Na plech. Jak vícesmyslně vyřčená slova znějí. Pokud je rybář vytáhne ze svého slangového kapsáře během hovoru s laikem, aby jimi doplnil informaci o úlovku, bude mít hned co vysvětlovat. Člověk neznalý rybářského slangu je totiž pochopí jinak, než jak by pochopena měla být. Laik si logicky ihned utvoří falešnou asociaci. Představu, ve které se rybář vrací z hospody, kde zapíjel úlovek, ve čtyři ráno rovnou po čtyřech. Tedy úplně namol.

Pokud však stejnými slovy zazvoní rybář před rybářem, žádné dovysvětlování už nebude nutné. Každý rybář totiž ví, že zazní-li „na plech“, přišla řeč na kovové nástrahy. Na rotačky, plandavky a další dráždidla z kovu a plechu…

I když je trh přívlače permanentně zahlcován novými a novými nástrahami k lovu dravců, od upgradů starších vynálezů až po bizarní výstřelky fantasmagorických povah, plechy jsou stále jeho součástí. Nedílnou součástí. Drží se na něm pevně už dlouhá desetiletí a jsem přesvědčený, že na tomto stavu se ani v příštích desetiletích nebude nic měnit.

Už dávno před naším narozením se totiž staly evergreenem, který se zelená napříč světadíly, a jako takové zřejmě nemohou vyhynout. Ono sice v životě vždy platí „Never Say Never“ (nikdy neříkej nikdy), nicméně budou-li rotačky s plandačkami nadále dráždit dravce tak účinně jako dosud, zůstanou v popředí používaných umělých nástrah. Možná i s přívlastkem „nesmrtelné“.

Plechům přitom jednoznačné vládnou rotační třpytky. Tyto jednoduché kovové strojky totiž opírají svou schopnost držet se po generace na vrcholu zájmu rybářů o jednoduchou, zároveň však ďábelskou kombinaci dvou fyzikálních vlastností.

První nebo druhou, jejich pořadí není důležité, jsou intenzivní tlakové vlny, vytvářené rotujícím listem, deroucím se přes odpor vody vpřed. Tyto vlny, či řekněme vibrace, působí na smyslovou postranní čáru dravců podobně jako vůně horké kávy na čichový orgán právě probuzeného člověka. I člověka, který v kanafasu sotva pootevřel oči, se začne zajímat, odkud ta lákavá vůně přichází.

Druhou vlastností je pak optický efekt, přesněji záblesky, který křidélko třpytky vysílá do svého nejbližšího okolí. Obě zmíněné vlastnosti se vzájemné prolínají a doplňují. Tvoří jeden pevný celek, který má rybáři co nabídnout. Pokud mu chce rybář porozumět…

Nenáročná nástraha

Rotačka bývá v mnoha případech první nástrahou, se kterou začínající vláčkař přijde v praxi do styku. Dnes už to sice neplatí stoprocentně, jako tomu bývalo kdysi, nicméně i tak rotačky pořád ještě zůstávají nejžádanější vstupenkou do pestrého světa přívlače. Důvod? Nejsou příliš náročné, co se rybářova umu týká. Vyžadují jen minimum pozornosti, a tak na rybáře kladou minimální, skoro nulové nároky.

A právě proto jsou vhodné i pro začátečníky nebo méně zkušené rybáře. Jakmile totiž začnou přitahovat nahozenou rotačku zpět, odpor vodní masy roztočí křidélko kolem těla třpytky a oni svou nástrahu pohodlně ucítí. Jednoduchá práce s rotačkou však ještě neznamená pravidelné úspěchy. K nim je zapotřebí přece jenom o něco víc, než jen trocha toho pokakaného štěstíčka, abych parafrázoval některé naše sportovce, i když samozřejmě štěstí není nikdy dost. Teprve až když se vláčkař stane pánem plechových otáček a rozličných záblesků, které správným způsobem zasadí do kontextu proměnlivé přírody, bude útočit na přirozené instinkty dravců s železnou pravidelností. K tomu však bude potřebovat kvalitní kus plechu…

Obal neříká nic o kvalitě

Nikoliv obal nebo holografická fólie na rotačním listu, nýbrž bezchybná práce ve vodě je jediným ukazatelem kvality rotační třpytky. Rotačka, do které můžeme vkládat naděje, se rozvíří okamžitě, jakmile jí k tomu dáme jasný povel – potrhnutím špičkou prutu nebo započatým navíjením. Pokud nezačne rotovat, zkontrolujeme, jestli otáčkám křidélka nebrání nějaká banalita (např. kousek namotaného vlasce, řasa, lehce ohnutý drát), kterou můžeme na místě snadno odstranit. Je-li rotačka opticky v pořádku a přesto se okamžitě neroztočí, půjde zřejmě o konstrukční vadu. A to je nepříjemné, protože pak si s tímto plechovým strojkem už moc švandy neužijeme. Můžeme ho rovnou vyřadit z batohu a použít třeba… Třeba jako dekoraci rybářského kutlochu. K ničemu jinému se totiž nehodí.

Tady si musíme uvědomit, že aby se rotační třpytka roztančila současně s naším rozkazem, musí disponovat správnou proporcí váhy těla a křidélka. Pokud je křidélko příliš těžké, rotace třpytky bude buď nepravidelná, nebo nulová. Obojí je špatně.

Naopak těžší tělo třpytky se u řady typů rotaček používá záměrně, a to kvůli vyšší hmotnosti nástrahy. Takovým třpytkám říkáme přetížené. Jejich výhodou jsou delší hody, ve srovnání se standardními třpytkami je také dostaneme níž, přesněji blíže dnu. Tuto vlastnost oceníme zejména při lovu na tekoucích vodách, kde říční proud lehké třpytky vytlačuje vzhůru k hladině.

Přetíženým rotačkám ale musíme přiznat ještě jednu pozitivní vlastnost, a tou je menší kroucení vlasce ve srovnání se standardními třpytkami. Může za to právě těžší tělíčko, jehož vyšší hmotnost eliminuje otáčení osy při rotaci nástrahy.

Typologie rotačních třpytek

Náramný výběr rotačních třpytek v kamenných prodejnách nebo v eshopech neznalého lehce zmate. Zřejmě logicky musí propadnout dojmu, že vybrat si je až příliš těžké. Není! Zorientovat se v rotačkách je totiž docela snadné. Podle tvarů křidélek, která určují jak vibrační intenzitu, resp. intenzitu tlakových vln, tak pravidelnost optického efektu, dělíme rotačky na:

A)    – s křidélkem ve tvaru kratšího oválu (klasické)

Charakteristika: Třpytky s rotačním listem ve tvaru kratšího oválu jsou určené spíš k pomalému až středně rychlému přitahování, při kterém vysílají do okolí nepřetržité tlakové vlny a stálé optické signály. Jejich křidélko rotuje pod úhlem zhruba 60° k ose nástrahy.

Využitelnost: Rotačky s tímto rotačním listem nejlépe využijeme na stojatých vodách.

Do této kategorie rotačních třpytek patří například Aglia (Mepps), Klasik (Emte), Phantom-F Classic (Jenzi), Round (Wirek), Effzett (D.A.M.) nebo Reder (Mapso).

B)     – s křidélkem ve tvaru dlouhého oválu

Charakteristika: Pro rotačky s křidélkem ve tvaru dlouhého oválu je typický úhel rotace zhruba 45° při střední rychlosti vedení. Během přitahování vysílají k rybám pravidelně střídavé optické signály.

Využitelnost: Po této rotačce sáhneme jak na stojaté, tak na mírně až středně tažné vodě.

Do této kategorie rotačních třpytek patří například Black Fury či Comet (Mepps), Phantom-F French Collection II (Jenzi), Veltica (Dragon) nebo Orion (Mapso)

C)    – s křidélkem ve tvaru vrbového listu („long“)

Charakteristika: U třpytek s křidélkem ve tvaru vrbového listu (tzv. longů) rotuje křidélko pod přibližným úhlem 30°, tedy poměrně blízko těla. Do okolí přitom vysílá tříštivé optické signály.

Využitelnost: Rotační třpytky s tímto rotačním listem můžeme používat na obou typech vod – tekoucích, bez ohledu na pásmo, i stojatých. Na tekoucích vodách rotují „vrbové listy“ dobře v obou směrech – proti i po proudu.

Do této kategorie rotačních třpytek patří například Aglia Long (Mepps), Tiger či Viper (Dragon), Effzett Libelle nebo Effzett Predator (D.A.M.), Long (Wirek) nebo SRL (Hammer)

D)    – speciální (tandem, cyankála, kombinované, se speciálně tvarovanými křidélky aj.)

Do poněkud široce pojaté skupiny s přívlastkem „speciální“ můžeme zařadit všechny ostatní rotující třpytky, které dráždí vodní predátory rotačním listem a které se nevešly do prvních tří kategorií.

Zmínit musím především tzv. tandemy, tedy třpytky se dvěma rotačními listy, ať již shodného nebo různého tvaru a velikosti (Bullet AT Tandem od Cormoran, Tandem Spinner od Abu, Trout Tandem od Mepps, Phantom-F Tandem od Jenzi, Effzett Tandem od D.A.M. aj.). Tandemky usilují o pozornost dravých ryb silnějšími tlakovými vlnami a zvýrazněným optickým efektem. Díky zesílenému účinku dvou klíčových vlastností rotaček se mohou lépe prosadit například ve vodách se zhoršenou viditelností. Tedy přikalených vodách po deštích nebo při lovu sumců v zšeřelých vodách po západu slunce.

V této kategorii rotaček budeme ale hledat i třpytky se speciálně tvarovanými křidélky, a to hlavně pro autentičtější dojem. Zmínit mohu rotačku Bug (Mepps), jejíž rotační list má tvar rozevřených muších křídel s vyobrazeným žilkováním. Praktický efekt takto upraveného plechového křídla už ale budete muset posoudit sami. V mém případě, jakkoliv jsem si přál víc, byl stejný jako u třpytek s tradičními rotačními listy. Jde nicméně o zajímavou alternativu.

Do škatulky speciálních patří i zvláštní druh rotačky, který mi vzdáleně připomíná vylepšená zubní rovnátka. Základem pozoruhodného strojku, u nás zvaného „cyankála“ (proč právě tento název opravdu netuším), je dvakrát ostře přehnutý drát, který vytváří jakási dvě nosná patra. Na spodním se pak nachází zátěž (dle originální modifikace), na horním křidélko. Konkrétně tato nástraha, se kterou se navzdory spodní zátěži vázne o něco méně než s klasickou třpytkou, protože dvojháček za zátěží je otočený hroty nahoru, je dnes už dost opomíjená. Vláčkaři z nastupující generace ji dokonce většinou neznají, což je na jednu stranu dobře. Tedy pro ty, kteří ji používají jako tajnou zbraň, protože se rybám tak brzy neokouká. Patřím k nim. A mohu říct, že v posledních dvou sezonách mi na vodách se silným rybářským tlakem pomohla k celé řadě velkých okounů.

A jsem na konci. Totiž na konci… Jestliže jsem se až dosud věnoval spíše tvarům rotačních listů, jejich otáčkám a vlnám, které pod tlakem vysílají do éteru, pak musím říct, že vibracemi nic nekončí.

Václav Fikar (Kajman, říjen 2013), foto: Václav Fikar