Tu tatramatku jsme koupili, když bylo dceři půl roku. Jak jsem byla šťastná, že ji mám… prala 20 let… I když to ždímání s ní byl opravdu zážitek… sedět na ní, protože z originál kříže byla schopná odskočit až do chodby 😀
Unikátní Retromuseum ukazuje životní styl v ČSSR
Jako bych se vrátil do svých osmi let. Vinylová elpíčka v zašlých obalech, skládačka Eska, tříhvězdičkové botasky, embéčko i Jovo želé. Televize těžká jako kráva a hluboká jako skříň, ve které animované vajíčko s buřinkou uvádí reklamu na nejmodernější počítačovou jednotku z JZD Slušovice. Kousek vedle visí plakát pražského obchodního domu Bílá labuť nebo okresní noviny Hraničář. Zvou na prvoligové fotbalové utkání mezi Rudou hvězdou Cheb a Zbrojovkou Brno. Na jiné obrazovce pak běží spartakiáda.
Že cestuji časem v pěkně bláznivém snu? Kdepak. Časem sice cestuji, ale nikoliv ve snu, nýbrž v Schillerově domě v Chebu, kde otevřeli unikátní retromuzeum. Muzeum, které jako jediné v Česku a zřejmě i v celé Evropě ukazuje životní styl a design 60. až 80. let 20. století v tehdejším socialistickém Československu. V zemi, kde se mnozí z nás narodili, avšak která již neexistuje.
Retromuseum Cheb slavnostně otevřeli 17. února. A hned první víkend po otevření ho navštívily stovky lidí z Čech i Německa. Byl jsem tam také a pořídil fotografie v retro stylu, protože mě prostě nenapadlo nic lepšího. Řekl jsem si, že když už fotím retromuseum, tak ať jsou fotky retro…
Připomeňte si teď se mnou socialistické Československo – od roku 1958 (od světové výstavy Expo v Bruselu) do roku 1989, kdy socialistickému Československu odzvonily klíče…
Spotřební elektronika, hračky, školní pomůcky, dopravní prostředky, ale i reálná prostředí bytů a kanceláří či výrobky domácích kutilů. To vše je v podstatě svědectví času nedávno minulého, který je teď koncentrovaný v Chebu – pod jednou střechou. V široké a ucelené expozici, která umožňuje vizuálně plně poznat a pochopit všední život v bývalé ČSSR.
Tady je možná zajímavé zmínit, že jediné retromuseum svého druhu se v Chebu objevilo tak trochu neplánovaně. Zřejmě by vůbec nevzniklo, kdyby se z největšího z chebských náměstí neodstěhovalo zažité železářství U Paška. Poté, co se zmíněná prodejna rozhodla po více než třiceti letech změnit lokaci a přestěhovat se do jiné části města, Schillerův dům osiřel.
S nápadem na jeho další využití pak přišel ředitel sousední Galerie výtvarného umění (GAVU) Marcel Fišer. Udělejme zde retromuseum, navrhl městu. A než se rok sešel s rokem, shromáždilo se pod jeho střechou posledních třicet let socialistického Československa.
Na historickém náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu tak dnes můžete navštívit už dvě muzea. Jedno klasické pod Špalíčkem, kde je mimo jiné ke zhlédnutí ložnice, ve které v roce 1632 zavraždili Albrechta z Valdštejna, a nově i Retromuseum.
V Retromuseu jsou k vidění stovky vystavených exponátů. Jednou z rarit je například první československá napařovací žehlička ETA 205 z přelomu padesátých a šedesátých let. Z dnešního pohledu jsou tam ale k vidění desítky rarit, technických a kutilských.
Zatímco já odcházel z nového Retromusea Cheb pobavený, protože jsem si připomněl kousek svého dětství, můj syn si odtud odnesl zvláštní poznatek. Totiž že i on jednou zestárne. Že až bude mít své děti, bude už jeho našlapaný smartphone retro.
„To je hrozný,“ docházelo mu.
„Ne, to je normální,“ objal jsem ho kolem ramen a zajel s ním na oběd…
Václav Fikar
5 thoughts on “Unikátní Retromuseum ukazuje životní styl v ČSSR”
5 thoughts on “Unikátní Retromuseum ukazuje životní styl v ČSSR”
-
-
Ten fén máme v bílé barvě, spíše takové nažloutlé a stále funguje. Nejlepší z fénů, fouká silně a rychle vysuší vlasy
-
Pamatuji, že když jsem byl dítě měli jsme Tatramatku doma (sice trochu novější 500, kde se prádlo strkalo již zepředu), ale i tak se při praní třepala a rachotila, tu starší Tatramatku měla babička a druhá babička měla ještě starší pračku Romo se ždímačkou. Ten Fén jsme měli doma pamatuji si na něho, byl bílý. Tu žehličku jsme měli také doma a pak televizor Tesla Pluto, vodovodní baterii i podobnou kuchyň jsme měli také když jsem byl dítě. Některé věci mi také připomněli dětství. Já jsem sice o něco mladší, dítě narozené v 80. letech (ale velká většina věcí neskončila odzvoněním klíčů, žilo se podobně i několik let po roce 1989, co si z dětství pamatuji já), prožil jsem velkou část dětství bez počítače, mobilu a rád na to vzpomínám. Třeba jak když jsem byl o prázdninách s babičkou na chalupě na Ostravici a chodili jsme spolu telefonovat (rodičům) na poštu do kabinky, protože babička neměla v chalupě zavedenou telefonní linku, protože mobily samozřejmě nebyly místo sms jsem odtamtud posílal rodičům pohlednice. Co se týče hraček, některé svoje retro hračky z dětství mám ještě schované, měl jsem igráčka, pak takový vláček taky z Igry, je to lokálka s vagonky a kolejemi, které se skládají do kola a bylo to v oranžové krabici na které byl ten vláček namalován, pak skládací abecedu (tabulky na které se skládali písmenka i číslice a z toho se udělali slova i celé věty), potom jsem měl taky plechovou Tatru 815 Dakar a Tatru na písek a také jsem měl takovou hru kde se vystřelovali kuličky a přes překážky se muselo trefit do důlků nedávno jsem ji našel v retro katalogu Magnet a jmenovalo se Tivoli a vyrábělo to družstvo Směr. Byl prosím v tom Retromuzeu co se týče školních pomůcek i slabikář, já jsem v první třídě četl ještě z toho bílého, kde byla na přední straně napsána velká barevná písmena ABC a barevně slabikář a děti, ilustroval to Ota Janeček??
Jan Bačák
-
To je přesně on, ten fén…a na tý tatramatce jsem opravdu sedávala, aby sebou tak neházela:-D
M.
Tu tatramatku jsme koupili, když bylo dceři půl roku. Jak jsem byla šťastná, že ji mám… prala 20 let… I když to ždímání s ní byl opravdu zážitek… sedět na ní, protože z originál kříže byla schopná odskočit až do chodby 😀
Ten fén máme v bílé barvě, spíše takové nažloutlé a stále funguje. Nejlepší z fénů, fouká silně a rychle vysuší vlasy
Pamatuji, že když jsem byl dítě měli jsme Tatramatku doma (sice trochu novější 500, kde se prádlo strkalo již zepředu), ale i tak se při praní třepala a rachotila, tu starší Tatramatku měla babička a druhá babička měla ještě starší pračku Romo se ždímačkou. Ten Fén jsme měli doma pamatuji si na něho, byl bílý. Tu žehličku jsme měli také doma a pak televizor Tesla Pluto, vodovodní baterii i podobnou kuchyň jsme měli také když jsem byl dítě. Některé věci mi také připomněli dětství. Já jsem sice o něco mladší, dítě narozené v 80. letech (ale velká většina věcí neskončila odzvoněním klíčů, žilo se podobně i několik let po roce 1989, co si z dětství pamatuji já), prožil jsem velkou část dětství bez počítače, mobilu a rád na to vzpomínám. Třeba jak když jsem byl o prázdninách s babičkou na chalupě na Ostravici a chodili jsme spolu telefonovat (rodičům) na poštu do kabinky, protože babička neměla v chalupě zavedenou telefonní linku, protože mobily samozřejmě nebyly místo sms jsem odtamtud posílal rodičům pohlednice. Co se týče hraček, některé svoje retro hračky z dětství mám ještě schované, měl jsem igráčka, pak takový vláček taky z Igry, je to lokálka s vagonky a kolejemi, které se skládají do kola a bylo to v oranžové krabici na které byl ten vláček namalován, pak skládací abecedu (tabulky na které se skládali písmenka i číslice a z toho se udělali slova i celé věty), potom jsem měl taky plechovou Tatru 815 Dakar a Tatru na písek a také jsem měl takovou hru kde se vystřelovali kuličky a přes překážky se muselo trefit do důlků nedávno jsem ji našel v retro katalogu Magnet a jmenovalo se Tivoli a vyrábělo to družstvo Směr. Byl prosím v tom Retromuzeu co se týče školních pomůcek i slabikář, já jsem v první třídě četl ještě z toho bílého, kde byla na přední straně napsána velká barevná písmena ABC a barevně slabikář a děti, ilustroval to Ota Janeček??
Jan Bačák
To je přesně on, ten fén…a na tý tatramatce jsem opravdu sedávala, aby sebou tak neházela:-D
M.
Tatramatku si nepamatuji, vlastně vůbec nevím, v čem se u nás pralo 🙂 Ale jinak mi spousta exponátů v chebském retromuzeu připomíná dětství 🙂 Třeba právě ten fén 😀