Vše, co se kolem nás děje, prý má svůj důvod. Hlubší důvod. A také určitelnou příčinu. Já tomuto vyššímu poznání poněkud banálně říkám, že některé věci se prostě musejí stát. A asi to tak skutečně je, protože jinak bychom se neobjevovali v určitých chvílích na určitých místech, abychom se v kulisách těchto míst ocitali v hlavních rolích původně nezamýšlených, zcela neplánovaných událostí.

Tak jo…

Protože jsem ho už deset dnů neměl v ruce, vypravil jsem se v sobotu vpodvečer k řece. Kašel nekašel, zvýšenka nezvýšenka. Po tolika dnech jsem měl pořádný absťák a potřeboval jsem si konečně nahodit. A možná i chytit rybu. A tak jsem na břehu složil svůj plavačkový prut dohromady a těšil se, jak si u vrby zachytám. Naposled jsem v jejím stínu rybařil snad před pěti lety, tehdy úspěšně. Svítilo slunce a jak si vzpomínám, plotice i cejni létali z vody jeden za druhým. Doslova o překot. Tak proč by to po pár letech nemohlo být stejně idylické?

Jenže jak si tak napichuju pod splávek červy, abych je pustil k rybám pod vrbou, přiřítily se ke mně od garáží dvě malé holčičky. Ať jim pomůžu, že je pronásleduje nějaká divná paní.

Asi pětadvacetiletá ženská, která se vzápětí vypotácela na scénu zpoza garáží, byla fakt divná. A nemohly za to jen její roztrhané černé punčochy, ve kterých vypadala, jako by se Lady Gaga právě dofotila na obal nového alba. Byla tam, kam ji dovlekly drogy. Byla úplně mimo. A na neštěstí byla nebezpečná.

Holčičky v cyklistických přilbách se zdrcly za mými zády a než jsem stačil odložit prut, abych si pro jistotu uvolnil ruce, začala ta divná paní útočit. Pustila se do mě jako rozzuřený gorilí samec. Skoro bych i řekl, že si před každým výpadem vpřed několikrát pěstmi zabubnovala na hruď, aby demonstrovala svou velikost a tím mi nahnala strach, ale protože rozum mi takovou představu zapovídá, tak to neřeknu. Vlastně se mi chtělo smát, ale protože mě ve středu sejmul moribundus, dusil jsem se nedoléčeným kašlem, zatímco holčičky za mými zády ječely hrůzou a volaly o pomoc.

Ale útok mimoňky jsem na břehu Ohře ustál, stejně jako pokus o pokousání, následný útok třímetrovou větví, kterou ta smažka někde popadla, a pak i hod cihlou s rozeběhem. A než ta divná paní, abych se dál držel charakteristiky školaček, stačila popadnout cokoliv dalšího, čím by se mohla vrhnout do dalšího útoku, převzal jsem iniciativu. Chviličku mi sice trvalo, než jsem si v hlavě srovnal, že vlastně nejde o ženu, ale o útočícího magora, kterého v obraně můžu klidně ztlouct, ale nakonec vytloukání ďábla pěstmi pomohlo. A snad i jekot malých cyklistek. Smažka se krok za krokem odpotácela na ústup, někam zpět do stínu garáží…

No, a takové to před lety bývalo pěkné místo na ryby. Tenkrát kapři, cejni, tloušti a dnes? Divná paní s cihlou v ruce!

Tak jo 2…

V sobotu vpodvečer jsem svou přítomností u Ohře zřejmě zachránil dvě malé cyklistky před následky nevyzpytatelného chování agresivní feťačky. Prý se to mělo stát, dozvěděl jsem se pak. Prý jsem se měl k řece vypravit, i když bych vzhledem ke svému stavu měl raději ležet v posteli pod peřinou, srkat horký čaj a potit se. Bylo mi dokonce řečeno, že jako marod bych sám na ryby ani nechtěl, kdyby…

Kdyby si mou přítomnost na místě nevyžádala “vyšší moc”, která mi chuť chytat kapry jednoduše vsugerovala. Jako záminku, aby mě v klíčový moment vytáhla z postele k řece a na jejím břehu mě postavila mezi nebezpečnou mimoňku a dvě malé holky.

Ano, zřejmě jsem k té vrbě měl dorazit. I když jsem zatím nepochopil hlubší souvislost mezi touto a případně jinými událostmi, nevěřím na náhody jako nepochopitelné shody okolností, které se v našich životech občas dějí. Naopak věřím, že to, čemu jsme si zvykli říkat náhody, jsou jen nepoznané příčiny hlubších dějů. Jako třeba že se na některých místech vyskytneme nebo naopak nevyskytneme proto, že všechny události a děje kolem nás jsou řízené určitými zákonitostmi.

Abych ale svůj blog nekončil příliš filozoficky, ale právě naopak, odlehčeně, nabídnu jedno poučení, které z historky od řeky plyne (smajlík třeskutoprskatý): Nikdy nechoď na ryby, když nejsi doléčený. U řeky totiž můžeš potkat smažku, která se rve jako gorilí samec… (ten samý smajlík)

Václav Fikar