Vibracemi nic nekončí, končil jsem první část dvoudílného cyklu o rybářích, kteří jsou na plech. Tedy o rybářích, kteří rádi chytají na plechové nástrahy, hlavně rotační a plandavé třpytky. Otevřeným koncem jsem si připravil půdu pro pokračování, které chci věnovat optickým signálům rotaček, a pak také plandavkám.

Optické, či chcete-li světelné signály, které do blízkého okolí vysílají rotující křidélka třpytek, jsou při pronásledování dravých ryb stejně důležité jako vibrace způsobené rotováním listu kolem osy třpytky. Teprve nerozlučné spojení záblesků křidélek a tlakových vln propůjčuje tomuto kusu plechu šarm, kterému dravci podléhají už desítky let. Bez tohoto logického provázání obou klíčových vlastností, které komunikují se svým okolím, by efektivita rotaček byla zřejmě velmi mizerná. A proto i optickým vlastnostem musíme porozumět, nechceme-li u vody tahat vždy za kratší konec.

Přestože v rybařině více než kdekoliv jinde výjimky potvrzují pravidla, tedy žádné z doporučení nemůžeme nikdy brát striktně dogmaticky, neboť moment překvapení často udělá víc než všechna dráždidla světa, rozhodně bychom měli znát a umět využívat desetiletími ověřená a úspěšně vyzkoušená schémata.

Prvním z nich je preferování tmavých křidélek rotaček (např. zašlé matné stříbro, zašlá měď, černá) v dobře prosvětlených, čirých vodách. Minimálně na začátku rybolovu. O co lépe totiž dravci ve vodním sloupci vidí, o to více je silně blýskavé rotačky plaší. Tehdy, řekněme v metr hluboké, pomalu tekoucí řece s průzračnou vodou, za polojasného až jasného dne, uspějeme spíše právě s tmavšími rotačkami. Rozhodně k nim dravci budou přistupovat s větší důvěrou, resp. s menšími obavami. Když se nám pak nad hlavou zatáhne, může dobře fungovat měděné křidélko, nebo zlaté s černými pruhy či puntíky. A naopak. V kalnějších vodách vsadíme na rotační třpytky s výrazným opticko-akustickým vjemem. Například stříbrné s křidélkem ve tvaru kratšího nebo delšího oválu. A nebo křiklavě barevné – vzor firetiger, fluo-žluté a fluo-zelené.

Svou roli pro zvolení nejoptimálnější roční třpytky na začátku lovu hrají ale také další faktory, nejen viditelnost ve vodním sloupci. Do hry promlouvá i roční období, denní doba lovu, ale také třeba rybářský tlak a eventuální popíchání ryb.

Při brzkém letním úsvitu mi směrem k okounům a bolenům už tradičně skvěle funguje zlatá, nebo zlatá s červenými pruhy, avšak i stříbrná s černými nebo červenými puntíky. Soumrak slunečného dne si naopak velmi rád pohlídám stříbrnou a jejími variacemi.

Vláčím-li na místě, kde existuje velká pravděpodobnost popíchání ryb jinými rybáři v předešlých dnech nebo dokonce jen hodinách, opět nejdřív volím třpytky s méně nápadnými křidélky. Přijít k vodě a postit výrazně blýskavou rotačku mezi popíchané a vystresované okouny by totiž mohlo mít za následek jejich úprk do úkrytů, nikoliv vyprovokování k záběru.

Zkrátka vibrační vlny a optické signály jsou jazykem, kterým rotačka promlouvá k dravcům. A buď je ukecá na rande, anebo jim vezme chuť být aktivní. Záleží jen na nás, jak schopného řečníka pod hladinu pošleme. Jestli řeč jeho těla, tedy pohyb a záblesky, zvýší nebo potlačí útočné instinkty predátorů.

Musíme také vědět, že ve volné přírodě má každý fyziologický impuls (např. agresivita ryb spojená s obranou teritoria) své vlastní barevné signály. Při výběru správného barevného vzoru se tedy nemůžeme ohlížet pouze na jeden jediný faktor. V potaz jich musíme brát mnohem víc. Již zmíněné zabarvení vody, které je v konečném výběru barvy třpytky, která tvoří kontrastní efekt okolním stínům, rozhodující. Dále jsou to převažující kořist dravců (tmavší rybky jako okouni a hrouzci, nebo světlejší rybky jako perlíni a okleje?), teplota vody, která ovlivňuje aktivitu ryb, oblačnost a jiné místní vlivy.

Jak už jsem ale zmínil, žádná z ryboloveckých pouček není jediným a striktním návodem. Rybolov je, byl a bude především o hledání. Ano, o hledání ryb, o hledání správných nástrah a hledání způsobu k přelstění nalezení ryb.

A že to vše zní tak trochu fyzikálně. Jistě, každý rybář je svým způsobem tak trochu fyzik.

Závěsy na třpytkách

Když už se věnuji optickému vjemu, musím zmínit také závěsy. Jinými slovy doplňky a atraktory, připnuté na kroužek u trojháčku nebo spojené pevně s trojháčkem. Také ony jsou viditelnou součástí plechového celku, který dravec nějakým způsobem vnímá.

Nejčastěji se jedná o střapce ze syntetických nebo přírodních vláken, péřové, gumové či silikonové ocásky nebo rovnou celé gumové rybky.

Husté střapce na trojháčcích, nejčastěji rudé, žluté, signálně zelené nebo černé, mohou v mozku predátora – v závislosti na viditelnosti ve vodním sloupci – evokovat barevnou ocasní ploutev ryby. Stříbrná rotačka s rudým střapcem mu tak může připomenout perlína, zlatá rotačka s červeným nebo černým střapcem zase tlouště nebo okouna.

Za stejně zajímavé považuji, že tyto střapce jsou výbornými nosiči pachové stopy, která může za příhodné konstalace hvězd učinit naši nástrahu zajímavější a přitažlivější. Střapec jen stačí navonět kapalným dipem nebo dipem ve spreji (vyzkoušené mám aroma patentka, krab nebo bílý červ), nechat dip chvíli vsáknout na suchu, a pak doufat, že ho netečný dravec ucítí.

Avšak nic se nesmí přehánět. Na střapec naneseme opravdu jen jednu až dvě kapky, které k pachovému efektu bohatě stačí. Použitím přehnaného množství dipu bychom dosáhli akorát tak opačného efektu, než v jaký jsme doufali. Vlastně mě teď napadá přirovnání… Pokud jste se někdy naparfémovali víc, než bývá zdrávo, vaše přitažlivost pro okolí byla tatam. Ostatní z vás zřejmě jen bolela hlava. A tak je to i s přesmraděnou třpytkou.

Rotačky se závěsy nejsou o nic lepší nebo horší než rotačky bez závěsů. Přesto mohou zabodovat právě na silně prochytávaných vodách, kde jsou běžné modely třpytek dávno okoukané. Stejně tak mohou, v případě nadipování, vyvolat prudkou odezvu u apatického dravce, který předtím celou hodinu ignoroval rotačku bez střapce.

Plandavé třpytky

Kovovou klasikou jsou také takzvané plandavky. Nástrahy, které se při vlečení i klesání všelijak kinklají a plandají, což je způsob, jakým na sebe strhávají pozornost dravých ryb. Plandavý pohyb a záblesky boků namíchají koktejl z akustických vibrací a optických signálů, který dravci buď zachutná, anebo ne.

Rozsah zvukových vln, vzniklých při pohybu, a pravidelnost či nepravidelnost optických signálů přitom závisí na tvaru, profilu, délce a hmotnosti plandavky. V mělkých vodách zvolíme lehké plandavky, tedy blýskače vyrobené z tenkého plechu (do 2 milimetrů – např. Strada Weedless Spoon od Jenzi), při lovu u dna hlubokých jezer nebo středně tažných vod pak logicky sáhneme po plandavkách těžších, tedy vyrobených ze silnějšího plechu.

V závislosti na síle proudu pak na řekách upřednostníme před kulatými štíhlé plandavky, profilované do tvaru písmene „S“ (např. model Toby od Abu), na stojatých vodách se nejvíce vyřádíme s typy „ledvinka“ nebo „lžička“. Jedná se o modely, které při pomalém vláčení plandají a při rychlém nasazují do rotace.

Pohyb plandavky přitom můžeme ovlivnit již samotným uchycením. Připevníme-li plandavku přímo na kroužek, nástraha bude v akci vybočovat víc do strany. Použijeme-li obratlík, její pohyby budu sevřenější, avšak o to intenzivnější. Při klesání během přestávky v navíjení pak bude plandačka lépe rotovat.

Také velikost háčku nebo trojháčku vzhledem k hmotnosti a tvaru těla, stejně jako například závěsy či jiné doplňky, mají přímý vliv na akci plandavky ve všech fázích pohybu. Například při použití příliš těžkého háčku v poměru k tělu nástrahu zklidníme, což může být někdy nevýhodou, jindy naopak. Záleží na ročním období a aktivitě ryb. V zimě může být klidnější pohyb výhodou. Jindy ale budeme chtít mít kus svého plechu téměř jako živý, jako kdyby se vodou vlnil úhoř. Elegantní pohyb tohoto druhu nám poskytne Strada Weedless Spoon, na jejíž zúžený plechový konec přímo navazuje závěs z peří a blyštivých lamel, který je stejně dlouhý, jako je samotné plechové tělo nástrahy. Vodou zplihlý péřový ocas, který může být nositelem pachové stopy, pak propůjčuje této plandavé třpytce opravdu živý pohyb. Na plechovou nástrahu až neuvěřitelně živý.

Jinak se ale nebojme s plandavkami experimentovat. Dravé ryby se totiž věkem učí, navíc podobně jako lidé bývají náladové. Nikdy proto nemůžeme s jistotou říct, jestli na té či oné vodě bude fungovat takový a makový tvar plandavky při takovém a makovém pohybu. Někdy, při lovu ve sloupci, stačí k probuzení zájmu bolena, okounů nebo štiky jen monotónní vedení. Jindy se mi je podaří vyprovokovat k útoku až kombinací krátkého poškubávání a klidného propadávání.

Při lovu u dna nebo na tekoucích vodách pak pracuji s rotačkami úplně jinak. Vodím je špičkou prutu stejně jako shady na jigových hlavách. Tak, aby klepaly o dno a zase se od něj blyštivě odrážely. S délkou i výškou takovýchto kmitavých přískoků přitom pořád experimentuji. Stejně jako s barvami. Dokud zprudka neudeří candát, sumec nebo velká štika…

Václav Fikar (Kajman, listopad 2013), foto: Václav Fikar