Slavná Tosta Aš znovu ožije. V chebském Retromuseu


Datum publikace: 09-06-2023, 8:54 v Hovory VF u kávy.

Jedním z legendárních podniků, který psal textilní dějiny Ašska, byla Tosta. Firma proslulá zejména výrobou tepláků a rukavic zaměstnávala na vrcholu své éry až 5000 zaměstnanců.

V privatizačních 90. letech, kdy se naše národní ekonomika zároveň otevřela svobodnému světu, jí ovšem došel dech a zanikla, jako mnoho jiných slavných podniků na Chebsku.

Nyní vzpomínky na Tostu znovu silně ožijí. V září v chebském Retromuseu, které vzniklo před lety jako první svého druhu v České republice. Výstavu věnovanou slavné textilce z Aše připravuje kurátorka Galerie výtvarného umění v Chebu a Retromusea – Jana Pokorná Kalousková.

Retromuseum v Chebu se prostřednictvím Facebooku obrátilo na veřejnost s výzvou o poskytnutí všech možných předmětů i fotografií, spojených se slavným závodem Tosta Aš. Jaký ohlas měla tato výzva na sociální síti u veřejnosti?

Ohlas na naši výzvu byl překvapivě dobrý. Protože před třemi, nebo čtyřmi roky pořádali v Aši také výstavu k Tostě, kde se rovněž obrátili na veřejnost prostřednictvím veřejné výzvy, obávala jsem se, jak naše výzva dopadne. Zdali mezi lidmi ještě něco je. Předměty, výrobky, fotografie.

Lidé však na výzvu na Facebooku reagovali. Ozvali se nám pamětníci, majitelé nějakých drobností, ale i lidé, kteří v Tostě Aš pracovali celý život.

Například se nám ozvala paní, která do Tosty nastoupila v roce 1959 a v podniku pracovala až do jeho konce – do roku 1996. A to mi přišlo neuvěřitelné.

Výzvu jsme otiskli rovněž v Listech Ašska a na ni zareagovalo také několik lidí. Například paní, která má doma několik desítek oděvů z Tosty.

Musím říct, že jsem takové množství reakcí ani nečekala. A výzvu ještě několikrát zopakujeme, protože výstava bude zahájena v září.

Kolik předmětů vám lidé již zapůjčili?

V tuto chvíli přibližně třicet nejrůznějších předmětů. Odznáčky počínaje a teplákovými soupravami konče.

Máte i další zdroje, které pro pořádání výstavy o Tostě Aš v Chebu využijete?

Určitě. Ašské muzeum má samozřejmě velkou sbírku textilií z Tosty. Problém trochu je, že většina věcí pochází z 80. let a my bychom rádi ukázali i mnohem starší výrobky, například z 50. či 60. let minulého století. Bylo by skvělé, kdyby se našli pamětníci, kteří doma tyto předměty mají a byli by ochotni nám je po dobu konání výstavy zapůjčit.

Další předměty uchovává ve svých sbírkách Národní muzeum v Praze. Zde se nachází úbory pro spartakiády, které Tosta Aš v té době šila na zakázku.

A písemností z té doby?

Ano, budou. Na přípravě spolupracujeme se Státním oblastním archívem v Plzni, který spravuje celý podnikový archív z Tosty. Návrhy, vzorníky, podnikový časopis, zápisy z interních porad. To je úžasný zdroj informací o fungování celého podniku.  

Jsou mezi zapůjčenými věcmi pro výstavu nějaké rarity?

Zajímavé jsou například reklamní letáčky či katalogy, které se v dnešní době těžko shánějí, protože spousta lidí je už dávno vyhodila. Ale rarita? Během bádání jsem zjistila, že Tosta Aš měla vlastní návrhový ateliér, kde vznikaly jednotlivé modely. A vedle toho fungoval ještě druhý ateliér tzv. vzorovací středisko tisku, kde se prováděl tzv. tisk leptem, který vytvořil na látce určitý „reliéf“.

A to byla unikátní technologie, která se dělala jenom v Tostě. Dle mých zjištění se jednalo o unikátní technologii, která se dělala jenom v Tostě. Tímto způsobem se leptaly jak záclony a další v běžné domácnosti využívané materiály, tak třeba i  textilie do královského paláce v Teheránu.

Poznala jsem se s jednou textilní výtvarnicí, která ve své době tyto dekorační textilie navrhovala a přemýšlela, jak docílit vyleptání určitých částí látky. Vzpomněla si na dobu, kdy absolvovala odbornou praxi v Tostě a na tuto unikátní technologii.

Proto kontaktovala vedení Tosty s žádostí o provedení jejích návrhů. Hotové závěsy a záclony pak zamířily do paláce v Teheránu. Tehdy to mimochodem byla velká zahraniční zakázka, kde se realizovaly exkluzivní návrhy předních československých výtvarníků.  

A to je nejzajímavější?

Za mě ano. Tostu všichni známe jako podnik, který vyráběl tepláky, spodní prádlo a pyžama. To nejsou žádné společenské, či módní róby. Někomu by se to mohlo zdát i trochu jako nuda.

V celém kontextu se mi tato ojedinělá technologie zdá velmi zajímavá. Mám informaci, že tuto technologii prováděla Tosta jako jediná v republice a údajně i v celém tehdejším východním bloku. To ale musím ještě ověřit.

V každém případě Tosta Aš byla jediná, kdo tuto technologii uměl, a proto se tam realizovaly zakázky pro textilní podniky z celé republiky.     

Slavná Tosta Aš znovu ožije. V chebském Retromuseu
Jana Pokorná Kalousková. Foto Václav Fikar

Čeho v tuto chvíli máte pro výstavu nejvíc a co vám naopak schází? Jsou to věci z oněch zmíněných 50. a 60. let?

Ano, zajímají nás také starší věci. Máme předměty z osmdesátých a devadesátých let, něco ze sedmdesátých. Ale starší období zatím jen velmi slabě. Zdá se, že mezi lidmi toho už moc z této historické epochy podniku nebude. Ale možná se pletu a bylo by unikátní, kdyby se k nám výrobky z této doby dostaly.

Jaký výrobek vás okamžitě napadne, když se řekne Tosta Aš?

Tepláková souprava.

Proč tepláky? Proč ne třeba rukavice?

Tepláky mám spojené se sportem v rodině. Můj dědeček hrál v Aši dlouhé roky stolní tenis, stál u počátků oddílu stolního tenisu TJ Jiskra Aš a dlouhá léta byl jejím trenérem. A právě na tréninky oddílu nosil oranžovou teplákovou soupravu s bílým pruhem vyrobenou v Tostě.

Ale chápu, že někdo mi může vyčíst, že rukavice byly v produkci Tosty přece jenom nejzásadnějším výrobním artiklem, přeci jen se vyvážely do třiceti zemí světa a už od konce 19. století platily za nejtypičtější ašský výrobek. Také se v ašském muzeu nachází jedna z největších sbírek rukavic vůbec a bohužel byl její význam dlouhá léta neprávem opomíjený.

Chraňbůh! Vůbec nedokážu posoudit, který z výrobků byl zásadnější. Jen vím, že v jednu dobu byla Tosta Aš jediným průmyslovým výrobcem rukavic v Československu.

Určitě. Někdo si hned představí rukavice, někdo tepláky, anebo úplně jiný výrobek.

Vytahaná kolena u tepláků jsou tím, na co si lidé z mé generace pamatují nejvíc (smích). Tosta Aš patřila ve své době mezi asi pětici nejznámějších textilních firem v Československu. Stala se pletařskou velmocí, která měla vlastní učiliště a v polovině 80. let zaměstnávala kolem pěti tisíc lidí. Ve druhé polovině devadesátých let ale zanikla, stejně jako mnoho jiných textilek v České republice. Proč k tomu podle vás došlo?

O zániku ašské Tosty jsem hovořila s několika pamětníky. Někteří z nich si myslí, že příčinou zániku podniku byla skutečnost, že se do Tosty dlouhé roky téměř neinvestovalo. A to způsobilo, že když se v 90. letech otevřely hranice a evropský trh, měla oproti zahraniční konkurenci velmi zastaralý strojový park i technologie.

Někteří si naopak myslí, že pod zánik firmy se podepsalo levnější zboží z Číny, které k nám začalo proudit ve velkém.

Můj názor je, že díky volnému trhu si lidé tehdy začali kupovat levnější oblečení, ale zároveň takové, které bylo jiné, nové. Už nemuseli nosit stejné tepláky a noční košile, ale měli z čeho vybírat.

Zřejmě všechno se vším… Aktuálně se v Retromuseu vedle stálých expozic koná tematická výstava Dějiny jedné továrny v Plesné. Předtím jste se věnovali někdejšímu světoznámému výrobci jízdních kol z Chebu, podniku Eska, dále také prvoligovému fotbalu v Chebu atd. Téměř nic z toho, vyjma plesenské továrny, nepřežilo porevoluční 90. léta. Cheb a Chebsko jako by ztratilo kus sebe sama, a to ve 20. století už podruhé, podobně jako při poválečném odsunu Němců. A protože se zaniklé podniky a průmyslové značky na Chebsku nepodařilo za uplynulých třicet let nijak nahradit, mezi rodáky v regionu panuje po těchto firmách a značkách značná nostalgie, protože ony byly synonymem Chebu, jeho rodinným stříbrem. Proslavovaly město daleko za hranicemi regionu. Je tento stesk znát i na návštěvnosti tematických výstav, či na ohlasech?

Stoprocentně! Bývalých zaměstnanců zmíněných podniků či pamětníků žije pořád mnoho. Rádi přijdou do Retromusea u příležitosti tematické výstavy, které doplňují naši rozsáhlou stálou expozici života v Československu od 50. do konce 80. let, aby si zavzpomínali. Posteskli si a třeba i zanadávali, jak se v devadesátých letech spousta věcí změnila, jak privatizace skončily špatně a jak zdejší podniky mohli zachránit zahraniční investoři.

Nostalgie hraje v návštěvnosti Retromusea Cheb celkově velkou roli. Ať již se budeme bavit o krátkých tematických výstavách, či stálé expozici.

Jste ašská rodačka. Když jste se vloni po dvanácti letech v Praze rozhodla vrátit do rodného regionu, vybrali jste s manželem Cheb jako město, kde budete žít. Proč?

Když jsme s manželem zvažovali odchod z Prahy sem na západ, rozhodovali jsme se mezi Mariánskými Lázněmi a Chebem.

Abychom si udělali jasnější představu o každodenním fungování obou měst, strávili jsme tady v regionu několik dní a cíleně chodili po kulturních institucích a dalších místech. A Cheb nám nakonec vyšel ze všeho nejlépe. Paradoxně lépe i než Karlovy Vary.

A jste se svým rozhodnutím spokojení?

Za mého dětství jsme do Chebu moc nejezdili. Pamatuji si, že to nebylo moc hezké město a na začátku devadesátých let nemělo město moc dobrou pověst.

Po roce 2000 se ale ohromně zvedlo. Po všech stránkách, tedy i kulturně. Jsou tady specializované galerie, muzea, pěkná místa k procházkám, sportu i odpočinku. A je zde výborné divadlo!

Musím se přiznat, že od listopadu 2022 jsem byla v Západočeském divadle v Chebu víckrát než za dvanáct let v Praze, a to jsem si myslela, že v Praze žiji poměrně bohatý kulturní život. Cheb se skutečně obrovsky zvedl, což kvitují i moji kamarádi, kteří za mnou jezdí z Prahy. Jsou městem velmi příjemně překvapení. Tím, co všechno se tady děje a jak je město pěkné.

Václav Fikar (převzato z Epikonu)

Medailonek Jany Pokorné Kalouskové:

Jana Pokorná Kalousková se narodila v Aši v roce 1993 ve znamení Lva. V necelých patnácti letech se odstěhovala z Aše do Bochova, aby v nedalekých Karlových Varech vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu keramickou a sklářskou.

Její budoucí profesní směřování ovlivnila zdejší výuka dějin umění, která ji nadchla natolik, že se rozhodla tento obor studovat na Univerzitě Karlově v Praze.

V Praze zůstala dvanáct let, kde vystudovala a získala profesní zkušenosti. Na podzim minulého roku se vrátila zpět do rodného kraje, konkrétně do Chebu.

Do Galerie výtvarného umění v Chebu a jeho pobočky Retromusea nastoupila jako kurátorka sbírek před rokem a půl, zároveň je posluchačkou doktorského studia dějin umění na Katolické teologické fakultě v Praze.

Jejím badatelským zájmem je především užité umění a design s důrazem na keramiku a porcelán. Vedle toho se zajímá o historii rodného kraje, pro Retromuseum připravila výstavu o plesenské továrně rodiny Päsoldů. Textilnímu tématu se bude věnovat i nadále, kromě výstavy o Tostě Aš se plánuje zaměřit také na další textilní továrny a rody Ašska a přilehlého okolí.




Komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Drahoušek na česneku vyjde 2. prosince

Nakladatelství Pointa ze skupiny Albatros Media oznámilo, kdy vyjde má kniha Drahoušek na česneku, v níž na čtenáře čeká celkem osmnáct...

Pevnost Boyard v Chebu a Karel IV. ve Varech

Velmi úspěšným byl 1. ročník týmové soutěže Chebská pevnost Boyard, inspirované slavnou televizní show. Do soutěže v historické části města, kterou...

Poděkování všem, kteří pomohli knize do světa

Crowdfundingový předprodej mé osmé knihy Drahoušek na česneku, v němž se rozhodovalo, zda kniha vyjde, či nikoliv, trval krátkých třicet dnů....

Drama do poslední chvíle. Drahouška jste ale vybojovali!

Byla to šílená jízda, ale rozhodli jste. Drahoušek na česneku provoní vaše domácnosti a knihovny!

“Byl to gól v poslední minutě,”...

Zbývají tři dny. A v nich získat zbývajících 40 procent cílové částky

Třicetidenní crowdfundingový předprodej mé nejnovější knihy Drahoušek na česneku je téměř u cíle. Do něj zbývají už pouhé tři dny.

Nachází...

Rozhovor pro Vysvlečenou: Kvalitní humor v literatuře je velmi náročné řemeslo

Influencerka Wendy Šimotová včera na svém blogu Vysvlečená uveřejnila rozhovor, který se mnou pořídila. Rozhovor vyšel pod titulkem “Napsat dobrou humoristickou...

Top