Tu tatramatku jsme koupili, když bylo dceři půl roku. Jak jsem byla šťastná, že ji mám… prala 20 let… I když to ždímání s ní byl opravdu zážitek… sedět na ní, protože z originál kříže byla schopná odskočit až do chodby 😀
Unikátní Retromuseum ukazuje životní styl v ČSSR
Jako bych se vrátil do svých osmi let. Vinylová elpíčka v zašlých obalech, skládačka Eska, tříhvězdičkové botasky, embéčko i Jovo želé. Televize těžká jako kráva a hluboká jako skříň, ve které animované vajíčko s buřinkou uvádí reklamu na nejmodernější počítačovou jednotku z JZD Slušovice. Kousek vedle visí plakát pražského obchodního domu Bílá labuť nebo okresní noviny Hraničář. Zvou na prvoligové fotbalové utkání mezi Rudou hvězdou Cheb a Zbrojovkou Brno. Na jiné obrazovce pak běží spartakiáda.
Že cestuji časem v pěkně bláznivém snu? Kdepak. Časem sice cestuji, ale nikoliv ve snu, nýbrž v Schillerově domě v Chebu, kde otevřeli unikátní retromuzeum. Muzeum, které jako jediné v Česku a zřejmě i v celé Evropě ukazuje životní styl a design 60. až 80. let 20. století v tehdejším socialistickém Československu. V zemi, kde se mnozí z nás narodili, avšak která již neexistuje.
Retromuseum Cheb slavnostně otevřeli 17. února. A hned první víkend po otevření ho navštívily stovky lidí z Čech i Německa. Byl jsem tam také a pořídil fotografie v retro stylu, protože mě prostě nenapadlo nic lepšího. Řekl jsem si, že když už fotím retromuseum, tak ať jsou fotky retro…
Připomeňte si teď se mnou socialistické Československo – od roku 1958 (od světové výstavy Expo v Bruselu) do roku 1989, kdy socialistickému Československu odzvonily klíče…
V Schillerově domě v centru Chebu je od nynějška retromuzeum, mapující životní styl a design 60. až 80. let v socialistickém Československu. Podobné muzeum v České republice není.
Pohled zvenčí dovnitř. Tedy z náměstí do Retromusea.
Obejvák. Býval děsně „cool“ a taky „in“. V něm si mimo jiné hrály tzv. Husákovy děti, tedy silná populace dětí, narozená v první polovině sedmdesátých let. Odtud národ sledoval například Nemocnici na kraji města i Televizní klub mladých.
Další obejvák. Československo si žilo na vysoký noze… 🙂
Pohled do obývákové stěny…
Vítejte u nás v obchodě Ovoce – Zelenina. Hlásím ale rovnou, že banány ani mandarinky nejsou a do Vánoc nebudou… Mango? Vy snad máte horkou nemoc. Kladu si otázku, proč byli v socialismu nejbohatší veksláci, řezníci a zelináři (poněkud bizarní společenství majetných, že)? Že by ta váha byla cinknutá? 🙂
Svého času skoro povinná výbava při stanování…
Pračka. Se ždímačkou. Nevím, jak se v ní pralo, ale dobře se s ní hrálo na schovávanou. Malé dítě se v ní snadno ztratilo… 🙂
Nově otevřené Retromuseum Cheb je plné úsměvů. Bodejť by ne… Vždyť většině lidí vystavené exponáty něco připomínají.
Je to vůbec možné?
Spotřební elektronika, hračky, školní pomůcky, dopravní prostředky, ale i reálná prostředí bytů a kanceláří či výrobky domácích kutilů. To vše je v podstatě svědectví času nedávno minulého, který je teď koncentrovaný v Chebu – pod jednou střechou. V široké a ucelené expozici, která umožňuje vizuálně plně poznat a pochopit všední život v bývalé ČSSR.
Tady je možná zajímavé zmínit, že jediné retromuseum svého druhu se v Chebu objevilo tak trochu neplánovaně. Zřejmě by vůbec nevzniklo, kdyby se z největšího z chebských náměstí neodstěhovalo zažité železářství U Paška. Poté, co se zmíněná prodejna rozhodla po více než třiceti letech změnit lokaci a přestěhovat se do jiné části města, Schillerův dům osiřel.
S nápadem na jeho další využití pak přišel ředitel sousední Galerie výtvarného umění (GAVU) Marcel Fišer. Udělejme zde retromuseum, navrhl městu. A než se rok sešel s rokem, shromáždilo se pod jeho střechou posledních třicet let socialistického Československa.
Na historickém náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu tak dnes můžete navštívit už dvě muzea. Jedno klasické pod Špalíčkem, kde je mimo jiné ke zhlédnutí ložnice, ve které v roce 1632 zavraždili Albrechta z Valdštejna, a nově i Retromuseum.
V Retromuseu jsou k vidění stovky vystavených exponátů. Jednou z rarit je například první československá napařovací žehlička ETA 205 z přelomu padesátých a šedesátých let. Z dnešního pohledu jsou tam ale k vidění desítky rarit, technických a kutilských.
Hustýýýý… Co to je, tati? – Tohle? Starý vysavač. – Aha, já myslel, že to je koš s drtičkou odpadu… Takhle se s dobou mého dětství seznámil můj syn 🙂 Tento snímek jsem jako jediný pořídil mobilem.
Také jste zbožňovali Jovo želé? Já moc. Tenhle jogurt jsem miloval, v jednu dobu jsem snědl i čtyři denně. Mimochodem, o tom, jak bylo Jovo želé oblíbené, svědčí třeba fakt, že si dnes na internetu můžete koupit porcelánový kelímek Jovo želé v původním designu. Za 650 korun.
Chebské Retromuseum ukazuje také dobový design obývákových křesel a kuchyňských židlí. Některé z nich se mému jedenáctiletému synovi hodně líbily.
Jaké křeslo jste měli v obýváku vy?
Design obývákových křesel a kuchyňských židlí z 60.-80. let minulého století.
Dobová kuchyně, známá například z paneláků postavených na přelomu 70. a 80. let. Tady ovšem můj syn zakroutil hlavou: Trapas, prej retro. Je to jako u babičky… 😀
A kde je vlastně brácha, brum? Šel pro med do jednoty, brum, brum? V podobné plechovce, ve které se před 35 lety prodával včelí med, jsem si nedávno koupil polyuretanovou barvu na svou loď. Když jsem ji konečně otevřel, měl jsem několik prstů od barvy… 🙂
Vzpomínáte? V Chebu se kopala nejvyšší fotbalová soutěž. A zdejší prvoligový klub sponzorovala slavná Eska… No, tak ani jedno už v Chebu není.
Přesně takhle vypadala televize v našem obýváku před 30 lety. Jéééé… Půjde reklama na žvýkačky Bajo…
Když boty, tak botasky! Vedle stálé expozice pořádá Retromuseum Cheb i velké půlroční výstavy. Historicky první z nich je zaměřená na sportovní obuv Botas z národního podniku Botana Skuteč. Protože kdo nenosil botasky, jako by ani nebyl Čech… 🙂
Tak přesně v tomhle jsem si zlomila nohu, nechala se slyšet jedna z návštěvnic. Ach, ty vzpomínky… 😀
Botas byl fenomén do 80. let. Mobil je fenomén dnes… 🙂
Zastav defekt, zastav výrobu… 🙂 V Botaně dbali na kvalitu.
Národní podnik ze Skutče uměl botasky prodávat… Ty plakáty jsou vážně retro!
Marketing Botany byl doslova ďábelský. Zatímco ve světě dělají reklamu na kopačky úspěšní a slavní fotbalisté, protože kdo jiný by měl fotbalisty přesvědčit ke koupi než nejlepší střelec španělské ligy, kopačky Botas prodávala manekýnka z plakátu.
Nike, Adidas, Puma, Reebok… ? Prdlačky! Dobový tisk měl jasno. A díky němu teď máme jasno i my… 🙂
Fény, žehličky, přenosné televizory, kulmy, vysavače, telefony se sluchátky… Pokud chcete někomu ukázat, jak vypadal telefon v roce 1989, můžete ho vyfotit telefonem z roku 2016. A tu fotku přímo odtud odeslat. Dnešním telefonem… 🙂
U tohoto fénu můj mladej vykřikl: Co to je za vrtačku? I když jsou u všech exponátů popisky, děti je moc nečtou, což je na druhou stranu dobře, protože jinak bychom přišli o jejich bezprostřední reakce a postřehy… 🙂
Kolik že se v Československu 80. let dalo naladit televizních stanic? Mimochodem, tato televize normálně běží. Počkáte-li si, uvidíte dobové reklamy. Samozřejmě i s panem Vajíčkem… 🙂
Hopsa hejsa do… Zlatých sedmdesátých.
Tady vysvětloval děda svému vnukovi, že na „tom“ se psalo… Pro změnu jiné dítě se zde dotazovalo, kam se strká fleška… 😀
Goťák… Šedesátá až osmdesátá léta minulého století jsou také jeho léta. Nejslavnější éra mistra Karla Gotta.
Expozice hudby. Muzika je součástí každé doby a kultury…
Malá deska – singl (SP). Na každé straně této placky byla jedna, jen výjimečně dvě kratší písničky.
Expozice hudby. Muzika je součástí každé doby a kultury…
Oblíbené dopravní prostředky své doby. A s trochou nadsázky skoro jediné…:) Čezeta, Velorex, řečený Hadrák, a Škoda 1000 MB. Jak jsem byl poučen, zlé jazyky ji překřtily na Škodu 1000 Malých Bolestí… Prostě embéčko 🙂
A další hláška jednoho malého klučiny (nikoliv toho na snímku, ten je můj :). U Velorexu se ptal svého táty: A tím se jezdilo v pravěku? 😀
Vzájemný pohled dvou stejně starých kluků. Jeden z nich vyrůstal v době věčně rozbitých telefonních budek a nedostatečného zásobování prodejen. Druhý (na snímku ten barevný) vyrůstá v době smartphonů, internetu a přetlaku globálních řetězců…
Zubní pasta, dámské vložky, takový zvláštní šmrnc… Zkrátka koupelna 80. let… 🙂
Tatramatky ródeo, zas mieša sa tu s operou, všetko počuť cestou po schodoch. O tatramatce věděl své i zpěvák Richard Müller. Jak se v ní pralo, samozřejmě nevím, ale při ždímání se prý na ní muselo sedět, jinak divoce skákala po koupelně… 😀 Jo, a sem tam prý něco obarvila… 😀
Kam letos? Protože do Jugošky to stejně jako vloni nevyšlo, nedostal jsem totiž výjezdní doložku, tak asi do Bulharska. Nebo k Balatonu? S Čedokem nebo s CKM, ještě uvidím… 😀
Hlavně si vzít deku a něco ke čtení…
A pěknou plážovou tašku. Každá holka chce mít plážovou tašku s logem traktorky Zetor… 😀
Bony, bony, nechceš bony? Ale ne, to jen tak podobně vypadá odběrní poukaz na slevu v Retro bufetu, který dostane každý návštěvník při zaplacení vstupného… 🙂
Po uveřejnění této fotografie na facebooku se mě ředitel sokolovského muzea ptal, co ve zdejším Retro bufáči mají. Odpověděl jsem mu, že zhruba to samé, jako tenkrát… 🙂
Zatímco já odcházel z nového Retromusea Cheb pobavený, protože jsem si připomněl kousek svého dětství, můj syn si odtud odnesl zvláštní poznatek. Totiž že i on jednou zestárne. Že až bude mít své děti, bude už jeho našlapaný smartphone retro.
„To je hrozný,“ docházelo mu.
„Ne, to je normální,“ objal jsem ho kolem ramen a zajel s ním na oběd…
Václav Fikar
5 thoughts on “Unikátní Retromuseum ukazuje životní styl v ČSSR”
5 thoughts on “Unikátní Retromuseum ukazuje životní styl v ČSSR”
-
-
Ten fén máme v bílé barvě, spíše takové nažloutlé a stále funguje. Nejlepší z fénů, fouká silně a rychle vysuší vlasy
-
Pamatuji, že když jsem byl dítě měli jsme Tatramatku doma (sice trochu novější 500, kde se prádlo strkalo již zepředu), ale i tak se při praní třepala a rachotila, tu starší Tatramatku měla babička a druhá babička měla ještě starší pračku Romo se ždímačkou. Ten Fén jsme měli doma pamatuji si na něho, byl bílý. Tu žehličku jsme měli také doma a pak televizor Tesla Pluto, vodovodní baterii i podobnou kuchyň jsme měli také když jsem byl dítě. Některé věci mi také připomněli dětství. Já jsem sice o něco mladší, dítě narozené v 80. letech (ale velká většina věcí neskončila odzvoněním klíčů, žilo se podobně i několik let po roce 1989, co si z dětství pamatuji já), prožil jsem velkou část dětství bez počítače, mobilu a rád na to vzpomínám. Třeba jak když jsem byl o prázdninách s babičkou na chalupě na Ostravici a chodili jsme spolu telefonovat (rodičům) na poštu do kabinky, protože babička neměla v chalupě zavedenou telefonní linku, protože mobily samozřejmě nebyly místo sms jsem odtamtud posílal rodičům pohlednice. Co se týče hraček, některé svoje retro hračky z dětství mám ještě schované, měl jsem igráčka, pak takový vláček taky z Igry, je to lokálka s vagonky a kolejemi, které se skládají do kola a bylo to v oranžové krabici na které byl ten vláček namalován, pak skládací abecedu (tabulky na které se skládali písmenka i číslice a z toho se udělali slova i celé věty), potom jsem měl taky plechovou Tatru 815 Dakar a Tatru na písek a také jsem měl takovou hru kde se vystřelovali kuličky a přes překážky se muselo trefit do důlků nedávno jsem ji našel v retro katalogu Magnet a jmenovalo se Tivoli a vyrábělo to družstvo Směr. Byl prosím v tom Retromuzeu co se týče školních pomůcek i slabikář, já jsem v první třídě četl ještě z toho bílého, kde byla na přední straně napsána velká barevná písmena ABC a barevně slabikář a děti, ilustroval to Ota Janeček??
Jan Bačák
-
To je přesně on, ten fén…a na tý tatramatce jsem opravdu sedávala, aby sebou tak neházela:-D
M.
Tu tatramatku jsme koupili, když bylo dceři půl roku. Jak jsem byla šťastná, že ji mám… prala 20 let… I když to ždímání s ní byl opravdu zážitek… sedět na ní, protože z originál kříže byla schopná odskočit až do chodby 😀
Ten fén máme v bílé barvě, spíše takové nažloutlé a stále funguje. Nejlepší z fénů, fouká silně a rychle vysuší vlasy
Pamatuji, že když jsem byl dítě měli jsme Tatramatku doma (sice trochu novější 500, kde se prádlo strkalo již zepředu), ale i tak se při praní třepala a rachotila, tu starší Tatramatku měla babička a druhá babička měla ještě starší pračku Romo se ždímačkou. Ten Fén jsme měli doma pamatuji si na něho, byl bílý. Tu žehličku jsme měli také doma a pak televizor Tesla Pluto, vodovodní baterii i podobnou kuchyň jsme měli také když jsem byl dítě. Některé věci mi také připomněli dětství. Já jsem sice o něco mladší, dítě narozené v 80. letech (ale velká většina věcí neskončila odzvoněním klíčů, žilo se podobně i několik let po roce 1989, co si z dětství pamatuji já), prožil jsem velkou část dětství bez počítače, mobilu a rád na to vzpomínám. Třeba jak když jsem byl o prázdninách s babičkou na chalupě na Ostravici a chodili jsme spolu telefonovat (rodičům) na poštu do kabinky, protože babička neměla v chalupě zavedenou telefonní linku, protože mobily samozřejmě nebyly místo sms jsem odtamtud posílal rodičům pohlednice. Co se týče hraček, některé svoje retro hračky z dětství mám ještě schované, měl jsem igráčka, pak takový vláček taky z Igry, je to lokálka s vagonky a kolejemi, které se skládají do kola a bylo to v oranžové krabici na které byl ten vláček namalován, pak skládací abecedu (tabulky na které se skládali písmenka i číslice a z toho se udělali slova i celé věty), potom jsem měl taky plechovou Tatru 815 Dakar a Tatru na písek a také jsem měl takovou hru kde se vystřelovali kuličky a přes překážky se muselo trefit do důlků nedávno jsem ji našel v retro katalogu Magnet a jmenovalo se Tivoli a vyrábělo to družstvo Směr. Byl prosím v tom Retromuzeu co se týče školních pomůcek i slabikář, já jsem v první třídě četl ještě z toho bílého, kde byla na přední straně napsána velká barevná písmena ABC a barevně slabikář a děti, ilustroval to Ota Janeček??
Jan Bačák
To je přesně on, ten fén…a na tý tatramatce jsem opravdu sedávala, aby sebou tak neházela:-D
M.
Tatramatku si nepamatuji, vlastně vůbec nevím, v čem se u nás pralo 🙂 Ale jinak mi spousta exponátů v chebském retromuzeu připomíná dětství 🙂 Třeba právě ten fén 😀