S instruktorem Tensegrity Alexem Markem o energii člověka a jeho osobních stezkách


Datum publikace: 10-05-2016, 20:10 v Hovory u kávy.

Ticho v malé, sluncem zalité chebské tělocvičně, občas rozvířené tichým hlasem instruktora. A spolu s tichem proud vnitřní energie i pohled do sebe samotného. Tak nějak v tichu vstoupil do povědomí Západočechů pojem Tensegrity.

Pravda, stavbaři tento termín dobře znají. V architektuře totiž znamená princip, kde tvar a struktura jsou zajišťovány sítí napětí a tlaků. Avšak Alex Marek teď z Berlína do Chebu vozí docela jinou podobu Tensegrity, která nemá se stavebnictvím zhola nic společného…

Alexi, co si pod pojmem Tensegrity má neznalý člověk představit? Jak se dá Tensegrity co nejjednodušeji definovat? Mohu ji nazývat učením?

Učením? Asi ano, i když v první řadě se jedná o systém praktik. Tensegrita je výraz, který použil Carlos Castaneda pro formu cvičení a praxe technik šamanů dávného Mexika. Castaneda byl jedním ze čtyř studentů don Juana Matuse, indiána z kmene Yaki a vůdce skupiny bojovníků, navigátorů života.

Rád bych ti Tensegrity popsal způsobem, aby ti dalo okamžitě smysl. Ale nemohu jít dál, než že řeknu, že Tensegrity je moderní cvičení. Moderní cvičební obdoba něčeho, co začalo u šamanů dávného Mexika.

To mi smysl celkem dává…

Cvičebních praktik je několik. Například Magické pohyby… Je to soubor po sobě jdoucích pohybů, které v člověku rozdmýchávají usazenou životní energii. Ta se tímto způsobem dostává zpět do oběhu. Přesněji do míst, kam skutečně patří, aby ji pak bylo možné znovu využívat.

V případě šamanů prastarého Mexika se používaly k rozšíření vnímání za hranice našeho běžného světa ale i k praktickým řešením našich každodenních starostí a výzev. Bez energie, bez její rovnováhy, máme omezené možnosti a kolikrát ani nemáme sílu pracovat na našich snech či aspiracích.

O Tensegrity se také můžeš dočíst, že se jedná o moderní obdobu bojovníkovy cesty, obsahující techniky a principy, které člověku pomáhají jít životem cestou vlastního srdce, za hranice nastavené buď našimi předsudky nebo společenským systémem ve kterém žijeme.

Trochu mi to připomíná asijské umění Tchaj-ťi, které současně rozvíjí tělo i mysl a jehož základem je hluboké a přirozené dýchání a obloukovité pohyby. Umění, které v širším chápání označuje „velký předěl“ a které se dnes pěstuje pro zlepšení kvality života…

Ano, zlepšení kvality života jednotlivce, nebo zdravý životní styl je vlastně cílem i Tensegrity, která je systémem cvičení. Zdraví je v Tensegrity hodnotou nade vše.

Jak už jsem řekl, Tensegrity se skládá z několika nástrojů, které jsou rozděleny na jednotlivé oblasti lidské bytosti. I když magické pohyby jsou asi nejviditelnější složkou, hodně důrazu se také dává na naše vztahy, ohlédnutí za osobní minulostí za pomocí rekapitulace, kde máme někde nedořešené výměny s ostatními. Můžeme jít zpět a urovnat, co je třeba, a hlavně dostat zpět energii, která je v těchto situacích zaseknutá. Možná víš, jaký je to pocit, když s sebou člověk všude tahá hodně zavazadel. A s rekapitulací se jich zbavujeme.

Další zajímavou oblastí je praxe ticha. A taky dáváme prostor snění, hodně praktikujících studentů mají zkušenosti v oblasti lucidních snů. Každý z nás je ale nastavený jinak, pro mě osobně je praxe snění něco, na čem musím hodně pracovat, zatímco někteří lidé do ní vklouznou, jako by byla tou nejpřirozenější věcí.

Zaznamenal jsem, že od konce roku 2015 jsi měl v Chebu už tři semináře Tensegrity. První byl na právě zmíněné téma „Vnitřní ticho“, letos v únoru pak proběhl seminář na téma „Vděčnost“ a nyní, na konci dubna jsi učil „Vůdcovství“. Vnitřní ticho… Zní mi to velmi srozumitelně, jednoduše. Ovšem o čem skutečně tento nástroj Tensegrity je?

Jedná se o praktické cvičení, směřující k tomu, abychom si dokázali v mysli udělat pořádek. Abychom se uměli v životě pozastavit, což je pro nás velmi důležité, zvlášť v dnešním světě. Taky pomáhá, abychom měli více času mezi jednotlivými myšlenkami, které jinak ovlivňují naše chování, reakce, nálady.

V tomto nástroji Tensegrity jde o zastavení vnitřního dialogu, umění tiše sedět nebo ležet, meditovat.

Víš, umění zastavit svůj vnitřní dialog je opravdu velmi důležité. Je to základ, protože jakmile máš v hlavě různé věci, které si neseš z minulosti nebo hodně přemýšlíš o budoucnosti, není prostor na nic nového. Ticho je vlastně takový portál, základna.

Kdy ses dostal k Tensegrity?

(zamyšlení) Můj první kontakt s tímto učením přišel někdy v šestnácti, nebo sedmnácti letech, tedy ve druhé polovině devadesátých let. Tehdy mi bratr dal knihu, kterou napsal Carlos Castaneda, jmenovala se Učení dona Juana. A tato kniha mě opravdu fascinovala! Vzbudila ve mně něco, o čem jsem netušil, že ve mně dřímá.

Tehdy jsem už četl literaturu od různých autorů, zabývajících se nejen tímto, ale i podobnými hlubšími tématy, abych vstřebal a poznal co nejvíce. V jejich knihách vždycky byly náznaky, že lidé mají schopnosti, které přesahují hranice běžného života.

A Carlos Castaneda, víš, ten duch v jeho knížkách… Možná, že to nebylo ani o tom, co psal, ale jakým způsobem své poznání předal, jakým způsobem převedl své zážitky do psané doby, mě úplně vzalo. A pochopil jsem, že takhle chci žít…

A tak ses začal Tensegrity věnovat…? 

Ne! Vášeň ve mně sice byla, rozhodně ano, ale nechtěl jsem dělat, abych tak řekl, takovou tu špinavou práci (smích), protože ve všech knihách bylo, že musíš jít zpátky, zrekapitulovat svoji minulost, navodit vnitřní ticho… A do toho se mi nechtělo.

A tak jsem se v několika následujících letech jen potkával a mluvil s lidmi, kteří už právě tohle udělali.

Velkým skokem přitom pro mě bylo, když jsem se z Chebu odstěhoval do Londýna. Tenhle moment mi reálně pomohl oddělit se od života, který jsem do té doby žil tady, protože v Anglii jsem prakticky nikoho neznal. Měl jsem na sebe mnohem víc času a měl jsem víc času se věnovat tomuto učení. Mohl jsem jít hluboko a mohl jsem začít rozumět. Tam jsem začal chodit na workshopy.

V Londýně asi byli důležití lidé, které jsi potkal…

Určitě. Kolem Tensegrity se v Londýně vybudovala komunita lidí, kteří jsou na podobné stezce. A najednou jsem ve správnou chvíli začal potkávat správné lidi, a – aniž bych si to nějak zvlášť uvědomil -, najednou jsem začal Tensegrity i žít. Trvá ale roky praxe, než člověk porozumí konceptům na úrovni zkušenosti a dá je do praktické podoby, z nichž se poskládá život.

Číst knihy o tom, jak se Castaneda musel poprat se svými démony, je jedna věc, ale být aktivní a třeba jít a omluvit se někomu za něco, co jsem řekl nebo udělal, to je úplně jiná liga (smajlík). No a samozřejmě s praxí pohybů se mi podařilo prorazit do částí má bytosti a zažít stavy, o kterých jsem předtím neměl ani ponětí. My jsme vskutku komplexní bytosti. Což je fascinující.

Mně osobně v Londýně pomohla taky práce v Concord Institute, kde jsem byl hodně aktivní jako dobrovolník a účastník kurzů. Bylo super být v komunitě lidí, pro které bylo zdraví, energetická celistvost a vývoj naší bytosti důležitá součást života.

Ty už si v úvodu zmínil Magické pohyby. Můžeš je nyní trochu rozvést?     

Jak jsem již řekl, cílem této techniky je nasměrovat energii do míst v těle, kam skutečně patří a kde nám může dobře posloužit. Člověk, a nejen člověk, ale vlastně všechny bytosti, totiž není jenom fyzické tělo. Máme kolem sebe určité spektrum energie a díky modernímu životnímu stylu tuto energii máme v těle rozházenou a nasměrovanou do míst, kam nepatří. A my ji potřebujeme vrátit tam, kde ji můžeme pozitivně využít.

Mně se na magických pohybech moc líbí, že mě dokážou vytrhnout ze stavů, kdy sklouzávám do té mé „díry“, ve které se schovávám, a třeba i z negativity nebo lenosti. Je na nich něco velice zvláštního a neosobního, což má úplně jinou kvalitu než to věčné „já, já, já“ volání našeho ega.

alex marek

Instruktor Tensegrity Alex Marek. Své praktické poznatky z Londýna nyní předává zájemcům v Chebu.

Dalším ze cvičení Tensegrity je například Rekapitulace…

V ní se člověk ohlíží do své minulosti a do své interakce s lidmi, kde ještě setrvává jeho energie. Je to stav, kdy se ohlédneš za něčím zpátky a cítíš, že minulost má na tebe stále vliv. A protože si v životě neustále vytváříš různé situace, je právě tato praktika tou, která s tebou jde celý život.

On totiž fakt, že něco cvičíš nebo že máš nějaké vyšší zájmy, neznamená, že se kolem tebe zastaví život nebo že v něm přestaneš dělat chyby.  A rekapitulace pomáhá přinést zpět naši vitalitu a radost ze života. Čím déle se o tuto stezku zajímám, tím více ji oceňuji, i když jsem ji ze začátku nesnášel. Říkal jsem si, proč se vracet k něčemu nepříjemnému, radši zapomenout (smích).

Pak mi došlo, že nevyřešené události a emoce z nás činí otroky situací, a díky rekapitulaci mám možnost se s nimi vyrovnat a dostat zpět energii, která je zainvestovaná právě v těchto situacích.

Když už jsme u jednotlivých nástrojů, tak na seznamu praktických technik Tensegrity mě zaujalo také Divadlo nekonečna. To je velmi zajímavý název…

Divadlo nekonečna pracuje se stěžejními událostmi našeho života. Je to další technika, kterou můžeme uvolnit náboj. To, co si neseme z minulosti, třeba křivdu, kde jsme zainteresovaní energeticky. Právě tenhle nástroj měl největší vliv na mě samotného, kdy jsem s jeho pomocí dokázal změnit pohled na křivdy, které jsem si nesl životem třeba až z dětství.

Všechny praktiky postupně představuješ na svých seminářích v Chebu?

Ano. Víš, když jsem se odstěhoval do Londýna, fungovala tam oficiální skupina, která Tensegrity cvičila. A já tu skupinu časem převzal a začal ji vést, což pro mě bylo trochu zvláštní. Znal jsem dobře všechny pohyby, ale nevěděl jsem pořádně, jak vést ostatní lidi, jak být správný zprostředkovatel Tensegrity.

A tak jsem se asi po dvou letech přihlásil k oficiálnímu tréninku u společnosti Cleargreen Inc., kterou založil právě Castaneda s jeho splubojovnicemi Carol Tiggs, Florinda Donner-Grau a Taisha Abelar. A já se od nich učím být oficiálním instruktorem Tensegrity. Asi rok po začátku tréninku jsem se rozhodl odstěhovat z Anglie, ale nechtěl jsem skončit s tréninkem, a tak mě napadlo pokračovat v Chebu s novými lidmi.

Proč právě v Chebu a ne třeba v Praze? Proto, že odtud pocházíš a že se tady cítíš být stále doma?

Ano. Samozřejmě tady mám zázemí. Rodiče a přátele. A také jsem si vzpomněl, že pár lidí tady tenkrát Castanedu četlo, tak jsem si říkal, že by tady zájem mohl být. Proto jednou za dva měsíce pořádám v Chebu semináře věnované vždy konkrétnímu tématu, které zde rozvíjíme a „zkoumáme“ jeho pozici v našich životech, za pomocí výše zmíněných technik. Semináře jsou pro všechny, není to omezené věkem či fyzickou kondicí. Rád na nich poznávám nové lidi.

Chtěl bych dělat i víkendové semináře, kde bychom šli hlouběji, ale to záleží na zájmu.

Konají se semináře Tensegrity i jinde v Česku?

Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že ve formě oficiálního tréninku nikde jinde v Česku nejsou. Lekce s těmito tématy, alespoň pokud vím, se konají pouze v Chebu. V Praze je oficiální skupina,která je také zaregistrovaná u Cleargreen, ale ona má jinou náplň a vytváří si své vlastní semináře.

Možná teď použiju obrovskou zkratku, ale… Dělá Tensegrity lidi lepšími?

To je těžká otázka… Asi si ale nedovolím říct, že tomu tak je. Cvičení má na lidi určitě pozitivní dopad, jsou pak víc naladěni na vlastní notu, jsou víc sladěni sami se sebou.

Dobře… Pokud jsou pak víc sladěni sami se sebou, řekněme moderně „v pohodě“, pak se to přece musí pozitivně projevit v jejich nejbližším okolí. Pokud sami sebe dokázali posunout do lepší roviny tím, že si něco uvědomili nebo se naopak něčeho dokázali zbavit, pak se mojí optikou stali lepšími, což nejvíc vnímá a přijímá jejich okolí…

Ano, to je pravda. Lidem se pak objevuje život úplně jinak, stávají se jim jiné věci, přitahují do svých životů novou úroveň, něco neznámého, ale fascinujícího a skoro bych řekl dobrodružného. Jinou otázkou je, jak dlouho trvá, než si okolí všimne, že se stali lepšími (smích).

V úvodu jsi zmínil zdravý životní styl. Že zdraví je v Tensegrity hodnotou, která je nade vše. A mě teď napadá, jestli nebo jak je důležité podporovat cvičení stravou?

Určitě. Dobrá je podpora ze všech úhlů, tedy i stravou. Ale i kvalitním spánkem nebo zdravými vztahy s jinými lidmi. Strava? Určitě! Stravujeme se několikrát denně, proto je vyvážené zdravé stravování je důležité a má obrovský vliv na naši fyzicky a psychickou pohodu.

Na stravu nahlížím s obrovským respektem, protože vše, co jsme, vše, na co si na nás můžeš sáhnout, je přestrukturovaná strava. Naše tělo je vymodelované ze stravy, kterou jíme. A jídlo má proto obrovský dopad na to, kdo jsme.

Se svojí přítelkyní ses poznal na jednom ze seminářů Tensegrity. Teensegrity se tedy věnujete oba a mě zajímá, zdali se liší váš postoj k této technice? Přesněji pám se na to, jestli se mužské a ženské pojetí Tensegrity nějak liší…

Podle mých zkušeností ženy žijí spíš z pocitů a muži spíš rozumem. Mužům všechno musí dávat smysl, ženy sázejí na intuici. A to se, myslím, projevuje i v našem přístupu k Tensegrity. V drobnostech a detailech, ale projevuje.

Změnilo tě nějak po letech cvičení Tensegrity? Vidíš na sobě ty sám posun do… Řekněme pozitivní polohy? Dokázal ses zbavit čehokoliv negativního?

No… (smích) To je otázka na tělo. Dnes už dokážu být nad věcí a mám dostatečný nadhled, abych viděl sám sebe takového, jaký doopravdy jsem a ne jakým bych chtěl být. Určitě mám odolnější zdraví a více energie. Žiju víc ze srdce. Také jsem se naučil respektovat lidi takové, jací jsou. Už nemám potřebu každého měnit ke své podobě.

Čím pro tebe osobně je Tensegrity?

Je to moje osobní cesta životem.

Když jsme domlouvali místo pro tento rozhovor, volil jsi prosluněný prostor s velkými okny. Dal jsi mu přednost před klubovým prostředím ve sklepních prostorách. To mě zaujalo… (smajlík)

Temnota mě bavila, ale dnes už ji nemůžu. Tu cenu, kterou jsem za ni platil, už platit nechci.

Proto dáváš přednost větším světlým prostorám před menšími tmavými?

Ano, pokud jde o nějaké důležité setkání a mám na výběr. A rád jsem mimo budovy, potřebuji mít prostor nad hlavou a přímé spojení s tím, co je nad námi. Kolikrát máme nad sebou strop a kolem sebe stěny, což poskytuje skvělý úkryt a ochranu, ale zároveň to má i charakter izolace. Mám rád přírodu, cítit vítr, vidět stromy, slyšet zvířata kolem sebe…

Rozumím, mám to zřejmě podobně. Nechávám se přírodou unášet, přičemž z ní čerpám spoustu pozitivní energie… Potřebuji nad hlavou koruny stromů, slyšet šumět řeku, cítit na tváři slunce…

Vím, z tvých fotografií je vztah a tvůj přístup k přírodě znát. Z toho, jakým způsobem ji zachycuješ, je cítit, jaký respekt k ní máš a co pro tebe znamená. Děláš krásné fotky.

Děkuju moc! Začíná jaro, které je podle mého názoru mocným léčitelem a zároveň šiřitelem pozitivní energie. Souhlasíš? Co pro tebe jaro znamená?

Jaro je parádní! Je to takový dar za vnitřní práci, kterou jsme si museli během podzimu a zimy oddělat. Všechno se dere ven, slunce má sílu, dá se trávit více času venku, koukat na hvězdy bez toho, aby člověk dostal zápal plic. Je to dobrý čas na nové projekty a na to být v akci, mám ho moc rád.

Před svým odchodem do Londýna jsi hrál v úspěšné české death metalové kapele Pandemia. Death metal není zrovna prosluněný žánr, spíš je právě temný…

Jo… Já ho mám stále rád, i když už ho nezvládnu konzumovat celý den, jako coby náctiletý, když jsem byl fascinovaný každou kapelou, která hrála tímto stylem. Teď, když už nemám problém s angličtinou, tak kolikrát koukám, co za hrůzy mají některé kapely za texty a bohužel už to nemůžu skousnout. Nechci si to pouštět do života.

Ale naštěstí jsou kapely s kvalitními texty, které jdou dost do hloubky. Věděl jsi třeba, že kanadští Gorguts mají celou desku věnovanou příběhu Tibetu?

Ne, to jsem nevěděl…

Tak to si dám třeba s radostí. Ale jinak poslouchám vše – od ambientní hudby, jazzu až po tu hudbu extrémní. Jak to má ducha, ono Duende, o kterém se mluví na jihu Španělska, tak to beru. Jinak, na čas s Pandemií jsem hrdý a jsem rád, že mě kluci pozvali, abych s nimi zahrál pár skladeb na podzimním výročním koncertu v Chebu. Deset let jsem nestál na pódiu, proto jsem měl z vystoupení obavy, ale hned s prvními tóny vše do mě vjelo a cítil jsem se, jako kdybych nikdy neskončil.

Václav Fikar

Medailonek Aleš „Alex“ Marek

– se narodil v roce 1978 v Chebu. Od dětství byl hudební nadšenec. Nejprve jako nadšený posluchač, poté sám jako aktivní hudebník. Spoluzakládal a byl hlavním skladatelem v metalové kapele Pandemia, se kterou nahrál tři studiová alba a koncertoval v řadě zemí, a to včetně Latinské Ameriky. Byl také mnohaletým koncertním kytaristou známé metalové kapely Hypnos. V roce 2005 svou hudební kariéru ukončil a odešel do Anglie. Tam studoval web design a také intenzivní transformační kurzy v Concord Institute v Londýně. Skrze Concord Institute dostal příležitost vést kurzy a organizovat workshopy Tensegrity – disciplínu, kterou ustanovil Carlos Castaneda a je vedený pod jeho společností Cleargreen jako oficiální instruktor. V Londýně pracoval také jako komparzista ve světových filmových produkcích (Les Miserables, Immitation Game, Cinderella…) a jako hlavní herec v několika krátkých filmech. Je vášnivý cestovatel (navštívil přes 40 zemí), rád fotografuje, čte magické romány, volný čas tráví v přírodě, často v Krušnohoří. Pracuje jako web developer pro své studio www.infinityseeker.com. Spolu s přítelkyní bydlí od roku 2015 v Berlíně. Odtud dojíždí do rodného Chebu, kde vede semináře Tensegrity (www.tensegrita.cz).




2 komentáře u „S instruktorem Tensegrity Alexem Markem o energii člověka a jeho osobních stezkách

Komentář

four × 2 =

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.



NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Články roku 2018. Které jste zde nejvíce četli?

Docela nedávno, byl právě advent, mě kamarádka zaskočila dotazem: A který z Tvých článků mají čtenáři nejradši?

Protože – reálněy vzato – netuším, který...

Hopsa hejsa do Kralup. Za křestem knihy Když už jsem ji zbouchnul…

V sobotu 16. března se v kavárně The Patro v Kralupech nad Vltavou uskuteční oficiální křest knihy Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem...

O bramborovém salátu v čase (ne)dokonalých Vánoc

Jakkoliv zbožňuji vánoční stromky a vůni plápolajících svíček na adventních věncích, které přinášejí světlo do temné a studené zimy, a jakkoliv miluji božský klid,...

Top