Ono se snadno řekne vstát brzy na ryby, ale mnohem hůř už se vstane. Když totiž v půl třetí v noci zazvoní budík, aby člověka popohnal k vodě, jako by ho přivolával odkudsi z druhého břehu. Z laskavé krajiny měkkých polštářů a požitkářských snů, kde je krásně jako v měsíčních zahradách. A právě pro kouzlo hlubokého a klidného spánku se našinci odtamtud nechce. Pochopitelně. Vždyť komu by se také chtělo opouštět ráj sladkého ničeho i všeho kvůli cestě na místo, která možná ani nebude stát za to?

Proto někdy budík vypnu a na ryby prostě nevstanu. Jindy však ze sebe peřinu setřesu a jako oživlé zombie zamířím vstříc nejistým zážitkům a dobrodružstvím. Zívám, narážím do futer, hledám koupelnu. Pytle pod očima? Jistě. Pokus o restart mozkové činnosti jednou až dvěma silnými kávami? Jistě, jistě. Pochybnosti o vlastním zdravém rozumu během čištění zubů a nekonečného zívání před zrcadlem i za volantem? Třikrát jistě. Daň za možnost vidět v létě strhující východ slunce a chytit při něm dravou rybu stojí právě tolik. Platím ji nerad, nicméně poctivě.

Jakmile se totiž ohnivé slunce objeví na východním obzoru, už svého večerního rozhodnutí vstát v půl třetí v noci nelituji. Právě tehdy je na světě nádherně. Čerstvá tráva voní stejně čerstvou rosou, z tisíce ptačích hrdel zní Óda na radost a ryby se předhánějí ve šplouchání u hladiny, potažené mlhavým oparem. Myslím, že jestli má krajina duši, jako že ji rozhodně má, potom právě tehdy.

A když pak na mou nástrahu zaútočí urostlý dravec, až se mi do velkolepého rozbřesku rozbzučí naviják, Óda na radost je úplná. Tehdy jsem dokonce šťastný, že jsem se z postele nakonec přece jenom vykopal. On totiž člověk není kočkovitá šelma, aby v noci vyrážel s potěšením na lov. A není ani sova, ani ryba, aby byl za tmy na vrcholu duševních i fyzických sil. Člověk je jen člověk a v tom je ta rybářská svízel. Chce-li se totiž alespoň občas podívat pěknému dravci zpříma do očí, musí se chovat jako mnohé dravé ryby. A tedy být aktivní, když jsou i ony aktivní. Být u vody před rozbřeskem a nepromeškat úsvit.

A protože v Česku máme za sebou právě měsíc od takzvaného zahájení, tedy měsíc možnosti lovu hlavních dravců, viděl jsem už dvaadvacet červnových a červencových úsvitů. Pokud patříte k většině, nezatížené touhou bičovat od čtvrté ráno vodu, pak se možná rádi na nějaký ten úsvit podíváte, až se pěkně prospíte. V poledne nebo večer. Ostatně vždyť také k tomu máme internet. Tady jsou tedy některé z mých jitřních příběhů…

Východ slunce na Jesenici. Zrcadlovku jsem udržel neroztřesenou, i když jsem to ráno velmi zíval…

Skalka, 3. července, 4.52 hodin. Pohled a východ slunce přes podběrák.

Začátek horkého letního dne na Ohři. Bílé tečky nad hladinou jsou poletující hmyz.

České středohoří před pátou ráno. Pohled na zdejší krajinu, kde také chytám ryby, se mi nikdy neomrzí.

Mezi mé nejčastější úlovky v čase kolem rozbřesku patří tradičně bolen. Letošek nevyjímaje.

Opět východ slunce, fotografovaný z Pomezí nad Ohří.

Brzká rána nejsou jen sluneční žár, ale i studená rosa nebo třeba kapky po večerních přeháňkách…

Mezi typické noční predátoy patří sumec. Pokud ho rybář chce spatřit a nechce se spoléhat na nějakou zvláštní náhodu dopoledního či podvečerního ulovení, musí být u vody za tmy. Ranní sumec z Ohře, vyvláčený na zvukový jerk Jenzi Pionier.

A tady jeden z candátů, vyvláčených v červnu na Jesenici. Právě vyšlé slunce se odráží v jeho boku.

A druhý z candátů. Měl jsem štěstí, chytil jsem jich víc…

Jedno ráno jsem si dopřál chytání jen s plandavkami. Fungovaly. Při tomto úsvitu jsem si vylepšil letošní rybářské skóre o čtyři okouny.

Skalka, 27. června, 4.28 hodin

Tenhle robustní ranní bolen (78 cm) přišel na wobler Jenzi Kendo krátce před pátou hodinou. Ráno 12. července se mi tedy co do rybářského zážitku vyplatilo vstávat. I když probuzení bylo hodně těžké. Spal jsem jen tři hodiny…

Tento snímek nezachycuje ani červnový, ani červencový východ slunce, nýbrž dubnový. Ano, už i v dubnu a květnu jsem někdy vstával kolem třetí, tedy ještě za tmy. Tehdy pro změnu kvůli feederu a kaprům, protože i kapři bývají často aktivní při rozednění, když se venkovem rozléhá kokrhání kohoutů. Protože se mi tato fotka dubnová líbí, přiřadil jsem ji sem k letním…

Štika chycená brzy ráno na wobler Kendo.

Fotografie pořízená z lodi v sobotu 13. července. Na Skalce u Chebu.

Jeden pěkný ranní bolen z Labe. Byl sice chycený “až” po šesté ráno, ale stejně jsem musel vstávat, abych byl u vody mnohem dřív.

A to už je návrat na Jesenici. Na přehradu, kde jsem jako kluk poprvé chytal ryby. Večer. Tenkrát mě ani nenapadlo kvůli rybám vstávat…