Křeslo pro hosta aneb Umění nakupovat


Datum publikace: 28-12-2016, 10:32 v Ze života mužova.

Jestli se nějakému umění budu muset teprve naučit, pak je to shopping. Nakupování. Protože v téhle disciplíně jsem zatím velmi slabý. Jeden z nejslabších, pokud ne vůbec ten nejslabší. 😀 Snad proto, že jsem se narodil ve znamení Vah…

Příklad. Stojíš v oddělení sušenek a v levé ruce držíš Horalku, v pravé Tatranku. Obě lískooříškové, obě mají stejný tvar, obě jsou prakticky za stejnou cenu. Dlouho přemýšlíš, na kterou z nich máš větší chuť. Tohle dilema řešíš dobré dvě minuty. Až se nakonec pro jednu rozhodneš a hodíš ji do košíku.

Jenomže…

Na cestě k dalšímu regálu ti dojde, že Tatranka ti bude chutnat víc. Asi. A tak Horalku vrátíš a vezmeš si přece jenom Tatranku. 😀 Uleví se ti, že jsi se nakonec dobře rozhodl.

Jenomže…

Na cestě k dalšímu regálu si vzpomeneš, že minule ti Horalka dost chutnala. Prostě ti sedla. A tak se vrátíš a sušenky vyměníš. Vezmeš si Horalku. 😀

Najednou si ale přestaneš být jistý úplně vším, a tak raději začneš louskat mikroskopickým písmem napsané složení obou výrobků, aby sis vybral zdravější sušenku, když už se nemůžeš rozhodnout. Složení je ale prakticky stejné, a tak přece jenom zvolíš Tatranku. 😀

Jenomže…

Už po pár krocích si uvědomíš, že si nejsi svým rozhodnutím úplně jistý. Přece jenom chtěl si víc Horalku… A tak se vrátíš zpět. Pro ni. U regálu ti ale dojde, že jsou to jenom blbé sušenky a že se chováš jako idiot.

Jenomže…

Mezitím tvé podivné chování v oddělení sušenek zaujme pracovníka ostrahy kdesi vzadu u kamery, a tak se, kde se vzal, tu se vzal, za rohem začne courat pracovník ostrahy v civilu, který z tebe nespouští oči. Protože je nenápadný, všimneš si ho. A abys nebyl za idiota, popadneš první sušenku, která je po ruce – BeBe Dobré ráno… 😀

A podobně to mám s mnoha dalšími potravinářskými komoditami. Nakládanými okurkami, jablky, oříšky nebo třeba s těstovinami. Prokletí Vah už je zkrátka takové 😀

O tom, že na umění nakupovat budu muset ještě hodně zapracovat a osvojit si všechny jeho důležité techniky, svědčí můj následující příběh. Je docela čerstvý.

V úterý ráno, sotva skončily vánoční svátky, sedím nad rozepsanou knihou, posrkávám kafe a vychutnávám si makový koláč, který jsem si přinesl z cukrárny odvedle, když z radia zaslechnu reklamu na povánoční výprodej v Kika. A protože můj nový byt toho tolik potřebuje, dostal jsem spontánní nápad. Ok, jedu do Plzně. Budu utrácet. Pořídím do obýváku nějaké křeslo (pro hosta), zvedl jsem se od kompu.

No, pominu teď podružné informace, jako že cesta pro křeslo do Plzně mě stála dvě šlápnutí stejnou botou do psích exkrementů (první před mým domem, druhé na parkovišti u nákupního centra) nebo že jsem u Černic minul Exit 76 a nesjel z dálnice, protože jsem zrovna bubnoval do volantu (ok… nové album Metallicy mě fakt bere), budu se držet jen shoppingu.

Jak jsem již předeslal, nakupování je moje „parádní“ disciplína. V Kika jsem strávil zhruba dvě hodiny. Přeskočím je, protože sotva koho zajímá, kolik lampiček jsem za tu dobu držel v ruce nebo do kolika křesel jsem se posadil. Podstatný je výsledek. A tím bylo, že jsem si žádné křeslo nevybral. U pokladny jsem zaplatil pouze za odkapávač na nádobí, sadu ramínek, polštář a dvě karafy. Proč jsem si koupil dvě a ne pouze jednu, fakt netuším. 😀

Jelikož se mi ale takový nákup zdál na dosud ujetých 130 kilometrů pro křeslo trochu hubený, koupil jsem si vedle v Olympii ještě svetr, přestože svetrů mám ve skříni dost (rozhodně víc než křesel), a funkční boxerky pod běžecké kalhoty. Obojí zřejmě jen pro vnitřní pocit. Pro jakési ospravedlnění, že jsem do Plzně nejel nakupovat zbytečně 😀

Tečku této cestě za křeslem jsem nasadil u vstupu do jednoho z obchodů v Olympii, když jsem nahlas pozdravil prodavače, jehož jsem zaregistroval jen tak letmo, periferním viděním. Tím domnělým prodavačem ale byla 2D maketa Jaromíra Jágra. Placatý Džégr z papundeklu. Jak jsem si všiml hned poté, co se nahlas rozesmály skutečné prodavačky… 😀

Co dodat… Když jako chlap začínáš ve 43 letech nový život, je to záhul. Dobře ti radím. Začni ho tím, že se naučíš efektivně nakupovat… 😀

Václav Fikar




4 thoughts on “Křeslo pro hosta aneb Umění nakupovat

  1. Milý Václave…Ač se moc často nepotkáváme, tady (od té doby, co jsem Tvé stránky objevila) jsem častým hostem . Tvé psaní mne velmi baví….mám za sebou v životě také spoustu průšvihů a kotrmelců a nejenom když je mi ouvej, zavítám sem a okamžitě mi čtení zvedne náladu. A abych neopominula Tvé fotografovaní…to mne též velmi baví !
    Na novou knihu se moc těším, určitě si ji koupím a pokusím se Tě někde chytit k podpisu . Piš prosím dál, jsi v tom vážně dobrý ! . Kamarádka z dětství Radka Kalašová ( roz.Schwarzová ).

    • Děkuji moc, Radko, za Tvůj komentář! Potěšil mě, to mi věř. Jestli Ti moje texty a fotky zvedají náladu, pak plní to, s čím je pořizuji a co do nich vkládám 🙂 Víru, že budou bavit 🙂 Knihu Ti moc rád podepíšu, samozřejmě ano 🙂

  2. Děkujeme za pěkný článek Vašku :-). Do Nového roku ti s Klárkou přejeme hodně štěstí, pohody, nekonečno inspirace, aby tě líbaly múzy, aby ti pero psalo samo, abys měl dobré oko a dobré světlo a abys měl chuť nás ostatní stále bavit, veselit a obohacovat. A supr ženskou! (připojujeme se dodatečně ke gratulantům 😀 – viz http://www.vaclavfikar.cz/ty-vole-mam-v-troube-kure/)

    • Děkuji moc, Marku, vám oběma! Z každého pozitivního ohlasu, stejně jako z každého upřímného přání čerpám nové síly, které mě pohánějí… I vám přeji bezva rok, hřejte se 🙂 Ještě jednou děkuji.

Komentář

eight + thirteen =

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY A FOTOGRAFIE / LATEST ARTICLES:

Příběhy z rákosových tůní 3.

Bývala na Ohři tůň, která měla parametry dvanáct metrů širokého, ovšem velmi krátkého slepého ramene, v němž nebylo snadné chytat.

Když řekou cválala velká voda po deštích,...

Propásli jste možnost koupit vyprodanou knihu Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k…? Nepropásněte malý dotisk!

Kniha Když už jsem ji zbouchnul aneb Sexem k životní roli hustýho rodiče měla u čtenářů okamžitý úspěch, o čemž svědčí nezvyklé množství pozitivních...

Top