V šesti letech jsem se babího léta bál a nikdo se mi nemůže divit. Moje letní prázdniny byly totiž vedle jiného úzce spajté s drbnami v důchodovém věku. Kdykoliv mě rodiče poslali na malý nákup do Jednoty, jediné prodejny na celé vsi, stál před obchodem hlouček bab v zástěrách. Počet důchodkyň v průběhu dne kolísal zhruba od čtyř do deseti a projít kolem nich dovnitř bylo fakt peklo. Baby drbaly, klevetily a zajímaly se o každého. Ať již v deset dopoledne nebo ve tři odpoledne. I o mě.

„Co jdeš koupit, Vašíku?“ zastavovaly mě drbny, kterých jsem se bál. „Tatínek … Pokračujte »

Milujeme ji všichni, tu uličnici včelku Máju. A taky Vilíka, jejího líného kamaráda a vyhlášeného žrouta pylových knedlíčků. Nebo cilindrového koníka Hopa, který pořád někam hopsá. Anebo svatojánské mušky z Karafiátových Broučků, co svítí lidem na cestu. Neznám dítě, které by nemělo radost, když si Brouček vezme Berušku. A což teprve čestného mravence Ferdu s puntíkatým šátkem kolem krku nebo rozpustilé včelí medvídky Čmeldu a Brumdu. Milovali jsme je, nebo pořád milujeme, nosili jejich trička, penály s jejich obrázky, kupovali si jejich plyšové kopie do postýlek.

Takže… Kterého úchyla napadlo jako prvního, že hmyz bude mluvit lidskou řečí a bude … Pokračujte »