Kreator je kapela, která mi dělá radost většinou svých alb. Jejich svébytný a precizní thrash metal, který s přibývajícími roky vypiplali k chirurgické dokonalosti, aniž by ztratili byť jen jedinou molekulu ze své DNA, mě snad pokaždé baví. Bavil mě dokonce i tehdy, když vydali album Renewal (1992), které většina fanoušků po strhujícím Coma Of Souls (1990) přijímala s výraznými rozpaky.

Vzpomínáte? Všichni tehdy čekali něco jako Coma of… 2, ale Kreator přišli s úplně jinou hudbou i zvukem. S albem, které bylo ve většině parametrů jejich dosavadní produkce odlišné. Experimentálnější, temnější a slyšitelně industriálnější. Mně ale přesto přišlo zajímavé, poslouchatelné a hlavně nadčasové, což jsem v tehdejší recenzi napsal.

Jistě, jsou alba, která mi sedí, jiná mi sedí ještě víc, a jsou taková, která mi nesedla (Cause For Conflict mě například nudil). Ale celkově mám víc než dost důvodů těšit se na každou novinku Kreator. Oni totiž nikdy nebyli kapelou, která by jen tupě recyklovala vlastní minulost. Často přicházeli a přichází s novými nápady, které jim prostě fungují.

Aby bylo jasno: Kreator jsem měl na seznamu svých TOP 10 kapel už dávno před rokem 2000. Jenže jejich postmileniální tvorbu mám možná ještě o fous raději. Je vyzrálejší, aranžérsky i producentsky dotažená, seversky melodičtější (což je u mě jednoznačné plus) a přitom vůbec neztratila nic ze své mohutné, nespoutané germánské energie. Každé nové album nese jasnou značku „Made in Kreator“, nicméně kapela současně posouvá své hranice a stále, což je k nevíře, pozvedává laťku evropského thrash metalu o centimetry výš.

Proto když Kreator ohlásí nové album, zastřihám ušima a zpozorním. Mille a spol. totiž nikdy nepřešlapují na jednom místě zbytečně dlouho. Jsou to oni, kdo v Evropě udávají tón i směr celého žánru. Takže když se vloni na podzim rozběhl předprodej jejich nejnovějšího, šestnáctého studiového alba Krushers Of The World, okamžitě jsem si vinyl objednal a po třech měsících čekání jsem se konečně dočkal (album vyšlo 16. ledna).

Předem jsem slyšel dvě skladby na YouTube — Seven Serpents a Tränenpalast — ke kterým kapela natočila i videoklipy. Oba songy na mě zapůsobily velmi silně, takže jsem se na jednu z nejočekávanějších metalových novinek prvního kvartálu roku 2026 opravdu těšil.

A teď to podstatné: Stálo to několikaměsíční těšení za to?

Album Krushers Of The World startuje topovým vykopávákem — thrashovým majstrštykem Seven Serpents, ve kterém je úplně všechno. Brutální energie, rychlost, sebevědomí, promyšlená aranžmá i veškerá muzikantská vyzrálost vládců evropského thrash metalu. Je to otvírák, který se neptá, ale rovnou láme kosti.

Avšak tuto drtící skladbu jsem znal už dlouhé týdny před vydáním alba, a tak jsem byl zvědavý, co přijde po ní. Co přijde dál? A tady musím bez zbytečného napínání říct, že čekání se vyplatilo. Album servíruje fanouškům Kreatoru vyváženou kombinaci klasické thrashmetalové zuřivosti a moderní intenzity, postavené na rychlých, melodických skladbách a velmi chytlavých refrénech.

Silný, přímo nakažlivý refrén slyšíme hned ve druhé skladbě Satanic Anarchy. Najdou se jistě zatvrzelí příznivci old school thrashe, kteří budou silnější melodiku dehonestovat (v jedné skupině jsem zaznamenal i výraz „pop thrash“) a budou volat po novém Endless Pain.

Jenže — s veškerým respektem ke všem možným názorům a chutím — jen hlupák může chtít, aby téměř šedesátiletí mazáci skládali čtyřicet let totéž. To lze požadovat možná po kapelách bez invence a dalších předpokladů vůdčích formací, nikoli po německo-finském kytarovém duu Mille Petrozza a Sami Yli-Sirnö. Tito výborní kytaristé a autoři drží Kreator stále na absolutní špici.

Po Satanic Anarchy přichází další hymna a jeden z vrcholů alba — titulní Krushers Of The World. Tenhle song přináší vymazlený thrash středního tempa, hutný, masivní, zatraceně energický a přímo s podmanivou náladou.

Následuje další šmakuláda – o něco rychlejší Tränenpalast, chytlavý duet s growlující Brittou Görtz (Hiraes), který je postavený na výrazné melodické lince a hororové atmosféře. Silné melodické motivy, temná nálada a místy až transcedentní energie kloužou po ostrých riffech jako čepel po brnění — a mně z toho běhá mráz po zádech.

Už po čtyřech skladbách je jasné, že Kreator nevyprodukovali tuctové album. Že s tímto svým dítkem si dali skutečně práci a že je při ní líbaly nejvzácnější Múzy metalového vesmíru. Pátá skladba Barbarian a šestá Blood Of Our Blood přinášejí Kreator v plné palbě. Skladbám vládnou kometně rychlé sloky, jež plavě střídají zpomalující pasáže před hymnickými refrény.

Ventor opět práská bičem a žene kreatorské čtyřspřeží šíleným tempem vpřed. Obě skladby jsou další thrashové majstrštyky, které se zavrtají až do morku kostí, zabydlí se trvale v hlavě a zůstanou hluboko v srdci. Když Blood Of Our Blood končí, toužíte po jediném – být členem této kapely, být jedním z Kreatorů.

Následující Combatants přináší oproti předchozím dvěma rychlým thrashovkám příjemné zpomalení. Nikoliv však změkčení. Skladba stojí na ostrých riffech jako žulová pevnost na skalním ostrohu. Až ji vystřídá další šťavnatý mazec – Psychotic Imperator. Ventor jako by za bicími vůbec nestárl. Jako kdyby měl v rukách a nohách stále někdejších dvacet let.

Předposlední flák na kreatorské novince se jmenuje Deathscream. Odšpuntuje ho tradiční Milleho ječák, aby otěže převzal Ventor se svým bicím bičem. V této skladbě se tempa i nálady střídají s přirozenou lehkostí, takže se objevíme na konci desky, ani nevíme jak.

Závěrečná Loyal To The Grave je heavy metalová skladba, která by klidně mohla zaznít na albu Accept či Judas Priest, pochopitelně v acceptovském či priestovském provedení. A pozor — mě tahle zpěvná heavy „uklidňovačka“, tahle ukolébavka pro všechny thrashers, zatraceně baví. Má epické intro, silný refrén, okouzlující melodickou linku a v celé své celistvosti funguje jako závěrečné zklidnění — asi jako bylinný digestiv po opravdu skvělé večeři.

Ano, zaznamenal jsem řídké názory, které tuto skladbu kritizují. Je prý „soft“, není prý „pravý thrash“. Anebo že pravověrní fanoušci Kreator tuhle skladbu odmítnou.

Víte, jsem 40 let velký fanoušek Kreatoru (to jistě moji přátelé potvrdí). Mojí pubertou v osmdesátkách proudila alba Endless Pain, Pleasure To Kill či Extreme Aggression, a přesto tuhle skladbu neodmítnu. V žádném případě! Je totiž skvělá, jen je spíš heavy než thrash. A co má být?

Vždyť která z ikonických kapel, které v polovině osmdesátých let definovaly thrash metal, zůstala později čistě thrashová? Metallica? Megadeth? Anthrax? Kdepak. U nás Arakain? Kdepak. Možná Slayer, ale ten už skončil.

Všechny stále žijící kapely z nejužší světové špičky prošly všelijakým vývojem, v devadesátkách experimentovaly a poté nějak zrály. Ze všech jsou dnes kapely, které lavírují zejména mezi heavy a thrashem, ale tiše pronikají i do jiných větví, od hardrocku po melodický death metal. A totéž dělá i Kreator, vládce evropského thrash metalu. Roste. Je to k nevíře, ale stále mohutní. Zraje jako dobré víno na jihu Francie.

A teď se musím nadechnout, neboť mě čeká závěrečné shrnutí. Od nepaměti mám zásadu, že než napíšu recenzi, musím slyšet album nejméně pětkrát. A to v různé denní doby. 🙂 Chci ho zcela nasát, porozumět mu, pochopit ho. Tak to zkrátka mám, chci být ke každé veřejně hodnocené desce a kapele maximálně objektivní, byť je každá recenze subjektivní záležitostí.

Před recenzí jsem si novinku Kreator pustil šestkrát, ale vlastně zbytečně, protože tady se vše potkalo už na první, maximálně druhou dobrou. Ano, z nového alba Kreator jsem nadšený! Krushers Of The World je deska nabitá kreatorskou energií — je intenzivní, dravá a cílevědomá. Bravurně propojuje Kreator dvacátého století s moderním zvukem současnosti.

Silné melodie a mimořádně chytlavé refrény stojí na širokém půdorysu ostrých riffů, agrese a rychlosti, které je i na šestnáctém studiovém albu kapely pořád víc než dost. Vše je orámované brilantním, čistým a zároveň agresivním zvukem, jenž vytryskl na povrch nosičů pod producentským dohledem Jensena Bogrena.

Kreator nám naservírovali inteligentní a kreativní, přesto velmi agesivní, hutné a ve všech ohledech vypracované album, jemuž zcela vládnou thrashmetalové hymny. A i proto je Krushers Of The World mým favoritem „na bednu“ mezi metalovými alby roku 2026.

Že je to troufalé tvrzení takhle na začátku roku? Jistě, ale stojím si za ním. Ostatní kapely se budou muset hodně snažit, aby Kreator přeskočily (mezi očekávanými novinkami roku 2026 jsou alba Be’lakor, Anthrax, Tailgunner, Exodus, Gojira, Fear Factory, Mayhem, Lovebites, Trivium, Rob Zombie, Anubis, Powerwolf, Lamb Of God, Black Label Society, Witchcraft a další). A vsaďte se, že než se rok s rokem sejde, bude většina pravověrných fanoušků Kreator počítat tohle album mezi nejlepší v dlouhé diskografii této legendární kapely.

Kreator tak dál zůstávají na vrcholu, na němž mávají praporem evropského thrash metalu. Nyní už není pochyb o tom, že Prahu, kam se Kreator přemístí bezprostředně po koncertu v německém Mnichově, čeká v neděli 12. dubna velká metalová událost.

Václav Fikar, Seventh Riff

Kreator – Krushers Of The World

Datum vydání: 16. ledna 2026 u Nuclear Blast Records

Producent: Jens Bogren

Pre-produkce a aranžmá: Andy Posdziech

Mastering: Tony Lindgren

Skladby na albu:

1. Seven Serpents
2. Satanic Anarchy
3. Krushers Of The World
4. Tränenpalast
5. Barbarian
6. Blood Of Our Blood
7. Combatants
8. Psychotic Imperator
9. Deathscream
10. Loyal To The Grave