Bývají všelijaké. Některé mohou být nezajímavé, tvarově nudné, bez špetky potřebné fantazie i řemeslného umu, které člověku v paměti neutkví. Avšak jiné jsou pozoruhodné, překvapující či přímo skvostné. Jsou hodnotnými uměleckými díly, vesměs doporučovanými ke zhlédnutí v turistických průvodcích.

Kdo? Kašny. Záchytná místa ve městech, u nichž se potkávají lidé. Díla, která povznášejí procházku po městě na umělecký zážitek. Lhostejno přitom, zdali se jedná o kašny několik století staré, anebo díla současných umělců.

U všech kašen

Mnohé kašny jsou pro lidi neviditelné. Tedy nikoliv, že by se s nimi piplal miniaturista Uko Ješita, ale protože člověka lautr ničím nezaujmou. Snad jenom tekoucí vodou v době letních veder, která vzkřísí pocestného či jeho psa.

Mezi takové patří například kašna u vstupu do Zlaté uličky na Pražském hradě. Tam byste možná čekali kašnu monumentální, zdobnou a zlacenou, která bude vypovídat o bohaté minulosti daného místa. Ovšem… Chyba lávky!

Kašna u vstupu do Zlaté uličky taková vůbec není. Nezdobí ji žádná socha, ani jakýkoliv zajímavý reliéf. Vypadá jen jako kamenné koryto, nebo středověká vana. S takovou se našinec sotva vyfotí, přestože je jedinou kašnou na Pražském hradě s pitnou vodou.

Pro nás jsou mnohem zajímavější některé z kašen v Bavorsku, které můžeme obdivovat jen kousek za hranicemi. V sousedství.

U následujících pozoruhodných kašen se člověk zastaví, vyfotografuje si je a zapřemýšlí. Třeba o tom, co mají postavy a tvorové na té které kašně symbolizovat…  

Oberkotzau: kašna Sautreiberbrunnen

Pokud jste jeli autem do bavorského Hofu, pak jste si kousek před Hofem jistě všimli odbočky na Oberkotzau. Městys Oberkotzau s více než pěti tisíci obyvateli leží jižně od Hofu a zdejší území patří k místům s nejstarším osídlením v severní oblasti Horních Franků.

Město bylo vybudováno při ústí říčky Schwesnitz do saské Sály. První písemná zmínka o Kotzau pochází z roku 1234, tedy z první poloviny 13. století. Avšak první doložené použití úplného názvu Oberkotzau je až z roku 1696, tedy z konce 17. století. Co bylo mezi tím?

Zdejšími památkami jsou zámek a evangelický kostel sv. Jakuba, leč také v internetových průvodcích zpravidla opomíjená kašna mezi kostelem a náměstím. Objevil jsem ji náhodou před lety a až poté o ní zjišťoval informace.

Zmínku o kašně Sautreiberbrunnen v Oberkotzau jsem zachytil pouze na jednom italském cestopisném webu, také na dvou německých, ovšem žádný z českých průvodců zabývajících se Německem o ní nepíše. Jak už to tak bývá, v Praze nemají o této nevšední kašně ani páru, přestože je hned za čarou.

Autenticky navržená kašna je svým pojetím naprosto výjimečná a zcela se vymyká zažitým představám o podobě reprezentativních městských kašen.

Jejím ústředním motivem jsou totiž čuníci, tedy vepři, nebo chcete-li prasata, nad nimiž si vykračuje pasáček. Ano, kašna v Oberkotzau je zřejmě jedinou kašnou na světě, která opěvuje domácí prasata. Růžová zvířata, tolik milovaná jak v Německu, tak u nás Česku.  

Otázkou je, proč zdejší kašna oslavuje pasáčka vepřů a jeho čuníky a nikoliv třeba bohaté kupce, městské radní nebo svaté?

Důvod je vlastně prostý. Ve městě si totiž pomatují, co bylo v minulosti důležité pro jeho rozvoj. A to byl obchod s dobytkem, jenž si tady ve své době vysloužil přezdívku “Kotzauer Seischwänz”.

Zdejší originální kašna je tedy jakýmsi památníkem středověkým obchodníkům s dobytkem. Ve městě ji postavili na počest obchodníků s dobytkem a tržního práva z roku 1444. Tehdy císař Fridrich III. potvrdil vlastníkům města a slavností v Kotzau právo pořádat trhy.

Nápis na kašně říká: Židé, kteří byli původně významnými dálkovými obchodníky, se ve středověku směli usadit mezi převážně venkovským obyvatelstvem. Způsobili rozkvět obchodu s dobytkem v Oberkotzau.

Pravdou je, že žádnou jinou kašnu s prasaty a pasáčkem nikde nespatříte.

Waldsdassen: kašna Stiftsbrunnen

Městský park ve Waldsassenu, který leží od Chebu, co by kamenem dohodil, je olemovaný údajně nejdelší zachovanou částí klášterní zdi v Bavorsku.

Tato zeď odděluje zdejší proslulou baziliku opatství (vybudována v letech 1685-1704), jež je jednou z nejvelkolepějších barokních staveb v jižním Německu vůbec, od jezírka a zahrady v původním pásu zeleně starého klášterního sídla. A někde tam, na okraji parku, se nachází malá, ovšem nepřehlédnutelná kašna od hornofalckého umělce Engelberta Süssa.

Nesporně se jedná o uměleckou zvláštnost tohoto parku u basiliky. Na světlo boží přitom kašna přišla relativně nedávno. V roce 1992, tedy před jedenatřiceti lety.

Ústřední postavou na kašně je mnich na oslovi, obklopený jakýmisi démony, snad močálů. Inspirací pro hlavní motiv této kašny byla stará legenda o založení Waldsassenu v první polovině 12. století.

Legenda praví, že v nádherné zeleni na území markraběte Diepolda III. z Vohburgu se s několika druhy usadil šlechtic Gerwig von Wolmundstein, aby zde osamocení a modlitbách vedli život požehnaný Bohem.

Avšak došlo k události, kdy při lovu potkal Diepold III. mnicha a v Gerwigovi poznal svého dávného přítele. Ten si celé roky myslel, že markrabě byl kdysi smrtelně zraněn v rytířském turnaji. Gerwick von Wohlmundstein se tehdy cítil zodpovědný za toto neštěstí a vstoupil do kláštera Siegburg a přes Regensburg dosáhl samoty v pozdějším Stiftlandu.

Z radosti z neočekávaného setkání daroval markrabě mnichovi tolik země ke stavbě kláštera, kolik přejede za jeden den na oslovi. A tak se i stalo. Mnich se vydrápal na osla, pobídl jej k pohybu a… Tato oblast se stala původem Stiftlandu, jehož hranice byla později označena takzvaným Oslím příkopem.

Mimochodem tato legenda o založení kláštera je vedle zjevných motivů na zmíněné kašně znázorněna rovněž na nástropních freskách v bazilice.

Hof: Žába mezi květinami

Pozornost návštěvníků botanické zahrady v Hofu (od listopadu do března je veřejnosti nepřístupná) se vedle rozkvetlých záhonů, zajímavých stromů či jezírka s rybkami zcela spolehlivě stočí vždy také na malou kašnu s velkou žábou, kterou zdobí korunku na hlavě.

S žabí kašnou se vyfotil už kdekdo a troufám si tvrdit, že právě ona patří k nejfotografovanějším místům v uklidňující zahradě.

Konkrétně tato kašna v hofské botanické zahradě není významným uměleckým dílem, motivovaným pověstí či prastarou legendou. Je spíše dekorativním prvkem. Přesto je ale fotografovaná stejně často jako třeba Goetheho kašna v Aši.

A nejen to. Ona si užívá své výsostné polohy mezi pestře rozkvetlým záhonem a jezírkem s barevnými rybkami způsobem, který jí mohou jiné sochy závidět.

V den obřadu se s ní často fotografují novomanželé i svatebčané, jako by jim měla přinést do života štěstí. A tu a tam žábu s korunkou na hlavě někdo políbí. Jako by dotyčný(-á) věřil, že polibkem vysvobodí zakletého prince, či princeznu. Za sebe mohu říct, že jim tento zázrak přeji…

Václav Fikar