První předjarní chytání obvykle nejsou spojena s hordou ulovených ryb. Víc než jarní jsou totiž stále ještě zimní. Ledová voda je prostě ledová, neboť rozpuštěný led ji vážně příliš neohřál. Nasáklá pachutí roztátého sněhu ještě není připravena stát se kolbištěm častých, natož velkých soubojů.

Ona předjarní chytání jsou hlavně projevem rybářovy nedočkavosti, touhy po vůni nové sezony a oslavou končící zimy. K čertu s ní!

V uvedeném čase, nedojde-li k dramatickému několikadennímu oteplení, se ryby k životu probouzejí jen velmi pomalu, zlehýnka. Energetickými zásobami, nastřádanými před zimou, totiž nemohou v čase předjarního nedostatku potravy plýtvat. Každý zbytečný pohyb znamená mnoho vydané energie, a to by naše ryby musely být blbé jako putštoky, aby něco podobného podstupovaly. Ony dobře vědí, kdy a co mohou. Svět už je tak zařízený, aby se probouzely s tím, jak se voda prohřívá.

Předjarní chytání není žádný šlágr. Ryby berou poskrovnu, hnědé krajině navíc chybí životadárná šťavnatá zeleň, a tak jediné, co člověka s prutem u vody v daném čase těší, je zpěv oživlého ptactva a … případný úlovek. A i když předjaří rozdává úlovky vskutku poskrovnu, přesto se v některé příhodné dny dají na příhodných místech ryby chytit…

 Předjaří… Ještě tři, čtyři týdny a krajina se začne zelenat…

Chráněný kormorán. Jeho legie jsou pro české řeky, zejména v průběhu zimy a předjaří, zkáznosné (tak jako masachtivost některých rybářů).

Začátek března, čtyři dny po roztání ledu. Čekání na rybu…

Voda je ještě ledová. Zkuste do ní ponořit ruku…

Takhle v Česku vypadá předjaří.

I zde je zachycené čekání na záběr… Dva feedery – Jenzi a Shimano – vedle sebe.

Po dvou menších cejnech a pěkné plotici, ulovených v předchozí hodině a půl, se dostavil i o fous fotogeničtější cejn. Nakonec největší ryba tohoto předjarního víkendu zabrala mimořádně jemně.

Marná sláva, máte-li u ledové řeky parťáka, čekání na nejistý předjarní záběr se lépe snáší.

Trpělivost (a odolnost) prý řůže přináší… Tady trpělivost a odolnost chladnému počasí přinesla okouna…

Foto Václav Fikar