Když jsem byl ještě malý kluk


Datum publikace: 23-05-2017, 19:40 v Ze života mužova.

Jako malý kluk jsem měl mnoho snů, které se týkaly kdečeho a kdekoho. Třeba dlouhovlasé Vlastičky ze školky, která mi jako první ženská na světě ukázala pipinku, když jsme se po obědě převlékali do pyžam. A tak jsem jí ho taky ukázal, aby i ona měla o čem přemýšlet. Byly nám asi čtyři roky a s Vlastičkou jsme se měli rádi… 🙂

Snů jsem měl tenkrát ale mnohem víc. Snil jsem například o ulovení velké štiky, která vládla malému rybníku v naší vesnici a kterou se pár větších kluků snažilo neúspěšně ulovit. Anebo třeba o svých budoucích povoláních. A víte co? I křídla jsem chtěl mít a s jejich pomocí se vznášet vysoko nad zemí… 🙂

Věřte, nebo ne, ale přibližně ve třech letech jsem zatoužil být vodníkem. Těšil jsem se, jak budu při úplňku sedět na pohádkové moudré vrbě a bafat dlouhou dýmku. Jak budu s moudrou vrbou rozmlouvat, povídat si s ní o Vlastičce a jak budu jako mocný zelený panáček vegetovat pod hladinou křišťálově čistého jezera a plnit hrníčky dušemi. Hmmm… Takový vliv měl na mě Josef Lada!

Chtěl jsem být hodným vodníkem, v tom jsem měl jasno. Takovým strejdou vodníkem z Ladových obrázků, který bude topit jen zlé lidi. Žádné chudé venkovské holky, které chodí s nůší prádla na jezero, ale jen zasraný podělaný hajzly, kteří ubližují dětem, zvířátkům a dobrým lidem. Brekekekeke. 🙂

Josef Lada

Než jsem ale stačil sen tříletého kluka z domku nad venkovským rybníkem proměnit ve skutečnost, rodiče se rozhodli žít moderním způsobem života. A tak se přestěhovali z venkova na supermoderní sídliště. Bylo právě dostavené, ještě se všude povalovaly obří cívky od kabelů. A já uprostřed tohoto panelákového labyrintu spatřil svůj nový sen. Totiž popelářský vůz a na něm vysmáté popeláře v oranžových monterkách. Stáli vzadu na stupačkách a já v nich viděl Bohy.

Bylo mi necelých sedm a najednou už jsem netoužil po zeleném fraku s mokrým šosem, červeném klobouku s pentlemi a po obýváku plném hrníčků s pokličkami. Ale po bombarďáckém místu na stupačce popelářského vozu. Mé srdce se roztlouklo popelářským směrem. Chtěl jsem tuhle nejúžasnější práci na světě jednou dělat. Kdykoliv jsem zahlédl projíždět kolem popeláře, jako by projížděla prezidentská kolona. Zastavil jsem se a civěl na ně. A snil…

Jenže jsem začal hrát fotbal a hrál jsem ho prý dobře. A tak jsem se v jedenácti letech zasnil jiným směrem. Najednou jsem snil o tom, jak jednou navléknu kapitánskou pásku Manchesteru United nebo Bayernu München. Tvrdě jsem dřel, trénoval, neodmlouval trenérům. Ve třinácti jsem se objevil v krajském výběru (západočeském), ve čtrnácti mě přeřadili do ligového dorostu, v patnácti jsem odehrál svůj první zápas za tehdejší výběr mladšího dorostu ČSR (dnes by se řeklo České republiky). Přesto…

Skoro žádný z mých klučičích profesních snů se mi nesplnil. Až na jeden! Ten, za kterým jsem si skutečně šel. Stal se ze mě spisovatel a mé knihy vydávají velká nakladatelství. Jeden ze snů třináctiletého kluka, který balil holky na básničky a s májovou povídkou obsadil 2. místo v celostátním kole školní soutěže, i když byl kapitánem fotbalových starších žáků, se vyplnil. Už tehdy jsem snil o tom, že jednou napíšu knihu, a šel jsem tomu celé roky naproti.

A snad i proto, že tenhle velký sen jsem proměnil ve skutečnost, jsem nepřestal snít ani v dospělosti. O docela obyčejném fajn životě, o jedné holce, o zasazené jabloni nebo o bezva dětech. A vždy jsem se snažil jít svým snům naproti, aby nezůstalo jen u snů. Vždy jsem dělal dost pro jejich zhmotnění.

Před pár dny mi můj syn začal v pizzerii vyprávět o svých snech. O jedné spolužačce nebo o tom, čeho by v životě rád dosáhl. Také on má své sny, stejně jako jsem je v jeho věku měl i já.

“Tak si za svými sny jdi! Ony se samy od sebe ve skutečnost nepromění. Pracuj na tom, aby ti některý ze snů – nebo možná všechny – jednou vyšel,” poradil jsem mu. A pochopitelně uvedl několik příkladů ze svého života.

“No jo, ale to můžu vkládat energii do něčeho, co nevyjde. Co bude marný,” odpověděl.

“Ano, to se ti opravdu může stát. Ale takhle přece nemůžeš dopředu přemýšlet. Co když naopak dokážeš své sny proměnit ve skutečnost? Dopředu přece nikdy nevíš, jak věci dopadnou… Ale vzdávat to? A předem? To přece nemyslíš vážně!?”

“Když já bych pak nerad byl smutnej.”

“Alespoň si jednou nebudeš muset v koupelně před zrcadlem, při pohledu do vlastní tváře, nebo někde v hospodě vyčítat, že jsi pro splnění svého snu nic neudělal. Budeš si moct říct, že jsi pro něj udělal všechno, co jsi mohl. A pak si budeš sám sebe víc vážit. Pokud ale předem vzdáš cestu za svým snem, sám sebe ve svých vlastních očích hodně zmenšíš. Podle mého není nic horšího, než předem zabalit cestu za svým snem.”

A pak jsem mu připomněl text jednoho z největších rockových hitů této planety, skladby Hold On Tight od Electric Light Orchestra:

Když vidíš, že tvá loď odplouvá na moře,
když cítíš, že tvé srdce puká,
drž se pevně svého snu.

Když jdeš na úplné dno a nemůžeš se vzchopit,
i když chceš tak moc, ale štěstí se k tobě postavilo zády,
když jsi tak sklíčený a zešpatnělý,
Je toho až moc a až moc a až moc, než můžeš zvládnout.

Drž se svého snu
Drž se svého snu
Když vidíš svou loď unikat,
Když máš pocit – že se tvé srdce zastavilo
Drž se svého snu…

Jestli si můj mladší syn vzal má slova k srdci, netuším. S tou holkou už ale chodí a také se začal věnovat, chvílemi, studiu oboru, který by chtěl jednou studovat. Ve třinácti začal včas, myslím. A i kdyby se na zamýšlenou školu za dva roky nedostal, nebude si muset jednou vyčítat, že pro splnění svého snu vůbec nic neudělal…

Václav Fikar

PS: Představte si, že můj syn nikdy nechtěl být vodníkem a nikdy se nechtěl stát popelářem. Ani když byl ještě malý kluk… No věřili byste tomu?

PS2: Nemám nejmenší tušení, o čem tenkrát ve školce snila Vlastička, ale dnes prý má čtyři děti a její krásné dlouhé vlasy jsou dávno ty tam…




2 thoughts on “Když jsem byl ještě malý kluk

Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Duben. Měsíc prodeje Drahouška na česneku

Moji osmou knihu Drahoušek na česneku budete mít již za týden na dosah. Hned po Velikonocích začíná crowdfundingová kampaň na Pointě,...

Co nevidět uvidíte. Fotografie ze severu

V sobotu 6. dubna začíná výstava mých fotografií ve Výrovském mlýně v Břehách u Přelouče. Vernisáž výstavy nazvané “Laponsko” začíná v...

Předprodej Drahouška začíná hned po Velikonocích

Mládí je v trapu, ale do důchodu hodně daleko. A někde mezi tím blázinec všedních dnů. Veselé příběhy ze života roztržitého chlapa,...

Laponsko. Výstava fotografií z dalekého severu začíná 6. dubna

V prostorách Výrovského mlýna v Břehách u Přelouče se od konce března do poloviny května uskuteční výstava mých fotografií nazvaná “Laponsko”....

Odtajněno. Autorkou obálky nové knihy je Magda Kadlecová

Oficiální 30-denní předprodej mé nové humoristické knihy “Drahoušek na česneku” bude zahájen v závěru března, a to výhradně jen na webu...

Obálka knihy Drahoušek na česneku v příštím týdnu

Do zahájení oficiálního předprodeje mé zbrusu nové knihy “Drahoušek na česneku” zbývá přibližně šest týdnů.

Pokud vás ale už nyní zajímá,...

Top