Jak jsem chytal Lake Trophy. Očima závodníka, kterého ukecali…


Datum publikace: 03-10-2015, 11:11 v Rybářské výpravy objektivem.

Zkoušeli to už v lednu 2014, avšak marně. Neměl jsem žádnou chuť ani potřebu závodit. Ty časy mám už za sebou, vysvětloval jsem jim. Jenže oni se nevzdali a o rok později mě znovu ukecávali, až dosáhli svého. Za pomoci vysoce sofistikovaných psychologických metod ve mně David s Radkem probudili interes, a tak jsem se na konci září ocitl v týmu Rybářství. Na mezinárodních přívlačových závodech Illex Lake Trophy 2015.

IMGP5088

Příprava před startem prvního závodu. Foto Václav Fikar

IMGP4995

Místo plné závodníků.

IMGP5094b

K čemu, sakra, tohle je? K pití?

IMGP5120b

Čekání na start…

Velké zuby lipenské

Lipenský Lake Trophy je speciální závod. Každému je tady fuk, kolik malých okounů ty a tvůj parťák za den chytíte, protože nakonec se vám stejně počítá jen jeden jediný. Největší! A stejné je to i se štikou a candátem. Cílem tohoto přívlačového závodu dvoučlenných posádek je totiž chytit největší štiku, candáta a okouna. Také zřejmě proto pořadatelé neanoncují tento dvoudenní závod jako „spinning contest“ či „spinning competition“ (přívlačová soutěž), ale jako „predator competition“ (volně přeloženo: soutěž v lovu dravců).

Na Lake Trophy se prostě počítají urostlí dravci. Velké ryby mají zelenou, tak jako je tomu v běžném rybářském životě. I v něm, půjdeš-li s přívlačovým prutem k vodě, budeš chtít ulovit raději větší než menší rybu. A raději jednu pořádnou než deset malých.

Tenhle soutěžní formát, který nemá v Česku obdoby, byl nakonec důvodem, proč jsem přece jenom dostal chuť Lake Trophy ochutnat. Na druhou stranu nijak jsem kvůli němu neplašil. Nebifloval jsem dějiny Lipna ani nestříhal metr nedočkavostí. Máš-li totiž odchytáno přes stovku náročných závodů, a to včetně mistrovství světa, po letech už spoustu věcí neprožíváš.

Dobře totiž víš, že včera bylo včera a dnes je dnes. Že i ten nejtalentovanější borec potřebuje při rybolovu kus štěstí, bez kterého se na bednu nepostaví, nebo že řešit nesmrtelnost chrousta je jen zbytečným mrháním času. Léty získané zkušenosti z tebe zkrátka udělají závodníka bez emocí.

Zkrátka ve čtvrtek večer, když byl závod oficiálně zahájený, jsem musel vypadat jako chladnokrevný Clint Eastwood. Muž bez tváře. Chlap z westernového plakátu. Mlčící závodník s „poker face“a uzavřenými myšlenkami, který si jen občas odplivne na trávník anebo odpoví na esemesku. Než jsem se ale svému parťákovi mohl ve čtvrtek omluvit za svůj emoční chlad, musel jsem urazit dlouhý kus cesty…

IMGP4975

S Davidem si krátíme chvíli do startovního výstřelu vymýšlením blbostí 🙂

IMGP4949

Protože bylo chladno, každý se zahříval, jak uměl. Tady si pomáhají dvě české posádky – Kajmani a my z Rybářství.

IMGP4987

Závodníci jsou připraveni vyrazit na obrovskou soutěžní plochu. Foto Václav Fikar

Probuzení emocí

I když je jihočeské moře pro tisíce českých rybářů snadno dostupným revírem, my z Chebu to máme blíž na Olympijský stadion v bavorském Münchenu než na břeh v Černé v Pošumaví. Chtěl-li jsem stihnout větší část oficiálního čtvrtečního tréninku, musel jsem proto vstát hodně brzy. V noci.

Už to samo o sobě je skličující. Když se ale probudíš s jedovatou bolestí v krku, který pálí jako čert, a k tomu se silnou bolestí hlavy, která vibruje jako buben pračky, jednoduše nevěříš tomu, že tři dny na Lipně přežiješ ve zdraví. Naštěstí horký čaj s citronem a ibalginem a po nich dva silné turky odvedly pro danou chvíli maximum, takže jsem dvě hodiny po probuzení mohl vyjet závodit. Poprvé od roku 2007.

A že to byla cesta! Pár kilometrů za Chebem jsem málem přejel ožralu, který vypadl z trní do silnice. V tmavém oblečení byl ve tmě jako duch, sakra! U Chodové Plané mě zdržela kráva, která stála v silnici a přes pět minut se ne a ne pohnout z místa. U Chválenic jsem přejel lišku, která mi vběhla pod kola, a někde před rozkopaným Nepomukem jsem vyfasoval pokutu. Čtyři stovky. Alespoň, že u Volyně mě téměř přestala bolet hlava…

Po příjezdu na Lipno jsem si zapil další ibalgin, aby se moribundus v mém těle přestal roztahovat, a pak už jsme s Davidem vyrazili na vodu. Očichat si širé pláně lipenské, a to jen pár hodin před závodem.

Illex Lake Trophy začal v pátek ráno – v osm na pláži u hotelu Jestřábí. Burácení motorů desítek našlapaných člunů, které se ozvalo po zvukovém signálu, bylo první momentem, který ve mně probudil emoce.

IMGP5083

Jsem připraven…Tak ať už závod začne 🙂

Druhým takovým momentem byl zřetelný drbanec do shada, po kterém jsem vytáhl z vody jen tvrdou candátí šupinu. A třetím pak už rovnou zmrzačený shad. Při následném záběru mi totiž candát utrhl ocasní kopyto, a to pouhý centimetr za přídavným trojháčkem. Sakra!

IMGP5004

Naše první ryba – tzv. uklidňovák.

Na první rybu jsme si tak sáhli až po třech hodinách. Po změně místa jsem trefil okouna, který nás do určité míry uklidnil. Taková už je role první bodované ryby. Je to ryba „Uklidňovák“. Pak jsme se ale dlouho nemohli trefit do štiky, až v půl dvanácté… Tehdy štika ucvakla Davidův wobler i s pětadvaceticentimetrovým lankem!

Kvapící čas přehoupl závodníky přes poledne, někam přes oběd, tedy do nejblbější části dne (z pohledu rybáře). Do té části dne, kdy voda bývá obvykle hluchá a slepá. Přesto s přejezdem na další místo přišla adrenalinová chvíle mého parťáka a jeho křiklavé třpytky s křiklavým twisterovým ocáskem. Doporučil mu ji Martin z týmu Kajmana a tahle coura – v daný čas na daném místě – skutečně fungovala dráždivě. Krátce po jejím nasazení totiž David zdolal sumce 91 cm. Bohužel pro nás šlo o nebodovanou rybu.

5

Davidův sumec – 91 cm. Bohužel pro nás nebodovaná ryba…

Když má „cirkus“ slovo

Protože během závodu na tak rozsáhlé vodní ploše jsou informace mimořádně důležité, jsme ve spojení s Radkem Matoušem a s kluky z týmu Kajmana. Ano, s Kajmany jsme sice soupeři, avšak v silné přesile zahraničních týmů jsme také spojenci. Proto víme, že Kajmani už mají zdokumentované a zapsané všechny povinné dravce z trojkoalice a tudíž se mohou soustředit už jen na zvýšení velikosti jimi vybraného druhu. Víme také, kde a na co je chytli. Častá návštěva Lipna před závody se klukům rozhodně vyplatila.

Naše situace je jiná, zatím horší. David proto posádce Kajmana alespoň oznamuje, že zdolal překvapivou rybu. Sumce.

„Na co? Na ten tvůj cirkus,“ děkuje po telefonu Martinovi.

A ten cirkus fungoval dál, protože David na něj vzápětí chytil o málo většího okouna, než byl ten můj, a o deset minut později dokonce i štiku. Od půl druhé odpoledne jsme tak měli tři a půl hodiny na ulovení candáta. Nejnáladovějšího ze všech tří druhů.

Drbanec od něj jsem měl ihned po přejezdu na další námi vytipované místo. Candát zaútočil na jedenácticentimetrovou gumovou rybku při jejím propadávání ke dnu. Jenže i když jsem se zásekem nepospíchal, vytáhla jsem už druhého shada bez ocásku.

Candáta těsně pod čtyřicet centimetrů jsme nakonec vydřeli zhruba dvacet minut před koncem závodu. A byl to důležitý úlovek!

Jak se totiž večer ukázalo, všechny posádky byly našlapané, rozdíly mezi nimi minimální. Vyrovnanost startovního pole od 28. do 4. místa byla skoro neuvěřitelná, bodové odstupy mezi týmy doslova centimetrové. Prvních osmadvacet týmů splnilo trojkombinaci. Na lipenském Lake Trophy něco dosud nevídaného! Je jasné, že týmy, které chytí trojkombinaci i druhý den, budou vpředu.

3b

Soutěžní týmy na Lipně usilují o dravce.

8

Soutěžní týmy na Lipně usilují o dravce. Této posádce se dařilo, stala se vítězem letošního ročníku.

DSC_0502

Zvláštním hostem letošního ročníku byl Olivier Portrat, rybářská legenda a autor několika knih. Měl zde přednášku (viz snímek) a byl zároveň oficiálním fotografem Illex Lake Trophy 2015.

Den, který rozhoduje

Protože druhý den závodů rozhoduje, ráno přemýšlím, co bych měl u sebe změnit. Po zapití ibalginu mám jasno. Měním tričko a mikinu. Společně s Davidem pak měníme taktiku, která je pro výsledek týmu klíčová. V reakci na páteční průběh závodu nezačínáme candátem, ale štikou. Candáta si necháváme až na konec.

Náš výběr místa se ukazuje jako výborný. Zatímco po příjezdu na něj jsem ani nestihl vzít prut do ruky, protože jsem spouštěl kotvu, David už hlásil rybu! Hned prvním hodem trefil štiku, a opět na zázračnou třpytku. Na „cirkus“! Měřila 61 centimetrů, víc jsme si do začátku druhého dne nemohli přát. Zvlášť pak, když jsem svým třetím hodem dostal okouna. Po necelých pěti minutách jsme měli dva druhy ze tří a před námi bylo prakticky devět hodin na vyvláčení candáta.

Jenže náladoví candáti se v sobotu chovali jinak než v pátek. Změna počasí i závodnický tlak na horká místa se promítly do podstatně menší aktivity těchto dravců. Kluci z Kajmana sice brzy po ulovení štiky a okouna dostávají i kýženého candáta přes šedesát centimetrů, který se později stane největším candátem závodů, ale ostatní týmy mají s candátem problém. A když už chytí malého jedince nebo i dva, mají problém s ulovením štiky nebo okouna. Byl to zkrátka čas, kdy se lámal chleba.

IMGP5147

Jeden z mých prutů – na drop shot.

IMGP5105

Tady je připravený další ze závodníků.

David nakonec dvě hodiny před koncem závodu vyškrábl candátka (31 cm), a tak jsme ještě měli prostor k pokusu o zvětšení našeho bodového skóre. David navrhoval zaměřit se na candáta, já preferoval štiku. Rozsekl nás svatý Petr, ovšem způsobem, kterému se smál snad jen on sám. Když jsem na tradičním candátovém místě vytahoval svůj třinácticentimetrový shad k hladině, uchvátila ho klidná, ovšem citelná síla. Slušná štika. Protože jsme však na hloubku přijeli cíleně za candáty, nástrahu bez lanka hravě ukousla. Stačilo jen, aby vahou svého těla zhoupla můj prut.

6

Druhý soutěžní den jsme zahájili touto štikou.

Sečteno podtrženo

Jak se po skončení letošního ročníku Illex Lake Trophy ukázalo, tým Rybářství patřil do necelé dvacítky týmů, která ulovila dravčí trojkombinaci v obou soutěžních dnech. V nečekaně vyrovnaném závodě, kdy se chytlo vůbec nejvíc ryb v historii soutěže, jsme nakonec obsadili 13. místo (231 bodů) a tím si zajistili účast i v příštím ročníku. Tu má totiž automaticky zajištěnou prvních dvacet týmů.

Vítězství z Lipna si odvezl rakouský tým Anglerwelt (Christian Lang a Peter Tuczai – 309 bodů), druhé místo získal další rakouský tým – Garmin Austria (Florian a Jörg Müllerovi – 298 b.) a třetí příčku vybojovala jedna ze tří českých posádek v soutěži – tým Kajman (Radek Filip a Martin Štěpka – 286 b). Obhájci loňského prvenství se letos nevešli do první dvacítky pro přímý postup do příštího ročníku.

DSC_1698

Dobojováno. Jsme třináctí… 🙂 Foto Radek Matouš

7

Tým časopisu Rybářství při vyhlašování výsledků – vlevo já, vpravo David. A mezi námi Miluška Steiner. Foto Radek Matouš

A co bylo dál? Krátce po vyhlášení výsledků se kluci rozloučili a rozjeli se domů. A tak jsem se i já zvedl od prázdného stolu v restauraci a vrátil se na penzion, abych se před téměř čtyřhodinovou cestou domů prospal. Před pátou ráno jsem se probudil s rýmou a palčivou bolestí v krku. Vrátila se. Stejně jako události, které jsem prožil cestou zpět. U Čkyně mi vběhla pod kola veverka a na parkovišti před Penny v Horažďovicích ťukla do mého zaparkovaného auta soustředěně parkující řidička….

Vybraná čísla z Illex Lake Trophy 2015:

Počet ulovených dravců: 670

Největší štika: 96 cm (Christian Lang)

Největší candát: 61 cm (Radek Filip)

Největší okoun: 35 cm (Andre Sommer)

Václav Fikar

 




Comments are closed.



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Vyhlášené Chebské vánoční trhy letos s pestřejším programem

Chebské vánoční trhy, známé mimo jiné z filmu Jana Pachla “Ten, kdo tě miloval” (2018) a za nimiž na západ Čech...

TOP woblery poslední dekády. Podle autora Knihy přívlače

O moderním lovu dravých ryb na umělé nástrahy napsal dvě knihy. Přívlač na mimopstruhových vodách (Fraus, 2004) potěšila před osmnácti lety...

Nejkrásnější houba našich lesů. Halucinogenní, ale i léčivá

Je zvláštní, jak příroda rozdává karty. Stvoří fantasticky vypadající houbu, ovšem nedovolí nám ji baštit. Jako by své skvělé dílo, které...

Top