedostal příležitost reprezentovat naši zemi v tak sledovaném průzkumu, jehož výsledky tak dychtivě oznamují bulvární média? Vysvlečený do naha bych hájil naše národní barvy jako lev. Kidně i se lvíčkem na prsou. V posteli bych byl stejně dobrý jako Jaromír Jágr na ledě. Na to může vzít Manuela Rodriguez jed! Jak to, že mi bylo odepřeno ukázat Němkám, Italkám, Francouzskám nebo Japonkám, že také u nás v Česku si stojíme dobře?

Zřejmě proto, že seriozní výzkumy na tohle lechtivé zkrátka neexistují. Spíš vypadají tak, že pár lidí z nějakého časopisu obšlápne během dovolené v Kefalonii a na Costa Bravě pár barů, kde se zeptají možná tří desítek žen, většinou ovíněných pitím a slunečnou atmosférou dovolené, jací milenci ti Řekové nebo Španělé vlastně jsou. A ženy nad třetím drinkem a za zvuků vln moře za zády odpoví, že jo, že jsou borci. A navíc ta opálená kůže…

Tím veškerý výzkum skončí, tazatel slyšel, co slyšet chtěl. Dál už nezjišťuje, jak rozsáhlé sexuální zkušenosti dotázané mají a jestli vůbec mohou srovnávat s muži v jiných zemích. Jestli náhodou borci nejsou i jinde, jako že samozřejmě jsou. “Průzkum” spáchaný v pěti barech na vzorku osmadvaceti žen z celkem tří zemí se pak pro potřeby veřejné prezentace uměle znásobí, takže my už se dozvíme, že byl proveden na vzorku 15 tisíc žen ze 40 zemí světa. Proč ti „badatelé“ nepřijedou do okouzlující Prahy nebo do Karlových Varů a tady se nezeptají přiopilých Španělek nebo Američanek, jací jsou Češi milenci? Myslím, že by se dozvěděli to samé, pokud by dotazované ženy takovou zkušenost měly, jako se dozví o Italech v baru na jihoitalské pláži.

Před dvěma roky jsem četl, že ženy, které se milovaly se Španěly, tvrdí, že jsou nejlepšími milenci na světě. A s kým je porovnávaly? Spaly také s Islanďany, Dány, Maďary, Kanaďany, Číňany nebo Poláky? Pokud ne, má taková informace téměř nulovou vypovídající hodnotu. A nebo se tyto průzkumy provádí anonymně, po internetu?

Možná ano. V tom případě může být jejich pozadí ještě komičtější. Stovky sexuchtivých mužů z jihoevropských zemí, kam jezdí statisíce žen na dovolené, sedí u počítačů a jednoduše si hrabou na vlastní hromadu. Účastní se průzkumu na příslušných stránkách jako ženy a chválí Španěly či Řeky až do nebe.

Jorgos Kavralakis tak možná jako Amy Rolstonová ukázal právě na Řeky jako na nejlepší milence, zatímco Francesco Manelli jako fiktivní Gerta Schwarzová označil za fenomenální milovníky Italy. To by pak bylo skoro ďábelsky geniální. Nahánět si v anonymním internetovém přestrojení za ženu jiné ženy do postele. Každý rok se určitě najde pár přijíždějících, které se někde dočtou, že v zemi, ve které budou trávit dovolenou u moře, mají být nejlepší milovníci na světě. A podlehnou pokušení strávit noc s mužem ze země, která údajně plodí nejlepší milence… (teď mě napadá, že se na internetu budu muset asi rozhlédnout, kde se podobné průzkumy provádějí, abych také nějaké turistky přihrál nám, českým chlapům).

A protože sex je jedním z nejčtenějších témat civilizovaného světa, různí odborníci už výsledky těchto pitoreskních průzkumů dlouhodobě rozebírají, dokonce je analyzují a rozvíjejí.

A tak jsem se například dočetl, že jižní národy sice přinášejí do sexu více temperamentu, ovšem stejně rychle, jak tamní muži vzplanou, zase rychle vyhasnou. Jinými slovy mají krátkou výdrž. Ve výdrži jsou prý na tom mnohem lépe muži ze severněji položených států, v tomto konkrétním článku ukazovali k nám, tedy do Česka, pak do Polska a Finska. Jiný „výzkum“ z roku 2009, tedy asi tři roky starý, označil letos vítězné Řeky za téměř poražené. Za 6. nejhorší milence na světě. Ženy je před třemi roky hodnotily jako „ufňukané“ a také, že „jsou cítit“. A mohu pokračovat…

Chorvaté mají být v balení přijíždějících žen velmi aktivní, ovšem nejsou prý vybaveni vynalézavostí a představivostí. Jsou prostě bez fantazie. Američané jsou údajně příliš drsní a k ženám neohleduplní, Turci příliš upocení a Skotové zase uřvaní.

Proto asi jiní výzkumníci ženám radí, že opírat se o pověst jednotlivých zemí nemohou, protože sex je u každého muže velmi individuální (konečně něco, s čím mohu souhlasit 🙂 ). A doporučují se raději dívat na astrologická znamení.

Jenomže! Výsledky jiného výzkumu ženy nabádají, aby zapomněly na znamení. Aby vybíraly milence podle jejich profesí. A tak bych mohl v tomto zřejmě nekonečném výčtu pokračovat dál. Nakonec bych si ale vždy musel položit otázku jako na začátku: Kdo a jak takové výzkumy provádí? A proč, himl, u mě až dosud nezazvonila žádná tazatelka?

 Václav Fikar