Čas dozrál, příroda zívá. A zívá – himlhergot – nahlas. Po měsících okázalých her, tanců veselých barev, zurčivého bzukotu pracovitých včel a zpěvu švitořivého ptactva se cítí být unavená podobně jako starostlivá matka, která celý den pečuje o několik dětí, živých jako klubko hadů.

Jak moc je evropská krajina v říjnu vyšťavená a vysátá z té vší pozemské krásy, kterou nás ona sama půl roku obšťastňovala, netuším. Zřejmě ale dost na to, aby jednala. Aby ze sebe svlékla pestobarevné karnevalové šaty a místo nich se nasoukala do pyžama. A v něm si rozestlala a připravila se na dlouhé spaní. Na … Pokračujte »