Na pulty knihkupectví se v těchto dnech dostává publikace chebského autora – vášnivého rybáře Václava Fikara. Má příznačný název Zápisník šíleného rybáře. Autor žádost Deníku o rozhovor neodmítl.

Prozradíte, jak dlouho vlastně rybaříte? Od kterého roku píšete knihy z rybářského prostředí?

Narodil jsem se v Podhradu, a protože tam byl pěkný rybníček, na dosah Jesenice a navíc táta rybařil, začal jsem ryby chytat už v pěti letech. Co se knih týče, první mi vyšla před deseti lety. Prozatím všechny se točily kolem rybařiny, ta, kterou teď píšu, už ale nebude. Je to taková legrace o existování mužů a žen v jednom prostoru.

Jaká je vaše profese?

Od svých devatenácti let jsem u novin. Začínal jsem právě v Chebském deníku jako sportovní redaktor, brzy však ze mě tehdejší šéfredaktorka Martina Kuželová udělala redaktora zpravodajství. Pak jsem vystřídal několik redakcí a dnes jsem vedoucím redaktorem v karlovarské Sedmičce.

A knihy od Václava Fikara..?

Zápisník šíleného rybáře, který vydala Mladá fronta, je mou čtvrtou knihou.

O jaký žánr se vlastně v této poslední knize jedná?

Po dvou předchozích, které byly odborné, jsem se s nadšením vrátil k beletrii. Přesněji k povídkám. Kniha obsahuje víc než patnáct povídek, respektive skutečných událostí, které jsem na rybách zažil. Většina z nich se odehrává na březích Ohře nebo Labe. Jsou tam ovšem dvě, které nemají s rybami nic společného. Třeba pobyt v nemocnici.

Uvedete nějakou pikantnost ze Zápisníku šíleného rybáře?

Ta kniha je opravdová, příběhy mě zachycují takového, jaký jsem. Jako lempla domácího, rybáře úspěšného i poraženého. Myslím, že je tam dost legrace, což první ohlasy potvrzují, i když je tam také násilná smrt mladé dívky a pak i sebevražda mého kamaráda. Pikantní na Zápisníku z místního pohledu je asi fakt, že většina hrdinů knihy žije v Chebu a jeho okolí. V knize však vystupují pod jinými jmény.

Taková kniha vzniká dlouho?

Na této jsem dělal s přestávkami dva roky.

Co říká na časté rybaření, psaní, fotografování a vůbec neúčast v tom rodinném ´šrumci´ vaše drahá polovička?

Je skvělá. My jsme spolu snad už od pravěku a pořád se bavíme. A to navzdory faktu, že jsem sobec, který si usurpuje všechen volný čas. Rybařina je vášeň, droga, bez které nemůžu být. A psaní? Jakbysmet. A doma to vědí a všechno se mnou prožívají, i když často jen zprostředkovaně. Vědí, že v sezoně si mě moc neužijí, ale v zimě jim hodně vynahradím.

Ještě nějaký rybářský úspěch…

Protože mou druhou velkou láskou je fotografování a protože v rybařině jsem dosáhl snad už úplně všeho, považuji dnes za své největší rybářské úspěchy parádní fotky, které u vody pořídím.

Prozraďte něco o sobě?

Mám rád kvalitní suché červené víno, Belmonda, Pána prstenů a jako přílohu k masu rýži. Je mi 36 let a občas upadám do depresí. Kvůli zimě a kvůli stavu naší společnosti.

Vladimír Kučera

Originální článek zde:   http://chebsky.denik.cz/zpravy_region/sileny-rybar-neskryva-svoje-nazory20100306.html