Protože v půl osmé ráno kluci ještě spali, rozhodl jsem se vyběhnout z naší chaty ven. Totiž jít si zaběhat do lesa na ostrově. Jenomže…

U jedné z pěšin v lese jsem zahlédl hřib. A za ním další. A pak další… A tak jsem na chatu přinesl několik hub. Kohy je odpoledne nakrájel do bramboračky, která se později ukázala jedním z mála silných momentů dne. Protože rybářsky se nám příliš nedařilo. S Honzou ve člunu jsme za celý den sice chytli osmnáct štik, avšak čekali jsme jich víc. A také větší ryby. Největší dvě zubaté dne měřily „jen“ sedmdesát centimetrů. O okouna jsme ani nezavadili.

Večer, když jsme se vraceli z ryb zpět na chatu a náš člun prořezával vlny moře, jsme si museli několikrát připomenout, proč nepropadat skepsi. Že se jednalo o první ucelený den rybolovu a že v příštích dnech se velikost chytaných štik určitě zvedne.

Věřili jsme tomu. Už jenom proto, že také v roce 2016, kdy jsme v této ostrovní oblasti u východního pobřeží Švédska ulovili metrovou štiku a k ní další tři přes devadesát centimetrů plus devět štik přes osmdesát čísel, byl první chytací den také nejslabší ze všech. Také tehdy stál první lovící den za prd.

Než jsme ale nastartovali motor u člunu a vyjeli k ostrovům v brakických vodách Baltského moře na štiky, což bylo až v půl dvanácté dopoledne, procházel jsem se po ostrově. Proto, abych si připomněl místa, která mě před dvěma roky tolik dobíjela.

Oblé skalní obelisky s drsnými, ale teplými lišejníky, obklopené voňavými borovicemi. Samostatně stojící jabloň na břehu moře, které pro její nezvyklou polohu a unikátnost říkáme Frňákovník. Malou dřevěnou boudu s knihami, pohovkou a mouchami za okny. Borůvčí uvnitř ostrova, kde jsem spatřil stříbrné srny… Stihl jsem si toho tolik připomenout.

Večer na chatě, kam jsme se s Honzou vrátili za tmy, která na ostrov padala krátce po sedmnácté hodině, jsme se dozvěděli, že Petr s Jakubem ulovili k několika štikám také okouna kolem třiceti centimetrů. Po úmorném dni, kdy statistika úlovků zůstala za očekáváním, se jednalo o malou pozitivní zprávu. Velcí okouni jsou totiž další rybou, kterou – vedle štik – lze ve zdejší slané vodě cíleně lovit přívlačí.

Když jsem po půl desáté večer opuštěl kuchyni s tím, že si před usnutím v posteli nahoře ještě něco přečtu, břinknul jsem se hlavou o horní rám futra dveří v kuchyni. Před očima se mi zatmělo a ze čtení nebylo nic… 🙂

Ráno jsem potkal několik hřibů, které pak Kohy nakrájel do bramboračky.

Než jsme vyjeli na ryby, stihl jsem si připomenout některá místa na ostrově.

Než jsme vyjeli na ryby, stihl jsem si připomenout některá místa na ostrově.

Takový malý ostrovní močál v paprscích vycházejícího slunce.

Jeden ze Stromů života na ostrově.

Také tady jsme usilovali o štiku. Marně.

Fotogenické místo. Byl jsem vděčný vlnám, že nás donesly až sem. Mimochodem, všimli jste si měsíce v pravé horní části fotografie?

Honzova sedmdesátka.

Moje sedmdesátka…

Dub v zátoce u jednoho z ostrovů.

Text a foto Václav Fikar