Když řeknu, že tento fotoblog je z velké části dílem kultovní hlášky ze skvělé komedie Vesničko má středisková, asi jen málokoho napadne možná spojitost s tímto Menzelovým filmem. A přesto je to tak. Za mou novou fotografickou vizí stojí hláška: Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore.

Tato dávno zlidovělá věta, původně pronesená Mariánem Labudou směrem k Rudolfovi Hrušínskému po malé dopravní nehodě, mi vytanula na mysli nejprve vloni na podzim v Kutné Hoře.

Po dopolední Škole přívlače, kterou jsem u zdejší řeky vyučoval, jsem se přesunul do kouzelného centra Kutné Hory na oběd a prohlídku zdejších skvostů. A i když doktor nejsem, ve stínu kutnohorských soch jsem se kochal tak, jako bych jím byl. Fantazií a uměním, s jakým byla naše nejkrásnější města kdysi vystavena.

V průběhu zimy, během níž pokaždé lituji, že nejsem medvědem, abych celé to podělané období zaspal, jsem se pak architekturou českých měst kochal ještě dvakrát. V Praze a Chebu. Když jsem se historickou částí města u Bavorska vracel jednoho prosincového večera zpět domů, všiml jsem si více než kdy jindy jeho nazlátlé atmosféry, kterou mu dodala záře lamp.

A protože v mrazech mě onen pohled na malebné chebské domy přišel ve srovnání s létem mnohem teplejší, bylo to tu znovu. Už zase jsem se kochal… A nejen to.

Jak jsem se tak kochal, napadlo mě postupně zachytit večerní půvaby všech měst České  inspirace (www.ceskainspirace.cz). Jestli to stihnu ještě letos, opravdu netuším. Nicméně začal jsem – doma v Chebu… Sice v zimě, avšak… To jsem takhle večer poplácal svého Pentaxe po ramenou, seznámil ho se svým plánem a pak už jsme ruku v ruce vyrazili do ulic…

Večerní pohled na historickou část Chebu. Dominanta vlevo je kotel sv. Mikuláše, vpravo můžete vidět Černou věž Chebského hradu.

Večerní pohled na historickou část Chebu. Dominantou uprostřed je kotel sv. Mikuláše, v pozadí věže dalších kostelů.

Pohled zdola na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Vlevo Špalíček.

Špalíček v dolní části náměstí Krále Jiřího z Poděbrad.

Horní část náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v září.

Cechovní kašna, jejímž autorem je sochař Adolf Mayerl, který pocházel ze známé hrnčířské rodiny. Kašnu tvoří kamenná nádrž a sloup se sousoším mistra, tovaryše a učedníka. Na nádrži je osazena kovová mříž s vyobrazením 33 cechovních znaků.

Uprostřed náměstí před novou radnicí je osmiboká Rolandova kašna, postavená v roce 1523. Socha rytíře Rolanda byla symbolem městského tržního práva.

V roce 1528 na ní byla umístěna dřevěná plastika rytíře Rolanda, kterého vyzdobil chebský malíř Mathes. Tato plastika vydržela do roku 1591, kdy byla nahrazena pískovcovou sochou od sochaře Wolfa Hempfa. Ten za tuto práci dostal povolení zůstat a pracovat v Chebu.

Mimochodem, ještě v roce 1845 bylo v Chebu 16 veřejných a 20 soukromých kašen. A protože kašny dělají moderní živá města krásnějšími, přitažlivějšími a zároveň působí relaxačně, přimlouval bych se za obnovu některých z nich, nebo za výstavbu nových, nápaditých, ať již uprostřed upravených parků nebo na jiných vhodných veřejných místech Chebu.

Budova nové radnice, kde sídlí Galerie umění. Vlevo dole Špalíček, vpravo od něj (za ním) Pachelbelův dům (sídlo Krajského muzea v Chebu), kde byl 25. února 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna.

Jateční ulice

Pohled od řeky na začátek Smetanovy ulice. V pozadí dvě věže kostela sv. Mikuláše.

Měšťanský dům na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. Tady se návštěvníci města dozví vše, co potřebují vědět…

Dům na rohu ulic Svobody a Šlikova. A také dům, ve kterém jsem několik let bydlel…

Kostelní schody (u kostela sv. Mikuláše)

Pohled z dolní části Kamenné ulice. Vlevo uhýbá Kamenná ulice, vpravo ulice Cechovní. Uprostřed vloni opravená Cechovní kašna z roku 1926.

Průchod u budovy nové radnice (Galerie umění), spojující náměstí Krále Jiřího z Poděbrad a Školní ulici.

Dlouhá ulice. Podle mého názoru jedna z nejfotogeničtějších v Chebu.

Pohled z Dlouhé ulice na Františkánské náměstí.

Chebský hrad. Tedy – pouze jeho malá část…

A ještě jednou Cechovní kašna.

Dominantou východní strany náměstí Krále Jiřího z Poděbrad je nová barokní radnice postavená v letech 1723 – 1728, a to podle návrhu pražského dvorního architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho. Budova je svou palácovou dispozicí a štukovou i sochařskou výzdobou interiéru jednou z nejzdařilejších barokních architektur ve městě.

Od roku 1962 je zde umístěna Galerie výtvarného umění. Na tomto snímku, pořízeném o vánočních trzích, s flašinetářem…

Zasněžený pohled z Dlouhé ulice do Židovské.

A protože nejen staré, ale i nové může mít svou zajímavou atmosféru, nabízím i večerní snímek nového autobusového nádraží v Chebu, zprovozněného teprve v prosinci 2012.

A to už jsem v úplně jiné části města Chebu. Tam, kde bydlím. Tohle je jeden z chebských večerů, jak jsem ho zachytil z okna svého bytu. Bez lamp, ale vášnivě…

Foto Václav Fikar