Vodní krajinu obvykle nazývám zelenomodrou krajinou ticha, nebo krajinou hluchého šera a hlasitého ticha. Krajinou, kde čas běží jinak od toho našeho, člověčího. Dost možná jí tak říkám proto, že jsem se jí už opakovaně dotknul a že jsem ji ochutnal, když jsem se v klučičích letech hned několikrát topil.

A protože jde o svět trvale uzavřený pokličkou vodní hladiny, kam může lidský smrtelník vstoupit jen na časově omezenou dobu, nemohl jsem odolat pokušení zvěčnit ho a přiblížit všem, kterým potápění nic neříká. Anebo se ho zkrátka bojí. S outdoorovým Olympusem TG-2, s nímž člověk mimo jiné může klesnout až … Pokračujte »