Psaní je činnost nesmírně náročná. Psychicky, fyzicky i logisticky. Zvlášť když jste český spisovatel na volnoběh, co se přes den živí něčím rozumným (třeba účetnictvím, výrobou porcelánu nebo rozesíláním newsletterů, které stejně nikdo nečte), takže psát můžete jen večer. Anebo o víkendu. Anebo nikdy. Což je vlastně nejpřesnější.

Můj denní režim vypadá zhruba takhle: ráno práce. Odpoledne práce. Večer? Konečně chvíle klidu! Takže buď sex, nebo psaní. Zapnu počítač, otevřu Word a ruce se mi třesou očekáváním jako puberťákovi před první pusou.

Hrdinka v ložnici svléká podprsenku, muž se na ni vrhá, její tělo se svíjí slastí – … Pokračujte »