Tato fotografie (z podhledu) zachycuje rozsvícenou pouliční lampu, která ve zvláštním nočním oparu lednové zimy prosvěcuje holou korunu stromu. Snímek jsem pořídil u Chebského hradu. Bez stativu, tedy z ruky – při nastavení velmi vysokého ISO. Poznáte kde, až půjdete kolem?

Být psem v Krušných horách není žádný med. Zvlášť pak, pokud chrníte v boudě pod prostranstvím, kam pluhaři odhrnují metráky sněhu ze silnice. Že mě informační cedule s tímto sdělením mě rozesmála, je fakt. Ostatně právě proto jsem ji vyfotil. Na druhou stranu musím přiznat, že bych také nechtěl, aby svého psa našel mrtvého až na jaře. Po roztátí sněhu.

Leden byl v Krušných horách krušný. Majitelé některých nemovitostí měli co dělat, aby se dostali dovnitř. Anebo možná i ven. V době, kdy jsem se toulal po vesnicích a městečkách západočeské částí Krušných hor, tam bylo napadáno zhruba sedmdesát centimetrů sněhu. A ze střech domů visely i více než metrové rampouchy.

Liniemi čistá fotografie sněhem zasypaného domu v Abertamech na Karlovarsku. Snímek jsem do tohoto výběru měsíce zařadil pro jeho jednoduchost a čistotu.

Hlava vodníka s dýmkou v ústech za mřížemi z rampouchů. Když už jsem šel kolem,musel jsem si tento moment vyfotit. Vždyť vypadá tak spokojeně. Jako by si mrazivou zimu tam v horách užíval.

Mně tolik blízká cesta v historickém centru Chebu, kudy minimálně dvakrát denně projdu. Fotografoval jsem ji snad už stokrát – v různých ročních obdobích a v nejrůznějších světelných podmínkách. A vyfotografoval jsem si ji i letos v lednu. Když ve městě napadl první sníh roku 2018.

Slavná hornická minulost Krušných hor je zachycena na nejednom místě tohoto rozsáhlého pohoří mezi Českou republikou a Saskem (pozn. autora: Hornická kulturní krajina Erzgebirge / Krušnohoří usiluje o zápis na Seznam světového dědictví UNESCO). Tento snímek vznikl v Hřebečné, kterou se jen velmi obtížně projelo. Na silnici totiž stála poměrně vysoká vrstva uježděného sněhu, čehož využívali i někteří lyžaři.

Běžkař na tomto snímku vpravo má na batohu pověšený sáček s bílým hroznovým vínem. To samo o sobě stačilo, abych hledáček zrcadlovky přišpendlil k oku a exponoval, zatímco si mě očichával nějaký pes (což na snímku nemůže být vidět). Mimochodem, bobařská dráha mezi domy je ve skutečnosti jediná silnice, která prochází jednou krušnohorskou obcí.

Byla to snadno zapamatovatelná stará espézetka, které jsem si všiml. Přišroubovaná na bílém autě a obsypaná sněhem o to víc vynikala. Tenhle snímek jsem prostě musel cvaknout. Je v něm totiž špetka humoru, alespoň myslím.

Pakliže jste četli článek Jak jsem objevil Středozemi. Na západě Čech, jistě jste tento přírodní útvar ihned poznali. V zimě jsem však Rotavské varhany fotografoval poprvé, a tak jsem si dal záležet na kreativním snímku. Věřte, nebo ne, ale pod skálou byla půlmetrová vrstva sněhu. A jestli jsem do ní sebou praštil a jen tak pod touto čedičovou přírodní památkou vykreslil motýla ve sněhu? Co byste řekli…?