Vašku, od kolika let chytáš ryby a kdy poprvé jsi zjistil, že lov dravců a především štik je to pravé?

Ryby chytám doslova od útlého dětství, protože už můj táta býval vášnivým rybářem. V pěti letech už jsem s ním chodil na Jesenici, kde mi občas půjčoval cajk, v osmi letech už jsem měl povolenku a vlastní prut. Chytal jsem tenkrát samozřejmě hlavně na položenou kapry a cejny, miloval jsem lov na hnojáčky se splávkem. Později, tak ve 12 letech, jsem začal s tátou jezdit také na candáty, někdy v 16 letech jsem pak definitivně „přestoupil“ k dravcům, když k plavané jsem si od nich chodil odpočinout. Už léta se věnuji především přívlači, nicméně nepohrdnu ani feedrem či plavanou, což jsou jinak krásné disciplíny a hezky se u nich relaxuje.

Jsi ortodoxní lovec štik, nebo na stejné úrovni se pokoušíš též o jiné dravce?

Štika je mým favoritem, protože se jedná o nejkomplexnějšího dravce, v mnohém ohledu dokonalého. Samozřejmě ale nechytám jenom ji, protože bych se rybářsky ochuzoval. Rád lovím plaché dravce jako boleny či tlouště (všežravec), zábavu ti poskytuje lov okounů, o svaté trpělivosti je lov candátů, velmi vzrušující je lov potočáků na malých potocích. Víš, mým heslem je: „Přívlač to je hra“. Když třeba v horkých červencových dnech nejdou štiky, a to se děje úplně normálně, jdu se bavit třeba lovem tloušťů…

Lovíš jen s umělými nástrahami, pokud vím, ale co nástraha mrtvá a živá, máš s nimi zkušenosti? Myslíš si, že živá rybka je opravdu vždy účinnější než umělá nástraha?

Za poslední tři roky jsem měl na prutu jen třikrát rybičku – a to když jsem zkoušel sumce, tak tehdy jsem nastražil cejna. Jinak ale zkušenosti s živými i mrtvými rybkami samozřejmě mám, v minulosti jsem je používal stejně jako třpytky nebo wobblery. V každém roce jsou určitá časová období, kdy je přirozená nástraha úspěšnější než umělá, to je fakt, se kterým se asi těžko něco nadělá. Vidět je to třeba u štik přes 120 cm. Proč myslíš, že valná většina z nich je chycena na rybičku? Ty velké štiky už mají bohaté zkušenosti, s každým půlrokem jsou o mnoho zkušenější a ostražitější, mění a přizpůsobují tomu své zvyky. Naše umělé nástrahy mají nastudované dokonale. Proto ulovení opravdu kapitální štiky klasickou přívlačí na umělou nástrahu není zase tak časté. Na druhou stranu vhodně zvolená umělá nástraha je jindy nedostižná, ovšem jen pokud se bavíme o štikách od 50 do 90 cm.

Kterou nástrahu máš nejoblíbenější?

Rotační třpytky a woblery. Pětaosmdesát procent každé přívlačové sezóny odchytám na tyto nástrahy. Jestli mohu zmínit značky, tak z rotaček to jsou francouzské Mepps a domácí Emte, z wobblerů finská Rapala a polské Gloog a Salmo.

Jaký vidíš rozdíl v tekoucí a stojaté vodě z hlediska výběru místa a vůbec v přístupu k vlastnímu lovu?

Uf, to je na delší povídání. Určitě platí, že na velkých plochách se dravec hledá hůře než na malých. Myslím také, že platí, že na tekoucích vodách jsou dravci více fixovaní na jedno konkrétní místo. Také platí, že čím menší voda, tím nenápadněji by k ní měl rybář přistupovat. Moc si neumím představit, že bych si šel třeba v létě zavláčet potočáky na mělký a úzký potok vysvlečen do půli těla, což si na přehradě z lodi klidně dovolím. Jak říkám, je to na delší povídání…

Jakou gramáž a délku prutu máš nejraději a jakou značku?

Nejčastěji používám 2,4 a 2,7 metru dlouhé pruty. Gramáž podle situace. Důležitější je pro mne akce, resp. chování prutu. Mám rád lehké, tvrdé a velmi rychlé pruty. Oblíbil jsem si řadu Antares od společnosti Shimano v gramážích 10-30 a na štiky 15-40, myslím, že povedená je i přívlačová řada Grey Mammoth od Byronu, konkrétně pak pruty do 10 gramů. To jsou lehoučké a rychlé pruty podle mého gusta, navíc za velmi příjemnou cenu. Pokud by ses mě zeptal, o jakém prutu sním, tak bych odpověděl, že z těch, které jsem prozatím viděl či držel v ruce, tak o řadě Lesath od Shimana. Jinak ale mnoho jiných firem nabízí zajímavé a kvalitní pruty, takže opravdu záleží jen na každém z nás, je to velmi individuální. Jde o to, aby nám prut sedl do ruky a abychom jej dokázali přijmout a ztotožnit se s ním jako se součástí svého těla.

A naviják?

Zatím nejlepší naviják, jaký jsem kdy měl, je Shimano Technium Mgs. Ale znovu… Já Shimana preferuji už dlouho, i když respektuji i některé řady od jiných kvalitních značek. Například před měsícem se mi na jedné prodejně dostal do ruky Red Arc od Spro a zanechal ve mně velmi solidní dojem, pokud uvážím poměr ceny a nabízené kvality i designu.

V zahraničí je oblíbená metoda lovu na makrely, pokud jde o lov trofejních štik. Máš s tím nějaké zkušenosti?

Ne, s makrelami ne. Tedy… Před lety jsme to jednou zkusili na Jesenici, myslím dát velkou makrelu ke dnu na systémek, ale výsledek byl nula.

Myslíš si, že gumové nástrahy jsou účinnější v zimě než woblery?

Myslím, že ano. Přesvědčuji se o tom stále, i když záleží na mnoha vlivech a okolnostech. Pravdou však je, že když v ledové prosincové vodě nasadím větší wobler, řekněme 10-12 cm, tak dvakrát až třikrát zůstanu bez kontaktu, ale počtvrté trefím velmi pěknou rybu. Když půjdu do gumy, budu nějaké ryby chytat pokaždé, ale spíše menší, maximálně středně velké kusy. Alespoň takové jsou mé zkušenosti. Jako vždy nakonec ale dodávám, že výjimky potvrzují pravidla.

Používáš raději šňůrku nebo monofil?

Jak kdy. Na řekách do metru a půl hloubky vždycky monofil, na přehradách pletenku. Avšak třeba při lovu bolenů na přehradách nasadím raději také monofil.

Jaký máš názor na fluorocarbon? Používáš jej?

Používal jsem jej dvě sezóny, hlavně jsem ho zkoušel na opatrné ryby – tlouště a boleny. Pak jsem ale zjistil, že většího množství úlovků jsem s ním nedosáhl, a tak dál chytám jednoduše „postaru“.

Tvá oblíbená voda?

Řeka Ohře, některé úseky Berounky a v posledních třech letech také Úhlava, kterou jsem právě před třemi lety objevil. A samozřejmě přehrady – Skalka a Jesenice.

Jezdíš rybařit také na jiné revíry?

Občas ano, ale jen občas a navíc čím dál tím méně. Já totiž hrozně nerad cestuji, strašně mne nebaví ty přípravy a balení a přemýšlení, jestli mám všechno… Kdybych se tak mohl přenést otočením prstenu z místa na místo, to by bylo cestování pro mne.

Byla kniha o štice náročnější než předešlá Přívlač? Co Ti dalo nejvíce zabrat?

Co do záběru a šíře obsahu byla Přívlač na mimopstruhových vodách určitě náročnější. Připravoval jsem ji dva a půl roku, grafiku pak ve finále vymýšlel přímo nakladatel – ing. Fraus. Navíc textu tehdy bylo daleko víc, než byly schopny stránky pojmout, takže se ve finále muselo krátit!
Štika – královna českých vod, která vyšla zhruba před měsícem, byla náročnější v jiném ohledu. Začal jsem ji připravovat asi tři měsíce po vydání Přívlače a na její přípravu jsem měl jen 13 měsíců. Z oblasti biologie štiky jsem musel řadu věcí znovu nastudovat a snoubit to s vlastními zkušenostmi. Grafika už naštěstí byla vymyšlená díky Přívlači, takže v tomto směru byl na co navázat.
S nakladatelstvím jsme se také rozhodli zařadit do této knihy, která je věnována lovu štik v Česku, jako bonus pasáž o lovu štik v zahraničí. Požádal jsem odborníka na tuto disciplínu, Zdeňka Edelmanna, a ten onu závěrečnou kapitolu připravil vyčerpávajícím způsobem, přitom ale věcně a jasně. Chtěl bych u této příležitosti ještě jednou poděkovat odbornému redaktorovi knihy, Václavu Liškovi, a grafičce Miladě Hartlové za hladkou a bezproblémovou spolupráci, stejně jako fotografovi Karlu Brožovi za skvělé akční fotky.
A nakonec bych chtěl do nebíčka pozdravit svého tchána, což byl nesmírně skromný, obětavý a vstřícný člověk, se kterým jsem měl bezvadný vztah a který mi doma občas koukal přes rameno, když jsem psal některé pasáže. Na okamžik, až bude Štika na knižních pultech, se moc těšil, jenže se ho nedočkal. Zemřel naprosto nečekaně asi měsíc a půl před vydáním. Jemu bych knihu rád věnoval za všechno, co pro mne udělal.

Jaké používáš vláčecí systémy? Klasiku, nebo také jiné?

Víš, můj dobrý rybářský kamarád Jirka Dulovec by ti potvrdil, že jsem příznivcem jednoduchých, nekomplikovaných a těch nejprostších věcí, že nemám rád, když se z některých věcí dělá zbytečná věda. Jsem příznivcem klasických montáží, byť si někdy rád zaexperimentuji a zašpekuluji, jestli bych tím či oním nedosáhl většího efektu.

Tvůj největší úlovek a Tvůj nejcennější úlovek?

Z největších úlovků to jsou štiky lehce přes metr. Z úlovků, které mám hluboko v sobě a na něž nejvíce vzpomínám, je můj první bolen přes 80 cm, první tloušť přes 50 cm, první candát přes 70 cm, první vyvláčená parma… Krásné vzpomínky mám také na některé noční lovy úhořů, na zdolávání jedné štiky 98 cm, kterou jsem brzdil sotva na několika metrech čtverečních mezi dvě kmeny padlými do řeky jen čtyři metry od sebe. Rád také vzpomínám na jednoho tlouště, který měřil jen 34 cm, ale s nímž jsem při závodech na Ohři svedl neskutečnou bitvu taktiky a nervů, až jsem ho nakonec udělal a také díky němu v tom závodě zvítězil. A je toho za ta léta určitě víc…

Dovol, Vendo, abych Ti popřál za sebe i čtenáře co největší úspěch knihy Štika – královna našich vod, která je velmi dobře a profesionálně zpracovaná, no a do dalších spisovatelských počinů hodně inspirace a energie. A samozřejmě krásné zážitky u vody a v poslední řadě úspěšný rok 2007.

Václav Ehrlich