O bramborovém salátu v čase (ne)dokonalých Vánoc


Datum publikace: 26-12-2018, 9:42 v Pěna všedních dnů.

Jakkoliv zbožňuji vánoční stromky a vůni plápolajících svíček na adventních věncích, které přinášejí světlo do temné a studené zimy, a jakkoliv miluji božský klid, který se o Vánocích kolem svíček rozhostí, jsem upřímně rád, že blázinec největších svátků v roce utichá.

Předvánoční čas dal totiž většině z nás pořádně zabrat. Vždyť v běžném pracovním režimu jsme museli víc než obvykle myslet na spoustu lidí a věcí. Museli jsme víc plánovat, zařizovat, uklízet… Abychom vyhověli společenskému tlaku na dokonalou podobu Vánoc.

Ze všeho nejvíc jsme však museli ustát obrovský marketingový tlak obchodníků, pro které jsou Vánoce zřejmě největší příležitostí v roce, jak si namastit kapsy. A tak se většina obchodníků tváří jako andílci od Ježíška, přestože ve skutečnosti jsou bezbožnými loupežníky, kteří nás jen chtějí otočit vzhůru nohama, aby z našich kapes vytřásli i tu poslední kačku, se kterou si občas hodíme.

Dnes už je všechno za námi. Dárky, které jsme zabalili pod stromeček, dělají našim nejbližším radost. V lavoru s bramborovým salátem zůstaly jen zbytky a z cukroví už také moc nezůstalo.

Někdo teď sleduje v televizi pohádku, jiný buší na zamčené dveře nejbližšího fitka, aby mu pomohli shodit nežádoucí vedlejší účinek Vánoc – kila navíc. Někdo leží pod peřinou v pelechu na břiše a čte si novou knihu. Jiný roluje Facebookem či Instagramem, kde ho dál zaplavují fotografie cukroví a vánočních stromků z obýváků jeho přátel.

Dnes už je všechno za námi. Myslím, že období ve druhé polovině vánočních svátků je rozhodně klidnější a „vánočnější“ než období před Štědrým dnem. Tak například u mě doma…

Z retro gramofonu za mými zády teď tiše praská vinylová deska s relaxačním vánočním jazzem. Vánoční jazz jako by patřil ke klidu Vánoc, stejně jako francouzské šansony nebo Leonard Cohen.

Po mé pravici plápolají svíčky na adventním věnci a po mé levici voní čerstvě zalitá káva. A na sedačce přede mnou spí pod dekou můj syn, který hluboko do noci pařil hry. Je zvláštní, že když spí spokojeně mezi plamínky svíček a praskajícími tóny vánočního jazzu, vypadá stále ještě jako malé dítě a nikoliv jako dospívající puberťák, který se do svého táty pořád naváží.

Zřejmě takhle nějak by měly chutnat Vánoce…

A zatímco on spí a plamínky čtyř svíček plápolají, přemýšlím mezi usrkáváním kávy, co všechno jsem v uplynulých dnech přežil.

Přežil jsem například desítky ohlédnutí, srovnání a shrnutí, která na nás vychrlila média. Sportovci, politici, události… Jako by bez shrnutí právě končícího roku Vánoce nebyly úplné.

Přežil jsem hory vánoční reklamy, před kterou se zřejmě nedalo nikam utéct. Jedině snad odletět na Měsíc, ačkoliv… Možná že i tam je nyní zapíchnutý reklamní banner se zeleným mimozemšťanem Alzáčkem, který přeje přilétajícím šťastné a zelené.

Přežil jsem hromadná přeposílání vánočních veršovaček a animací, přestože radost jsem z nich měl, jelikož jsou minimálně důkazem toho, že si na vás někdo v čase vánočního kalupu vzpomněl.

Naopak mě mimořádně rozehřály osobní esemesky nebo emaily, adresované přímo mně. Takových jsem obdržel jenom pár, ale o to cennější jsou. Znamenají totiž, že jste pro někoho natolik cenným, že vám navzdory nedostatku vlastního času věnuje tolik času, že vám jen nepřepošle přihlouplou básničku, která už osm let rotuje po republice, ale udělá si na vás čas a od srdce vám napíše pár bezva řádků. Pouze vám.

Asi tak by měly chutnat Vánoce.

Dnes už je všechno za námi. Ale ještě včera..

Tiše a ochotně purpura na plotně voní

Tři dny před Štědrým dnem, v pátek 21. prosince dopoledne, jsem udělal jedno ze svých nejhorších rozhodnutí posledních let. Totiž koupit brambory do štědrovečerního salátu v hypermarketu Kaufland, když už jsem ho zrovna míjel.

Jak už dnes vím, byla to chyba. Měly mě odradit kolony aut, které se cpaly na ucpané parkoviště u hypermarketu. Mělo mě odradit ucpané parkoviště, z něhož mnohá auta vyjížděla jen s velkými obtížemi. Měl mě odradit fakt, že nikde nebyl volný nákupní košík. Měly mě odradit rozhádané páry, které vycházely s plnými taškami ven, i vystresované výrazy dalších nakupujících, kolem nichž jsem se prodíral dovnitř. Někteří z nich vypadali, jako by byli ranění. V pátek 21. prosince dopoledne zřejmě nikdo nebyl v práci. Nikde. Protože všichni nakupovali právě zde.

Zmíněné indicie mě měly od mého hloupého rozhodnutí odradit. A brambory, které mi doma chyběly k vánočnímu štěstí, jsem měl raději pořídit jinde. Avšak neodradily mě. Umlčel jsem je totiž námitkou, že podobná mačkanice bude před posledním adventním víkendem všude.

Chyba lávky! Myslím, že zmíněnou dobou bylo všude líp, protože hypermarket kolaboval pod náporem zákazníků hned za vchodem. V oddělení ovoce a zeleniny.

Ucpané uličky mezi regály i ulice mezi uličkami. Jeden člověk byl dokonce horní polovinou těla nacpaný v krabici s banány. Co v ní hledal, nevím, protože banánů bylo všude kolem habaděj.

Muže v bedně bedlivě sledoval chlap, stojící jen o tři metry. Vypadal jako když přemýšlí, jestli mu má z trčících nohou ukrást boty.

Prodral jsem se mezi břicháči a prokličkoval mezi francouzskými holemi k bednám s bramborami, když najednou – dřív, než jsem se stihl po síťce s bramborami natáhnout – mě kdosi začal odtlačovat pryč. Hrnul mě svým vozíkem směrem ke kysanému zelí, a to přímo na ultratlustou čtyřzubou venkovanku v teplákách, která měla vepředu něco jako obří prdel.

Nebezpečná situace! Levá strana u beden s bramborami ucpaná, pravá strana u vah stejně tak přelidněná. A proti mně si cestu vpřed nekompromisně razila morbidně tlustá zákaznice, která měla v očích žár rozzuřeného King Konga.

Tak to jsem v pěkný pr…, pomyslel jsem si. A abych v ní neskončil doopravdy, nechal jsem svůj prázdný košík košíkem a prudce se vykroutil vpravo. Do přelidněné uličky s rajčaty a další zeleninou.

Příliš jsem si ale nepomohl. Sice jsem se vyhnul těžkotonážní Medvědici v teplákách, avšak střetu jsem neutekl. Svým vozíkem, narvaným bramborami a cibulí až po okraj, mi do stehna narazil nepozorný zákazník, zatímco jiný zákazník, zesláblý rýmou, mi o dva metry dál kýchl do obličeje.

A zatímco jemu se na chvíli ulevilo, mně se přitížilo. Oslepený jeho nudlí a s pohmožděným stehnem jsem se vypotácel z uličky. Ne, vraždit se mi ještě nechtělo, nicméně romantická vánoční nálada ze mě rychle vyprchávala. Pomalu jsem začínal chápat, že bez loktů a drsného výrazu – tady a teď – bramborový salát letos nebude.

A tak jsem adventní úsměv pohodáře vyměnil za tupě nenávistný pohled Johna Ramba a zpevnil se v kolenou i ramenou jako hráči ragby. Čekala mě totiž dobrodružná mise. Celých devět metrů k regálu s bramborami a další čtyři metry k mému vozíku.

Vyrazil jsem vpřed. Tvrdě a nelítostně jako buldozer. Prvních šest zákazníků jsem odklonil z cesty do bedýnek s paprikami, pórkem a ředkvičkami. Sedmého jsem pak sejmul loktem. Otřesený upadl pod kola vozíků.

Vzápětí se mi postavila do cesty odhodlaná stařena. Také ona už v oddělení ovoce a zeleniny zřejmě chvíli bojovala o svoji mandarinku s banánem, jelikož jinak by nemohla mít v obličeji výraz Predatora.

Když zahlédla, že se řítím jejím směrem hlava nehlava, až ostatní zákazníci odpadávají na obě strany jako podťaté smrky, srdnatě se mi postavila. A čas se na vteřinu zastavil.

Bojová stařena se rozkročila a poslala proti mně poloprázdný vozík, aby zbrzdila můj rychlý postup. Oběma zkostnatělýma rukama pak výhružně zvedla svoji francouzskou hůl. Z reproduktorů nad našimi hlavami se v tu dobu ozvalo hlášení hypermarketu, podbarvené vánoční hudbou: Vážení zákazníci, užijte si vánoční nákup v Kauflandu. Přejeme vám klidné a veselé Vánoce.

Tak pojď, miláčku, čekala na správný okamžik baba, aby mě sejmula holí.

Baba se ale přepočítala. Vozík jsem odstrčil bokem a dřív, než mě stihla praštit berlou po palici, vyrval jsem jí zbraň z rukou a shodil babu do celeru. Dopadla tvrdě.

Sorry, kotě, omluvil jsem se Predatorovi, aniž bych se ohlédl. Doufal jsem, že mi odpustí. Začínaly přece Vánoce. Čas odpuštění a porozumění.

Od brambor mě v tu chvíli dělily pouhé tři metry, které mi však zčistajasna zatarasilo čtyřzubé monstrum s morbidními prdelemi vpředu i vzadu. Zatímco venkovanka ve vytahaných teplákách z roku 1980 už svých čtyřicet kilo brambor, naložených ve vozíku, tlačila mým směrem jako husité vozovou hradbu, na mě síťka s bramborami stále ještě čekala. Tam někde za jejími tučnými zády.  

Proto jsem jí teď nemínil uhnout z cesty. Tentokrát už ne!

Neprojdeš dál! vzpomněl jsem si na čaroděje Gandalfa, který v temných hlubinách Morie právě tímto zaklínadlem zastavil Balroga, hrozivého démona z dávných časů.

Zapřel jsem se, zkrabatěl čelo a s pomocí dalších zákazníků, kteří se na mě tlačili zezadu, jsem postupující vozovou hradbu zastavil. Potom jsem zapojil všechny svaly a třísetkilovou medvědici pomalu přetlačil o dva metry zpět a posléze o metr stranou.

Tlustoprdka zuřila a sápala se po mně. Za uklidňující melodie Suchého Purpury, která právě zněla Kauflandem, na mě cenila všechny čtyři raťafáky a její přední prdel jako by mě vzteky chtěla spolknout.

V černé díře Medvědice jsem ale nezmizel. Pro tuhle chvíli byl John Rambo vítězem, a to i navzdory pohmožděnému stehnu. Bez meškání jsem se natáhl po tříkilové síťce s bramborami. Po jakékoliv. Nebyl čas u brambor otálet, zleva už se tlačila další kolona zákazníků.

Joooooo! zvedl jsem síťku radostí nad hlavu, aby ji všichni dobře viděli. Salát bude! chtělo se mi brečet štěstím, protože cestu k bramborám jsem dláždil slzami a bolestí. Držel jsem síťku nad hlavou jako uťatou hlavu Medúzy a vymotával se odtud pryč, jelikož zablokovaná Medvědice (napravo) už znovu cenila tesáky a zleva nekompromisně postupovala další sešikovaná kolona nasupěných zákazníků.

Jaký varný typ jsem v té bitevní vřavě popadl, jsem přitom nezjišťoval. A, B nebo C? I kdyby to bylo D, bylo mi to jedno. Hlavně, abych už odtud vypadl a našel svůj košík (který jsem mimochodem už nenašel). Hlavně, abych už vypadl pryč…

Po roce přijdou opět Vánoce

Bramborový salát na našem štědrovečerním stole nakonec ani letos nechyběl. A prý se mi moc povedl, chválil ho můj syn. Jen já ale vím, jak těžká a nebezpečná cesta k němu vedla.

Dnes už je všechno za námi… Jak píšu v samotném úvodu, z retro gramofonu za mými zády teď tiše praská vinylová deska s vánočním jazzem a po mé pravici plápolají plamínky adventních svíček. Dívám se daleko do nich, jako bych přežil tsunami, a přísahám, že příští rok si tuhle těžkou a nebezpečnou cestu pro brambory odpustím.

PS: Myslím, že obchodníci lžou, když nám tvrdí, že Vánoce jsou svátky klidu a pohody. Možná by byly, nebýt právě obchodníků a jejich marketingu…

Václav Fikar

Starší článek na téma Vánoc:

Peklo Vánoc tradičníchhttp://www.vaclavfikar.cz/peklo-vanoc-tradicnich/




6 thoughts on “O bramborovém salátu v čase (ne)dokonalých Vánoc

  1. Úžasné čtení. Vašku, ty jsi prostě jednička! Nejlepší. Pobavil jsi moji mamku i celičkou Moravu. Děkujeme a jen tak dál.

  2. Vtipně zachycený dobře známý moment z epochy komerčních ch Vánoc. 🙂 Cituji filozofa Vladislava Dudáka: V zájmu komerce je, aby se co nejvíce odsunuly stranou ty hodnoty, které nelze konzumovat, tedy například vzájemná blízkost, láska, zamyšlení se nad životem, a aby se pokud možno proměnily v sentimentální, a tudíž snadněji zobchodovatelné klišé. Do popředí se naopak tlačí hodnoty konzumovatelné.

Komentář

4 × 2 =

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Víkendový guláš. Kultura v ulicích, zahájení dravců i cyklistická štreka

Kultura, rybolov a sport budou mým tématickým gulášem o víkendu 15. a 16. června, který je přede dveřmi.

Chebské dvorky 2019

Již posedmnácté se v...

Ptáci 4. Tam na vodě v rákosí

Jaro je život. Láska. Páření a zázrak zrození. Zrození nových životů v běžně nedohlédnutelných koutech našich měst i volné přírody. Za plentou z živých...

Top