Je horký červencový čtvrtek, teploty na slunci přesahují třicítku. Protože jsou prázdniny, areál Krajinky v chebském Poohří je plný rodin s dětmi i turistů. Děti vřískají na dětském hřišti s vodním brouzdalištěm, dospělí je pozorují z přilehlé Říční terasy, kde se svlažují chlazeným pivem. Ano, takhle chutná letní idylka. Tedy alespoň některým. Ne všichni v blízkém okolí si ji totiž mohou dopřát. Nedaleko odtud, za zády osvěžujících se rodičů, se ve stejnou dobu rozehrává drama. Příběh života a smrti z jiného světa.

Střecha, kterou vystavěly desítky stulíků z listnatých tašek, se pár minut po šestnácté hodině začíná vlnit. Zprvu nenápadně, vzápětí nepřehlédnutelně. Jako kdyby se znovu připomnělo … Pokračujte »

Pěkně jsme je naučili mlsat, co říkáte? Rychle si přivykli velkopanským tabulím, prostřeným na dnech řek a přehrad. Až tak, že chvílemi jako by nevěděli, co do té huby vzít. Zatímco kdysi jim stačila k večeři kulička chlebového těsta nebo vařený brambor z pole za domem, dnes už bychom s tak prostou kuchyní u nich sotva uspěli. Na vodách se silným kaprařským tlakem by nám většinou ukázali ploutev dolů…

Kapry, líny a cejny 21. století už totiž nechytáme na hrách a kolínka, nýbrž na desítky lahůdek lákavých názvů, které vůněmi a chutěmi připomínají honosné pokrmy z menu pařížských či karlovarských hotelů. Když jimi … Pokračujte »