Přívlač a její abnormality


Datum publikace: 29-11-2009, 19:36 v Jak na ně?.

„Ty vole, plotice!?“ podivuje se můj přítel Jindřich nad matně stříbrným úlovkem, když ho podebírá do muškařského rakeťáku. Stojí po kolena zabroděný v Ohři a směje se. Na jeho rotační třpytku velikosti „0“ si totiž vyšlápla nedravá ryba. Obyčejná plotice.

Takový úlovek tady zkušený vláčkař Jindra rozhodně nečekal, přestože stejně jako já ví, že na umělých nástrahách určených k lovu dravých ryb občas končí i ryby nedravé. A to nejen na naší domovské Ohři.
S takovými „abnormalitami“ se vláčkaři setkávají nejčastěji při lehké nebo ultra lehké přívlači. Přívlačové vycházky jim pletou do cesty plotice, cejny, perlíny, jeseny, oukleje, hrouzky i kapry, velmi kuriózně pak třeba úhoře. A protože tyto náhody se dějí vlastně pravidelně, přestávají být náhodami. Stávají se osvěžujícím prvkem života přívlačových specialistů. Nevěříte?

Ofenzivní cejni

cejn s rotačkou4

V letech 2002 a 2003 jsem byl na Ohři garantem dvou přívlačových závodů – nejprve prvoligového a poté soukromého Poháru Ohře. Při každém z těchto dvou soutěžních podniků ulovili vyznavači sportovní přívlače víc cejnů než štik! Vážně, pohled do bodovacích listů vláčkařů byl opravdu legrační. V prvním ze zmíněných závodů se soutěžícím nepodařilo chytit byť jen jedinou štiku, za to však cejnů hned sedm.

Ve druhém klání o rok později se sice vyvláčelo jedenáct štik od 30 do 54 centimetrů, nicméně znovu bylo chyceno víc cejnů – neuvěřitelných sedmnáct! A největší z nich měřil parádních 56 centimetrů (co by za něj kolikrát dali plavačkáři při svých závodech). Sám jsem přitom právě v prvoligovém závodu vyvláčel sedm ryb, z toho tři nedravé cejny, kteří mi mnoho bodů opravdu nepřinesli. Dva vystartovali po rotační třpytce, vedené pomalu u dna, ten třetí nasál malý bílý twistřík.

On už samotný úlovek cejna na třpytku je neobvyklý, avšak úplně čerstvě se mi přihodila ještě abnormálnější věc. Ráno po rozbřesku jsme s Jirkou Krausamem přijeli na Skalku a já bez zbytečných okolků nasadil štíhlý deseticentimetrový wobbler. Poháněn vidinou fotografie pěkného bolena jsem ho vodil rychle pod hladinou, až přišel úder. Ostře vykrojená hřbetní ploutev prořízla v dálce klidnou ranní hladinu a já na Jirku zamával, že mám bolena. Až o několik vteřin později jsem viděl, jak šeredně jsem se zmýlil. Byl to cejn! A nebyl podseknutý. Asi čtyřiceticentimetrová „lopata“ svírala svou tlamou ve tvaru vysavačové trubice břišní trojháček Long Casta. Opravdu netuším, jak to ten cejn dokázal, ale protože jsem doufal v bolena, pořádně jsem se na něj zamračil. Vždyť co se má jako cejn co honit s wobblery u hladiny. Má hezky rýt držkou v zemi…

Křehotinky od rány

Oblíbenými přívlačovými rybami z řad nedravých bývají perlíni a oukleje. Oblíbenými je zde míněno samozřejmě v nadsázce a v uvozovkách, protože každý vláčkář, ať už je rybolovecky jakkoliv vyšinutý, pase v první řadě po dravcích.

Perlíni jsou chytáni nejčastěji na lehké marmyšky ve slepých ramenech řek nebo v sousedství stulíkových ostrůvků cejnových pásem tekoucích vod. Pokud jsou u hladiny aktivní, dají se touto rybolovnou technikou chytat dokonce cíleně! Marmyšku seberou buď rovnou z hladiny, nebo když volně propadá vodním sloupcem.

Spletou se však i na docela malou rotační třpytku (laik by se možná divil, s jakým důrazem po ní vyjedou) a dokonce mám už i úlovky perlínů na nejmenší wobblery. I takoví jsou perlíni…

cejn s woblerem

Stejně jako oni však na háčcích nejrůznějších marmyšek, samozřejmě těch malých a lehkých, končí také oukleje. Protože jejich životní prostor se nachází jen kousek pod hladinou, dobírají marmyšky nejčastěji při klesání vodním sloupcem ke dnu. Záběry ale nemají jednotnou podobu a k jejich rozpoznání je zapotřebí citlivý prut.
Podobně působivou nástrahou jako marmyška je pro oukleje i rotační třpytka. Pokud je dostatečně malá a vedená pod správným úhlem ke stojícímu hejnu, napadají ji oukleje postávající vedle hlavního proudu bez zbytečných vytáček.

Tyto křehké stříbrné rybky, které jen vzácně dorostou přes dvacet centimetrů, si v takovém případě počínají opravdu ostře. Jako kdyby úměrně své velikosti napodobovaly boleny, kterým jsou tolik podobné. Kvůli tomu se už několikrát proměnila má výprava za tloušti na Ohři v neohlášený mejdan s ouklejemi. Ty křehotinky napadaly stříbrnou rotačku vedenou šikmo s proudem tak často, až to v mém synovi vzbudilo dojem, že ouklej je nejdravější rybou v celém dlouhém úseku řeky. A to vážně nebyla. Jen prostě měla své dny…

Vousatí a neklidní

Krasavec hrouzek je menší než ouklej. Mnoho rybářů ho zná jen jako dobrou nástražní rybičku, on je to ovšem až překvapivě úspěšný dravčík. Takový uštěkaný ratlík, dalo by se říct. Na domovské Ohři jsem přívlačí pochytal desítky hrouzků, pár jich mám i z Vltavy nebo třeba ze Mže. Tam se mi vloni dokonce podařilo ulovit hrouzka na malý černý wobbler, což bylo poprvé. Do té doby jsem je chytal (samozřejmě nikoliv cíleně) jen na rotační třpytky nebo marmyšky.

Podstatně větší nedravou rybou, rovněž s vousy, je kapr. O jeho chycení na twistera jsem poprvé slyšel někdy před sedmnácti lety. Tehdy jsem tomu nevěřil, přestože jsem vídával kapry lovit v mělkých potěrových vodách a jako kluk jsem byl přímým svědkem chycení dvoukilového kapra na karáska nastraženého na štiku (stalo se mému otci na Jesenici). Prostě jsem tomu odmítl uvěřit.

Utekly však tři roky a já jsem v jedné pařezové zátoce na Skalce při lovu okounů na gumy pocítil jemné škubnutí. Přišlo kdesi u dna. Přisekl jsem a čas se rozeběhl. Oč déle ryba u dna bojovala, o to překotněji jsem měnil názor na to, s kým mám co dočinění. Od pěkného okouna jsem se ve své hlavě dostal přes střední štiku až ke štice velké. Nakonec to však byl téměř tříkilový lysec, kterého jsem tahal čtvrt hodiny. Twister mu trčel v koutku tlamy jako by mu v ní uvízl kousek bílého pečiva. Od té doby jsem podobnou příhodu prožil ještě čtyřikrát, naposled vloni v zimě na Ohři. Při takové naší komunitní slezině u vody jsem znovu na twistříka dostal asi třicet centimetrů dlouhého kapra. Jak už jsem uvedl, nebylo to poprvé, nicméně kroutil jsem hlavou, jako by to poprvé bylo. V přívlači zkrátka nic není nemožné.

Taková (ne)normální přívlač

Uhor s banjem

Na miniaturních woblercích, titěrných rotačkách, mikrotwisterech nebo všelijak modifikovaných marmyškách skutečně končí – nutno zdůraznit s občasnou pravidelností – i ryby, které by na nich podle tradovaných poznatků vědy končit neměly. To, že se s těmito abnormalitami hlavně v posledních letech opakovaně setkáváme, umožnil překotný rozvoj přívlače v porevolučních letech. Přívlač se rozvětvila a jednou z jejích forem se stala ultralehká přívlač (UL přívlač). A právě ta zafungovala jako makro objektiv a přiblížila vláčkařům svět nedravých ryb. A také těch dravých, ovšem přívlačí nechytatelných. Až na výjimky!

V roce 2003 jsme jeli na Berounku trénovat před nadcházejícím Mistrovstvím ČR v přívlači. K vodě jsem dorazili dost pozdě, až po půl jedenácté dopoledne, a proto jsme už nečekali žádné zázraky. Slunce vysoko nad námi žhnulo a počasí vybízelo spíš ke koupání než k pocení se v brodících se kalhotách a vestách. Hned na druhý hod jsem se však takového malého zázraku dočkal. V prosluněné, necelý metr hluboké tišině jsem do banja dostal parádní ránu. Ryba se okamžitě rozhrčela do proudu na prostředek řeky, přičemž celou cestou do vlasce usilovně kopala, takže jsem nepochyboval. „Sumec,“ houkl jsem na kluky, kteří se zvědavě brodili ke mně. Ten to ale nebyl. K překvapení nás všech se na konci udice kroutil pěkný úhoř (76 cm).
Ať žije přívlač a její abnormální úlovky.

   Václav Fikar (Český rybář, říjen 2009)




Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Folkový zpěvák Petr Lüftner: Úplně jsem přestal sledovat zprávy

S písničkářem Petrem Lüftnerem jsem si povídal před jeho vystoupením na tradičním festivalu folkové a country hudby Babí léto na Chebském hradě....

Podzimní les po dešti. Kam se hrabe Národní galerie Praha

Až do půlky letošního září o ně houbař prakticky nezakopl, neboť lesy šustěly suchem. A sucho, jak známo, houbám nesvědčí. Skoro...

Autorská čtení z Drahouška na česneku. Budou napříč Českem

V těchto dnech dáváme dohromady kalendář jakéhosi “turné” autorských čtení z knihy Drahoušek na česneku, která vychází co nevidět – již...

Drahoušek na česneku vychází 17. října

Původně měla vyjít před Vánocemi 2. prosince, ale nakonec vyjde o několik týdnů dříve. Má nejnovější kniha Drahoušek na česneku spatří...

Ride The Lightning: 40 let od vydání jednoho z nejlepších metalových alb historie

Je to už dávno. Na časové ose někde mezi ukováním Prstenů moci ve Středozemi a filmovou premiérou Forrest Gumpa. Tak dávno,...

Top