S houslistkou a zpěvačkou Meri Tadić o síle stromů a folk rocku inspirovaném přírodou


Datum publikace: 09-07-2016, 18:59 v Hovory u kávy.

Jednou za čas publikuji v „Hovorech u kávy“ rozhovor na téma, které mě oslovuje, zajímá nebo baví. S lidmi, kteří podle mého názoru mají co říct.

Až do této doby jste v této rubrice mohli číst rozhovory jen s českými osobnostmi, to se ale tímto mění. Tentokrát jsem si totiž povídal s ženou, která česky nemluví. A která před několika dny napsala na svém facebookovém profilu toto: Chybí mi ta divná žlutá věc na obloze, která obvykle vychází velmi brzo ráno … Vrať se k nám!!! S ženou, která toužila po slunci. Stejně jako já…

Meri Tadić, švýcarské houslistky, zpěvačky a skladatelky chorvatského původu, jsem si poprvé všiml ve švýcarské folk metalové kapele Eluveitie. Když se ale tahle kapela konečně vypracovala na metalové výsluní, Meri z kapely odešla a začala se realizovat ve svém vlastním projektu IRIJ…

Meri, hudba, kterou po odchodu z Eluveite produkuješ s IRIJ, je jiná. Podle mého názoru hodně jiná. Mnohem klidnější, někdy melancholická, jindy naturálnější. Osobně ji považuji za silně provázanou s přírodou. Cítím tvou hudbu správně, nebo se mýlím?

Ano, skutečně se cítím s přírodou silně propojena. I když moje nová deska bude určitě mnohem těžší, ovlivněná rockem, mé napojení na Matku Zemi zůstává silné. Dokonce roste.

Jsi člověkem, pro kterého je příroda skutečným zdrojem životní sily? Víš, když běhám lesem a poslouchám tvoji hudbu ve sluchátkách, říkám si: To musela napsat tady…

Už to, že jsme zajedno s tímto nesmírně rozmanitým vesmírem, z nás dělá nedílnou součást přírody. Proč by to proto nemohlo platit i opačný směrem?

Přírodní živly a síly, které nás přesahují – déšť, slunce, voda, stromy… Co ti dávají nebo berou?

Dávají mi sílu, radost, spoustu inspirace, někdy klid, někdy zdravý pocit strachu a pokory zároveň.

A jak moc tě inspirují stromy? Nebo hory, když se rozhlédnu po Švýcarsku?

Nežiji v hornaté oblasti Švýcarska, ale určitě oceňuji a vychutnávám si majestátnost hor, stejně jako krásu, teplo a sílu všech stromů na světě.

Jaký je tvůj oblíbený strom?

Aktuálně nemám žádný oblíbený strom. Mám ráda všechny.

Kde čerpáš inspiraci pro svou tvorbu? Pro IRIJ.

Hodně inspirace čerpám z klasických textů a příběhů. Často temné a děsivé strany člověka. Tak došlo ke vzniku IRIJ. To platí stále i v současnosti, ačkoliv mne v poslední době inspirovalo mnoho jiných věcí, které si našly cestu do mé hudby. Na dosah je rovněž mnoho vážných a náročných témat.

Mé právě vznikající album „Cultura Cura„, které vychází letos v srpnu, ve skutečnosti začalo mytologickým stvořením, které mne inspirovalo, a od tohoto prvního nápadu se věci začaly odvíjet, navazujíce jedna na druhou. Někdy mi postačí vidět obrázek nebo slyšet příběh, abych byla zcela vtažena do své vlastní kreativity. Někdy cítím, jako by se ve mně spustila masivní řetězové reakce..

Na konci roku 2013 jsi odešla z úspěšné metalové kapely, z Eluveitie, a rozhodla se jít svou vlastní cestou. O několik měsíců později jsi vydala debutní album „Same Zgode… koje se ne mogu dogoditi!“ Musím přiznat, že mě zaujal chorvatský název alba. Promiň, ale musím se zeptat – proč album má chorvatský název místo anglického? Nic proti tomu… (my, Češi, Chorvatsko milujeme… 🙂. Chtěla jsi tím připomenout hudebnímu světu, že tvoje kořeny jsou chorvatské?

Celé album „Same Zgode…“ bylo inspirováno tradiční básní z venkovské oblasti v Chorvatsku. Všechno to začalo, když jsem četla báseň „Same Zgode koje se ne mogu dogoditi!„. Album pak vzniklo kolem ní. Od prvního okamžiku jsem tento název milovala a nikdy mne nenapadlo za cokoliv zaprodat své myšlenky a vize. Dávalo mi zkrátka smysl použít zde chorvatský název.

V Chorvatsku jsem hluboce zakořeněna a s touto zemí, jejími lidmi a jazykem cítím silné propojení. Proč bych o tom neměla dát světu vědět a nechat to být součástí alba?

Debutní album je tvým úplným autorským dílem. Zkomponovala jsi hudbu, napsala texty, dokonce jsi album produkovala, a to společně s bývalou kolegyní z Eluveite Annou Murphy. Také její vlastní muzika se od tvorby Eluveitie liší. Jak moc jste si podle tvého názoru v tomto směru podobné?

Anna a já jsme společně pracovaly na spoustě hudby. Řekla bych, že už vzájemně známe své preference, silné a slabé stránky. Dobře se nám spolu pracuje, i když máme zcela odlišný hudební vkus. Pokud srovnáte hudbu IRIJ se sólovým materiálem Anny, zjistíte, že si nejsou vůbec podobné. Obě děláme to své a užíváme si naprostou svobodu. Možná právě proto se tak dobře vzájemně doplňujeme.

Jak dlouho v tobě zrálo rozhodnutí odejít z Eluveitie a osamostatnit se? Od EP Irij v roce 2009?

Ach ne! Nebylo to tak dlouho. (smích) Z Eluveitie jsem odešla v prosinci 2013 a mé rozhodnutí opustit kapelu přišlo asi tři měsíce před odchodem. Cítila jsem potřebu jít dál.

meri tadic 2

Meri Tadić

V srpnu ti vyjde nové album Cultura Cura. Navazuje na Same Zgode…, nebo bude směřovat jinou cestou?

IRIJ se přirozeně vyvíjí a myslím, že posluchači okamžitě rozpoznají moji novou hudbu jako IRIJ. Přesto jsou na albu patrné mnohem těžší, více rockové a elektronické vlivy. Cultura Cura je mnohem přímočařejší a ne tak zasněná a jemná jako mé předchozí nahrávky.

Po vydání „Same Zgode …“ jsem měla to obrovské potěšení nadchnout některé z nejznámějších švýcarských hudebníků pro spolupráci. To zcela jistě značně ovlivnilo moji tvorbu, protože jsem měla mnohem více možností, a věděla jsem, že moji hudebníci budou moci přispět svými skladbami

Slibuješ nejupřímnější a také nejstrašidelnější album…

Ano, určitě. Poprvé jsem si většinu textů psala sama. Nemají tradiční původ, s výjimkou tří písní, a hlavní tvor, který mne k tomu v první řadě inspiroval, je opravdu děsivý. Síla a kouzlo žen má obvykle děsivý efekt. (smích)

Jsi dnes jinou houslistkou, než jakou jsi byla v roce 2002, kdy vznikla kapela Eluveitie?

Samozřejmě. Uplynulo 14 let. Stala jsem se během všech těch let mnohem lepší houslistkou, jsem si také mnohem jistější svým vlastním zvukem a specifickým způsobem hraní. Jsem ráda, že jsem si vždy udržela svůj vlastní styl.

Myslím, že hudba IRIJ rozhodně není mainstream. Tak to chceš? Být autorsky hlubší, nebýt hudebně povrchní?

Vytvářím svůj vlastní zvuk a vkládám do něj jakési poselství. Nikdy jsem při psaní hudby neměla žádné skryté úmysly, je to 100% vášeň. Proto je někdy chytlavá, někdy vůbec ne, ale vždy je skutečná a přímo ze srdce.

O čem vlastně ve svých písních vyprávíš?

V současné době jsem se hodně zaměřila na ženství, v době zvýšené náboženské iracionality jsem cítila, že bych měla. Ale stejně jako je tomu ve stylu starých pohádek, písně lze chápat jako zvuk jediné duše, nebo jako symbolické prohlášení o světě a jeho stavu. Ať hudba mluví sama za sebe.

Cítíš v IRIJ víc houslistka, nebo zpěvačka? Jak to ty sama cítíš?

V IRIJ pro mne neexistuje žádné jestli/nebo. Jsem obojí. Jsem zároveň jedinou skladatelkou, textařkou a producentkou. Vidím IRIJ jako celek. To mi dává možnost být kreativní v mnoha směrech, a poskytuje mi to umělecký komfort, protože nemám pocit, že musím komukoliv cokoliv dokazovat. Mohu říkat a dělat cokoliv chci.

IRIJ je má ochrana. Je to úžasná věc, která je spojená se spoustou tvrdé práce, horlivosti a vytrvalosti. Je potřeba velmi silné a vášnivé vize, aby bylo možno dělat to, co dělám s IRIJ.

Jedenáct let jsi hrála v kapele, která čerpá z keltské historie. V jakém znamení podle keltského horoskopu jsi narozená? A které z vlastností svého znamení u sebe sama pozoruješ?

Narodila jsem se ve znamení lísky, o kterém se říká, že má potřebu pořádku a kontroly. To je určitě můj případ. Jsem velmi dobře organizovaná, spolehlivá, dochvilná a mám ráda svůj životní a pracovní prostor hezký, čistý a upravený. Ne tak, jak si představujete průměrného muzikanta. (smích) Být dobře organizovaná mi prostě dává možnost plně se soustředit na různé projekty najednou.

Čím jsou pro tebe housle a hudba? Útěkem z reality?

Ne, jsou spíše možností vykreslit a ukázat svou vlastní realitu a standardy. Nepotřebuji utíkat z reality, ve které žiji. Je to konečně to, co mne inspiruje. Vyjadřuji věci, které nelze vyjádřit slovy, a leží hluboko ve mně a do určité míry v každém z nás. Někdy si jen všímám, že má vlastní realita je na světelné roky daleko od drtivé většiny.

Máš ráda ticho?

Mám… Ale jsem divoké dítě 😉

Václav Fikar

Medailon Meri Tadić

– narodila se v roce 1982 ve Švýcarsku ve znamení Lva. Její rodiče přišli do Švýcarska na konci 70. let 20. století z tehdejší Jugoslávie, konkrétně z dnešního Chorvatska. Ve 13 letech začala hrát na housle, přičemž velkou část svého dosavadního hudebního života zasvětila folk metalové kapele Eluveitie (2002 – první studiová nahrávka s Eluveitie, 2004 – první živý koncert, 2006-2014 – více než 700 vystoupení po celém světě – včetně sedmi US turné, tří jihoamerických turné a nespočtu koncertů v Evropě). V roce 2014 získala ve Švýcarsku cenu Music Award za „Best Live Act National“, v roce 2015 byl singl IRIJ „High Above Sorrow“ vybrán britským časopisem Prog Magazine jako nahrávka týdne.




Komentář

2 + nineteen =

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Pětiminutový sestřih z autorského čtení a křtu knihy nyní na YouTube

Pokud si chcete přiblížit atmosféru sobotního autorského čtení a křtu úspěšné knihy Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k životní roli hustýho rodiče...

Křest knihy a autorské čtení v Kralupech nad Vltavou

V sobotu 16. března od 20 hodin se v baru The Patro ve středočeských Kralupech nad Vltavou uskuteční oficiální křest knihy Když už...

Příběhy z rákosových tůní. První díl čtěte právě teď v novém Kajmanovi

Aktuální číslo rybářského magazínu Kajman, které se dnes objevilo na pultech trafik i ve schránkách předplatitelů, uvádí 1. díl dlouho avizovaného seriálu Václava Fikara...

Český a slovenský archiv subkultur přinese rozhovor s V. Fikarem

Český a slovenský internetový archiv subkultur Ziny.info, který se zabývá mimo jiné mapováním hudebně undergroundové žurnalistiky z počátku 90. let minulého století, uveřejní v...

Top