Jedním ze snímků, které jsem pořídil v chladném únoru a poté se na sociálních sítích líbil, byla tato část historického hospodářského dvoru v centru Chebu. Fotografoval jsem ho v noci, samospouští ze stativu. Proto jsem mohl použít nízké ISO 320. Díky němu a použité cloně f/2.8 jsou objekty čistě ostré, zatímco po obloze volně plují neostré mraky. Fotografii jsem pořídil při venčení psa, nicméně musím přiznat, že byla předem plánovaná. Jeden z komentářů pod tímto snímkem, uveřejněným na zmíněných sociálních sítích, zněl stručně: Demonic!

Několik stovek lidí v průvodu, již tradičně vedeném herci Západočeského divadla. Druhou únorovou sobotu prošel historickým centrem Chebu každoroční průvod masopustních masek, který letos patřil šaškům a kašpárkům. Masopustní průvod jako obvykle vycházel od divadla, aby svou pouť zakončil na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, konkrétně před budovou muzea, kde byl Masopust jako vždycky upálen. Tento snímek ale zachycuje jiný moment. Totiž tradiční rozdávání koblížků dětem a účastníkům průvodu před budovou chebské radnice. Herečka Pavla Janiššová (na snímku vlevo) nabízí koblížky také dvěma čarodějnicím. Ty je nejprve odmítají se slovy, že žerou jenom červy a žížaly. Nakonec ale vůni koblížků podlehnou a každá si vezme po jednom. A vzápětí, sotva jsem pořídil tento snímek, jsem jejich vůni podlehl i já. A stejně jako čarodějnice jsem si vzal jeden koblížek, když už mi ho Pavla nabídla.

Chebský masopust 2018. Průvod masek, vedený hercem Jindřichem Skopcem na chůdách, právě odbočil z Dlouhé ulice v centru Chebu do ulice Jateční. Když jsem průvod směřující na hlavní chebské náměstí fotografoval, vylétl nad hlavy účastníků plyšový zajíc. Ve fotografii se tak zcela mimo plán fotografa objevuje padající plyšák a ruka, která ho chytá. Dílem náhody je tak snímek mnohem živější a veselejší.

K masopustní náladě v Chebu přispívá každoročně i muzeum, kde si od místních výrobců mohou návštěvníci koupit například štrúdly, zákusky, jitrnice, klobásy či svařák. Anebo srdce z perníku. Tato perníková srdce prodával mnich. A i když se zprvu nechtěl fotografovat, po našem kratičkém povídání a mém vtipkování se na mě přece jenom usmál a zapózoval mi.

Herec Západočeského divadla David Beneš, kterého momentálně můžete vidět například v roli excentrického terapeuta řeči, Australana Lionela Loguevea ve skvělé inscenaci chebského divadla Králova řeč, nese Masopusta. O necelou hodinu později bude jím nesený Masopust hořet…

V naší ulici otevřeli novou kavárnu. A protože její interiér zapadá jak do naší ulice, tak do mých představ o fajn kavárně, občas tam zajdu. Jednou, při usrkování horké čokolády, mě napadlo cvaknout pozdně večerní ulici zevnitř. Také tento snímek se na sociálních sítích velmi líbil.

Poslední únorový týden přinesl největší mrazy letošní zimy. Během nich jsem u Teplé pořídil tuto fotografii. I když to z černobílého snímku není poznat, v ledu se nachází čerstvě zelená tráva.

Tento snímek zachycuje chodbu jednoho ze starých domů v centru Chebu. Na plastové židli vzadu ještě vloni sedávala mladá žena, která tam kouřila, popíjela čaj a četla časopisy. Kdykoliv jsem do chodby vstoupil, svítilo na ni ze dvora denní světlo. A právě světla, přesněji magické atmosféry, kterou v kombinaci s více než 300 let starou chodbou světlo vykouzlilo, jsem se rozhodl využít v následující fotografii. Jen jsem potřeboval vhodnou rekvizitu. Jako rekvizita mi nakonec posloužil černý deštník, který jsem si za tímto účelem přinesl.

Na fotografii je západočeská přehrada Skalka. Přesněji Skalka upuštěná na zimní stav. Tedy řeka Ohře, která dnes tvoří koryto přehrady, v obci Pomezí nad Ohří. Vzadu vidíte kostel svatého Jakuba Staršího. V době, kdy jsem pořídil tento snímek, bylo venku mínus dvanáct stupňů a vál nepříjemný ledový vítr. Přestože pro fotografování bylo výborné světlo, extrémní zima mě přiměla, abych se na místě dlouho nezdržoval.

Čarodějnice z Chebského masopustu podruhé. Tentokrát nechtěly červy nebo žížaly, tentokrát mi rády zapózovaly…