Ten smutný příběh zná snad každý fanoušek metalu od severu na jih a od východu na západ.

Odehrál se již před čtyřiceti lety, ale v nejednom z nás pořád silně rezonuje, poněvadž se týká jedné z největších kapel historie a jednoho z nejtragičtějších momentů v historii metalu vůbec. Příběh jménem Smrt Cliffa Burtona – geniálního basáka v geniální kapele.

Dějinné dílo

V březnu roku 1986 vydala Metallica, tehdy už vlastně světově uznávaná thrashmetalová kapela, své teprve třetí album „Master Of Puppets“. Nutno připomenout, že po vydání fenomenální druhé desky „Ride The Lightning“ (1984) se od Metallicy v metalové komunitě hodně čekalo. A Metallica své fanoušky nezklamala!

Přišla s albem stejně dobrým, pro mnohé dokonce lepším. S albem, které je po mnoha a mnoha letech považované za nejlepší album metalové historie.

Tuto nahrávku proto nebudu představovat, nebudu nosit dříví do zdravého lesa, ani vodu do hlubokého jezera. Pouze připomenu, že třetí desku Metallicy uzavírá fascinující instrumentálka Orion, kde výtečný a talentovaný baskytarista Cliff Burton zcela ovládá celou prostřední melodickou sekci a hraje v ní bez trsátka dvě propletená baskytarová sóla, která do dnešní doby fascinují hudebníky po celém světě.

Po vydání mimořádného thrashového alba Master Of Puppets se Metallica vypravila na dlouhé turné, jehož součástí byla pochopitelně i Evropa. A právě ta se Cliffu Burtonovi stala osudnou.

Nejčernější den

Dne 27. září 1986 se kapela přesouvala autobusem z koncertu ve švédském Stockholmu do dánské Kodaně. Než autobus vyjel na další štaci, členové Metallicy si vybírali lůžka v autobuse pomocí karet. Karetní hru vyhrál Cliff Burton. A jako vítěz si vybral zdánlivě nejlepší lůžko, které se ovšem jen o pouhých pár hodin později ukázalo jako smrtelné.

Nad ránem poblíž švédského města Ljungby, krátce po sedmé hodině, dostal autobus na zledovatělé silnici E4 smyk. Řidič nad ním ztratil kontrolu a vyjel ze silnice. Bus se převrátil na bok.

Cliff Burton byl v okamžiku převrácení vymrštěn ze svého lůžka oknem ven a autobus děsivou náhodou dopadl přímo na něj. Geniální baskytarista Metallicy, kterému bylo teprve 24 let, byl na místě mrtev.

Při oné nehodě autobusu utrpěl těžší zranění kytarový technik Aidan Mullen, kterého se podařilo z trosek včas vyprostit. Ostatní členové kapely (James Hetfield, Kirk Hammett a Lars Ulrich), kteří v karetní hře o lehátka s Cliffem prohráli, vyvázli prakticky bez zranění.

Geniální basák

Cliff Burton psal v letech 1983 až 1986 metalovou historii. Byl to on (a Steve Harris z Iron Maiden), kdo zásadně změnil roli baskytary v heavy metalu. Místo toho, aby pouze držel rytmus v pozadí, odhodil trsátko a hrál prsty. K baskytaře nepřistupoval jako k doprovodnému, ale jako k sólovému nástroji.

Na rozdíl od většiny tehdejších metalových basáků používal kytarové efekty. Pomocí pedálů jako Electro-Harmonix Big Muff a Morley Power Wah-Fuzz dosahoval dravého a zkresleného zvuku, který připomínal sólovou kytaru. Často hrál na baskytaru celé akordy nebo dvojhmaty, což dodávalo skladbám kapely masivní a také vrstvený zvuk.

Samotný jeho styl hraní přitom zásadně formovalo klasické hudební vzdělání, ale také záliba v hard rocku 70. let. Jako student klasické hudby (studoval na Chabot College, což je veřejná komunitní vysoká škola v Haywardu v Kalifornii) přinesl do Metallicy znalost protimelodií a složitých harmonií. Na fenomenálních albech Ride the Lightning a Master of Puppets díky tomu výrazně ovlivnil strukturu mnohých skladeb.

Cliff, který hrál odmalička na klavír a na basu přešel až po smrti svého staršího bratra, se zapsal do historie „jen“ na prvních třech albech Metallicy – Kill ‚Em All, Ride the Lightning, Master of Puppets. Po jeho tragické smrti ho v kapele nahradil Jason Newsted z Flotsam & Jetsam (o tom, co naopak znamenal odchod Jasona z Flotsam & Jetsam do Metallicy bezprostředně poté, co F&J vydali vynikající debutní album, už jsem zde psal dříve).

Cliffovy autorské majstrštyky

(Anesthesia) Pulling Teeth:

Instrumentální skladba z debutového alba „Kill ‚Em All“ je v podstatě Burtonovo čtyřminutové baskytarové sólo. Dokonale demonstruje jeho práci s wah-wah pedálem a zkreslením zvuku.

For Whom the Bell Tolls:

Úvodní ikonický riff, který zní jako doprovodná kytara, hraje ve skutečnosti Cliff na zkreslenou baskytaru s využitím chromatických postupů.

The Call of Ktulu:

Skladba, kde je jedním ze spoluatorů ještě i Dave Mustaine (Megadeth), byla v demoverzi přímočařejší a výrazně rychlejší. Při nahrávání na druhé album (už bez Mustainea) Cliff pomohl skladbu zpomalit, strukturovat a dát jí progresivní charakter. Pomocí neustálých drobných basových vyhrávek zajistil, že téměř devítiminutová instrumentální skladba nenudí, neustále se vyvíjí a působí jako epický příběh beze slov. Je autorem těžké, chromaticky sestupné pasáže, která následuje hned po prvním tvrdém kytarovém nástupu. Tento hudební prvek výrazně umocňuje pocit napětí v této vynikající instrumentálce.

Navíc v čase okolo 1:28 začíná pod kytarovými riffy prosvítat jeho úžasné basové sólo. Přestože je v původním albu v mixu poměrně potlačené, tvoří propracovanou protimelodii k Jamesovým a Kirkovým kytarám.

Cliff, který byl velkým fanouškem spisovatele H. P. Lovecrafta a jeho hororového příběhu Volání Cthulhu (The Call of Cthulhu), také změnil název skladby. Původně, na demu s vyhozeným Mustainem, se ještě jmenovala When Hell Freezes Over. Po jejím celkovém zpomalení a „zponuření“ dostala na album název The Call of Ktulu.

Orion:

Na této instrumentální kompozici z alba „Master of Puppets“ vede Cliff celou prostřední melodickou sekci a hraje dvě propletená baskytarová sóla.

To Live Is to Die:

Tato skladba vyšla v roce 1988 na čtvrtém studiovém albu Metallicy „…and Justice for All“, tedy zhruba dva roky po smrti Cliffa. Je instrumentální poctou Cliffu Burtonovi, neboť se jedná o poslední skladbu v historii kapely, kde je uveden jako spoluautor.

Příběh skladby „To Live Is To Die“

Tato mimořádná instrumentální skladba (má nejoblíbenější z celého alba) je postavena na hudebních motivech a riffech, které Cliff Burton složil a zaznamenal si v podobě demonahrávek ještě před svou smrtí v roce 1986.

Ostatní členové kapely později tyto jeho nevyužité nápady vzali, pospojovali je a vystavěli kolem nich celou monumentální, téměř desetiminutovou kompozici. A přestože baskytaru ve studiu nahrál už Cliffův nástupce Jason Newsted, autorský kredit za basové linky a melodie patří Cliffovi.

Mimochodem… Ačkoliv jde o instrumentální skladbu, v čase 7:35 zazní krátká recitace Jamese Hetfielda. Text vychází z básní a poznámek, které si Cliff Burton zapisoval:

„When a man lies he murders some part of the world. / These are the pale deaths which men miscall their lives. / All this I cannot bear to witness any longer. / Cannot the kingdom of salvation take me home?“ (v překladu: „Když člověk lže, vraždí kousek světa. / To jsou ty bledé smrti, které lidé mylně nazývají svými životy. / Tohle všechno už dál nedokážu snášet. / Nemůže mě království spásy vzít domů?“)

První dvě věty Cliff převzal a upravil z fantasy románu Lord Foul’s Bane a z filmu Excalibur.

Druhá polovina textu pak pochází už z jeho hlavy. Poslední věta této básně – „Cannot the kingdom of salvation take me home?“ – má vzhledem k tragickým okolnostem pro fanoušky i rodinu obrovský emocionální význam.

Tento citát byl proto vytesán na památníku a náhrobku Cliffa Burtona v jeho rodném městě Castro Valley v Kalifornii. Samotný název skladby „To Live Is to Die“ (Žít znamená zemřít) byla navíc jedna z Cliffových oblíbených životních frází.

Cliff Burton, famózní basák z první éry Metallicy, byl in memoriam v roce 2009 uveden do rock and rollové Síně slávy. A jak víte, nedaleko švédského Ljungby, v docela malé obci Lagan, se nachází jeho muzeum (asi jako každý fanoušek Metallicy jsem tam kdysi byl). A přibližně deset kilometrů odtud stojí u místa, kde k nehodě došlo, pamětní kámen…

Václav Fikar