Zdravý selský rozum


Datum publikace: 02-08-2025, 19:55 v Pěna všedních dnů.

Navrhuji upravit učební osnovy základních škol a zařadit do nich povinnou výuku zcela nového předmětu, nazvaného Zdravý selský rozum (ZSR). V jeho rámci by se děti učily používat mozek a hledat jednoduše logická řešení – bez připojení k Wi-Fi.

Výuka zaměřená na používání obyčejného selského rozumu by byla překvapivě jednoduchá. Třeba: „Jak poznat, že na obousměrnu vozovku ve městě, zúženou při rekonstrukci ulice, se vedle sebe nevejdou autobus s hasičským vozem?“

Praktická ukázka: Třída pozve vysokoškolsky vzdělaného projektanta na místo činu a nechá ho změřit šířku i délku obou vozidel… A nakonec silnice, kterou navrhl.

Se svým návrhem ale zřejmě narazím. Zdravý selský rozum je dnes totiž podezřelý. Nemá titul. Nenosí sako. Neodkazuje na studie z Harvardu, ani z Plzně. Neříká „narrativ“ ani „transdisciplinární přístup“. Jen se podívá, pokrčí rameny a řekne: „Na tuhle silnici se ty dvě velký krávy vedle sebe nevejdou.“ A tím to pro něj hasne.

A to je problém. Dnešní svět totiž nechce jednoduché pravdy. Chce prezentace, strategie, roadmapy a diseminaci poznatků. A tak místo, aby někdo uznal, že silnice je prostě úzká, tudíž blbě vyprojektovaná, vypíše se výběrové řízení na výzkum: „Dopravní toky v kontextu proměny městského paradigmatu.“ Za tři miliony. Bez DPH. Samozřejmě.

Logicky se však naskýtá otázka: Kdo by vůbec zdravý selský rozum na školách vyučoval?
Lidé, kteří ho ještě mají a používají, se od degenerující společnosti většinou již oddělili. Znechuceně emigrovali – buď na venkov, nebo do úplného ticha. A města dnes spravují ti, kteří mají selský rozum za společenskou hrozbu. Ještě by někdo začal – nedejbože – obyčejně přemýšlet! Po selsku!

A tak se děti dál učí algoritmy, ale nepoznají, že když soused topí uhlím uprostřed léta, není to ekologický experiment. Učí se kritické myšlení, ale nevšimnou si, že jim firma s názvem „ECO Future Tomorrow“ prodává plastovou lžičku, zabalenou ve třech vrstvách igelitu. A hlavně – učí se prevenci manipulace, zatímco denně snadno podléhají reklamám, které je přesvědčí třeba o tom, že potřebují pátý pár bot, tentokrát k barvě svého oblíbeného jogurtu.

Zdravý selský rozum by měl být nejen vyučován, ale také vyžadován. Třeba jako podmínka pro vstup do veřejné funkce.

Představte si to: „Dobrý den, jsem fakt kabrňák. Proto kandiduji do Senátu a ucházím se o vaše hlasy.“

„Výborně. Tady máte test: Máte rozpočet 100 milionů korun. Opravíte silnici, nebo pořídíte lavičku ve tvaru tyrannosauří spermie za sedm mega bez DPH?“

Kdo odpoví špatně, vypadává. Doživotně. Odevšad. I z hlasování na vesnickém plese. I z tomboly.

Zdravý selský rozum býval obyčejným darem. Dnes je z něj ale vzácná diagnóza. Kdo ho má, skrývá ho, aby neskončil na seznamu extremistů. A kdo ho použije nahlas, riskuje veřejné lynčování – za necitlivost, nedostatek inkluze nebo za to, že si dovolil říct, že voda je mokrá, silnice úzká a louky se sečou jen dvakrát do roka, protože seno se dává zvířatům. V zimě.

Možná bychom se tedy s výukou ZSR nemuseli tolik namáhat. Stačilo by jednou ročně vyhlásit Den rozumu. V tento státní svátek by lidé měli volno, vyšli by ven a položili si jednu jedinou otázku: „Dává to, co právě dělám, vůbec nějaký smysl?“

Samozřejmě – většina by skončila ve smyčce. Ale ti, kteří by prošli, by dostali malou lesklou nálepku s nápisem: „Přemýšlím. Občas.“

Díky ní by v nadcházejícím roce směli řídit auto, rozhodovat o investicích, nebo navrhovat městský mobiliář. A zbytek? Ten by dál vesele navrhoval cyklostezky přes koleje, větrníky v závětří a učil ostatní lidi štípat dříví pomocí meditace. A k tomu by dál nakupoval v supermarketech cibuli, česnek a jablka dovezené kamiony přes půl světa, přestože je pěstuje farmář třicet kilometrů za městem.

A zdravý selský rozum? Ano, ten bez vlastního QR kódu? Ten zatím tiše přežívá – ve skromných podmínkách. Zatímco někde v metropoli právě někdo schvaluje kruhový objezd ve tvaru čtverce, protože Brusel na něj otevřel dotační program, selský rozum se schovává na chalupách, v garážích, u grilu.

A protože se nedá zpeněžit, nežere granty a je odolný vůči blbosti, čeká ho nejspíš jen pomalé, důstojné vymření. Někde na samotě, v tichu, pod ořešákem. Zhasne na lavici z dřevěných palet, na níž bude nápis: „Tady seděl někdo, kdo to ještě chápal.“

Václav Fikar (ukázka z nové knihy – sbírky sarkastických fejetonů)




Komentář

Web používá Akismet ke snížení množství spamu. Zjistěte, jak jsou zpracovávány údaje z komentářů.



NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY:

Beseda s autorským čtením v knihovně v Nejdku

Milí čtenáři, tímto vás zvu ve čtvrtek 5. března do Městské knihovny v Nejdku, kde mám od 17.30 hodin autorské čtení...

Recenze: Kreator a jeho hymny!

Kreator je kapela, která mi dělá radost většinou svých alb. Jejich svébytný a precizní thrash metal, který s přibývajícími roky vypiplali...

Recenze: Poslední akord Megadeth!

Leden 2026… Venku střídavě sněží a mrzne, leč navzdory teplotám hluboko pod nulou je mým domácím reprákům pořádné horko.

Právě totiž vyšlo...

Křty nové knihy ve fotografiích

Moje nejnovější kniha „All inclusive a jiné požitky“, která vyšla třináct měsíců po úspěšném Drahouškovi na česneku, který zaujal čtenáře i...

Drahoušek na česneku ve finále Ceny Miloslava Švandrlíka

Má dnes již předloňská kniha Drahoušek na česneku se po loňské nominaci na literární cenu Magnesia litera 2025 v kategorii Humor...

Top