Když v půl šesté ráno v sobotu 7. února rozlepíte oči a vzápětí vám teploměr ukáže, že v Chebu je čtrnáct stupňů Celsia pod nulou, řeknete si: Sakra, kde jsem ten šmejd koupil. Vždyť tady nemrzlo už dobré tři roky (tři pod nulou se skoro nepočítají, zvlášť když je naměříte sotva pět dnů v roce).

Pak si v koupelně opláchnete obličej, vymáčknete beďara místo štíputí a na teploměr se podíváte znovu. A protože on trvá na svém, ověříte jeho děsivý údaj na internetu. Pro jistotu. A hele, teploměr nekecá. Věděl jsem, že je na něj spolehnutí, na pašáka značkového. Venku je vážně zima jako… Skoro jako na Sibiři!

Tak to je mazec, zareagujete pak možná jako já. Fakt mazec, zamumláte si pro sebe ještě jednou a než se vám uvaří voda na kafe, snesete si na hromadu spoustu vrstev oblečení, které vás budou muset chránit před nezvyklým mrazem. Dobře totiž víte, že na Houpačce, kam máte namířeno, bude mrznout ještě víc. Taková už je zkrátka vaše zkušenost.

Konečně se konvice s vroucí vodou vypne. Fajn. Zalijete si kafe a hned poté se navlečete do připravených vrstev teplého prádla, takže jste najednou o pár centimetrů širší a logicky méně pohyblivější. Káva vám ale i tak chutná.

S funěním se pak sehnete pro velký vrták na led a dva nejkratší pruty na světě, oškrábete na diesel promrzlé auto, a po cestě, která v úseku od Mariánek na Teplou připomíná sáňkařské koryto (kvůli uježděnému zledovětělému sněhu na silnici), dorazíte na Houpačku. A tam se dozvíte, co jste tušili. Že ve stejnou dobu, kdy vám teploměr v Chebu ukázal čtrnáct pod nulou, bylo v Teplé o málo hůř. Devatenáct pod nulou. A sněhu jako na horách…

Když v Teplé mrzne… Foto Václav Fikar

Jako v dalekých krajích na severu… Cesta k zamrzlé vodě vede právě tudy. Foto Václav Fikar

Zmrzlý sníh, kam se podíváš. Cesta k zamrzlé vodě vede právě tudy. Foto Václav Fikar

… a tudy. Foto Václav Fikar

Mé auto, uvězněné ve sněhu. Foto Václav Fikar

Ovšem pozor! Fakt, že jste se před týdnem dostali autem až k rybníku, neznamená, že tu samou cestu vaše auto zvládne také o šest dnů později. Stačí, aby v týdnu trochu přisněžilo a aby silný vítr zavál stopy ve sněhu vyjeté…

I když mám pohon na všechna čtyři kola, cca po sto metrech opatrné jízdy až třiceticentimetrovou vrstou sněhu jsem zůstal stát. Uvězněný, bez možnosti pohybu. Ze sněhového sevření sotva 200 metrů před cílem mě vysvobodil až traktor. Jakube, děkuji za pomoc! Ano, i tak vypadají cesty za špetkou zimní rybářské radosti…

Jako v dalekých krajích na severu… Zmrzlý sníh, kam se podíváš. Foto Václav Fikar

Pěšinu k zamrzlé vodě si rybáři museli vytvořit, přesněji prošlápnout. Jak ten zmrzlý sníh křupal pod nohami… Už si ani nepamatuji, kdy byla na Chebsku podobná zima jako ta, která začala ve druhé polovině ledna.

Součástí výbavy rybářů-dírkařů je vrták do ledu. Foto Václav Fikar

Vrtání dírek do ledu pod sněhem může začít. Zamrzlý rybník Houpačka u Teplé vítá první nabalené rybáře…

Majitel rybníku Jakub Vlček vrtá do ledu dírky. Foto Radek Matouš

Vrták do ledu od firmy Jenzi má ostré nože, Jakub si ho chválil… Foto Václav Fikar

Cestu k rybám pod silným ledem je třeba si nejprve prorazit. Buď sekyrou, nebo kvalitním vrtákem (v mém případě německé značky Jenzi), který do ledu vyvrtá díry určitého průměru.

Rybník Houpačka v Teplé na Chebsku. Jeho krátká sezona závisí na počtu mrazivých dnů, které na hladině vytvoří silný led. Foto Václav Fikar

Dírkování na Houpačce. Foto Václav Fikar

Rybník Houpačka v Teplé na Chebsku. Jeho krátká sezona závisí na počtu mrazivých dnů, které na hladině vytvoří silný led. Foto Václav Fikar

Rybník Houpačka v Teplé na Chebsku. Foto Václav Fikar

Rybářských bláznů, kteří si přijeli užít kouzla jedné z nejextrémnějších forem rybaření do ledového království v Teplé, bylo na tři desítky. Někteří přijeli promrzat na ledu i z více než sto kilometrových vzdáleností.

Ledové rybaření (ice fishing) na Houpačce. Foto Radek Matouš

Stojíte-li pár hodin na ledu, v teplotě pod mínus deset stupňů celsia, přičemž jste v neustálém kontaktu s ledovou vodou, dostává vaše tělo pořádně zabrat. Pak vás ani nejlepší termoprádlo, boty nebo rukavice neochrání před promrznutím nebo znecitlivěním prstů. Na této fotografii je dobře vidět, jak mi namrzá bunda v místech, kde ji potřísnila voda…

Jihočech David Chalupka, vzadu Radek Filip z Prahy. Možností rybařit v Česku na dírkách pořád ještě není mnoho, proto se za ledovým chytáním jezdí do dálek. Samozřejmě existuje kopa rybářů, kteří nad touto rybářskou kratochvílí jen nevěřícně nebo odmítavě zakroutí hlavou. Ven k vodě je z tepla domovů nikdo nedostane… Foto Václav Fikar

Radek Filip se svým psem Collinem. A s uloveným sivenem v ruce. Foto Václav Fikar

Rukavice nad zlato…  Foto Radek Matouš

Na dírky nosím vždy aspoň dvoje rukavice, protože jakmile se jedny namočí a promrznou, jsou pak již k ničemu. Na druhou stranu na kost promrzlé ruce, kdy už necítíte prsty, vám stejně žádné rukavice nezahřejí. Jedině oheň na břehu nebo ohříváček rukou. V případě Houpačky jsme se postupně všichni sešli u ohně…

Tuto dírku vysekala sekyra. Foto Václav Fikar

S šéfredaktorem Kajmana Radkem Filipem jsme nad dírkami č. 17 a 18, nebo tak nějak, probírali kdeco… Foto Radek Matouš

Siven americký, zdejší tradiční “dírkařský” úlovek. Tento byl ulovený na nymfu Vláčej.cz. Foto Václav Fikar

Je zvláštní, že jakmile vám zabere ryba, přestanete vnímat mráz a snít o horké vodě ve vaně a hrnku horkého čaje s rumem po ruce. O slovo se totiž přihlásil adrenalin…

Důvod radosti. Siven americký. Foto Václav Fikar

Jeden z kolegů s půlmetrovým potočákem (pstruh obecný, forma potoční). Krásná ryba, která potěší vždy a všude. Foto Václav Fikar

Dírkování. Foto Václav Fikar

S pěkným sivenem, ovšem bez kusu hlavy…

Jak jsem již uvedl na svém facebookovém profilu, takhle to dopadá, když požádáte náhodného kolemjdoucího o fotku, resp. když ho přemlouváte k zmáčknutí spouště vašeho foťáku, i když on ho odmítá se slovy, že s TÍM (zrcadlovkou) neumí a že TO (fotit) neumí…

Na místě jsem byl tak zmrzlý, že jsem výsledek jeho tří pokusů zkontroloval až doma. První fotografie rozmazaná, na druhé (této) mi chybí kus hlavy a třetí opět rozmazaná… (smajlík)

Siven americký. V jeho případě byl nástrahou růžový nanosmáček Vláčej.cz. Foto Václav Fikar

A další siven ulovený na nymfu Vláčej.cz… Foto Václav Fikar

Plynulost vlastního chytání narušuje namrzající vlasec… Foto Václav Fikar

A tak zmrzlou vodu “ohřívám” vlastním dechem. Chci chytat, dokud ryby berou… Foto Radek Matouš

V silných mrazech vyvrtané dírky opět rychle zamrzají. Foto Václav Fikar

Tento snímek dokládá, jací jsme my, vyznavači ledového chytání, blázni. Poté, co jsem do ledu vyvrtal díru a nastražil ke dnu peletu, kdyby se náhodou probral některý z houpčkových jeseterů, začal jsem u druhé dírky tahta siveny na gumy.

Stačilo však jen pár minut nepozornosti a dírka, kde jsem líčil na jesetera, zamrzla. Mínus patnáct je holt mínus patnáct. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat (copyright Cimrmani). Splávek byl tak integrovaný do ledu na hladině, že i kdyby peletu sezobl rozjetý metrový jeseter, nikdy bych se o záběru nedozvěděl… (smajlík)

Jakub obnovuje dírky v ledu. Foto Radek Matouš

Teplo od nohou je důležité. Tuhle obyčejnou pravdu našich babiček si opakuji vždy, když si uvědomím, že necítím na kost promrzlé prsty u nohou. Foto Václav Fikar

Dírka jako okno do říše pod ledem. Siveni se za oživovanou nástrahou kolikrát zvednou až k hladině. Pardon, k ledu… Foto Radek Matouš

Sivena jsem dostal dírkou ven z vody, on si ale hledá cestu zpět. Rozhodně boj nevzdává… Foto Radek Matouš

Foto Václav Fikar

Foto Václav Fikar

Vlk na západě Čech… Na lovu ryb. Foto Radek Matouš

Nejkrásnějšího kulicha tohoto víkendu na Houpačce jsem si samozřejmě musel vyfotit. Před zmáčknutím spouště jsem čepici na Davidově hlavě upravil, aby ji neměl šejdrem. Ano, právě tak, jako ji mám já (jak jsem zjistil později z tohoto Radkova snímku). (smajlík dvojnásobně rozřehtaný)

Zleva David Chalupka, Radek Matouš, Radek Filip a pes Collin. Foto Václav Fikar

Foto Václav Fikar

Sivenová radost Radka Filipa. Foto Václav Fikar

Na Houpačku přichází pozdní odpoledne… Foto Václav Fikar

Když v sobotu 7. února odpoledne vyjedete z Teplé zpět domů, možná si po čtyřiceti kilometrech jízdy ve fest vyhřívaném autě uvědomíte, že vašimi prsty opět začíná proudit krev. Že vaše ruce konečně začínají cítit volant.

A když po další hodině, kterou tak jako já strávíte ve vaně s horkou vodou a hrnkem horkého čaje s rumem, ucítíte život také v prstech u nohou, je nejvyšší čas se těšit na příště…

Václav Fikar