V únoru roku 1634 ho v Chebu zapíchli, zřejmě na pokyn císaře, a proto dnešní Cheb pořádá bujaré slavnosti na jeho počest. On tedy letošní ročník byl o fous skromnější než slavnosti v letech 2010 a 2011, přesto měl s předchozími ročníky jedno společné. Albrecht z Valdštejna, vévoda frýdlantský, meklenburský, generalissimus císařských vojsk a pravděpodobně nejbohatší muž Českého království své doby, odjel také letos z Chebu živý. A zdravý. Za nadšeného potlesku tisíců lidí. Dnešní časy jsou holt jiné. Plné ohledů a výhledů…

… ale vážně. Další ročník Valdštejnských slavností v Chebu se konal po dvou letech a jako obvykle měl štěstí na počasí. Polojasná obloha a letní teploty se staly zárukou vysoké návštěvnosti, což se projevilo hlavně v druhý den slavností, v sobotu. Pochodňový průvod, vypravený historickým centrem města – od hradu, kolem divadla, přes náměstí Krále Jiřího až do Krajinky – čítal několik tisíc lidí. Z délky takového hada až mrazilo. Zatímco ti vpředu si už objednávali pivo na Krajince, ti vzadu teprve sestupovali Kamennou ulicí od náměstí.

Jestli i letos nechali Chebané Valdštejna v pohodě odjet, tak i letos byly Valdštejnské slavnosti synonymem pro historické tržiště, bitvu pod hradem a závěrečný ohňostroj. A stejně jako v předešlých letech jsem byl u těchto kratochvílí, tentokrát s kompaktem Canon PowerShot SX20 IS. A protože jsem znal limitující vlastnosti tohoto přístroje, už nějakou dobu archivního, byl jsem o to víc zvědavý, jak si se šrumcem slavností poradí a jak dokáže zaznamenat jejich náladu…

Valdštejn se svou oplechovanou družinou na nádvoří císařské falce.

Historických stánků bylo na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad na padesát. Prodejci přijeli do historického města u česko-bavorské hranice z celé republiky, tak jako Saša z Kroměříže. Mimochodem, prodávala i žihadla… Čtyřicetiprocentní.

Dvě malé návštěvnice slavností skotačí v Krajince pod hradem.

Albrecht z Valdštejna se svou první manželkou, Lukrécií Nekšovou z Landeka (na sňatek s mladou vdovou prý tenkrát velmi naléhali jezuité), přichází na pobožnost do kostela sv. Mikuláše. Je sobota, deset hodin dopoledne. Do večera, kdy Valdštejnské slavnosti skončí a s nimi i několikaměsíční Krajinná výstava – Příroda a historie Cheb 2013, je zatím ještě daleko….

Příprava oběda ve vojenském ležení na nádvoří hradu. Mimochodem, jeden z vojáků po ochutnání hnědé omáčky z kotle nad ohněm zvolal, že nic lepšího v životě nejedl. Že by hlad byl opravdu nejlepším kuchařem? Nevím… Měl jsem popadnout hliněný talíř a požádat kuchtičky o skývu chleba a lžíci omáčky, abych i já mohl vyslovit svůj zasvěcený úsudek…

U tohoto stánku tahaly člověka za nos všelijaké vůně. Ačkoliv… Vařené, pečené a smažené potraviny voněly ze všech stran náměstí. Klobásy, grilovaná selata, steaky, staročeské placky, trdla…

… až jeden skoro nevěděl, do čeho kousnout dřív.

Ostří mečů a střelné zbraně. Bez nich by Valdštejnské slavnosti byly… Čím by vlatně byly Valdštejnské slavnosti beze zbraní? Byly by vůbec?

Fragmenty bitvy pod Chebským hradem. Když se v Krajince začalo střílet z kanonů a pušek a první vojáci padli do prohřátého písku, malé holčičky se rozbrečely a chlapečkové třeštili oči…

Jestli mě na letošních Valdštejnských slavnostech něco zaujalo víc než dřív, pak to byl výrazně vyšší počet návštěvníků z druhého konce republiky i z ciziny. Například u jednoho stánku jsme s Mírou, který mimochodem přijel na slavnosti z Plzně, postupně oslovili hned čtyři lidi z Ostravy, z nichž ti dva neměli ani tušení o dalších dvou. Jakmile jsme se s nimi rozloučili, přišli chlapi z Prahy. Vlastně z Karlína, jak zdůraznili. A hned po nich pár z Aše, který se uprostřed řeči s námi ohlédl po skupince Japonců… Toho večera jsem byl u stánku s medovinou a přívlastkovým vínem z Moravy jediným Chebanem.

Vojenské ležení na Chebském hradě.

Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad. V horní části květinové, dole plné stánků.

Socha Herkula, ochránce města, na kašně v dolní části náměstí.

Skupina scénického a divadelního šermu Rectus si tentokrát pohrála s tragédií Albrechta z Valdštejna tak trochu jinak. Kdo by to byl řekl, že Valdštejn slíbí polepšení a odejde do kláštera…

Valdštejn zdraví poddané krátce před odjezdem jeho družiny z Chebu.

Teď mě tak napadá, jak výstižné vlastně byly oba horoskopy, které Albrechtu Václavu Eusebiovi z Valdštejna sestavil Jan Kepler, dvorní astrolog císaře Rudolfa II. Jen na základě data narození a jména, které mu prý nic neříkalo. Císařův astrolog a matematik byl až fatálně výstižný. Poté, co si pohrál s čísly a drahami hvězd, označil Albrechta z Valdštejna za velmi inteligentní osobu s asociálními sklony, osobu ctižádostivou, dravou, s touhou po vyjímečnosti. Osobu lakotnou a ukrutnou. Kepler předpověděl, že Valdštejn dojde vysoké hodnosti a bohatství, na cestě za ním si však proti sobě popudí mnoho nepřátel.

Když v roce 1625 první Keplerův horoskop končil, požádal Valdštejn dvorního astrologa o horoskop nový. Kepler vyhověl. A na začátek roku 1634 předpověděl Valdštejnovi významné neshody s okolím a kritické období jeho života… Stalo se. Dne 25. února 1634 byl v Chebu zavražděn.

Letošní Valdštejnův pobyt v Chebu, ostatně jako všechny předchozí, však dopadl mnohem lépe. Zakončil ho ohňostroj a teplá noc, podmalovaná hlasitým cvrkáním cvrččích samečků. Ty jsem však už foťákem v trávě nehledal…

Václav Fikar