Knihy jsou jako zelenina. Všichni tvrdí, že jsou zdravé, ale když si můžeme vybrat mezi brokolicí a čokoládou, není vlastně o čem přemýšlet. Pouze jeden z deseti zvolí zelenou příbuznou květáku, ostatních devět sáhne po čokoládě.

Jenže zkuste žít jen na čokoládě. Jistě, pár týdnů či měsíců vás bude přímo nebesky blažit. Bude hlavním stimulantem vašeho klidnějšího JÁ. Bude dělat všechno pro to, aby u vás vyvolávala pocity potěšení, blaha, štěstí a lásky, ale po čase zjistíte, že se vám kvůli nedostatku vitamínů a jiných látek rozpadá tělo, zuby a dost možná i vůle k životu.

A s mozkem je to stejné – když ho nekrmíte knihami, začne chřadnout. Mozek totiž potřebuje výživu a trénink. A knihy jsou nositeli obojího.

Čtení je vlastně taková legální forma cestování časem a prostorovým portálem v jednom. Můžete se přesunout do středověku, na Mars, nebo do postapokalyptického světa, kde je poslední konzerva fazolí cennější než zlatá cihla. To všechno z pohodlí gauče, bez zbytečných bezpečnostních kontrol a otravného hledání pasu, který jste přísahali, že jste dávali do šuplíku.

Navíc knihy mají jednu obrovskou výhodu oproti filmům a seriálům – nemusíte v nich poslouchat špatné dabingy a žádný scenárista vám nenutí konec, který byste nejraději zapálili. V knize si klidně můžete představit hlavního hrdinu jako mladého Brada Pitta, i když autor tvrdí, že je to plešatý účetní. A když vás něco nebaví, nemusíte se složitě proklikávat scénami – prostě jen otočíte stránku.

A co teprve společenské benefity! Čtením knih si pěstujete image intelektuála. Stačí se v kavárně posadit ke stolku s knihou od Dostojevského (klidně jen jako rekvizitou), a hned vypadáte zajímavěji. Na rozdíl od telefonu, kterým v ruce už dávno nikoho neoslníte. Pokud navíc budete při čtení občas vážně pokyvovat hlavou, můžete si být jisti, že vás okolí začne považovat za myslitele. A když někdo položí otázku „Co čteš?“, můžete dramaticky přivřít oči a odpovědět něco neurčitého, třeba: „Ach, jen se snažím pochopit lidskou duši…“

Čtení knih také posiluje naši trpělivost. V době, kdy se všechno děje rychlostí jednoho přejetí prstem, je schopnost ponořit se do příběhu na stovky stran skoro nadpřirozená. Čtenář je člověk, který si umí počkat na pointu, což je obdivuhodná vlastnost, zejména pokud vezmeme v úvahu, že většina lidí dnes nevydrží ani reklamu před YouTube videem.

A nakonec, čtení knih vás může zachránit i v extrémních situacích. Pokud například uvíznete na opuštěném ostrově, kniha, kterou jste si vzali na cestu, vám nejen pomůže přežít mentálně, ale v nejhorším případě může posloužit i jako podpal, polštář nebo zbraň proti otravnému krabovi. A to je přece užitečnější než jakákoliv mobilní aplikace, která na tom ostrově stejně nebude mít signál. Takže proč číst knihy? Protože jinak jsme v háji. A to přece nechcete.

Václav Fikar